Vrbětice jsou u soudu. Souzeni však nejsou viníci výbuchů, ale bývalý skladník za to, že neznal správný výklad Ottawské úmluvy o bojových prostředcích...

Vrbětická kauza stojí před soudem, který probíhá ve Zlíně. Souzeni ovšem nejsou viníci explozí v areálu, ti zatím nebyli zjištěni. ÚOOZ a státní zástupce Leo Foltýn poslali k soudu skladníka a obchodníky s municí, která sice byla ve Vrběticích uskladněna, ale s explozemi vůbec nesouvisela a sama ani vybouchnout nemohla. Podle obžaloby byla munice zakázaná Ottawskou úmluvou. Zástupce ministerstva průmyslu však u soudu řekl, že úředníci dovoz min do Česka povolili, protože byly legální. 

Pět lidí a 2 firmy jsou fakticky obviněny z toho, že neznali správný výklad Ottawské úmluvy o zakázaných bojových prostředcích. Tato úmluva ani příslušné zákony však vůbec nezmiňují miny, které jsou předmětem soudu.

Dovoz inkriminovaných min do Česka řádně schválila Licenční správa ministerstva průmyslu a obchodu, což u soudu potvrdil i vedoucí oddělení vojenského materiálu licenční správy Roman Samiec.

Advokátka obviněných Dana Libochowitzová považuje celou kauzu za součást konkurenčního boje mezi zbrojními firmami. Postup státu a Útvaru na odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ) v celé záležitosti označila za divný. (Více v rozhovoru s advokátkou na konci článku). 

Skladník a obchodníci budou fakticky souzeni za to, že neznali správný výklad Ottawské úmluvy o zakázaných bojových prostředcích a že z důvodu této neznalosti dovolili skladování údajně zakázaných min. Úmluva ovšem žádné konkrétní miny nezakazuje.

A české úřady dospěly k závěru, že by konkrétní miny mohly skutečně patřit mezi zakázané, až 4 měsíce po zabavení min ve Vrběticích.

ÚOOZ opět na scéně

Akci proti „zakázaným“ minám zahájil Útvar pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ).

„ÚOOZ použil nejextrémnější výklad práva a postupoval zcela nepřiměřeně,“ uvedl k tomu již dříve Andrej Čírtek, mluvčí společnosti Excalibur Army, pod kterou spadají firmy, které miny dovezly a skladovaly ve Vrběticích.

Namísto hledání viníka výbuchů ve Vrběticích tak byla vytvořena kauza skladování údajně zakázané munice. Spor se tedy nevede o to, kdo a jak zavinil exploze ve vrbětickém areálu. Souzena bude správnost či nesprávnost výkladu tzv. Ottawské úmluvy o zakázaných minách.

Od výbuchů v muničním skladu ve Vrběticích uplynul více než rok a půl. Jejich viníci a příčina zůstávají neznámí. Místo toho byla příslušnými státními orgány vytvořena „kauza“, která s výbuchy vůbec nesouvisí. Obviněna je společnost Excalibur Army a její pracovníci z toho, že do Vrbětic dovezli a skladovali tam údajně zakázanou munici.

Souzeny jsou miny

Obviněno je 5 osob, kterým je státním zástupcem Leo Foltýnem připisován trestný čin „vývoje, výroby a držení zakázaných bojových prostředků a porušení povinnosti v souvislosti s vydáním povolení a licence“.

Firma Excalibur Army a její zaměstnanci se dle státního zástupce měli úmyslně dopustit tohoto trestného činu tím, že z Maďarska do ČR v roce 2014 převezli a zde skladovali miny MON-100 a MON-200.

„Tyto protipěchotní miny jsou zakázány jak právními normami České republiky, tak i mezinárodněprávními normami, které navazují na Ottawskou konvenci,“ uvedl k tomu dříve Foltýn.

Uvedené miny byly jako nevýznamná součást velkého balíku nepotřebné munice odkoupeny v tendru Maďarské armády.

„Soutěžilo se o nedělitelný balík různých druhů munice, ve kterém tvořily předmětné miny nevýznamný zlomek,“ upřesnil mluvčí Excalibur Army Andrej Čírtek.

Česko proti Maďarsku

Obžaloba tvrdí, že tyto miny jsou zakázány Ottawskou konvencí o zákazu min proti osobám. Tuto úmluvu podepsala Česká republika i Maďarsko, ale každý stát si ji vykládá jinak.

Dle výkladu Maďarska jsou směrové miny MON-100 a MON-200 povolené. Podle výkladu českých orgánů činných v trestním řízení šlo o miny zakázané.

Tento výklad však orgány v ČR učinily až několik měsíců poté, co případ odstartoval ÚOOZ, který miny zabavil ve Vrběticích.

