Doufejme, že občané, až většinově prokouknou podstatu EU, nezatočí s představiteli EU a jeho Tribunálů tak, jako kdysi zatočil Oliver Cromwell s králem Karlem I. (poprava)… (Fotografie: redakční koláž.)

Pokračujeme v seriálu analýz názorů veřejně známých osob, které hrdinsky obhajují EU a její hlubší integraci a nadále prezentují fanatické plány na utažení centrálních unijních šroubů. Tentokrát si rozebereme „ultraeurofilní“ názory soudkyně nejvyššího evropského Tribunálu, Ireny Pelikánové, která patří mezi eurobojovníky v době, kdy fatální defekty a koncepční závadnost Evropské unie nevidí snad už jen lidé tragicky zaslepení, či přímo placení Bruselem.

Už samotný název soudní instituce (Tribunál Soudního dvora Evropské unie) děsí svou zastrašující agresivitou. Symbolizuje cosi, jako nejvyšší tribunál boží, či válečný tribunál – tedy orgány, v nichž nerozhoduje přirozené právo a spravedlnost, ale jen nadpřirozená moc, řízená touhou potrestat hříšníky, kteří nedodržují boží desatero, jež „nejvyšší“ jako povinné uvalil na prostý lid.

Soudkyně Pelikánová zoufá nad tím, že EU není více akceschopná a za vzor dává doživotního anglického lorda protektora Olivera Cromwella, který k Anglii vojenskou silou přičlenil Skotsko a Irsko. A který je mnohými považován za diktátora, jež se dopouštěl genocidy.

„Nemáme osobnosti, které by měly sílu prosazovat jednoduchou Cromwellovu tezi: je třeba dělat, co je pro lidi dobré, nikoli to, co se jim líbí,“ uvedla soudkyně evropského Tribunálu, Irena Pelikánová, o své vizi Evropské unie.

Ó, jak výstižné: soudkyni za to patří upřímný dík. Veřejnost nyní získala hlubší vhled do myšlení nejvyšších eurounijních představitelů „spravedlnosti“.

Dobývat, ovládat a vytvářet protektorát – toť myšlenková výbava obhájců Evropské unie. Obyvatelstvo by to mělo vést v patrnosti, až bude naslouchat „vznešeným“ plánům placených představitelů EU o blížících se šťastných zítřcích, k nimž nás dovede další budovatelská sedmiletka (EU již dnech chystá rozpočet do roku 2027…; více o tomto nesmyslu čtěte ZDE ), regulace všech životů, bizarní „operační programy“ a záplava dalších typů evropských dotací.

Samozřejmě, to vše činěno v zájmu „dobra“, které (bez ohledu na to, co se lidem líbí) konají rukou železnou placení vojevůdci unie…

Většinové rozhodování jako lék

Podívejme se ale na další eurofanatické výplody členky euroTribunálu.

„Negativním tendencím poškozujícím všechny se EU může bránit zejména principem většinového rozhodování. Pomocí tohoto principu je možno přemostit vliv extrémních postojů některých států vnitropoliticky ovládnutých populisty. Pravidlo jednomyslnosti je cesta do pekel, jak dobře vidíme na Radě bezpečnosti OSN,“ uvedla Pelikánová.

Začněme od konce. Srovnání s Radou bezpečnosti OSN je demagogií hodnou činovníků EU. Rada bezpečnosti nerozhoduje o daních a regulacích v členských zemích OSN. Naopak, Evropská komise takovou pravomoc má a plně ji, k postupné zkáze kontinentu, také využívá…

Většinové rozhodování je cestou k ovládnutí menších států EU těmi většími. Tento princip, obhajovaný soudkyní Tribunálu, vedl ke zvěrstvům, jako byli většinově vynucené migrační kvóty, které naštěstí byly nástrojem tak hloupým a nesmyslným, že neměly žádný efekt (migranty totiž kvóty nezajímaly a šli tam, kam chtěli oni, ne tam, kam jim většinově nařídila EU).

Obhajoba většinového rozhodnutí v EU je zjevným aktem zrady na demokratických principech, ale je i aktem zrady vůči České republice, neboť vede k jejímu totálnímu utopení v bahně eurounijní politicko-regulatorní žumpy.

Duch solidarity a osud

Ale nechejme ještě promluvit členku Tribunálu, která – uzavřena ve svém unijním mikrosvětě – zapomněla vnímat realitu; o schopnosti její analýzy ani nemluvě.

„V Evropě musí konečně převládnout duch solidarity, neporušitelnosti humanitních principů, vědomí společného osudu, vědomí nezbytnosti společně čelit kontextu současného světa,“ pravila paní z Tribunálu.

Je smutné, že pracovníci EU placení z daní občanů žijí v zajetí duchařské mystiky. Mýtický duch solidarity je zde vzýván lidmi, kteří žijí z peněz jiných. Stává se modlou pro ty, kteří sami žádnou solidaritu nekonají.

„Vědomí společného osudu“ je brutálně odpornou floskulí, jaké vyrábějí unijní propagandisté tehdy, když nevědí, čím obhájit neobhajitelné.

Víra v osud či osudovost vývoje světa je sama o sobě výrazem rezignace na realitu, a ztráty víry ve vlastní rozum a autonomní konání. Jistě, panstvu v EU by se velmi líbilo, kdyby obyvatelstvo rezignovalo na svoji vůli a plně se odevzdalo do rukou osudu, jež budou neochvějně vpřed kormidlovat oni bohové z bruselského Olympu…

Česko však nesdílí společný osud ani se svými nejbližšími sousedy (Německo bylo válečným zločincem; Česko jeho obětí), natož s jinými státy EU (co mají společného například Česko a Kypr? Česko a Malta? Proč nás má spojovat společný osud?). Hovořit o společném osudu Švédů s Portugalci, Řeků s Finy a Iry či Maďarů s Belgičany, je bizarním a účelově šířeným nesmyslem fanatických apologetů europeismu.

Včelky v EU

Pro dokreslení myšlení a práce Tribunálu se velmi hodí věta soudkyně Pelikánové o praktické činnosti této instituce. Dokresluje, že Tribunál s vojenskou poctivostí maká ve prospěch lidu a ve prospěch vize sjednocené Unie…

„Skončili jsme po pěti letech významnou kauzu neonikotinoidů majících nepříznivý účinek na včely,“ uvedla soudkyně nejvyššího unijního Tribunálu…

Jistě, včely jsou nezpochybnitelně užitečné a zaslouží maximální ochranu. Včely, které mají zjevně v Tribunálu velké zastání, jsou však také symbolem otroctví a poroby. Včelky totiž nereptají, nevolají po svobodě, nevedou rozvratné protiunijní řeči, neuvažují o vystoupení z Unie.

Pouze a jen pilně pracují pro blaho královny a dokonale unifikovaného úlu…

Přesně takto by si paní Pelikánové a unijní Tribunály – v čele s nejvyššími představiteli EU – představovaly společnost pilně pracující na dokonale integrovaném a totálně unifikovaném kontinentu.

Občané EU by podle těchto samozvaných vůdců Evropy měli být jen oněmi nemyslícími včelkami, instinktivně robotujícími na vyhrazeném teritoriu a v rodném úlu pro blaho a věčnou slávu bruselských protektorů.

Nelze než věřit, že veřejnost tuto ultra totalitní vizi eurodiktatury odmítne a její představitele pošle do zavrženíhodné minulosti.

Doufejme jen, že občané, až většinově prokouknou podstatu EU, nezatočí s představiteli EU a jeho Tribunálů tak, jako kdysi zatočil Oliver Cromwell s králem Karlem I. (poprava)…