S žalostně nízkou podporou veřejnosti se Babiš s historicky nejslabší menšinovou vládou pokouší uzurpovat veškerou vládní moc do rukou výhradně svého hnutí a potažmo do rukou svých.

Babišovo vítězství ve volbách vedlo k bezprecedentnímu pokusu o totální deformaci demokratického systému v podobě snahy jednobarevné menšinové vlády o získání důvěry v Poslanecké sněmovně. Vrcholem všeho je osoba šéfa vlády, který je vyšetřován pro dotační podvod, přičemž samotné spáchání Čapího prohřešku nezpochybňuje ani samotný Babiš.

Dejme na stůl fakta. Babišovo hnutí ANO získalo ve volbách 29,6 procent hlasů, což sice vyneslo úctyhodných 78 sněmovních mandátů, ale ani zdaleka ne parlamentní většinu.

Šéf hnutí Andrej Babiš se sice nejdříve alespoň naoko pokoušel jednat o vytvoření koalice. Když do ní ale opravdu někdo chtěl vstoupit (Okamurovo SPD), tak z této koaliční myšlenky pokradmu vycouval, prohlásil, že ho vlastně nikdo nemá rád a následně zapojil veškerou propagandistickou mašinerii na vysvětlování výhod údajně „soudržné, solidární, kamarádské a on-line fungující (jsou v té vládě ještě lidé, nebo jen virtuální bytosti?) menšinové, jednobarevné (šedobarevné) vlády tvořené loajalisty z ANO a lidmi odnikud.

Výsledkem je nešťastný pokus o instalaci žalostně menšinové vlády, kterou podporují pouze a jen Babišovi lidé. Je to poprvé, kdy se o převzetí vlády v zemi pokouší záhy po volbách někdo, kdo ve volbách nezískal, respektive nedal dohromady (ať už sám či v koalici) ani 30 procent hlasů.

Jinými slovy, o důvěru požádal sněmovnu totálně menšinový projekt disponující nejmenším počtem mandátů ze všech vlád, které se ucházely o schválení sněmovnou. (Samozřejmě, úvaha se netýká úřednických vlád, jež nebyly přímým výsledkem voleb, ale spíše jen důsledkem kolapsu vlády, která však před tím důvěru získala).

I když je demokratický systém deformován téměř soustavně (nelze o něm v praxi mluvit jako o vládě většiny), míra deformace, kterou provádí Babiš, je v novodobé historii ojedinělá.

Pro ANO v loňských říjnových volbách hlasovalo 1,5 milionu oprávněných voličů ČR. Což je přesně 17,9 procenta ze všech občanů, kteří mohou volit. Podpora pro Babišovo hnutí tak nedosáhla ani pětiny ze všech oprávněných voličů.

S takto žalostně nízkou podporou veřejnosti se Babiš s historicky nejslabší menšinovou vládou pokouší uzurpovat veškerou vládní moc do rukou výhradně svého hnutí a potažmo do rukou svých (neboť ANO je primárně podnikatelským projektem Andreje Babiše)!

Ne dosti na tom, že ani v běžném provozu standardní tuzemské demokracie nemají koaliční většinové vlády podporu většiny všech oprávněných voličů. V novém typu demokracie, v demokracii babišovské, by vláda parlamentní menšiny měla být absolutizována, znormalizována a propagandisticky povýšena na utopický přínos pro nejširší masy…

Takový krok, jemuž pomáhá na svět prezident Zeman, je výsměchem demokracii, jejímž ústředním principem je (respektive, měla by snad být) vláda většiny.

Když k tomu připočteme kauzu Čapího hnízda, která Babiše táhne hluboko pod hladinu zdejšího politického rybníku, je pokud o dílo zkázy téměř úplný.

Jsme svědky hrozivé snahy hrozivě sílícího velkopodnikatele o neoprávněné a proti všem zvyklostem mířící uzurpování politické moci. To vše navíc prováděné na bázi narůstajícího populismu („provedu důchodovou reformu a následně radikálně zvýším důchody“) hraničícího s komunismem („penzisté a studenti budou ve vlacích jezdit zdarma“).

Proto by tento pokus o pololegální převrat v zemi měl být co nejdříve uťat v samotném zárodku (i když tento zárodek již kvůli nekvalitní ústavě vyrostl do formálního převzetí vlády). Jestliže zbylá část demokratických sil nenajde odvahu a energii k tomu, aby Babišem a Zemanem řízené antidemokratizaci systému učinila přítrž, mohou být důsledky pro celu zemi krajně neblahé.

Hra pokračuje

… a mystifikační hra o vládu pokračuje. Prezident si 2 dny před volbami zřejmě uvědomil, že všeobjímající sázka na kontroverzního agromagnáta Babiše nepůsobí navenek úplně nejlépe. I nechal se kdesi na chodbě slyšet, že napodruhé Babiše jmenuje premiérem jen tehdy, pokud zaručí, že má pro vládu podporu 101 poslanců.

Tedy už nikoliv bianco šek, ale podmínka. Navenek cosi jako obezřetnější přístup. Jenže taková „změna přístupu“ vůči jmenování premiéra má skryté nuance, které takovou „změnu“ relativizují.

Především, pokud se Andreji Babišovi do druhého pokusu o sestavení vlády nepodaří zajistit podporu 101 poslanců, nezmění se nic na tom, že Babiš zůstane premiérem. Pochopitelně, to platí jen do doby, dokud na Hradě bude sedět Miloš Zeman. Ten může (ale nemusí) být od března ve funkci vystřídán jiným kandidátem.

Tak či tak, od Zemana je nečekaně (ještě před pár dny Zeman sliboval Babišovi neomezený bianco šek i pro 2. pokus) vykopaná podmínka dalším ryze účelovým krokem, který neznamená vůbec nic a může být vykládán všelijak.

(Nezapomínejme, že Zeman dříve od premiérů vyžadoval dokonce notářsky ověřené podpisy… Od Babiše nežádal vůbec nic.)

Pokud chtěl Zeman při sestavování vlády hrát férovou hru, měl svoji podmínku na zajištěnou podporu většiny hlasů položit před Babiše na stůl hned po volbách. Dnes ona „sto jednička“ působí jen jako účelové gesto před volbou prezidenta a zastírací manévr pro udržování Babiše u moci bez důvěry parlamentu.