Největší obětí takových obchodních válek byl, je a bude vždy prostý občan, spotřebitel té které země, jejíž vládci vedou (zatím jen obchodní) válku s pohlaváry jiných zemí či kontinentů.

Současné válečné politické dění v oblasti mezinárodního obchodu poukazuje na jeden z dalších aspektů totalitního charakteru demokratických vlád a států jako takových. Smutnou shodou náhod mezi oběti obchodních válek patří menší otevřené ekonomiky, jako je Česká republika.

Ekonomické blokády a sankce, restriktivní cla, obchodní války a protiválky, exkomunikace z jednotného trhu a další podobné úderné vládní „nástroje“ se stávají základní součástí zahraničně-politické výbavy vlád.

Jmenujme namátkou ekonomické sankce Západu proti Rusku jako trest za přičlenění Krymu a následné protisankce, masivní obchodní válku USA s Čínou, Trumpův obchodní úder zvýšenými ocelářskými cly vůči EU a následný celní kontraúder EU vůči americkým jeansům, motorkám a jinému zboží…

Nikoho asi nepřekvapí, že americký prezident (jehož země se pasovala do role vojenského ochránce Evropy) neváhá označit Evropskou unii za největšího nepřítele USA, ještě většího, než je Rusko…

Kdo nejde s námi

Nelze opomenout rodící se ekonomickou válku Evropské unie se svým členským státem, Velkou Británií, ve věci budoucích obchodních vztahů po odchodu království z EU.

EU jako „vzor všech ctností, humanity a pokroku“ nechce umožnit, aby Británie po brexitu mohla nadále zůstat součástí jednotného evropského (bezcelního) trhu (*). Důvody válečného postoje Evropské komise vůči Londýnu jsou v souladu se zvrácenou logikou EU, kterou lze (slovy komunistického diktátora Klementa Gottwalda) charakterizovat jako: kdo nejde s námi, jde proti nám.

Cílem budoucí „obchodní blokády“ EU vůči již nečlenské Velké Británii je exemplární potrestání zrádce, který na poslední chvíli opustil žalář národů, centrálně ovládaný nikým nevolenými direktoriáty, komisaři a nepřehlednými armádami eurobyrokratů.
Zamysleme se však nad základními principy a důsledky volného mezinárodního obchodu, respektive ničivých mezistátních obchodních válek, ekonomických restrikcí a vražedných celních bariér.

Státy, respektive jejich vlády svými obchodními válkami, které jsou fakticky primárně agresí vůči vlastním podnikatelům), dokazují svůj totalitní charakter. Brání firmám ve volném obchodu, čímž omezují jejich podnikatelskou svobodu.

Podnikatelská svoboda

Přitom, podnikatelská svoboda je jeden ze základních principů, jímž se zaštiťují demokratické státy. Podstatou takové svobody musí být i možnost volného (státem nezakazovaného či nebojkotovaného) obchodování ze zahraničními partnery. Tedy možnost vyvážet či dovážet zboží dle vlastního rozhodování a za podmínek, které si dohodnou obchodní partneři, nikoliv státní úředníci z rozkazu svých neomezených politických vojevůdců.

Jistě, uvalení vysokých cel či jiných omezení na dovoz zahraničního zboží může pomoci vybraným domácím firmám, za které stát svými zásahy eliminuje jejich přirozenou zahraniční konkurenci a napomáhá tak ke zvýšení zisků domácích firem.

To má samozřejmě zhoubné důsledky na ostatní obyvatelstvo, které musí nuceně konzumovat dražší domácí zboží či služby.
Navíc, každá akce, každá obchodní restrikce většinou vyvolá protireakci, tedy kontraopatření ze strany napadeného státu.

Výsledek každé takové akce je tak vždy ve všech aspektech horší, než byl stav před zahájením mezistátní či mezikontinentální obchodní přestřelky.

Státy těmito obchodními výstřely (v nichž náboje vždy dopadnou na území vlastního státu) dokazují svou nadřazenost nad občany, potažmo nad podnikateli.

Prezidentův spánek

O prosperitě podnikatele tak přestává rozhodovat jeho podnikatelská schopnost, potažmo kvalita produktů a služeb, schopnost inovací či obchodně-marketingová schopnost své zboží prodat zákazníkům. Rozhoduje to, jak se ten který vládní politik či dokonce prezident právě vyspal a s kým se toho dne rozhodl vést obchodní válku.

Nelze zamlčet, kdo je a vždy bude největší obětí takových obchodních válek. Byl, je a bude to vždy prostý občan, spotřebitel té které země, jejíž vládci vedou (zatím jen obchodní) válku s pohlaváry jiných zemí či kontinentů.

Od obchodních válek je vždy jen krok k válkám horkým, vedeným zbraněmi. Je jasné, že zvyšování mezinárodního napětí pomocí obchodních válek „pomáhá“ zvyšovat nepřátelství mezi státy či velmocemi, což opět pomáhá k rozkvětu válečné mašinerie.

Řetězec nepřátelství

V nepřátelském ovzduší se politikům lépe prosazuje zvyšování zbrojních výdajů. Na konci vítězné strany řetězce nepřátelství a obchodních válek tak stojí zbrojní firmy.

Na straně poražených jsou běžné, nezbrojní firmy, které jsou bity ze všech stran: ztrácejí svobodu volného byznysového rozhodování a ztrácejí příjmy, protože svou produkci nemohou uplatnit na trzích, proti kterým jejich vláda (kterou mnohdy sami volili) vede obchodní válku (a protistrana protiválku)…

Vyhrocování mezistátních obchodních konfliktů (které nemají žádnou souvislost s podstatou běžného podnikání a záměry etických podnikatelů) je jedním z řady negativních faktorů, jež dokazují narůstající zkázonosnou moc států, vlád a politiků, kteří s využitím armád dobře placených státních úředníků ukrádají svobodu soukromým firmám a ničí prosperitu běžného obyvatelstva.

(*)…
Evropský jednotný vnitřní trh je společný trh v rámci Evropské unie. Jedná se o prostor bez vnitřních hranic, v němž platí volný pohyb zboží, osob, služeb a kapitálu.