Vláda Andreje Babiše se dovolává Ústavy na obranu před tyranií většiny vůči menšinám, k níž prý může dojít v referendu. Sama však balancuje na hraně ústavnosti.

Babišova menšinová a zatím důvěrou sněmovny neuznaná vláda se ve svém programovém prohlášení rozhodla vystavět pevnou hráz tyranii většiny vůči menšině… Tímto potěmkinovsky-farizejským záměrem chce bojovat proti „zneužívání“ obecného referenda v případě, že by bylo schváleno.

Obava z tyranie, vyslovená prohlášením Babišovy vlády, je v lepším případě zmatečná, v horším případě znepokojivě matoucí. Hrozbou pro tuto zemi není zneužívání referenda, nýbrž samotná Babišova vláda, jejíž způsob vzniku a existence zavání zneužíváním ústavy i mnohem horšími dopady.

Není účelem na tomto místě rozebírat výhody a přínosy obecného referenda. Jde tu o krajně zavádějící argumentaci nově se rodícího kabinetu, který se reálně ani neobtěžoval získat parlamentní většinu.

Prezidentem instalovaná vláda Andreje Babiše ve svém návrhu programového prohlášení mj. uvádí:

„Doplníme ústavní systém o zákon o všeobecném referendu za přísného respektu čl. 6 Ústavy, tedy tak, aby se referendum nemohlo stát nástrojem tyranie většiny vůči názorové menšině.“

Takový záměr se na první pohled může jevit jako chválihodný. Jistě, demokracie by neměla poskytovat bič pro aktuální většinu k tomu, aby na aktuální menšině mohla proti její vůli prosadit to či ono. Demokracie by zcela jistě neměla být tyranií, bez ohledu na to, zda jde o tyranii té či oné skupiny či skupinky vůči jiným.

Reálný stav je však takový, že demokracie u nás dlouhodobě funguje právě v onom značně negativním duchu, jak bylo naznačeno – působí jako mechanismus, kdy vláda za pomocí parlamentu permanentně vnucuje vůli aktuální (parlamentní) většiny aktuální parlamentní menšině (v důsledku tak vnucuje svoji vůli i větší či menší části obyvatelstva).

Vláda se účelově zaklíná přísným respektem k „posvátné“ Ústavě, z níž si pánové Babiš a Zeman udělali a dělají trhací kalendář.

Je tohle tyranie, před kterou varuje a jíž chce s halasným odkazem na Ústavu stavět hráz Babišova vláda, jejíž existence se potácí kdesi na samé hranici ústavnosti?

Jaký je rozdíl mezi vnucováním (skrze parlamentní procesy) vůle několika desítek poslanců široké občanské veřejnosti a situací, kdy ve prospěch toho či proti onomu návrhu se vysloví v referendu několik milionů obyvatel?

Politikův hlas boží

Z hlediska celé společnosti je reálný mechanismus soudobé demokracie typicky takový, že parlamentní většina nereprezentuje vůli (nemá mandát od) většiny všech oprávněných voličů. Dochází (respektive, až doposud docházelo) permanentně k tomu, že určitá skupina vládních a parlamentních politiků se sice opírá o těsnou parlamentní většinu, ale nikoliv o většinu celé společnosti.

Přesto taková křehká většina poslanců prosazovala a prosadila nekonečnou záplavu zákonů proti vůli parlamentní menšiny (a současně proti vůli, tedy bez mandátu většiny občanů ČR).

Podle Babišovců to není tyranie, zatímco hlas samotného lidu (v referendu) tyranií je? Proč vůle politikova má být hlasem božím, zatímco přímá vůle většiny obyvatelstva (vyslovená v referendu) má být projevem tyranské zvůle?

Tyranie referenda o vstupu do EU

V kontextu tohoto Babišovsky pokřiveného náhledu na demokracii („demokracie nesmí umožnit, aby většina voličů rozhodnutím v referendu tyranizovala voličskou menšinu“) bychom přece měli anulovat výsledky referenda o vstupu ČR do Evropské unie…

Většina (nikterak drtivá) lidí hlasovala v roce 2003 o vstupu do EU a na základě tohoto („tyranského“) hlasování v Česku již po 14 let dochází k tyranizování (terminologií programového prohlášení vlády ČR) té menšiny občanů, která nechtěla vstoupit do EU a která nechce být členem EU…

Co proti této historické „tyranii“ dnes udělá Babišova vláda? Nic.

Menšina proti většině

Fakticky, pokud používáme terminologii Babišovy vlády, doposud se u nás v běžné parlamentní politice jednalo (chtělo by se říci „jen“) o „tyranii“ (těsné) parlamentní většiny vůči parlamentní menšině. A současně o „tyranii“ menšiny společnosti (neboť vládní koalice typicky reprezentuje jen menšinu oprávněných voličů) vůči většině společnosti.

Jestliže nás Babišova vláda nyní v souvislosti s obecným referendem dramaticky varuje před tyranií většiny obyvatelstva, jež nám prý hrozí v referendu, pak tato vláda buď spadla z Marsu, nebo nechápe fungování politického systému.

Anebo jen fantazíruje a zcela účelově se zaklíná přísným respektem k „posvátné“ Ústavě, z níž si pánové Babiš a Zeman udělali a dělají trhací kalendář.

Vždyť je to právě Babišova vláda, kdo chce bezskrupulózně překročit ústavní Rubikon a vládnout bez parlamentní většiny! Což je oproti současnému stavu (tedy oproti dosavadnímu fungování vlády) krok směrem k tyranii vykonávané parlamentní menšinou vůči parlamentní většině, potažmo vůči vůli většiny voličů v zemi (která se voleb neúčastnila nebo volila jiné strany než ANO).

Zdroj tyranie

Sama Babišova vláda je zdrojem potenciální tyranie: tyranie menšinové vlády, která nezastupuje ani většinu obyvatel, ale ani většinu Poslanecké sněmovny! Ale přesto plánuje neomezeně vládnout, aniž by ke konkrétním politickým krokům měla sebemenší mandát…

Je to právě Babišova vláda, která provádí degradaci nejposvátnějších demokratických principů, mezi které jistě patří získání většinové podpory v Poslanecké sněmovně.

Pokud by v této zemi (díky obecnému referendu) docházelo k tomu, že bude reálně prosazována vůle většiny občanů, respektive vůle většiny oprávněných voličů, šlo by nikoliv o tyranii, nýbrž o revoluční pokrok směrem ke skutečné demokracii jako vládě lidu.

 

Helena Hoperová, Luděk Misecký (oba autoři hlasovali v referendu proti vstupu ČR do EU, výsledek referenda však nevnímají jako tyranii většiny vůči menšině)