MPO: miny byly legální 

V době dovozu inkriminovaných min do Česka nebyly miny označeny jako zakázané Ottawskou úmluvou. Příslušní úředníci MPO dovoz min do ČR řádně povolili.

Vedoucí oddělení vojenského materiálu licenční správy Roman Samiec u zlínského soudu řekl, že Licenční správa ministerstva průmyslu a obchodu nezjistila, že by miny skladované ve Vrběticích, byly zakázané.

Před soudem dále prohlásil, že jeho úřad porovnával údaje z kupní smlouvy a z předložené žádosti. Nenašel však žádné indicie, které by naznačovaly, že by dovážené miny byla zakázaným zbožím.

Uvedl také, že příslušný zákon výslovně uvádí, co nesmí být předmětem zahraničního obchodu s vojenským materiálem. Miny MON-100 a MON-200 však podle Samiece v předpisu jako zakázané nebyly.

Znalci u soudu
Ze soudních výpovědí znalců vyplynulo, že v České republice neexistuje jednoznačný názor na to, zda miny zabavené policií ve Vrběticích jsou zakázané, nebo povolené.

Soudní znalec z oboru pyrotechniky Jiří Chládek upozornil, že při posuzování se prolíná technický a právní pohled. Podotkl, že i samotná armáda ČR k záležitostí vydala několik stanovisek, „ve kterých si i navzájem odporuje“.

Policejní pyrotechnik Pavel Studený uvedl, že miny podle Ottawské úmluvy patří k zakázaným bojovým prostředkům.

Znalec, Karel Koubík, jehož posudek si k objasnění případu vyžádala policie, však uvedl, že o tom, zda miny jsou nebo nejsou zakázané rozhoduje použitý iniciační (odpalovací) prostředek.

„Miny se našly bez jakéhokoliv iniciačního systému. Byly bezpečné. Pro mě to byla trhavina v plechu, nemohla sama bouchnout, protože neměla žádný rozněcovač,“ uvedl.

Celý případ bude u zlínského soudu pokračovat v červenci.

V úmluvě miny zakázané nejsou

„Česká republika neeviduje žádný seznam s výrobním označením konkrétního druhu zbraní či munice, které by na svém území mohla považovat za nežádoucí. Vše se řeší formou individuálních posouzení žádostí ze strany licenčního orgánu,“ vysvětlila advokátka Dana Libochowitzová z advokátní kanceláře Jelínek.

„V případě min, o které jde v této kauze, uvádí zákon z roku 1999, že jsou zakázány protipěchotní miny uvedené v Ottawské úmluvě. V této úmluvě ovšem žádné miny uvedeny nejsou,“ podotkla advokátka.

Ottawskou úmluvu nepodepsaly USA ani Rusko

Ottawská konvence vstoupila v platnost v březnu 1999. Upravuje zákaz použití, skladování, výroby a převodu protipěchotních min a jejich zničení. Česká republika je mezi více než stovkou zemí, které úmluvu v prosinci 1997 podepsaly. Dokument však nepodepsalo 51 zemí, mezi nimiž jsou například USA, Rusko, Čína, Indie a Pákistán…

Úřady miny do Vrbětic schválily

Proti přepravě dotyčných min z Maďarska do ČR nenamítala nic ani licenční správa ČR, která vydala příslušný dovozní certifikát. V žádosti o jeho vydání bylo přitom jednoznačně uvedeno, že budou dováženy „miny MON-100“  a „miny MON-200“.

„Na tom je vidět, že ve skutečnosti se otázka, zda se jedná o munici zakázanou, řeší až ex post po zahájení trestního stíhání, hledají se různé výklady a každá oslovená instituce říká něco jiného,“ prohlásil Andrej Čírtek.

Trestný čin držení zakázaných bojových prostředků předpokládá a vyžaduje úmysl a záměr na straně viníků. V případě „Vrbětických min“ však úmysl půjde jen těžko dokázat.

Miny byly původně zcela legálně skladovány v armádních skladech v Maďarsku. Do Česka byly prodány ve veřejném a oficiálním tendru vypsaném maďarskou armádou.

Převoz do Česka proběhl standardním, veřejným způsobem. Firma Excalibur informovala licenční správu, jaký typ munice do ČR dováží a následně bez jakýchkoliv problémů obdržela potřebný dovozní certifikát.

„Obžaloba nijak nevysvětluje, proč by chtěli pracovníci ohrozit sebe sami i společnost kvůli bezvýznamnému objemu munice,“ komentovala situaci advokátka Libochowitzová.

Obviněni skladník i generální ředitel

Obžalováno je 5 osob včetně generálního ředitele firmy. Obviněn je dokonce skladník, který nemohl vědět nic o výkladu, že by se teoreticky mohlo jednat o zakázanou munici.

