Vyšší podíl OZE na výrobě většinou vede k vyšším cenám elektřiny pro domácnosti v zemi. (Ilustrační foto).
Podporovatelé Green Dealu a masivního rozvoje tzv. obnovitelných zdrojů energie (OZE) často dovozují, že vyšší podíl obnovitelných zdrojů povede ke zlevnění elektřiny, respektive k levné elektřině. Tvrdá data však zatím dokazují spíše opak, případně poněkud nejednoznačný vztah mezi OZE a cenou elektřiny.
Představitelé Evropské unie dlouhodobě prezentují rozvoj obnovitelných zdrojů energie (OZE) jako klíč k trvalému snížení cen elektřiny a posílení energetické nezávislosti. Podle řady unijních přrčdstavitelů z let 2025 a 2026 mají být právě OZE (ovšem společně s jadernými elektrárnami) hlavními faktory, které ceny stlačují dolů.
Zemní plyn, který je řazen mezi fosilní zdroje, je považován za cenově volatilní (což prokazuje například současné krize v Perském zálivu) a vedoucí ke zvyšování cen elektřiny.
Předsedky EK Ursula von der Leyen v únoru 2026 na průmyslovém summitu v Antverpách uvedla, že důvod vysokých cen je jasný: „Plyn tlačí ceny nahoru, zatímco obnovitelné zdroje a jádro je tlačí dolů.“
Podpořila to daty, podle nichž byla v roce 2025 průměrná cena elektřiny z plynu 100 EUR/MWh, zatímco z OZE pouze 34 EUR/MWh.
Eurokomisař pro energetiku Dan Jørgensen v červenci 2025 prohlásil, že přechod na čistou energii není jen morální závazek, ale cesta k levnější energii. Nízké ceny a bezpečný systém s vysokým podílem OZE označil za „páteř udržitelné a konkurenceschopné ekonomiky“.
Místopředseda EK Maroš Šefčovič při představení Akčního plánu pro cenově dostupnou energii v únoru 2025 uvedl: „Srážíme ceny energií dolů a zvyšujeme konkurenceschopnost. Ceny v Evropě jsme již výrazně snížili díky zdvojnásobení podílu obnovitelných zdrojů.“
Proklamace kontra realita
Následující graf ukazuje vztah mezi cenami elektřiny pro domácnosti (ceny v grafu jsou škálovány v britských pencích) a podílem výroby elektřiny v solárních a větrných elektrárnách ve vybraných vyspělých zemích světa.
Graf ukazuje, že země s nejnižšími cenami elektřiny, jako jsou Jižní Korea, Kanada nebo Spojené státy, mají zároveň relativně nízký podíl výroby ze solárních a větrných elektráren.
Například Jižní Korea vykazuje cenu okolo 10 p/kWh při podílu obnovitelných zdrojů pouze kolem 6 %. Kanada a USA mají podobně nízké ceny, když jejich podíl větrné a solární energie zůstává pod 20 %.
Naopak státy s velmi vysokým podílem výroby ze solárních a větrných zdrojů – zejména Německo, Španělsko a Nizozemsko – patří současně mezi země s nejvyššími cenami elektřiny pro domácnosti.
Německo dosahuje podílu přes 43 %, ale zároveň vykazuje nejvyšší cenu elektřiny v celém souboru. Podobný trend je patrný také ve Velké Británii nebo Belgii.
Graf ovšem také dosvědčuje, že zmiňovaný vztah není absolutní. Francie má relativně vysoké ceny elektřiny navzdory nízkému podílu větrné a solární výroby, což souvisí s odlišnou strukturou energetiky založenou především na jaderných elektrárnách a s regulatorními zásahy do trhu.
Švédsko a Finsko představují střední cestu – kombinují vyšší podíl obnovitelných zdrojů s umírněnějšími cenami.
Celkově graf naznačuje, že ceny elektřiny ovlivňuje široká kombinace faktorů: struktura výroby, investice do sítí, regulace trhu, klimatické podmínky i daňová politika. Samotný podíl větrných a solárních elektráren proto nelze považovat za jediný určující faktor výsledné ceny elektřiny pro domácnosti.
Objevují se i studie, které se snaží dovozovat opak, tedy nějakou formu pozitivního vlivu rozvoje OZE na ceny elektřiny. Například studie CREA (organizace založená na podporu rozvoe OZE) z dubna 2026 například trdí, že závislost ceny elektřiny na ceně plynu klesla v EU od roku 2019 o 24 % právě díky nárůstu instalovaného výkonu ve větru a slunci. (mar)
