Pokud se nakonec podaří dostat Babiše z vlády ven, vznikne tak zřejmě zárodek dalších světlých zítřků, k nimž národ povede opět Andrej Babiš.
Na každého jednou dojde a došlo tak i na nekorunovaného krále českých regulátorů, Andreje Babiše. Po škodolibém hradním divadle se premiér Sobotka nakonec odhodlal ke změně taktiky a odvolal ministra financí z vládní funkce. Babišův duch však s touto zemí bude žít nadále v podobě matrixového démona jménem EET.
Nejsmutnější na útrpných sporech a hereckých etudách 5. cenové skupiny, které provázejí nejnovější vládní krizi, je fakt, že po odvolávaném ministrovi bude zemi nadále škodit veškeré politicko-ekonomické bodláčí, které Babiš zasel.
Tedy například systém EET, jenž si bude žít svým vlastním, destruktivním životem i tehdy, když jeho iniciátor z vlády odejde (což není a nebude jisté do okamžiku jeho odvolání prezidentem) a svoji rozkladnou práci bude odvádět po celou dobu, kdy politické elity budou plně pohrouženy do předvolebního boje o moc.
Situace může dokonce dospět tak daleko, že Babišův úřad bude před volbami rozbíhat veleslavnou účtenkovou loterii i v situaci, kdy její iniciátor už nebude ve vládě. To pak bude skutečné vyvrcholení té pravé demokratické politiky, kdy miliardář ve vládní funkci rozběhne státem placenou kampaň na předvolební podporu nyní již bývalého politika (sebe sama), jenž usiluje o triumfální návrat na mocenské výsluní…
Také elektronická evidence tržeb bez svého duchovního otce Babiše osiří, ale ostří tohoto ultraregulatorního nástroje bude podnikatelské výhonky ničit na každém kroku.
Logickým důsledkem Babišova odvolání by proto mělo být i zastavení všech jeho projektů a plánů. Ale dovolávat se v politice jakékoliv logicky by bylo nemístně naivní. Ostatně, všechny tyto protisvobodné regulatorní nástroje schválili i Babišovi koaliční partneři…
Průlomový Liberec
V tuto chvíli však ještě není možné odhadnout, jak bude celá kauza s neprovedenou demisí vlády a následným pokusem o odvolání ministra Babiše z vlády pokračovat. Prezident Zeman prakticky může žádost o Babišovo odvolání zdržovat třeba až do voleb, i když by takový postup šel proti duchu platné ústavy.
Naznačuje to mimo jiné i výrok Zemanova mluvčího Jiřího Ovčáčka, který se nechal slyšet, že prezident má nyní na programu mnohem důležitější věci, než je premiérova žádost o odvolání Babiše.
Prezident má prý teď před sebou „důležité návštěvy Libereckého kraje i Čínské lidové republiky“.
Ano, zejména návštěva Liberce je skutečně oním dlouho očekávaným průlomovým krokem hlavy státu, na který netrpělivě čeká celý národ …
Bez ohledu na Liberec je nezpochybnitelným faktem, že ústava akt odvolání ministrů z vlády prezidentem výslovně uvádí, z čehož logicky plyne, že pokud premiér navrhne prezidentovi odvolání ministra, měl by být ministr v nejkratší době odvolán.
Pokud by ústavodárci chtěli dát prezidentovi pravomoc taková odvolání ministrů blokovat, ignorovat, přezkoumávat či zdržovat do nekonečna, musela by taková možnost být alespoň nějak v ústavě naznačena. Ale není.
Od ústavní technikálie však rychle zpět k meritu sporu a k jeho souvislostem.
Státotvorný Sobotka
Při veškeré kritičnosti vůči šéfovi vládní exekutivy, vůči politice jeho socialistické strany a celkově vůči negativnímu působení Sobotkovy vlády je nutno konstatovat, že premiér vůči Babišovi postupoval zodpovědně a státotvorně. Upřednostnil hypotetický veřejný zájem a čest (dá-li se o něčem takovém vůbec hovořit) vlády, před jinou alternativou (kterou však není možné specifikovat)…
Odvolání Babiše mělo jen jedinou chybu a to, že nebylo zaranžováno již dávno, nejpozději v kontextu kauzy Čapího hnízda.
Proniknutí Andreje Babiše do vládní funkce ministra financí sice bylo absurdní od samého počátku, ale jeho setrvání ve vládě po zveřejnění případu dluhopisových daňových optimalizací přesáhlo veškeré myslitelné meze a limity únosnosti.
Celá kauza zároveň poukázala na to, do jakého bahna se současný politický systém demokratického nihilismu v Česku potápí.
Je-li v demokracii možné, aby funkci ministra financí vykonával člověk, který:
1) rozhoduje (rozhodoval) o přidělování státních dotací svým vlastním firmám
2) jako miliardář si nechal poskytnout eurodotaci na Čapí hnízdo (kamuflovaně skrze rodinné příslušníky), aby po celou dobu nemravně kázal o politické morálce a etice
3) rozpoutal skrze EET a kontrolní hlášení fatální, revoluční, vyhlazovací válku vůči „nepoctivým“ podnikatelům (s odůvodněním, že údajně neodvádějí na daních tolik, kolik by měli), ale současně ho vyšetřuje policie a finanční správa kvůli jeho evidentní daňové optimalizaci dokonané nákupem jednokorunových dluhopisů,
pak je systém od základu špatný a měl by být neprodleně náležitě rekonstruován.
Sobotkou nastartované odvolání Babiše z vlády je sice logické a správné, ale pochybná podstata politického systému (v němž mohou nejvyšší funkce zastávat Babišové a jím podobní) zůstává (a zřejmě i navždy zůstane) nezměněna.
Podobný problém, jaký vznikl kolem Andreje Babiše, se může kdykoliv opakovat, přičemž nejbližší příležitostí k tomu budou sněmovní volby, v nichž Babiš se svým ANO velmi pravděpodobně zvítězí. K čemuž mu dopomůže právě nově získávaná aureola mučedníka a disidenta.
Vznikne tak zřejmě zárodek dalších světlých zítřků, k nimž národ povede opět Andrej Babiš.
A dopomohou mu k tomu všechna negativa, která jsou mu v jeho vládním expozé předhazována a kvůli kterým se nakonec možná odporoučí z úřadu. Díky těmto svým kontroverzním se totiž Babiš, již mimo vládu, pasuje do role disidenta a mučedníka (jaký to paradox), který dokáže z černé vyrobit bílou a všechny své mínusy umně prodat uhranuté veřejnosti na počest své budoucí nehynoucí slávy spasitele, který v politice spasil toliko sám sebe…
