DVB-T2 jako politický podvod na voličích v ČR: Stát, tedy daňoví poplatníci, proplatí soukromé zahraniční firmě kompletní přebudování vysílací infrastruktury, kterou pak firma bude prodávat a generovat příjmy, z nichž část odteče do daňového ráje.

Překryto fasádou viditelnějších nicotností prošel nepozorovaně cílem zákon o přechodu Česka na novou televizní normu digitálního vysílání DVB-T2, jehož součástí je masivní mnohasetmilionová dotace z veřejných zdrojů pro České Radiokomunikace. Prezident Zeman podepsal příslušný zákon (diginovelu) v situaci, kdy se politici zleva doprava a od zdola nahoru zaštiťují bojem proti masivnímu odlivu zisků z ČR do zahraničí a válkou proti daňovým rájům.

Přitom, přesně tohle „zákon o přechodu na DVB-T2“ zaručil: největší díl z více než 600 milionů korun z veřejných zdrojů dostanou České Radiokomunikace, které jsou jednak silně ziskové a jednak podstatnou část tuzemských příjmů posílají svému majiteli do daňového ráje (více o tom čtěte ZDE).

Stát (tedy daňoví poplatníci) Radiokomunikacím proplatí kompletní přebudování vysílací infrastruktury, tedy nepříliš technologicky sofistikovanou činnost spočívající v nákupu a instalaci nových vysílačů…

Ty sice budou (či už dokonce jsou, firma vše zvládá financovat z vlastních zdrojů) schopny vysílat v nové digitální normě DVB-T2 (více o přechodu na DVB-T2 čtěte ZDE), ale domácnosti se k novému pozemnímu digitálnímu signálu dostanou jen tehdy, pokud si zakoupí nové antény a televizory (či set-top boxy; o problémech se set-top boxy čtěte ZDE). To je vyjde, tedy pokud se rozhodnout pokračovat v příjmu pozemního digitálního vysílání, na ohromujících celkových 5 miliard Kč.

Firma se může smát tomu, jak se jí v Česku podařilo oblafnout politiky. Ti firmě schválením zákona přiznali nárok na kompletní proplacení něčeho (instalace nových vysílačů), co by Radiokomunikace ve svém vlastním komerčním zájmu (ČRa prodávají televizním operátorům službu pozemního šíření digitálního signálu) provedly tak či tak za své vlastní prostředky.
ČRa tak ušetří stovky milionů korun s tím, že odliv jejích tuzemských zisků do daňového ráje může v neztenčené míře pokračovat.

A politici (čest výjimkám; ne všichni pro zákon o dotacích pro ČRa hlasovali) se můžou smát tomu, jak se jim podařilo oblafnout zdejší občany a voliče, kteří naivně věří politickým programům a slibům o zamezení odlivu zisků do zahraničí.

Přesně tak se zachovaly ANO a ČSSD. Obě strany se v programech striktně vymezují proti odlivu peněz do zahraničí. Přesto obě rukou nedílnou a nerozbornou prosadili megadotaci soukromé zahraniční firmě ČRa (s monopolem v určitém podnikatelském segmentu).

Sociální únik do zahraničí

Takový postup byl přitom v rozporu se stranickým programem. Vždyť ČSSD v programu do parlamentních voleb 2017 říká jasně:

„Stovky miliard ročně od nás utíkají do zahraničí prostřednictvím nadnárodních korporací. To se musí změnit…“

„…Budeme bojovat proti daňovým rájům a prosazovat jednotný systém zdanění velkých firem v celé Evropě, který bude vycházet z místa skutečné výroby a spotřeby, nikoli sídla podniku. Díky tomu nebude z naší země unikat neúměrné množství nezdaněných prostředků.“

Naskýtá se tedy otázka, proč svůj program neuplatňovala strana už v případě dotace pro bohatou zahraniční firmu, když tím sociální demokracie mohla učinit první krok k naplnění svých vizí? Copak programové cíle stran platí vždy (formálně; v reálu si po svém zvolení na program vzpomene jen málokdo) až od začátku dalšího volebního období s tím, že v tom probíhajícím se strana může chovat v rozporu se svým budoucím programem?

Proč? O skutečných důvodech můžeme pouze spekulovat a čekat, kdo a jak bude za prosazení stovek miliopů soukromé firmy odměněn.

Babišův sen o daňovém ráji

Nikoho asi nepřekvapí, že se v rozporu s „programem“ (tedy s názory Andreje Babiše) zachovalo hnutí ANO.

Andrej Babiš ve svém Opus Dei (programová vize „O čem sním…“) ostře kritizuje podnikatele, kteří se schovávají v daňových rájích.

„Přes 13 tisíc českých firem tam má vlastníky!“ hřímá rozzlobeně. Stát prý kvůli tomu přichází o desítky miliard korun, dí Babiš.

A dodává:

„Absurdní je, že vlastníci z daňových rájů od Česka často chtějí peníze. Jejich firmy mohou bez větších bariér čerpat podpory, granty, dotace. Ubírají tím zdroje českým podnikatelům, kteří platí daně a investují své zisky doma,“ napsal Babiš v „plánu“ nové, lepší společnosti.

Inu, klasická otázka politického kázání vody a pití vína. A nebo že by poslanci ANO knihu svého patrona Andreje Babiše vůbec nečetli?

Tak či tak, v praxi pan Babiš a jeho politici vykonali přesně to, co „Nejvyšší Vizionář“ veřejně kritizoval…

Košile nad kabát

Ukazuje se, že košile je populistickým stranám vždy bližší než kabát. Pokud si mohou (za cizí peníze) „koupit“ hypotetické předvolební body („zajistili jsme masám nové televizní vysílání DVB-T2 zdarma“) a nebo si za peníze poplatníků zajistit, že o body nepřijdou („musíte si sice koupit za celkem 5 miliard nové televizory, ale zajistili jsme vám, že vysílání pak bude zdarma“), jsou bez mrknutí oka schopni zahodit vznešené vize a principy („zabráníme ve váš prospěch odlivu peněz z ČR do zahraničí“; „vybojujeme vítěznou bitvu se zločineckými daňovými ráji“) do politické žumpy…