Senátní rozhodnutí legálně pustit podnapilé řidiče na silnice je hazardem, na jehož konci bude někdy výhra, ale jindy jen velké lidské neštěstí.

Senát uzákonil alkohol na silnicích a opětovně tak prokázal, že se odrodil svému původnímu účelu. Namísto snahy o obecnou nápravu či korekci pravidel ku prospěchu veřejnosti se Senát stává zdrojem nebezpečí pro život v České republice.

Tím, že cyklistům povolil jezdit na silnicích v podnapilém stavu, se Senát opětovně zřekl své původní role ústavní pojistky a připojil se do stále se zvětšující skupiny státních orgánů, které pohříchu čím dál více slouží nikoliv veřejnému prospěchu, ale spíše jen lobbystickým zájmům.

Senátoři schválili novelu zákona o provozu na pozemních komunikacích, v níž cyklistům povolili jezdit po nejenom po cyklostezkách, ale i po silnicích 3. třídy s 0,8 promile alkoholu v krvi.

Cílem takové výjimky pro podnapilé cyklisty byla údajná snaha podpořit turistiku ve vinařských regionech a na vinařských cyklostezkách zejména jižní Moravy, jež propojují místa, kde cyklistům nalévají alkohol.

Podobné „dobro“ však alkoholický výjimka má přinést i příznivcům pěnivého moku (pokud se spokojí s 1 až 2 půllitry, kteří podle názoru senátorů musí mít právo dopravovat se z hospod nikoliv pěšky, nýbrž na bicyklech.

Novelu ještě musí schválit Poslanecká sněmovna, takže legalizace alkoholu za řídítky kol dnes ještě neplatí. To pro ty, kdo by se již radovali z náhle nabyté alkoholické svobody a chtěli ji začít neprodleně uplatňovat…

Podnikatelská svoboda kontra alkohol

Budiž jasně řečeno, že cílem tohoto komentáře není boj proti konzumaci piva či vína, natož proti vinařům či pivovarníkům. Naopak. Za ideální stav považujeme absolutní podnikatelskou svobodu, včetně úplné ekonomické svobody vinařů a pivovarníků.

Podpora a svoboda podnikatelů je však něco úplně jiného, než legalizace alkoholu na silnicích. Vytloukat jeden klín (špatné podmínky drobných podnikatelů v zemi) jiným klínem, či spíše výbušninou (vypustit opilé cyklisty legálně na silnice), je kontraproduktivní a všeobecně nebezpečné.

Ohrožuje to právo, potažmo svobodu střízlivých občanů, řidičů a spolucestujících, na nikým neohrožovaný život.

Navrhovatelé alkoholové výjimky se zaštiťují snahou o podporu rozvoje cykloturistiky v zemi. Chtějí prý pomoci jak moravským vinařům, tak živnostníkům, kteří podnikají podél cyklostezek.

Sama o sobě je snaha pomáhat drobným podnikatelům chvályhodná. Podnikatelé a zejména ti menší z nich nemají na růžích ustláno. Vláda se proti nim snaží bojovat, co jí síly stačí. Například formou kontrolních hlášení a elektronickou kontrolou tržeb.

Ale pomoc podnikatelům v navrhované podobě (legalizace alkoholu na silnicích) je klasickým vyháněním čerta ďáblem.

Cyklistický pohárek vína

Značně diskutabilní byla a je i samotná existence, respektive budování vinařských cyklostezek, tedy dopravních cest, vytvářených za veřejné prostředky, jež mají sloužit k dopravě konzumentů vína, tedy podnapilých osob, za dalším a dalším „pohárkem“ vína – od jednoho vinného sklípku či nálevny k dalšímu.

Navazující krok, tedy legalizace alkoholu za řídítky pro ty, kdo po vinařských cyklostezkách jezdí, je pak zdánlivě už jen logickým pokračováním celého procesu.

Odhlédněme teď od faktu, že zmiňovanou legalizaci alkoholu prosadilo pouhých 21 senátorů (z celkových 81; klasické potvrzení toho, že většinové rozhodování v demokracii je mnohdy jen mýtem).

Pokud by se však senátoři omezili pouze na legalizaci alkoholu pro ty, kdo na svých kolech pendlují od sklípku ke sklípku výhradně po cyklostezkách, tedy mimo silnice s motorovými vozidly, dalo by se na takové opatření nahlížet jakž takž shovívavě.

I když i to samo o sobě nese rizika. Obhájci tolik zdůrazňovaná důvěra v našeho občana (rozuměj voliče), který přece vždy ví, kolik alkoholu si může dovolit vypít; jenž ví, kdy přestat pít, neboť již dosáhl povolených 0,8 promile, je absurdní a ryze účelová.

A je v rozporu s každodenní realitou. I když samozřejmě, velká část cyklistů je skutečně zodpovědná. Ta menší, nezodpovědná, však dokáže negativní „divy“.

Lidé, jejichž příbuzní se zabili na kolech při návratu z akcí, na kterých požili alkohol, by mohli vyprávět…

Senátorský hazard

Senátní rozhodnutí legálně pustit podnapilé řidiče na běžné silnice, třebaže toliko silnice 3. třídy, je však skutečným hazardem, na jehož konci bude někdy výhra, ale jindy jen velké lidské neštěstí.

Umožnit podnapilým cyklistům – ať už si svoji alkoholickou „hladinku“ vyrobili degustačním putováním mezi vinnými sklípky, či jinde – aby se legálně účastnili běžného silničního provozu, je nesystémový, nezodpovědný a populistický krok.

Může sice pomoci udržet či dokonce zvýšit tržby veřejným nálevnám alkoholu, ale současně zcela zásadně zvyšuje riziko vzniku dopravních nehod, které v důsledku odnesou nejenom samotní „legalizovaní“ (v lepším případě jen) podnapilí cyklisté, ale i další účastníci silničního provozu.

Kdo jiný než Senát by měl hájit všeobecný prospěch a ochranu co nejširší veřejnosti, nikoliv zájmy parciálních skupinek, v tomto případě zájem vinařů a podnikatelů kolem cyklostezek.

Svoboda užívat komunikace

Všichni účastníci silničního provozu musí být v maximální dosažitelné míře chráněni před všemi možnými riziky. Veřejná moc by měla nekompromisně bránit svobodu každého užívat komunikace bez toho, aniž by jej kdokoliv ohrožoval.

Je přitom zcela evidentním, dnes a denně na silnicích potvrzovaným faktem, že řidiči (i když řídí jen kolo) jsou pod vlivem alkoholu ještě vážnější hrozbou pro svobodu (právo na svobodný, nikým neohrožovaný život) jiných řidičů, než za plně střízlivého stavu.

To platí primárně pro řidiče motorových vozidel, jejichž automobily se i ve střízlivém stavu mění ve vražednou zbraň, která při chybě či neopatrnosti řidiče může napáchat nedozírné škody na lidském zdraví a životech. Podobně vražednou zbraní a hrozbou pro svobodu druhých se však na silnici může stát i podnapilý cyklista.

Ostatně, ten představuje – zvláště na užších silnicích a ve večerních hodinách – velkou hrozbu pro sebe i okolí už dnes, i když před jízdou nepožil ani limonádu.

Alkoholická výjimka udělená senátem zkusmo pro cyklisty je nezodpovědným a pofiderním populismem, který musí být zrušen v samém zárodku.

Senát jako takový by se měl vážně zamyslet nad svým celkovým působením. Jeho podpora mezi veřejností je mizivá. Snaha si tuto popularitu zvyšovat legalizací alkoholu na silnicích může být zničující jak pro Senát, tak pro širší veřejnost.