Nezaměstnaní, lidé v exekucích či pracující za nízké platy jsou pro politiku levicových populistů typu Andreje Babiše učiněným „pokladem“. 

Výsledky posledních voleb do Sněmovny a na Hrad potvrdily existenci dalšího sebedestruktivního aspektu demokracie. Vládnoucí politici si voliče nejenom kupují pozitivními sliby a sociálními dávkami všeho druhu. Další cestou je vhánění voličů do svých osidel pomocí negativní politiky mířené proti těm skupinám, z nichž lze cílenými útoky vyrobit další voliče.

Predátorský politický podnikatel Andrej Babiš dresu přišel na to, že pomocí regulatorních a dalších protipodnikatelských nástrojů lze vlastní voliče vyrábět i z těch osob, které by za normálních okolností volili někoho jiného.

Jinými slovy, vládní politici – v našem případě zejména hnutí ANO – nedělají politiku, která by vedla k univerzálnímu rozkvětu společnosti a k bohatnutí jednoho každého občana (který samozřejmě chce pracovat a usilovat o své štěstí).

Dělají politiku, která jim vytváří voličské skupiny negativním působením: z nezávislých, ekonomicky aktivních obyvatel dělají bytosti ekonomicky závislé na státu. A takto utvářené skupiny pak udržují ve stavu závislosti na svých milodarech a nových a ještě hezčích slibech lepších zítřků (a současně horších zítřků pro ty ostatní).

K takové negativní výrobě voličů slouží zákazy kouření v restauracích, všeprostupující kontrola podnikatelů skrze EET a řada dalších administrativních granátů vhozených do provozoven drobných podnikatelů.

Podívejme se na situaci podrobněji.

V prezidentských volbách podporovali Zemana zejména levicoví voliči, kteří jsou teritoriálně koncentrováni v regionech či lokalitách (například někdejší Sudety), které se vyznačují historickou diskontinuitou, ale třeba také vysokou mírou exekucí.

A byla to právě vláda Miloše Zemana (předsedou vlády byl od července 1998 do července 2002), která v roce 2001 zavedla exekuční řád, jež dal exekutorům drtivou moc nad nebohými dlužníky (kteří svou nerozvážností či neopatrností spadli do dluhové pasti, apod.), tedy nad dnešními voliči Miloše Zemana a také Andreje Babiše…

Ve stejných oblastech totiž, jakousi „shodou náhod“ existuje i silná voličská podpora hnutí ANO.
Baštami duumvirátu Zeman-Babiš jsou například Ústecký a Moravskoslezský kraj. Srovnejme třeba právě Ústecký kraj s „antibaštou“, jako je Praha.

V Praze dostalo ANO v posledních volbách asi 20 % hlasů, v Ústeckém kraji zhruba 40 %. Nezaměstnanost v Praze přitom činí 2,3 % a průměrná mzda 36,5 tisíce Kč. Nezaměstnanost v Ústeckém kraji dosáhla 5,5 % a průměrná mzda v tomto kraji činí 26,3 tisíce Kč.

Je tedy evidentní, kde leží Babišovy a Zemanovy voličské zdroje… Právě odsud může levice poměrně snadno rekrutovat a mobilizovat voliče, jako se to třeba podařilo Miloši Zemanovi mezi prvním a druhým kolem prezidentských voleb.

Nezaměstnaní, lidé v exekucích či pracující za nízké platy jsou pro politiku levicových populistů typu Andreje Babiše učiněným „pokladem“. A tento lidský „poklad“ si správný politik musí šlechtit a kultivovat, aby udržel voličskou věrnost a případně řady ještě rozšířil správně cílenými regulatorními bombami.

Babiš ví, že potřebuje velkou a silnou voličskou základnu, jejíž zdroje jsou v chudších a problematických regionech. A pragmatický a mocichtivý Babiš ví, jak na to. Jak? Například regulatorní destrukcí venkova a šikanováním drobných podnikatelů.

K vysněnému politickému cíli (udržet a získat voliče) vedou, mimo jiné, dvě celkem „jednoduché“ cesty…

Jednak udržovat sociálně slabšího občana v jeho ekonomicky podřadném postavení, případně se snažit jeho situaci ještě zhoršit. Tak, aby byl co nejvíce závislý na vládních milodarech či alespoň útěšných politických slibech (ANO, BUDE LÍP!).

A současně co nejvíc drtit ty schopnější a ekonomicky úspěšnější; rozbíjet všechny pozitivní ostrůvky fungující ekonomiky. Cílem je pomocí regulatorních klacků házených pod nohy tuto skupinu ekonomicky nezávislých obyvatel degradovat do skupiny sociálně slabých a závislých.

Výhodou je, že této druhé, negativní cestě fandí a tleskají ti, kteří už jsou pevně ukotveni v první skupině, tedy občanů sociálně slabších a závislých…

Takové schéma je v jistém smyslu ďábelsky dokonalé. Jeho nevýhodou je fakt, že taková politická strategie vede celou zemi do ekonomické katastrofy.