Skladníkovi je podsouváno, že „bez odborných námitek či zásadních připomínek“ nechal miny ve vrbětickém areálu uskladnit. Za to jemu a ostatním hrozí nepodmíněný trest odnětí svobody ve výši až 12 let.

„Nestačím se tomu divit. Současně dodávám, že výklad Ottawské úmluvy nemohl znát nikdo z obžalovaných klientů, neboť první stanoviska v této věci byla vydána Ministerstvem obrany ČR až po 4 měsících od zajištění min policií ve vrbětických skladech,“ konstatovala advokátka Libochowitzová.

„Je to absurdní záležitost. Všechno bylo licenčně v pořádku. Já jsem jen vyložil věci z kamionu a zamkl je v budově. Na tom nic špatného nevidím, byla to rutina,“ reagoval již dříve někdejší skladník František Machuča, který je jedním z obviněných.

ČR-vláda-požár-armáda-zbraně-munice-Zlínsko-9

Miny stály 100 tisíc

Hodnota několika stovek „zakázaných“ min, které byly do ČR dovezeny, se pohybuje mezi 100 a 200 tisíci Kč.  Podle zástupce firmy Excalibur Army „je zcela vyloučeno, aby společnost zaměstnávající 500 lidí, kterou živí v prvé řadě vývoj, výroba a generální opravy obrněných vozidel, úmyslně ohrozila svoji existenci tím, že vědomě nakládá se zakázanou municí“.

V areálu ve Vrběticích loni vybuchly dva sklady s municí. Oba vybuchlé sklady si pronajímala ostravská firma Imex Group.

První výbuch v říjnu 2014 si vyžádal dva lidské životy. Následovalo po něm 355 neřízených výbuchů.

Po druhém, prosincovém výbuchu následovala necelá stovka neřízených explozí. Úřady nařídily 5 evakuací obyvatel okolních obcí. Svá bydliště, zaměstnání či školy muselo opustit 2000 lidí.


Rozhovor s advokátkou obviněných, Danou Libochowitzovou, o kauze „Vrbětických min“

V kauze obvinění pěti osob ve případu „Vrbětických min“ je klíčovou otázka, zda jistý druh miny je či není zakázán Ottawskou úmluvou. Dá se vůbec jednoznačně a spolehlivě určit, se kterými zbraněmi se v Česku nesmí obchodovat?

Jednoznačně a spolehlivě nikoliv. Česká republika neeviduje žádný seznam s výrobním označením konkrétního druhu zbraní či munice, které by na svém území mohla považovat za nežádoucí. Vše se řeší formou individuálních posouzení žádostí ze strany licenčního orgánu. V případě min, o které jde v této kauze, uvádí zákon z roku 1999, že jsou zakázány protipěchotní miny uvedené v Ottawské úmluvě. V této úmluvě ovšem žádné miny uvedeny nejsou a ani zákon tento stav nijak „nehojí“. Obecně jsou ovšem zakázány například zbraně chemické, biologické, jaderné a podobně.

Pozemní miny byly ve všech válkách používány v masovém měřítku. Proč je tato kategorie zbraní v poslední době omezována? Laicky se zdá poněkud divné, že by některé miny měly být považován za legální a jiné za nelegální. Přece, mina je vždycky minou, či snad ne?

V případě min určených proti živé síle nepřítele byla v 90. letech přijata mezinárodní úmluva, takzvaná Ottawská konvence, která zakazuje použití těchto min nerozlišujícím způsobem. To znamená, že je zakázána taková mina, která nerozezná kombatanta od civilisty – typicky mina použitá s nástražným drátem, či mina nášlapná. Je tomu tak proto, že zde šlo o ochranu civilního obyvatelstva v poválečných lokalitách.

Miny proti živé síle nepřítele odpalované na dálku jsou přijatelným bojovým prostředkem a alternativou k nášlapným minám, neboť je obsluhuje kombatant na dálku.

Na pomezí stojí miny typu Claymore, což jsou střepinové miny se směrovým účinkem, které lze obvykle v základním provedení použít jak elektricky na dálku, tak mechanicky s nástražným drátem.

Pokud jsou používány v povelovém režimu, to znamená, když jsou obsluhovány vojákem na dálku, tak jsou v souladu s Ottawskou konvencí. Pokud jsou však použity za pomocí nástražného drátu, tak jsou zakázány.

Určujícím prvkem je tedy povaha použitého iniciátoru. Miny jsou zakázané jedině za předpokladu jejich použití nedovoleným způsobem, tedy mechanicky.

O co jde v kauze údajně zakázaných min, které byly dovezeny z Maďarska a následně skladovány ve Vrběticích?

