Datová centra jako hrozba? V USA je lidé odmítají v referendech, v Evropě protestují. (Ilustrační foto: redační koláž).

Boom datových center vyvolaný rozvojem umělé inteligence naráží na odpor obyvatel. Obyvatelé v USA o jejich budoucnosti hlasovali v desítkách místních referend. Protesty se šíří také Evropou, zatímco Čína masivně buduje vlastní digitální infrastrukturu. Kdo vlastně za výstavbou stojí a proč je lidé někde tak vehementně odmítají? 

Datová centra se stala jedním z nejrychleji rostoucích segmentů světové technologické infrastruktury. Bez nich by nefungovaly cloudové služby, internetové platformy, rozsáhlé databáze ani systémy umělé inteligence. Jejich výstavba se však v posledních letech mění v politicky citlivé téma.

Zatímco technologické společnosti a vlády hovoří o strategické infrastruktuře budoucnosti, část obyvatel se obává rostoucí spotřeby elektřiny a vody, hluku, zátěže životního prostředí i možného zdražování energií. V některých amerických městech už odpor vyústil v hlasování o zákazu či omezení výstavby. A nejde pouze o Spojené státy.

Američané hlasovali proti datovým centrům

Mimořádně výrazným signálem se staly nedávné místní hlasovací iniciativy v USA. V deseti státech se rozhodovalo o 41 opatřeních týkajících se datových center. Výsledek byl pro jejich zastánce velmi nepříznivý: voliči ve 40 případech podpořili omezení výstavby nebo odmítli návrhy, které měly její rozvoj usnadnit.

Nešlo přitom o jediný typ hlasování. V některých městech voliči rozhodovali o úplném zákazu datových center, jinde o zákazu pouze velkých zařízení, dočasném pozastavení výstavby, změně územního plánování nebo povinném schválení projektu obyvateli.

Například v kalifornské Alhambře podpořilo zákaz datových center přibližně 83 procent hlasujících. Na Floridě ve městě Edgewater získal zákaz nových datových center, jejich rozšiřování i provozu podporu zhruba 77 procent voličů. V Ohiu obyvatelé odmítli velká datová centra a v Piquě podpořili zákaz zařízení s příkonem nad 25 megawattů.

Jinde se hlasovalo o méně kategorických opatřeních. V Janesville ve Wisconsinu voliči podpořili požadavek, aby projekty přesahující stanovenou investiční hodnotu museli schvalovat sami občané. V některých obcích v Illinois se hlasovalo pouze o poradních otázkách, jejichž výsledek vyjadřoval názor veřejnosti, ale nebyl sám o sobě právně závazným zákazem.

Ne všechna hlasování tedy znamenala zrušení konkrétního projektu. Výsledky však ukázaly, že obyvatelé v řadě lokalit odmítají dosavadní tempo a podmínky rozvoje datové infrastruktury. Celkem bylo 27 opatření omezujících výstavbu schváleno a dalších 13 návrhů podporujících rozvoj datových center voliči odmítli.

Americký odpor přitom není jen výsledkem jednorázové volební nálady. Některé obce už dříve přijaly moratoria, tedy dočasné pozastavení povolování nových projektů. V dalších případech se podařilo výstavbu zablokovat nebo odložit po protestech obyvatel a politických sporech.

Co to je datové centrum 

Datové centrum si lze zjednodušeně představit jako rozsáhlou počítačovou továrnu. Není to však pouze velká budova plná serverů. Jde o technologický areál, který musí nepřetržitě zpracovávat, ukládat a přenášet obrovské množství digitálních informací.

Jeho základem jsou serverové místnosti s tisíci až desetitisíci počítačových serverů, datových úložišť a síťových zařízení. Servery provádějí výpočty, ukládají informace a zajišťují provoz aplikací, cloudových služeb nebo systémů umělé inteligence.

K tomu je zapotřebí rozsáhlé technické zázemí:

• Elektrická infrastruktura: transformátory, rozvodny, záložní napájení a nepřerušitelné zdroje energie.
• Chladicí systémy: ventilátory, klimatizační zařízení, chladicí věže a v moderních provozech také kapalinové chlazení.
• Záložní generátory: nejčastěji dieselové, které mají zajistit provoz při výpadku dodávek elektřiny.
• Bezpečnostní systémy: fyzická ochrana areálu, protipožární zařízení a kontrola přístupu.
• Datová konektivita: optické kabely a síťová infrastruktura umožňující komunikaci s dalšími centry a uživateli po celém světě.

