Babišova pseudosmlouva s voliči je laciným trikem, který u části méně zběhlých voličů může přinést trpké plody v podobě poskytnutí bianco šeku Babišovské vládě, která si v dalším období prosadí jen to, co se jí bude hodit do krámu.

Favorizovaný Andrej Babiš občanům těsně před volbami slibuje smlouvu s voliči. Ale proč by mu měl kdokoliv věřit, když v uplynulém období mj. prosadil zavedení elektronické kontroly tržeb podnikatelů, aniž k tomu v minulých parlamentních volbách dostal od voličů sebemenší mandát?

Babiš se ve své aktuální předvolební kampani vytasil s posledním trumfem: pokusem nabídnout „smlouvu s voliči“, která má zvýšit jeho důvěryhodnost a zahladit skvrny na jeho potřísněném vladařském rouchu.

Ano, takový tah je jistě na místě. Tohle Babiš opravdu potřebuje, neboť jeho důvěryhodnost spadla po 4 letech u moci na samé dno.

Ke smlouvě s voliči (jež v politice není ničím novým a která nikdy žádný skutečný závazek nevytvořila; byla vždy jen předvolebním nástrojem Public Relations) se inspiroval megaúspěšnou kampaní Donalda Trumpa.

Jistě, ten před volbami nasliboval vše možné i nemožné a zřejmě mu k úspěchu pomohla svým dílem i ona mediálně virtuální „smlouva s voliči“. Jeho prezidentská realita je však prozatím natolik strastiplná a kontroverzní, že ji za vzor může používat asi opět jen propagandista typu Andreje Babiše, jemuž jde především o znovuzvolení, nikoliv o program.

Potrefený autoritář

Babiš se propagovanou smlouvou snaží vyvrátit nařčení z nedemokratičnosti a autoritářství. Hlásá, že „nebude autoritářským vůdcem“. Maně se v tomto kontextu člověku vybaví přísloví o potrefené huse…

Tvrdí ve „smlouvě“, že „není hrozbou pro demokracii“. V tomto je potřeba mu do jisté míry dát za pravdu. Demokracie je hrozbou sama o sobě a Andrej Babiš je produktem všech neduhů a temných zákoutí demokratického systému.

Ve své komunikaci tedy šéf ANO zaměňuje, nepřekvapivě, příčinu s následkem…

Faktem vak také je, že jinak funguje demokratický systém řízený skutečnými demokraty a jinak „funguje“ systém, v němž rozhodující pozice jsou obsazeny lidmi typu Andreje Babiše, kteří se neostýchají postavit se do čele mechanismu, z něhož pak sami sobě vyplácejí dotace. Takový přístup vyžaduje skutečně „neautoritářské osobnosti“ velmi zvláštního ražení se zvláště tuhou hroší kůží.

Média nad nejnovějším politicko-marketingovým snažením vůdce ANO křepčí nadšením. Jde prý o skvělý krok, který může zapůsobit na nerozhodnuté voliče.

Je to možné. Lidé se u nás mnohdy nechají opít i rohlíkem, jako se to stalo před 4 lety. Čehož typickým příkladem je opět Andrej Babiš, který nadmíru úspěšně „klekl na demokracii“ a využil ji ku svému prospěchu.

Trhací kontrola podnikatelů

Jinými slovy, udělal si z demokracie trhací kalendář. A to minimálně v jedné fatální záležitosti, kterou nelze nazvat jinak, než jako podvod na voličích a podvod na demokracii.

Elektronickou evidenci tržeb (é é té) Babiš prosadil, aniž k tomu ve volbách v roce 2013 dostal mandát od voličů. Hnutí ANO ani ve volebním programu ani v tehdejší předvolební kampani „neprodávalo“ voličům (smluvně ani nesmluvně) myšlenku elektronické kontroly podnikatelů.

Voliči tedy ANO volili v naivní a bezelstné víře a naději, že ANO bude podnikatele podporovat, nikoliv na ně klekat a obrazně řečeno, vraždit je zaváděním Velkého bratra EET, který za podnikateli vleze i do koupelny.

A za svoji naivní víru byli občané trpce „odměněni“: v rozporu s programem (který sám o sobě je či měl by být závazkem vůči voličům) Babiš prosadil revoluční a rekordně totalitní krok v podobě EET, který v tuzemsku nemá obdoby a za který by se nemuseli stydět ani komunističtí vládci neblahé paměti.

Smluvní mystifikace

Ale zpět ke smlouvě s voliči.

Tento koncept je sám o sobě manipulací par excellence. Babišova (Trumpova, atd.) „smlouva“ s voliči není skutečnou smlouvou, ale jen propagandistickým výkřikem, sloužící k uchlácholení a mystifikaci části občanů.

Skutečná smlouva musí být právně vymahatelná a musí nést formální znaky smlouvy: tedy, musí její text dobrovolně podepsat obě strany. To se nestalo. Babišův dopis, který se vydává za smlouvu, není právně vymahatelným, potažmo právně závazným dokumentem. Je to jen leták určený k nákupu voličských hlasů.

  • Je bizarní, když se jeden z největších příjemců dotací v zemi snaží voličům „smluvně“ vnutit názor, že jako ministr (který si dotace uděloval svým firmám) nezneužíval a nebude zneužívat svoji funkci…
  • Je absurdní, když se chce pseudosmluvně zavazovat voličům k omezování byrokracie někdo, jako Andrej Babiš, kdo v zemi zavedl EET a dále na podnikatele plete bič v podobě Účtenkovky.
  • Je vysloveně směšné, pokud se Babiš ve fiktivní smlouvě s voliči vymezuje vůči tradičním politikům. Babiš sice není úplně tradiční, ale jeho netradičnost vyznívá v důsledcích ještě hůře, než politické působení jím kritizovaných politických dinosaurů.
    • O Babišovu netradičnost věru není co stát: to on si jako ministr financí vyplácel dotace vlastním firmám; to on začal ke konkurenčnímu boji zneužívat státní finanční správu, to on začal zaklekávat na podnikatele a to on začal vnucením povinného internetu a EET kontrolovat on-line nebohé živnostníky…
    • Babiš ve své zhoubné politické „netradičnosti“ zašel tak daleko, jako si zatím žádný politik netroufl.

Babišova (ne)smlouva je ve skutečnosti laciným trikem, který však bohužel u části méně zběhlých voličů může přinést trpké plody v podobě poskytnutí bianco šeku Babišovské vládě, která si v dalším období nakonec stejně prosadí jen to, co se jí bude hodit do krámu; bez ohledu na předvolební sliby a reklamní pseudosmlouvy.

V nadcházejících volbách už nejde o to dokazovat, že Andrej Babiš nesplnil sliby a nedodržel program (natož „smlouvu“ -nesmlouvu s voliči). V těchto volbách jde už jen o to, zda a kolikrát ještě se stejná situace bude opakovat…