Protikorupční senátor Václav Láska (SZ): "Babišovo jednání se vymyká zákonům. Jemu stačí, že ovládá systém dotací, což jeho firmám přináší zisky, o nichž si politici před ním mohli nechat jen snít."

Bývalý policejní vyšetřovatel a předseda správní rady TI, senátor Václav Láska, na sebe před lety upozornil podáním trestního oznámení na bývalé poslance ODS kvůli tzv. trafikám od expremiéra Petra Nečase. V případu funkce pro exšéfa ÚOOZ Roberta Šlachtu, jemuž ministr financí Babiš zajistil vysoké místo v celní správě, však žalobu podávat nehodlá. V rozhovoru tvrdí, že jde o nesrovnatelné případy. Samotného ministra Babiše však Láska nijak nešetří. Babiš prý fungování státu přizpůsobuje svému podnikání a jeho jednání se vymyká zákonům.

Rozhovor se senátorem Václavem Láskou (Strana zelených):

Nedávno dostal bývalý šéf ÚOOZ Robert Šlachta od ministra financí Babiše „za odměnu“ funkci u celní správy. Neuvažoval jste, že podáte trestní oznámení podobně jako kdysi v případu „trafik“ poslanců ODS?

To určitě ne, to jsou nesrovnatelné případy. Pan Šlachta pro tuhle zemi více než 20 let velmi intenzivně pracoval. Má velké znalosti nejen té konkrétní problematiky, ale i jednotlivých velkých kauz. V jeho případě by stát udělal opravdu velkou chybu, kdyby ho naopak nechal ze svých služeb odejít. Aby takto vysoce postavený policista odešel do soukromých služeb? To si myslím, že si stát nemůže jednoduše řečeno dovolit. Jednak by neměl chtít ztratit takového odborníka, a jednak by neměl dovolit jeho znalosti a vědomosti pustit do soukromé sféry. Tudíž pro něho je nutné najít místo ve státní správě, a pokud se najde místo, kde bude něco platný, je to ideální řešení.

Takže u policejních odborníků jsou trafiky v pořádku?

I když stát pro člověka jako pan Šlachta najde místo, které bude možné nazvat trafikou, pořád půjde o pragmatický přístup. Stát by opravdu neměl pouštět lidi s takovými znalostmi, jako má pan Šlachta, ze zřetele. To by bylo velmi riskantní, pak lze spoléhat pouze na jeho loajalitu a slib mlčenlivosti. Logicky když se o takového člověka stát nepostará, bude se dotyčnému ten slib dodržovat mnohem hůře. Minimálně ztratí motivaci být loajální ke státu, pro něhož tolik let pracoval, a on ho poté nechal ve štychu.

I když stát pro člověka jako pan Šlachta najde místo, které bude možné nazvat trafikou, pořád půjde o pragmatický přístup.

Ty případy ale navenek vypadají takřka identicky. V čem jsou tedy hlavní rozdíly mezi trafikami pro poslance a pro elitní členy policie?

Pan Šlachta má objektivně nějaké znalosti a schopnosti, a můžete mu tak dát post, na němž bude užitečný. Kdežto zmiňovaní poslanci dle mého soukromého názoru žádné potřebné vědomosti, znalosti či zkušenosti neměli, tudíž pro stát na nových postech užiteční být nemohli. Nemohli své funkce vykonávat řádně, to byla klasická trafika. U pana Šlachty je to spíše racionální úvaha státu, která, když se povede dobře realizovat, nebude nikomu na škodu.

V tom druhém případě, tedy co se týká poslanců Tluchoře, Šnajdra a Fuksy, byl navíc ještě další problém. Přispěli k tomu, že obchodování s trafikami se stalo v politice naprosto pevnou součástí české scény. Přestože bylo jasné, že veřejnosti se to nelíbí, nikdo na to nebral ohledy. Vadilo mi, že postupovali na základě poučky, že co není v rozporu se zákonem, je dovolené. To, že jejich jednání bylo nesprávné, nemravné a nemorální, je nezajímalo. Tím se ustálila praxe, která vyrostla do obřích rozměrů a skončila případem trafik několika poslanců.

