Čínský solární boom skončil: Čínští výrobci solárních panelů krachují, těžba uhlí roste.

Čína vyrábí více než 80 % solárních panelů na světě a chrlí je v obrovských objemech. Přesto se čínský solární průmysl, jakkoli světově dominantní, dostal do problémů. Od roku 2024 již více než 40 čínských solárních firem zkrachovalo, bylo převzato jinými podniky nebo staženo z burzy.

Čínská výroba solárních panelů vždy závisela na vývozech, ale tento růst se nyní zastavil. Domácí poptávka po jejich výrobcích poprvé po desítkách let klesá, protože čínské elektrické sítě jsou jejich množstvím přetížené.

Nabídka solárních panelů je mezitím nadměrná v důsledku let masivních investic do výrobních kapacit. A přestože válka pomáhá prodejům solárních panelů v jihovýchodní Asii a Africe, na větších západních trzích sílí protekcionismus.

Tyto problémy se sbíhají v nepříznivou dobu. Většina společností hospodaří od roku 2024 se ztrátou kvůli brutálním cenovým válkám, když počet bankrotů roste. Po letech raketového růstu nyní světová „solární továrna“ zažívá nevyhnutelné vystřízlivění.

Hlavním trhem pro solární panely byla vždy Čína. Tady je vhodné si připomenout, že severní hranice Číny s Mongolskem leží na 42. rovnoběžce, čemuž v Evropě odpovídá polohou Řím. Tempo instalace solárních panelů tak mělo díky dostupnosti slunce v Číně podstatně větší smysl než na 50. rovnoběžce, kde se o solární elektrárny pokouší Česko.

Jenže tempo instalace solárních panelů bylo v posledních letech tak vysoké, že čínská elektrická síť už není schopna tuto elektřinu absorbovat.

Solární panely logicky vyrábějí elektřinu pouze přes den, což v noci vede k nedostatku elektřiny a přes den naopak k jejím přebytkům. Už na začátku letošního roku bylo přibližně 9 % čínské solární výroby elektřiny nevyužito, oproti 6 % ve stejném období loňského roku.

Číňané ale neudělali stejnou chybu jako Evropané a souběžně s rozvojem solárních kapacit mohutně rozšířili výrobu elektřiny v uhelných elektrárnách. Čína, která vytěžila v roce 2000 vytěžila přibližně 900 mil. tun uhlí, už v loňském roce dosáhla objemu těžby 4 700 mil. tun.

Vytěžila tak loni přibližně 10x více uhlí než Spojené státy a 60x více uhlí než Polsko, jediná velká evropská ekonomika závislá na výrobě elektřiny z uhlí více než ze dvou třetin.

Aby čínské elektrické sítě situaci zvládly, musí být schopny přebytečnou solární elektřinu buď skladovat, nebo ji přenášet na velké vzdálenosti do míst, kde je jí zapotřebí. To vyžaduje rozsáhlé investice do bateriových úložišť a elektrických vedení a také vytvoření flexibilních tržních mechanismů, které vše dokážou koordinovat.

V některých regionech například dlouhodobé smlouvy na odběr elektřiny z uhelných elektráren vytlačují obnovitelné zdroje ze sítě, přestože jsou levnější.

To vše značně ztěžuje zdůvodnění dalšího výrazného rozšíření solární kapacity. Letošní instalace solárních panelů v Číně by tak oproti roku 2025 měly klesnout o 24 až 43 procent.

Celková výrobní kapacita čínských solárních firem je okolo 1 000 GW solárních panelů ročně. To je výrazně více než rekordních 600 GW, které byly celosvětově instalovány v roce 2025. Nyní je už zřejmé, že tato kapacita se už nikdy plně nevyužije.

Od loňského června musí nové solární projekty prodávat elektřinu za tržní ceny, místo aby využívaly garantované výkupní ceny. Čínský stát se zároveň snaží omezit nadbytečné kapacity, které jsou problémem i v dalších čínských odvětvích tzv. čisté energie.

V minulosti čínská vláda poskytovala výrobcům solárních panelů podporu nejrůznějšími způsoby – od přístupu k levné půdě až po bezúročné půjčky. Nyní se od této podpory z velké části stáhla.

V posledních měsících dokonce některé čínské místní vlády začaly požadovat, aby solární společnosti vrátily miliony jüanů v dotacích. Raději chtějí vidět neúspěšné podniky zkrachovat, než je dál podporovat.

Mezitím může geopolitika přinést další problémy. Levné čínské solární panely se staly obětí vlastního úspěchu a vyvolaly protekcionistickou reakci jak v západních zemích, tak u čínských sousedů včetně Indie.

Spojené státy od roku 2022 uplatňují přísná omezení dovozu a vysoká cla. Dále jsou tu obavy, že zařízení čínské výroby v energetické infrastruktuře by mohlo představovat bezpečnostní riziko.

V květnu Evropská unie oznámila, že v projektech financovaných z prostředků EU postupně vyřadí čínské dodavatele střídačů, tedy klíčového zařízení solárních elektráren. Některé čínské společnosti se proto snaží přesouvat výrobu do zahraničí, aby se těmto politickým problémům vyhnuly.

Výhled je tedy pochmurný. Byla už propuštěna třetina zaměstnanců v pěti největších čínských společnostech v solárním průmyslu. Obrovský nadbytek výrobní kapacity a klesající poptávka znamenají, že se solární panely prodávají za méně, než činí jejich průměrné výrobní náklady.

Problémy čínského solárního průmyslu se ale díky ještě mohutnějšímu programu výstavby uhelných elektráren přelévají do výroby a distribuce elektřiny jen do jisté míry.

Čínské průmyslové podniky mohou i nadále využívat velmi levné elektřiny a upevňovat svou pozici na globálním trhu. Elektřina v Číně stojí jen polovinu toho co ve Spojených státech a pouhou pětinu ceny elektřiny v Německu nebo ve Velké Británii. (mar)