Někdejší europoslanec Fajmon kritizoval Green Deal a netransparentnost rozhodování EU. (Ilustrační foto - redakční koláž).

Konzervativní institut uspořádal ve druhé polovině června další klubovou diskusi, tentokrát na téma: „Netransparentnost legislativních procesů v Evropské unii na příkladu Green Dealu“ aneb „Jak se v ČR ze základního demokratického procesu přijímání nových zákonů stala mechanizovaná implementace evropských nařízení.“

Hlavním hostem diskusního večera byl Hynek Fajmon, bývalý poslanec Parlamentu ČR a Evropského parlamentu.

Fajmon se nejdříve věnoval obecnějšímu pohledu na proces ukotvení projektu Green Deal (Zelená dohoda pro Evropu; soubor politických iniciativ EK komise, jejichž hlavním cílem je dosáhnout do roku 2050 klimaticky neutrální EU) v rámci politického rámce.

Zdůraznil, že Green Deal je součástí již schválené legislativy. To však podle něho většina obyvatel neví, což „nesvědčí o funkčnosti demokratického systému“.

Poukázal přitom na velký názorový rozptyl voličů ve společnosti a na téměř neřešitelný problém nalézání názorové shody všech voličů. Za výhodu demokracie označil to, že ve střednědobém či dlouhodobém horizontu umožňuje napravovat chyby a dosáhnout změny vlády.

Následně se zaměřil na otázku víceúrovňového vládnutí v EU. Podle Fajmona se celý tento systém vyznačuje „demokratickým deficitem“. V jeho rámci jsou přijímána rozhodnutí, na kterých se voliči vůbec nepodíleli.

Odkázal se na situaci v České republice, kde jsou lidé zvyklí na nepřímou demokracii vykonávanou prostřednictvím národního parlamentu. Problém je podle Fajmona právě v tom, že obyvatelé Evropské unie jsou navyklí sledovat pouze 2 úrovně vládnutí: jednak úroveň národní (jako je třeba Parlament ČR) a jednak úroveň komunální, tedy místní politiky v obci, kde žijí.

„Evropská unie a evropská integrace vedou k oslabení národní politiky a vytvářejí nové arény: evropskou arénu (politiku) a regionální arénu (politiku),“ upozornil Fajmon.

Namísto dvou úrovní vládnutí tak vlastně existují celkem čtyři úrovně vládnutí.

„Lidé pak už nevědí, za co kdo nese odpovědnost a občan se v tom systému ztrácí,“ podotkl.

Za problém označil i to, že na evropské úrovni neexistují „evropská média“.

„Neexistuje něco jako evropská mediální scéna,“ konstatoval.

Pokud jde o problém mnoha úrovní vládnutí v EU, vyslovil Fajmon názor, že „národní parlament je zbaven hlavních kompetencí a vlastně už řeší jen to, kdy se co v dané zemi zavede“.

Připojil také poznámku, že se u nás konají celkem šestery volby.

„To lidé nejsou schopni sledovat. A nedá se proto říci, že díky tolika volbám máme v zemi více demokracie,“ prohlásil exposlanec.

Těsnější unie

Fajmon dále upozornil na fakt, že v základech systému dnešní Evropské unie je už od 50. let zabudován závazek ke stále těsnějšímu propojení.

„Unie prostě musí být stále těsnější,“ konstatoval kriticky Fajmon.

S tím, že tomuto závazku na čím dál větší „těsnost“ je podřízena i Evropská komise. A je to navíc právě jen Evropská komise, kdo může v rámci EU zahájit legislativní proces, tedy navrhovat novou legislativu. V tomto kontextu opětovně poukázal na fakt, že národní parlamenty odevzdaly svoji moc „nahoru“, tedy celoevropským orgánům.

Zdánlivě demokratickou dimenzi v evropském legislativním procesu sehrává Evropský parlament. Jeho problém však podle Fajmona tkví v tom, že tento parlament je odvozen od 27 „démosů“ (z řečtiny, démos = lid, obyvatelstvo). Neexistuje tedy jeden jediný celoevropský „démos“.

V kontextu toho je pak v rámci evropského rozhodovacího procesu „český démos“ podřízen „jiným démosům“.

Fajmon dále mimo jiné poukázal na problém „finality evropské integrace“.

Problém finality evropské integrace vytváří zásadní otázku, „kam až má evropská integrace zajít?“ Vývoj v Evropské unii podle Fajmona povede k tomu, že „z národních států se stanou provincie nějakého superstátu“.

Problém času

Za vážný označil Fajmon problém časového faktoru v rozhodování o evropské legislativě. Evropská unie podle něho rozhoduje zcela běžně na 10 a více let dopředu. Zákony v Evropské unii nabývají platnost třeba až za 3 či více let po svém schválení.

Specificky Fajmon kritizoval legislativu zakazující prodej nových automobilů se spalovacími motory. Ta vstupuje v platnost až za 12 let od svého schválení (zákaz má platit od roku 2035) s tím, že má sílu zákona.