Jak se měli politici zachovat, když oni tři poslanci tehdy složili kvůli nesouhlasu s daňovými změnami mandát? Měli je nechat odejít do soukromé sféry, kam byste Šlachtu kvůli citlivým informacím nepustil?

Poslanci ODS překročili hranice trestního práva v okamžiku, kdy byl požadavkem přidělení trafiky podmíněný konkrétní krok poslanců. Tedy vzdání se mandátu a umožnění schválení konkrétního zákona. Politici měli hlavně už někdy před 10 lety reagovat na to, že obchodování s pozicemi je v české politické kultuře nežádoucí. Sami tomu měli zamezit, zastavit to. Pak by se neděly takové excesy, že do politiky začalo zasahovat trestní právo a v důsledku málem spadla celá vláda.

Proto není pravda, když někdo říká, že plukovníci shodili českou vládu. Česká vláda se shodila sama. Prostě budovala praxi, která byla nežádoucí a nemravná, a tak ji zintenzivňovala, až se to dostalo za hranu trestního práva a policie zasáhla. Za pád Petra Nečase si tedy může především on sám. Stejně tak jeho bývalá vláda může za to, kam se celá kauza trafik poslanců ODS posléze dostala.

Vaším cílem nebylo ani u trafik ODS potrestání oněch poslanců, ale uznání jejich protiprávního jednání. Soud je ani nemohl odsoudit kvůli poslanecké imunitě, a nakonec dostali od státu i odškodnění. Má vaše trestní oznámení, a všechno co se dělo poté, pro vás zpětně nějaký smysl?

Mně hlavně přišlo, že to nemůžu neudělat. Denně jsem se díval na to, jak se ve zprávách politici přiznávají k trestnému činu a nikdo to neřeší. To prostě nešlo takhle dál, frustrovalo mě, že to všem připadalo normální. Měl jsem pocit, že celý právní stát jde do háje. Chtěl jsem udělat první krok, ať tedy soudy řeknou, že tohle je teď normální. A holt se posuneme do jiné politické kultury, jiného stylu fungování. Řekněme to tak, že naše politická kultura přestává být středoevropská.

KRNÁČOVÁ A STROPNICKÝ

Měříte ale opravdu všem stejným metrem? Pražská primátorka Adriana Krnáčová nedávno veřejně přiznala, že váš stranický kolega Matěj Stropnický také přijal post na magistrátu výměnou za to, že podrží na pražské radnici u moci dosavadní koalici…

To je věc, která je pro mě velmi citlivá. Respektuji, že při vyjednávání jakékoliv koalice se hovoří o postech a každá strana v koalici jich chce maximum, aby mohla lépe prosazovat svůj program. To je naprosto legitimní. Ve chvíli, kdy by do vyjednávání měl zasáhnout majetkový prospěch, mám s tím opět obrovský problém. Pokud někdo řekl: Dejte mi tyto posty, abych tam upíchl své lidi a mohl je zaplatit, pak je to naprosto neakceptovatelné. Jenže když nejste přítomni na takovém jednání, těžko můžete tyto skutečnosti nějak rozlišit. Pro mě je to dané tak, že pokud jde o osobní prospěch nebo prospěch osobní pro jiné, už je to za hranicí.

Jaký tedy máte názor na dohodu primátorky s Matějem Stropnickým?

Špatně se mi o tom mluví, protože se to týká i mé vlastní strany. Mohu vám říci, že co se děje v Praze, se mi také příliš nelíbí. I uvnitř vlastní strany to musím a chci intenzivně řešit, protože nejsem ochoten a schopen tento stav dlouhodobě akceptovat. I kdyby to mělo znamenat nějaké moje radikální rozhodnutí.

