Nebublající oceán: Teplota moře na Floridě klesla o 9° C během pouhých 48 hodin. (Ilustrační foto: redakční koláž).
Oceán už nebublá: Teplota moře na Floridě klesla o 9° C během pouhých 48 hodin. Předminulý týden informovala BBC, že teplota mořské vody u pobřeží Floridy překročila „teplotu vířivky“ a dosáhla 38,3°C (100°F), „což ji potenciálně činí nejteplejší naměřenou teplotou vody v historii“. Deník The Guardian vyjádřil své velké znepokojení a upozornil, že tato teplota může ohrozit dostupnost potravin a živobytí těch, jejichž zaměstnání závisí na oceánu.
Podobné hysterické zprávy se objevily ve většině hlavních médií. Překvapivě ale žádné z těchto vzrušených zpravodajství nezmínilo, že jen o 48 hodin později teplota vody dramaticky poklesla o 9 °C na zhruba 29,3°C. (Pozn.: V Česku o tématu referoval pod titulkem „Jako hustý bublající sirup. Voda na pobřeží Floridy měla rekordních 38 stupňů“ například server idnes).
Naměřená teplota byla získána z bóje v Manatee Bay, která je spravována Everglades National Park a nachází se severně od Key Largo. Na grafu vlevo nahoře je vidět, že teplota vody se pohybovala mezi 32,2 – 38,3°C v několika po sobě jdoucích dnech, a poté prudce klesla přibližně na 29,3°C.
Při zkoumání tohoto teplotního záznamu bývalý učitel ekologie Jim Steele na klimatickém webu Watts Up With That upozornil, že v tomto případě teploty vody byly ovlivňovány jinou dynamikou, než vzrůstající koncentrací CO2 v ozduší. Steele poznamenal, že bóje v Manatee Bay, které měří teplotu vody, jsou umístěny v malém zálivu obklopeném pevninou a tím vytváří přirozenou oblast velmi teplé vody.
Slabý vítr v kombinaci s vysokým tlakem vzduchu dále pomáhaly ohřívat záliv. Proces ohřívání ještě dále umocnilo zatmavění vody bahnitým kalem.
Steele ve svém článku vysvětluje, že už delší dobu jsou prokázané jevy tzv. solárních jezírek, kdy sladká voda díky své nižší hustotě vytvoří vrstvu nad slanější vodou. V nepromíchávané vodě teplo zůstává zachyceno pod 1,5 až 3 metry silnou vrstvou sladké vody, kde mohou teploty být až o 33°C (!) vyšší než na povrchu.
Proto, aby bylo možné šířit alarmující zprávy o horkem bublajícím oceánu, je ale kromě zamlčení fyzikální podstaty zjištěného jevu ještě nutné ignorovat výsledky měření, které vycházejí jinak. V oblasti jižní Floridy je několik bójí; některé měří teplotu vody, některé vzduchu a některé obojí.
Jen 56 mil na jihozápad od Manatee Bay naměřila bóje VAKF1 ve stejnou dobu teplotu vody, která byla o 5,6° C nižší, než v Manatee Bay, jak je vidět na spodním levém grafu. Teplota vody měřená bójí VAKF1 poté klesla na 30° C.
Bóje v Manatee Bay neměřila data o teplotě vzduchu, ale bóje VAKF1 naměřila teplotu vzduchu 33° C (spodní pravý graf), která se poté ochladila na – pro jižní Floridu – nízkých 27° C a v minimu dokonce klesla na 24,4° C.
„Takové teploty vzduchu zdaleka nejsou bezprecedentní,“ doplnil ve svém článku Jim Steele.
Jim Steele přitom není náhodným pozorovatelem, ale má za sebou celoživotní zkušenosti s prací na projektech environmentálního vzdělávání. Po dobu 25 let provozoval středisko Sierra Nevada Field Campus pro Sanfranciskou státní univerzitu.
