Klimatická apokalypsa planety se pořád nedostavila: Vědci a data vykazují nesoulad. (Ilustrační koláž).

Klimatická změna je podle politiků, vědců i médií existenční hrozbou pro lidstvo. Planeta se prý otepluje, hladiny oceánů stoupají, hurikány sílí, lesy hoří čím dál víc, korály mizí a miliardy lidí údajně čeká hlad. Tak zní mnohokrát opakovaný příběh posledních let, protože klimatická změna je „existenční hrozba pro nás všechny“.

Jenže pak jsou tu data. A ta, jak už to někdy bývá, kazí dojem. Začněme požáry, oblíbeným symbolem klimatické katastrofy. Realita: plocha Země zasažená požáry dlouhodobě neroste. Intenzita požárů navíc mnohem víc závisí na tom, jak se hospodaří v krajině, než na globální teplotě.

Podobně hurikány, kde není pozorován žádný jasný trend v četnosti ani síle. U povodní hraje klíčovou roli infrastruktura a připravenost, nikoli samotné klima. Takže ano, katastrofy existují. Ale jejich dopady a příčiny jsou složitější než novinové titulky.

Dalším oblíbeným příběhem klimatických alarmistů jsou mizející ostrovy a kolabující ekosystémy.

Jenže, většina atolů se nezmenšuje — často naopak roste. Arktický ani Antarktický led nevykazuje „kolaps“ v posledních dekádách. Korály na Velkém bariérovém útesu jsou podle současných měření na svém dlouhodobém maximu. Lokální problémy jistě existují a vše není dokonalé, ale obraz globálního kolapsu se z dat poskládat nedá.

Planeta Země je v posledních desetiletích mírně teplejší než ve druhé polovině 20. století. Ale tvrzení o masovém umírání v důsledku vln veder naráží na realitu. Úmrtí na chlad jsou stále výrazně častější než úmrtí na horko. Vlny veder byly v některých obdobích (např. 30. léta v USA) horší než dnes. A hlavně, klimatizace dělá z horka řešitelný problém.

Dalším zamlčovaným faktem je, že díky vyšší koncentraci CO₂, rostou výnosy zemědělských plodin a zrychluje se růst dřevní hmoty v lesích a pralesích. Což není vůbec špatně.

Apokalypsa se zkrátka pořád nějak nedostavuje.

Klimatická změna je reálná a vliv člověka v omezené míře také. Nikdo nemůže rozumně tvrdit, že osudem naší planety je stále stejná a věčně neměnná teplota. Z archeologických a geologických výzkumů moc dobře víme, že Země procházela teplejšími i chladnějšími obdobími. Problém není samotná věda. Problém je to, co se z ní stává ve veřejném prostoru.

Rozdíl mezi tvrzeními že dochází ke změnám klimatu a čeká nás civilizační kolaps je totiž dost zásadní.

Práce s daty je pak často motivována snahou najít ten správný výsledek, že všechno je mnohem horší. Například často zmiňovaný růst škod z globálních katastrof se vydává za jasný důkaz, že je nutné investovat do omezení emisí CO2, protože tak ony rostoucí škody snížíme.

Jenže jak opakovaně upozornil profesor Roger Pielke Jr. z Univerzity Colorado Boulder, škody z přírodních katastrof sice v absolutních číslech mírně rostou, ale kvůli inflaci a růstu lidské civilizace je mnohem užitečnější se dívat na podíl škod v důsledku globálních katastrof na celkovém světovém HDP.

Pak vidíme, že k žádnému růstu škod nedochází, spíše naopak.

Velká část dramatických předpovědí o vývoji klimatu stojí na scénáři IPCC (mezivládní panel o klimatické změně) známém jako „RCP 8.5“. Už sám plný název „Scénář velmi vysokých emisí CO2“ naznačuje, o jakou možnost budoucího vývoje se jedná.

Hlavní problém je tom, že samotný IPCC svůj RCP 8.5 scénář ve svých zprávách označuje za extrémní, možnou horní hranici oteplení nebo ten nejhorší scénář. A toto upřesnění se už do novinových titulků nedostane.

Jak upozorňuje mnoho vědců a datových analytiků, současný vývoj emisí, ekonomiky i populace směřuje jednoznačně jinam. Přesto se tento model RCP 8.5 dál používá pro matematické modelování budoucího vývoje klimatu. Proč?

Především proto, že ostatní scénáře nejsou dost dramatické a jejich modelováním by nevycházely žádné katastrofické předpovědi o budoucnosti klimatu naší planety.

Jenže klimatický alarmismus závislý na penězích z různých grantů, rozpočtů a dalších projektů potřebuje stálý přísun katastrofických zpráv. Bez varování, že konec světa se následkem klimatické katastrofy blíží, by penězovody vyschly.

Kromě této nepěkné motivace, kdy financování vědy závisí na schopnosti produkovat politicky očekávané výsledky, k popularizaci klimatického alarmismu přispívá i mediální logika (katastrofa prodává) a přirozená lidská tendence přehánět.

Klimatická změna existuje. Člověk ji v nějaké míře ovlivňuje. Ale tvrzení o bezprostředním konci civilizace nemají s realitou a současným vědeckým poznáním nic společného.

A tak zatímco se svět dál točí, a dokonce i docela prosperuje, zůstává jedna nepříjemná otázka: Kde končí věda a začíná příběh, který má hlavně vyděsit? (mar)