Co se děje v Praze, se mi také příliš nelíbí.

Odešel byste z politiky?

Z politiky asi úplně ne. Mám v ní stále nějaké cíle, kterých se nevzdám. Ale vedle osobních cílů se člověk snaží kopat i za nějaký tým. A to je možné jen do okamžiku, kdy s ostatními v týmu sdílí nějaký alespoň základní průnik zájmů a cílů, s nimiž do politiky šel. Vždy jsem chtěl zamezit tomu, co je v politice nemravné. Pokud se mi to nebude dařit a v týmu pro své cíle nenajdu oporu, tak z toho týmu odejdu.

Takže byste odešel ze Strany zelených?

To je spekulace, která z mých úst nemůže vyjít v době před volbami, Ale slibuji, že zásady, pro které jsem vstoupil do politiky, pro mě budou vždy důležitější než stranické zájmy.

ANDREJ BABIŠ V POLITICE

Jak se díváte na dosavadní politické působení Andreje Babiše, s nímž jste se shodl minimálně v pohledu na řešení kauzy Roberta Šlachty. Nepřekročil Babiš také únosnou mez?

Je to všechno složité. Já chápu, že veřejnost měla dost té klasické korupce, která se tu páchala. Předražování zakázek, klientelismus, úplatky. A do toho přišel Andrej Babiš, který sliboval, že tohle všechno vymýtí. Jenže nikdo netušil, že to nahradí něčím zcela jiným, a možná ještě horším. On nikdy nebude brát úplatky, protože to nepotřebuje. Jemu stačí, že ovládá systém dotací, což jeho firmám přináší zisky, o nichž si politici před ním mohli nechat jen snít. A teď jde o to, jestli veřejnost pochopí, že tohle sice není tolik viditelné, ale je to systémová změna fungování celé České republiky.

Ty dotace nejsou peníze odnikud, jsou to i naše peníze, a patří někomu, kdo je potřebuje. Ne panu Babišovi na výstavbu Čapího hnízda. Tudíž z mého pohledu je bere těm, komu skutečně patří. Malým a začínajícím podnikatelům. Zemědělcům. Andrej Babiš přizpůsobuje fungování státu svému podnikání, dělá z něho servisní organizaci pro svou soukromou firmu.

On nikdy nebude brát úplatky, protože to nepotřebuje. Jemu stačí, že ovládá systém dotací, což jeho firmám přináší zisky.

Lze s tím z právního hlediska něco dělat? Může to vyřešit nový zákon o střetu zájmů?

Ne, protože Babišovo jednání se vymyká zákonům. Je to takový exces ve fungování politiky, že to nelze korigovat zákony, nebo spíše na to nejsme připravení. Teď se jeden pokus učinil, ale asi je jen otázka pár porad s právníky, jak nové zákonné omezení obejít a fungovat dál. A pokud lidem nebude vadit, že politik místo respektu k zákonu, hledá cestu, jak ho obcházet, ani tenhle zákon nic nezmění. Nevíme jak reagovat. Andrej Babiš má výhodu, že nemá ani pořádnou opozici. Pokud jeho největším oponentem je Miroslav Kalousek, nemůžete se divit, že lidé kroutí hlavou. Sociální demokracie mu sice dokáže odporovat, ale sedí s ním v jedné vládě. Tudíž on nemá klasickou protiváhu, je dominantem na politické scéně a dělá si tak, co sám chce.

SOUDCI A KAUZY

Jaký máte názor na českou justici a její nezávislost? Důvěřujete soudcům? Při řešení většiny kauz jste na nich závislý, rozhodují v konečně fázi o vašich podnětech.