Jako součást jednoho monitorovacího projektu zkoumal vliv regionálních klimatických změn na populace ptáků v pohoří Sierra Nevada.
Klimatické poselství
Jenže realita už dnes nikoho nezajímá a skoro všechna média jsou nyní pevně odhodlána šířit poselství klimatické katastrofy. Různí zapálení aktivisté pátrají po celém světě po neobvyklých meteorologických jevech a záznamech.
Běžné standardy zpravodajství jsou opuštěny ve snaze zastrašit obyvatelstvo a donutit ho podřídit se kolektivistickému programu Net Zero. Politici na nejvyšší úrovni podporují rozšířenou paniku, kdy bývalý viceprezident USA Al Gore káže o „vařících oceánech“, zatímco zmatený Antonio Guterres tvrdil v minulém týdnu, že už žijeme v době „globálního varu“.
Generální tajemník OSN tak jednou větou vyřadil z provozu frázi ‚globálního oteplování‘ a nahradil ho údernějším a katastrofálnějším heslem.
Není divu, že loňský nositel Nobelovy ceny za fyziku Dr. John Clauser říká, že současný klimatický narativ zkazil jeho milovanou vědu. Mezitím je propagováno „globální vaření“, když globální povrchové teploty jsou retrospektivně zvyšovány státně financovanými orgány, zatímco přesné satelitní záznamy ukazují v oteplování téměř devítiletou pauzu.
V Británii Met Office rád používá zkreslená data z meteorologických stanic, o kterých Světová meteorologická organizace uvádí, že mají odhad chyby až 2° C. Britská meteorologická služba je stále neobvykle hrdá na svůj 60sekundový teplotní rekord pro Velkou Británii z minulého roku, přestože existuje důkaz, že tři stíhačky Typhoon přistály v době měření na základně RAF Coningsby, vedle měřicího zařízení umístěného u ranveje.
Reportérka Georgina Rannardová nedávno publikovala na webu BBC článek, ve kterém se ptala, zda by se mohl Golfský proud zhroutit do roku 2025. Jedná se o oblast čistého sci-fi na motivy filmu Den poté, který podporuje obavy z katastrofického ochlazování na severní polokouli s rozsáhlými dopady po celém světě.
Katastrofický příběh převzala většina hlavních médiích. Noviny USA Today své čtenáře informovaly, že oceánské proudy Atlantského oceánu by se mohly brzy zhroutit s tím, že čtenářům radili „jak byste mohli čelit dramatickým změnám počasí“.
Přitom původně tento příběh náhlého ochlazení pocházel z nedávno publikované vědecké studie, která se stala neodolatelným lákadlem pro klimatické aktivisty. Tvrzení článku jsou ale založena na neúplných pozorováních a výpočetních modelových projekcích.
Autoři tvrdí „s vysokou důvěrou“, že změna nastane mezi lety 2025 a 2095 (!). Nicméně, článek obsahuje následující podstatné upozornění, které nebylo zveřejněno v žádné ze zpráv, které o riziku ochlazení referovaly: „Tato předpověď platí pouze za předpokladu, že náš model je přibližně správný, a samozřejmě nemůžeme vyloučit, že jsou ve hře i jiné mechanismy, a tedy nejistota je ještě větší“.
Není třeba říkat, že tento příběh obkroužil svět pod tučnými titulky. Nicméně zdá se, že nad tímto druhem povídaček začínají zvedat obočí i v kruzích alarmistů. Známému klimatickému alarmistovi, profesoru Michael ‚hokejková projekce‘ Mannovi z Penn University, nebylo opakování scénáře filmu Den poté zcela po chuti.
Podle USA Today řekl: „Nejsem si jistý, zda autoři přinášejí na stůl něco víc než pouze ozdobenou statistickou metodu. Historie je poseta vadnými předpověďmi založenými na ozdobených statistických metodách; někdy jsou příliš zdobené jen pro své vlastní dobro.“
(Text byl se souhlasem redakce převzat z nezávislého deníku Daily Sceptic.)