Primárně jde o to, zda jsou tyto miny v podobě, v jaké byly zajištěny, tzn. bez iniciátorů, povolené či zakázané. Druhotně jde o to, zda naši klienti vůbec mohli tušit, že by vyspělý stát Maďarsko prodal miny, s nimiž by mohla mít Česká republika problém. Současně dodávám, že licenční správa i policie byly o nákupu a převozu min plně informováni, neboť potřebné importní a převozní dokumenty vydaly na konkrétní druh munice, a to na minu MON-100 a minu MON-200, což je přesný název této munice.

Proč jsou v této kauze obviněny 2 firmy a 5 lidí, mezi nimi i bývalý skladník? Je snad povinností skladníka přezkoumávat výklad mezinárodních úmluv o zbraních? Mohl tento člověk znát ten aktuálně správný výklad Ottawské úmluvy vztažený ke zmiňovaným minám?

Jedním slovem „nemohl“. Je mu ovšem podsouváno, že bez odborných námitek či zásadních připomínek nechal miny uskladnit a za to mu hrozí nepodmíněný trest odnětí svobody. Nestačím se tomu divit. Současně dodávám, že výklad Ottawské úmluvy nemohl znát nikdo z obžalovaných klientů, neboť první stanoviska v této věci byla vydána Ministerstvem obrany ČR až po 4 měsících od zajištění min policií ve vrbětických skladech. Stanoviska Ministerstva obrany ČR nám nebyla útvarem pro odhalování organizovaného zločinu poskytnuta několik měsíců, pravděpodobně pro to, abychom je nemohli konfrontovat s námi zjištěnými informacemi.

Proč se domníváte, že skladované miny ve Vrběticích nejsou právě tím typem, který by zakazovala Ottawská úmluva?

Stačí se podívat na internet a pořídit si právnické komentáře zabývajících se výkladem Ottawské konvence. Na Amazonu jsme je pořídili z druhé ruky za „pár stovek“. Dále jsme oslovili 4 nezávislé znalce, přední odborníky na munici v České republice, kteří působí mimo jiné jako lektoři pyrotechniků, či někteří z nich pracují dokonce i v oblasti odminování. Všichni se shodují, že miny v podobě, v jaké byly zajištěny ve vrbětických sladech, nejsou zakázané.

Podle obžaloby jednaly obě firmy i pět obviněných lidí úmyslně. V čem by ten jejich úmysl mohl spočívat? Proč by to vůbec dělali, když hodnota těch min byla v podstatě nulová… 

Dokazovat úmysl by měl státní zástupce. Obžaloba nemá ani jeden důkaz pro to, že by naši klienti měli jednat úmyslně, tedy že by měli vědět, že miny, které byly dovezeny z maďarských vojenských skladů a které původně prodal maďarský stát, mohla Česká republika považovat za nežádoucí na svém území.

Věděly podle vás příslušné úřady České republiky, že se do ČR dováží předmětné miny? Či snad byly miny do Česka dopraveny tajně?

Naši klienti nic netajili a všude v žádostech uváděli přesný název munice „mina MON-100“ a „mina MON-200“. Na tento typ munice jim byla taktéž vydána potřebná povolení. Problém dle mého názoru tkví v tom, že Česká republika tento typ munice nikdy nedržela a neví, jak se v souvislosti s minami typu Claymore vykládá Ottawská úmluva.

Jsem také toho názoru, že miny byly oprávněně vpuštěny na území ČR, neboť jak Maďarsko, tak Česká republika jsou signatáři Ottawské úmluvy a jsou vázány jejími ustanoveními. Česká republika by spíše naopak neměla povolit vývoz takové munice do státu, který není smluvní stranou Ottawské úmluvy, neboť ten není vázán tím, aby používal miny typu Claymore pouze v povoleném režimu na dálku.

Doposud známé informace nahrávají spíše závěru, že v této „kauze“ se nejednalo o trestné činy. Jak si vysvětlujete celé policejní vyšetřování? Proč k němu vůbec došlo? Co je jeho cílem?

Celé vyšetřování bylo zvláštní. Řešil to ÚOOZ pana Šlachty, docházelo k zatajování stanovisek Ministerstva obrany ČR, byť jsme o ně několikrát žádali. Došlo ke krácení lhůt pro doplnění stížností proti sdělení obvinění, a ještě v té lhůtě byly nařízeny výslechy všech obviněných klientů. Znalci obhajoby nebyla umožněna odpalová zkouška na minách, a podobně. Žádali jsme dokonce dvakrát státního zástupce o aktivní dozor policie, ale nestalo se tak.

Cílem je dle mého názoru poškodit největšího zbrojařského podnikatele v ČR, společnost Excalibur Army. Od samého počátku jsem to přisuzovala konkurenčnímu boji, neboť Česká republika je malý prostor pro dlouhodobou realizaci vícero zbrojařů.