Justice je pro mě stále nejméně zkorumpovanou skupinou lidí, kteří se podílejí na řešení korupce v České republice. Bohužel i k jejich smůle stačí jeden soudce na zkažení práce ostatních. Takové kauzy jsou mediálně vděčné, což může vyvolávat dojem, že česká justice je zkorumpovaná. Což je samozřejmě problém pro mě jako advokáta i vzhledem k tomu, že tady neexistuje tzv. předvídatelnost práva. To znamená, že soudy mohou rozhodnout v podobných kauzách zcela rozdílně. Nelze vytušit, jak případ dopadne, což justici škodí mnohem více než korupce. Z toho pramení i nízká důvěra veřejnosti vůči soudcům a soudům.

Bude podle vás Petr Nečas nakonec odsouzen? Tipnete si?

Podle mě by hlavně odsouzený být měl.

Změní se tím případně česká politika?

Změní se spíše v případě negativního soudního výroku. Pro politiky to bude pouze potvrzení, že pokud se chovají nemorálně a nepřekračují zákon, je to v pořádku. Budou mít na to papír. Pokud padne pozitivní rozsudek, nestane se vůbec nic. Pár politiků si postěžuje, že jim soud bortí parlamentní demokracii, a to bude vše.

POLICEJNÍ REFORMA

Otevřeně jste kritizoval policejní reformu a její průběh. Co konkrétně vám vadilo nejvíc?

Vzhledem k tomu, jak rychle reforma vznikala a jak rychle proběhla, je podle mě zcela zřejmé, že jejím cílem nebylo zefektivnění policejní práce. Byl to nějaký okamžitý impuls, který přišel nevím odkud. Z mého pohledu nepocházel ale zcela jistě z policejního prezidia. Policejní prezident ještě 3 měsíce před reformou o žádných změnách nevěděl a na žádné se nepřipravoval, proto si myslím, že impuls k této reorganizaci nevznikl uvnitř policie.

Reformu tedy podle vás vedení policie plánovalo potají?

To si nemyslím. Na policii se nic neutají. Navíc podle všech indicií se ta reforma připravovala skutečně jen několik týdnů, což je velmi neobvyklé vzhledem k tomu, že se o ní v policii uvažovalo již 10 nebo 12 let. Že se provede během 2 měsíců bez potřebných analýz, konzultací, přípravy, bez komunikace se státními zástupci i dalšími, kterých se dotkne? Jak říkám, je to neobvyklé. Proto podle mého názoru bylo cílem reformy zastavit pana Šlachtu a jeho tým.

Sledujete kauzu i nadále? Vyšetřovací komise, která má průběh reformy přešetřit, podle vicepremiéra Andreje Babiše nic nezjistí. Sdílíte jeho názor?

Byl jsem se podívat na zasedání výboru pro bezpečnost, kdy komise zasedala poprvé a měla vyslýchat pana Šlachtu. Během dvouhodinové diskuze, která byla především exhibicí politiků, se neshodli vůbec na ničem. To samo o sobě pro mě byl ukazatel, že Poslanecká sněmovna nebo vyšetřovací komise asi opravdu nic vyšetřit nezvládnou. Tady si myslím, že Robert Šlachta, kterého mám osobně rád a uznávám ho, udělal velkou taktickou chybu, když se obrátil o pomoc na politiky. Sám jsem politik, takže tak trochu mluvím do vlastních řad. Ale v takovýchto kauzách vám politici málokdy pomohou, většina z nich myslí především na prosazování vlastních názorů a zájmů. Řešení podobných problémů je v podstatě moc nezajímá. Nejsou takoví všichni, ale většina ano.

Robert Šlachta udělal velkou taktickou chybu, když se obrátil o pomoc na politiky.

Takže celá kauza vymizí do prázdna, protože politiky nakonec policejní reforma vůbec nezajímá?
Stalo se z toho prostě politické téma, kdy na jedné straně stál Andrej Babiš a na druhé ministr vnitra Milan Chovanec. Ani jednomu nevěřím, že mají zájem zachovat skutečně nezávislou policii. Oba dva jen vycítili, nebo spíše Andrej Babiš vycítil šanci sbírat další politické body. Pan Chovanec podle mě měl spíše potřebu ustát si, že ta reforma je v pořádku. Dostali se do otevřeného konfliktu. Cílem ani jednoho z nich ale nebyla vůle pomoci policii. Dokonce podle mého názoru tím policii ještě více poškodili a ublížili ji tím. Pan Šlachta jim zbytečně nahrál tím, jak se snažil najít podporu u poslanců. To neměl dělat.