Datová centra musí fungovat nepřetržitě, často s velmi vysokými požadavky na dostupnost. Výpadek může znamenat přerušení provozu bank, internetových obchodů, cloudových služeb nebo dalších systémů, na nichž jsou závislé miliony uživatelů.

Jejich velikost se přitom výrazně liší. Menší podnikové centrum může sloužit jedné společnosti, zatímco takzvaná hyperscale centra jsou obrovské areály určené pro globální technologické platformy. Zvláštní kategorií jsou nová centra pro umělou inteligenci, která potřebují mimořádně výkonné čipy a velmi intenzivní chlazení.

Proč proti data centrům lidé protestují

Největší problém představuje spotřeba elektřiny. Datová centra potřebují energii nejen pro samotné servery, ale také pro chlazení, napájecí systémy a další technické vybavení. Jejich spotřeba navíc není rovnoměrně rozložena. Velké provozy se koncentrují do určitých oblastí, kde mohou představovat významnou část místní poptávky po elektřině.

Podle Mezinárodní energetické agentury (IEA) spotřebovala datová centra v roce 2024 celosvětově přibližně 415 terawatthodin elektřiny, tedy asi 1,5 procenta celkové světové spotřeby. Do roku 2030 by se jejich spotřeba podle základního scénáře agentury mohla zvýšit na zhruba 945 TWh. To by bylo více než dvojnásobek dnešní hodnoty.

Zásadní je také otázka, kdo zaplatí potřebné posílení elektrické sítě. Nové areály vyžadují výkonné přípojky, rozvodny a někdy i rozsáhlé investice do přenosové infrastruktury. Pokud se náklady nepodaří spravedlivě rozdělit mezi investora a ostatní odběratele, mohou se stát předmětem sporů o ceny elektřiny.

Dalším problémem je voda. Některé typy chlazení ji spotřebovávají přímo v areálu, jiné využívají převážně uzavřené nebo vzduchové systémy. Spotřeba se proto mezi jednotlivými datovými centry výrazně liší. V oblastech, které se potýkají se suchem nebo nedostatkem vodních zdrojů, může být i relativně velký odběr předmětem konfliktu.

Obyvatelům vadí také nepřetržitý hluk chladicích zařízení a ventilátorů, doprava během výstavby a provozu nebo emise ze záložních dieselových generátorů. Ty se sice běžně používají především při testování a výpadcích, ale jejich provoz může mít lokální dopady na kvalitu ovzduší.

Část kritiky se týká i ekonomického přínosu. Výstavba může přinést stovky až tisíce pracovních míst, ale po dokončení bývá počet trvale zaměstnaných pracovníků ve srovnání s klasickou průmyslovou továrnou poměrně nízký. Obce proto řeší, zda očekávané daňové příjmy a investice odpovídají nárokům na pozemky, energii a veřejnou infrastrukturu.

To ovšem neznamená, že každé datové centrum představuje ekologickou nebo ekonomickou hrozbu. Moderní technologie chlazení, využívání obnovitelných zdrojů a promyšlené umístění mohou dopady výrazně omezit. Rozhodující je konkrétní projekt, jeho velikost, lokalita a podmínky, za nichž získá povolení.

Evropa: méně referend, ale odpor už také sílí

Evropa zatím nezažila tak rozsáhlou vlnu místních hlasování jako Spojené státy. To však rozhodně neznamená, že by zde datová centra vznikala bez odporu obyvatel.

Ve dnech 6. a 7. listopadu 2026 se v přibližně 15 evropských zemích konaly protestní akce proti rychlému rozvoji energeticky náročných datových center. Podle organizátorů se do kampaně zapojilo více než sto občanských a ekologických organizací.

Protesty se konaly například v Irsku, Polsku, Dánsku, Finsku, Španělsku, Nizozemsku, Francii a Velké Británii.

V některých lokalitách už odpor přerostl v konflikty kolem výstavby. Demonstranti kritizují zejména spotřebu elektřiny a vody, dopady na okolní krajinu, hluk a nedostatečné zapojení místních obyvatel do rozhodování.

V Nizozemsku dokonce aktivisté krátkodobě přerušili práce na staveništi datového centra společnosti Microsoft nedaleko Amsterdamu.

Evropské vlády přitom většinou považují výstavbu datových center za strategickou investici. Evropská unie chce posílit vlastní výpočetní kapacitu a omezit závislost na technologické infrastruktuře amerických a čínských společností. Vzniká tak střet mezi strategickými zájmy států a místními obavami obyvatel.