Takové procesy s takto na dlouhou dobu odloženými platnostmi jsou zcela mimo zvyklosti obyvatel s legislativním procesem na národní úrovni, kde zákony běžně nabývají platnost za nepoměrně kratší dobu – v řádu měsíců či například od začátku následujícího roku.

To vše podle Fajmona zpochybňuje standardní demokratické principy zodpovědnosti politiků za jejich rozhodnutí.

Green Deal jako zásadní změna

Na úrovni Evropské unie schválený program Green Deal, tedy Zelená dohoda pro Evropu, označil Fajmon za základní koncepční změnu oproti předchozím dlouhodobým rozvojovým strategiím EU. V případě Green Dealu, jehož cílem je dosáhnout klimatické neutrality do roku 2050 a který nahradil předchozí strategie, jde o pro všechny subjekty v EU závazný zákon, za jehož nedodržování mohou být lidé či firmy soudně trestáni.

U předchozích 2 strategií („Lisabonská strategie“ respektive „Evropa 2020: Digitální agenda pro Evropu“) tomu bylo jinak. Tyto strategie byly fakticky pouze politické programy a tedy z hlediska občanů či firem jen nezávazné dokumenty.

„Každý z nás může být žalován za to, že tento zákon (Green Deal) nedodržuje,“ konstatoval Fajmon a zdůraznil, že skutečným cílem Green Dealu je vrátit Evropu do stavu v předprůmyslovém období, v němž (stejně jako tomu bylo v předprůmyslovém období) existuje jen jediný typ energetických zdrojů a to zdroje obnovitelné.

Green Deal, tj. Zelená dohoda pro Evropu byl představen 11. prosince 2019 novou Evropskou komisí vedenou Ursulou von Leyenovou. Dohodu podpořil 15. ledna 2020 Evropský parlament poměrem hlasů 482 ku 136.

Za zásadní faktor při prosazování strategie Green Deal považuje Fajmon zapojení „švédské holčičky“ Grety Thunbergové do „klimatického boje“.

„Greta je ´akce´ vymyšlená a zorganizovaná evropskou stranou Zelených,“ prohlásil Fajmon. „Greta se stala hlavním zákonodárcem v Evropě přesto, že je jí teprve 20 let,“ dodal.

Zelená legitimita

Fajmon označil za hlavní důvod prudkého zvýšení cen energií schválení tzv. Klimatického zákona v Evropském parlamentu v roce 2021.

V reakci na to se podstatně zvýšila cena emisních povolenek a to zhruba z 10 eur (za tunu CO2) na 50 eur za tunu, když po nějakou dobu se cena povolenky dostala i přes úroveň 100 eur.

V této souvislosti se zaměřil na otázku politické legitimity schvalování „zelené legislativy“. Informoval o tom, že podrobně prostudoval programy politických subjektů, které tvoří Evropský parlament (jenž schválil Green Deal).

Podle Fajmona žádný z těchto subjektů před volbami neprezentoval ve svém programu plán na schválení „Green Dealu“ a to s výjimkou Zelených, kteří jej v roce 2019 veřejně prezentovali, ale v mnohem umírněnější podobě, než v jaké byl nakonec schválen v EP.

Zelení přitom mají v Evropském parlamentu podíl zhruba 8 % europoslanců. Přesto se jim novou zelenou legislativu v podobě Green Dealu či Klimatického zákona podařilo v Europarlamentu prosadit.

Na úrovni národních parlamentů podle Fajmona neprosazoval program adekvátní Green Dealu žádný politický subjekt.

Zbyly jen prováděcí předpisy

V současné době už podle Fajmona národní parlamenty v EU řeší jen prováděcí předpisy a technické podrobnosti zelené legislativy, respektive to, jak zařídit, aby „Green Deal“ – specificky například v podobě balíčku „Fit for 55“ – byl zaveden do praxe.

Exposlanec poukázal na to, že v rozporu s programy je dále rozšiřován systém ETS (Emission Trading System, tj. Evropský systém obchodování s povolenkami) a to v tom smyslu, že tomuto systému jsou podřizovány další typy emisních zdrojů.

Připomněl také, že od roku 2026 vstoupí v EU v platnost nová uhlíková daň na fosilní paliva, která se bude vztahovat na auta, letadla, vlaky i autobusy.

Prohlásil také, že pokud bude definitivně legitimizován rozhodovací postup, podle kterého mohou orgány EU stanovovat právní závazky na mnoho let či dokonce desetiletí dopředu, pak „končí demokracie“ jako soutěž rozdílných idejí a programových variant.

„Zbyde jen soutěž politických stran o to, jak konkrétně provést evropskou zelenou tranzici,“ varoval Fajmon.

Vyslovil také názor, že tuzemskou společnost nelze proti evropské legislativě typu Green Dealu „mobilizovat“.

„Naše společnost je fakticky antipolitická. Nevěříme tomu, že lze něčeho dosáhnout,“ dodal.

Varoval také, že zelená legislativa povede k masivnímu chudnutí obyvatel.

„Budoucností EU je její přeměna ve skanzen,“ uzavřel Fajmon. (sfr)