Mnoho evropských států vynakládá na splátky dluhů více peněz, než na obranu země. (Ilustrační foto).
Většina evropských států se nachází v obtížené finanční situaci, kdy jejich náklady na obsluhu státního dluhu jsou srovnatelné a mnohdy i vyšší než náklady na obranu. Část evropských států vynakládá na splátky dluhů více peněz, než na obranu země.
Oblíbené deficitní financování, které nabralo prudké tempo po roce 2020 v důsledku karantén, omezování ekonomické aktivity a provázané dotováním všeho možného, zavedlo mnohé evropské státy do situace, kdy musí platit více svým věřitelům na úrocích než vydávají na svou obranu.
Pro mnoho evropských států se náklady na obsluhu veřejného dluhu znovu staly významnou rozpočtovou zátěží už během období mimořádně nízkých úrokových sazeb. Nyní v době rostoucích úrokových sazeb se financování státních dluhů stává ještě obtíženějším.
Nejnápadnějším případem je Itálie. Italská úroková zátěž se odhaduje na přibližně 4–4,5 % HDP, zatímco výdaje na obranu zůstávají pod hranicí 2 % HDP. Italský stát tak vydává zhruba dvakrát více na obsluhu
nahromaděného dluhu než na své ozbrojené síly.
Situace ukazuje, jak minulá fiskální rozhodnutí omezují dnešní strategickou flexibilitu. I relativně mírné zvýšení tržních úrokových sazeb má pro Itálii zásadní důsledky kvůli velmi vysokému veřejnému dluhu budovanému po desetiletí.
Podobný, i když o něco méně dramatický obraz lze pozorovat ve Francii a ve Spojeném království. Obě země udržují významné vojenské schopnosti včetně jaderného odstrašení a globálních expedičních sil, přesto se jejich náklady na obsluhu dluhu přibližují obranným výdajům nebo je převyšují.
Srovnání výdajů na úhradu dluhů státu a výdajů na obranu v evropských zemích
Data: OECD, IMF, Eurostat, NATO
Země nejvíce vystavené ruské hrozbě prudce zvýšily vojenské výdaje. Nejvýrazněji vyčnívá Polsko, kde výdaje na obranu dosahují přibližně 4,5 % HDP, což patří k nejvyšším hodnotám v NATO. Polsko fakticky upřednostňuje rychlou vojenskou modernizaci před fiskální zdrženlivostí.
Podobně i pobaltské státy, vydávají na obranu mimořádně vysoký podíl národního důchodu ve svých relativně malých ekonomikách.
Německo zatím zaujímá neobvyklou střední pozici. Německé obranné výdaje od roku 2022 výrazně vzrostly a nyní přibližně dosahují aliančního cíle 2 % HDP. Úroková zátěž však zůstává relativně nízká, protože značná část dluhu byla emitována v období téměř nulových nebo dokonce záporných úrokových sazeb.
Tato výhoda se však bude postupně vytrácet s refinancováním starších dluhopisů za vyšší sazby.
Severské země obecně kombinují relativně vysoké výdaje na obranu s nízkou úrokovou zátěží. Norsko, které není členem EU, je fiskálně výjimečné díky státnímu investičnímu fondu a velmi nízkému čistému zadlužení.
Také ostatní severské země si udržují relativně zdravé veřejné finance a zároveň zvyšují vojenské výdaje v reakci na zhoršující se bezpečnostní situaci v Evropě.
Širší důsledek je zřejmý: Evropa stále více čelí konkurenci mezi jednotlivými fiskálními prioritami. Vlády profitovaly z mimořádně levného financování, které umožňovalo udržovat vysokou úroveň dluhu bez okamžitého tlaku.
Jenže období nízkých až nulových úroků skončilo. Po inflační vlně let 2022–2023 a následném růstu úrokových sazeb začaly náklady na obsluhu dluhu rychle růst napříč celým kontinentem.
To vytváří strategické dilema. Evropské vlády mají současně:
- zvyšovat výdaje na obranu,
- financovat stárnoucí populaci,
- podporovat zelenou transformaci,
- udržovat sociální stát,
- stabilizovat veřejný dluh.
Země s vysokou dluhovou zátěží mají výrazně menší prostor pro manévrování. V praxi to znamená, že minulá zadlužení stále více omezují budoucí strategické a ekonomické možnosti Evropy. (mar)
