Propagandisté EU přestali argumentovat výhodami členství v Unii (asi nemají nic po ruce) a vrhli se na strašení: Vy nevděční občánkové, třeste se strachem! Není života na Zemi bez členství v eurounii...

V posledních dnech nás opět bombardují výkřiky obhájců EU, které v těch nejtemnějších barvách líčí hrůzy, jež by naši zemi potkaly, pokud by nebyla v Evropské unii, respektive, kdyby z tohoto paktu vystoupila. Pohltilo by nás prý Rusko, nebo bychom prý skončili stejně špatně, jako Ukrajina či Balkán. Jde o poměrně nový jev: propagandisté EU přestali argumentovat výhodami členství v Unii (asi nemají nic po ruce) a vrhli se na strašení: Vy nevděční občánkové, třeste se strachem! Není života na Zemi bez členství v Unii!  

Je to taková klasická Špidlovská logika, kterou lze schematicky charakterizovat takto: situace sice není úplně nejlepší, ale pokud nebude po našem, všechno by mohlo být ještě mnohem, mnohem horší!

Bruselští se vylekali tím, co na nás EU čerstvě chystá: bude nás soudit a pokutovat za to, že jsme neodebrali předepsaný počet migrantů a za to, že zatvrzele odmítáme mechanismus kvót, jež centrále umožňují dle libosti přerozdělovat (jak říká Václav Klaus, „dosídlovat“) migranty v rámci celého kontinentu.

A proto nám Bruselští čím dál častěji říkají: Situace v EU sice není optimální, proklamované výhody (…. a všimněme si, že tyto se zredukovaly výhradně na vyčíslování objemu dotací …) vás bohužel neoslovují, ale přesto si dejte pozor! Kdyby Česko v Unii nebylo, nastala by v zemi absolutní katastrofa.

Toť aktuální filosofie europeistů.

Nově jmenovaný vládní tajemník pro EU, Aleš Chmelař, varoval, že bez Evropské unie by Česká republika skončila stejně bídně jako Ukrajina nebo Balkán.

Česko by prý spadlo na úroveň států východní Evropy nebo Balkánu, které nejsou v EU a jejichž ekonomická výkonnost je nižší než v 80. letech minulého století. Ohrožena by tak prý dokonce byla samotná existence České republiky.

Kníže Karel Schwarzenberg zase pohrozil, že by se Česko po odchodu z EU dostalo pod ochranu společenství nezávislých států pod vedením Ruské federace. Investice v Česku by prý začaly upadat, země by prý rázem byla uvězněna celními hranicemi…

Předseda Evropské rady Donald Tusk: „Všechny členské státy bloku nyní hospodářsky rostou, nezaměstnanost je na rekordně nízké úrovni, ve volbách vítězí politici s prounijní agendou a naopak propadají strany, které Evropskou unii kritizují“. (22. 6. 2017)

A své prounijní expozé završil vynesením zásadního medicínského nálezu: kdokoliv, kdo byť jen na chvíli zauvažuje o odchodu Česka z EU, musí být šílený, tedy musí trpět pokročilým stádiem psychické choroby…

Budiž ve zkratce předesláno, že ony varovné vize jsou čirou propagandou. Česko nelze jen tak se vším všudy přestěhovat do země nikoho. ČR i po svém případném odchodu z EU zůstane uprostřed Evropy.

Zachování volného obchodu (při současné eliminaci dopadů nesmyslných politik Bruselu, jako je například migrační diktát) by přece bylo v racionálním zájmu obou stran.

Pokud i naši domácí eurofilové vyhrožují celními bariérami a obchodní klatbou, kterou by na nás Brusel uvalil po czexitu, pouze tím dokreslují principy, na kterých EU stojí, či spíše leží: arogance, právo silnějšího, velmocenská přehlíživost zájmů menších členským zemím a hypertrofovaný socialismus, jenž jako krev koluje v žilách všech úřadů i europolitiků, včetně tajemníka Chmelaře.

Jak už to tak bývá, kůň zahnaný do kouta, nejvíce kope. A Unie je v koutě. Je zcela bezradná a zřejmě i bezmocná při řešení migrační vlny. Běženci proudí do Evropy, ale Brusel namísto ochrany hranic a území EU vyhlásil válku zemím V4 za to, že nepřebírají uprchlíky na své území. Eurovládci přitom vůbec neberou v potaz, že žádní uprchlíci do Česka nechtějí.

Ekonomicky EU (ostatně, jako celý Západ) stagnuje a nejlákavější zaříkávadlo, jež Brusel zpíval při lapání ptáčků do svých osidel, tedy že v rámci EU dojde k vyrovnávání životní úrovně, se nenaplnilo. Naopak, Řecko si v Unii pomohlo k totálnímu státnímu krachu. Nezaměstnanost ve Španělsku se nadále vznáší v obludných výškách, stejně jako státní dluhy v těch nejvznešenějších zemích, jako je Itálie či Francie.

Ano, vyrovnávání životní úrovně nastává, ale typicky pouze a jen u vrcholných úředníků a europolitiků, kterým se z chudých rodných zemí podaří „utéci“ do extraplacených služeb centrálních orgánů EU.

S odkazem na medicínské odsudky Karla Schwarzenberga se dá s ledovým klidem a při plném vědomí konstatovat, že šílení nejsou kritici Unie. Šílená je současná politika Evropská unie. Národ to vidí, ale část jeho elit to vidět nechce, neboť jim z EU plyne osobní prospěch a nebo jej v budoucnu očekávají.

Jejich výlevy je tedy nutné brát s velkou rezervou jako ryze účelovou propagandu.