KORUPCE V ČESKU

Sám jste několikrát řekl, že ohledně korupce se situace v ČR za poslední roky zlepšila. Myslíte si to stále?

My jsme na tom hlavně už nemohli být hůř. To obrovské množství těch kauz, peněz, které se dávali. Když se podíváte na Německo, Francii a jiné země, korupce je všude na světě. Ale na menší úrovni, a dávají se mnohem menší částky. A hlavně, když se na korupci přijde, následují skutečně tresty. Což u nás se stále neděje. Dokonce ani v té minimalistické podobě, jako je ztráta důvěry voličů.
Český volič funguje trochu jako sportovní fanoušek. Najde si tým, kterému fandí, a na nic jiného už pak nehledí. Když to přirovnám k fotbalovému zápasu, tak přestože budou faulovat obě strany, u vašeho mužstva vám to nevadí, kdežto u soupeře budete žádat červenou kartu. Čeští voliči prostě nejsou objektivní, nedokáží to. Nedokáží být kritičtí k těm, které volí. Přitom přece, když někoho volím, měl bych po něm chtít zodpovědnost a úspěchy. Tady jakoby lidé nechtěli litovat, že té které straně hodili hlas, a nad chybami raději zavírají oči.

Stal se z vás vlastně odborník na velké korupční kauzy v Česku, připadáte si tak?

Řekl bych, že ne. Už proto, že termín antikorupční bojovník je v Česku neskutečně zprofanovaný. Myslím si ale, že už když jsem pracoval pro Transparency International někdy v roce 2003, tak už tehdy jsem se této problematice věnoval hodně intenzivně, a řekněme i poměrně úzce. V momentě, kdy jsem nastoupil do Senátu, jsem svůj záběr musel rozšířit, a už se nemohu věnovat jen problematice korupce. Musel jsem se naučit pochopit a věnovat se mnohem více věcem, obecně ale mým zaměřením zůstala otázka justice, bezpečnosti, nebo ozbrojených složek. Pořád mám na stole rozpracovaných řadu trestních kauz, ale faktem je, že vyloženě korupční kauze už jsem se delší dobu nevěnoval.

O jaké případy jde?

Ve většině těch kauz, které nyní řeším, jde o peníze. Ale nejsou to jen klasické korupční kauzy. Jedná se například o zneužívání povinností při správě cizího majetku, jeden z případů se týká obchodů s pozemky a smluv s developery. Pracuji i na dvou větších kriminálních kauzách, které souvisí s organizovaným zločinem. Nemohu být úplně konkrétní, ale jedná se o lidi, kteří s tou problematikou bojují již poměrně dlouho. Nemají zázemí a povědomí o praktikách organizovaného zločinu, nevědí jak se zachovat v momentě, kdy jim někdo vyhrožuje. V tomto směru mám poměrně bohaté zkušenosti, takže se je snažím využít a pomoci například zjistit nakolik jsou výhrůžky myšleny vážně, a jaké nebezpečí dotyčným skutečně hrozí.

Jak poznáte, jestli se jedná o zastrašování či nikoliv?

Přece jen mám letité zkušenosti. Člověk se může vždy splést a udělat chybu. Asi nelze nikdy říci, že stoprocentně dokáži poznat, kdy lump pouze vyhrožuje, nebo jde o skutečně ohrožení. Proto se snažím být spíše opatrný. Přece jen bych nerad někoho uklidňoval a ujišťoval ho s tím, že je vše v pořádku, aby se dotyčnému nakonec něco stalo. To bych skutečně nerad. Většinou to ale dokáži rozlišit.