Evropa se navíc potýká s nedostatkem vhodných lokalit a kapacit elektrických sítí. Investoři proto stále častěji hledají pozemky mimo tradiční centra, kde mohou získat dostupnější energii a prostor pro rozsáhlé areály.

Čína: strategická infrastruktura s podporou státu

Zcela odlišný přístup k datovým centrům prosazuje Čína. Jejich výstavbu chápe jako součást dlouhodobé strategie rozvoje digitální ekonomiky a umělé inteligence.

Významným projektem je program „East Data, West Computing“, který má přesouvat část výpočetní kapacity z hustě osídlených a ekonomicky vyspělých východních oblastí do západních provincií s většími prostorovými a energetickými možnostmi. Cílem je propojit jednotlivá centra do rozsáhlé národní výpočetní infrastruktury.

Podle čínského ministerstva průmyslu a informačních technologií poskytovaly tři největší telekomunikační společnosti ke konci roku 2025 zákazníkům 938 tisíc datových centerových racků, tedy serverových skříní. O rok dříve čínská Národní správa dat uváděla, že celkový počet využívaných racků v zemi překročil 2,11 milionu. Jde o rozdílně vymezené statistiky, nikoli o přímé srovnání stejné kategorie zařízení.

Čína tedy buduje nejen datová centra pro běžné internetové a cloudové služby, ale také rozsáhlou infrastrukturu pro výpočty potřebné k rozvoji umělé inteligence. Státní podpora, průmyslová politika a koordinované plánování jí umožňují postupovat jiným způsobem než v mnoha západních zemích.

To však automaticky neznamená, že se čínská výstavba obejde bez energetických, ekologických nebo místních konfliktů. Také tam bude rozhodující, kde se centra stavějí, jakou energii využívají a zda jejich kapacita odpovídá skutečné poptávce.

Jak velká je dnes datová infrastruktura 

Při porovnávání Spojených států, Číny a Evropy je nutné rozlišovat mezi dvěma ukazateli: instalovanou výpočetní kapacitou a skutečnou spotřebou elektřiny. Kapacita se obvykle vyjadřuje v megawattech či gigawattech, spotřeba elektřiny v megawatthodinách nebo terawatthodinách. Nejde o zaměnitelné veličiny.

Podle IEA připadalo v roce 2024 na Spojené státy přibližně 45 procent světové spotřeby elektřiny datovými centry, na Čínu 25 procent a na Evropu 15 procent. Zbývajících 15 procent připadalo na ostatní části světa.

Ve Spojených státech odhadla Lawrence Berkeley National Laboratory spotřebu datových center v roce 2024 na 192 TWh, což představovalo 4,7 procenta celkové americké spotřeby elektřiny. Nová studie zároveň upozorňuje na možnost dalšího výrazného růstu. Podle základního scénáře by mohla spotřeba do roku 2030 dosáhnout 11,8 procenta americké elektřiny.

V Číně odhaduje specializovaný přehled DC Market Insights instalovanou datovou kapacitu na konci roku 2025 na 30,9 GW. Jde o odhad IT příkonu, nikoli o oficiální souhrnnou statistiku čínské vlády.

Evropská unie má ve srovnání s USA menší datovou infrastrukturu. Podle podkladů Evropské komise připadalo na EU v roce 2025 přibližně 20 procent světové instalované kapacity, zatímco na Spojené státy 42 procent. Evropská kapacita je navíc soustředěna do několika zemí, především Irska, Nizozemska, Dánska, Švédska, Finska a Německa.

Kdo na datových centrech vydělává

Za výstavbou datových center nestojí jen nově vzniklé technologické společnosti. Na trhu působí především tři skupiny hráčů: globální IT giganti, specializovaní provozovatelé a novější firmy zaměřené na infrastrukturu pro umělou inteligenci.

Mezi největší technologické investory patří americké společnosti Amazon, Microsoft, Google a Meta. Budují vlastní datová centra pro cloudové služby, internetové platformy a umělou inteligenci. Jejich infrastruktura představuje strategickou základnu pro další rozvoj podnikání.

Vedle nich existují specializovaní provozovatelé. Americká společnost Equinix patří k největším světovým poskytovatelům datových center a síťového propojení. Digital Realty vlastní, vyvíjí a provozuje rozsáhlé portfolio datových center v USA, Evropě i dalších regionech. Japonská skupina NTT je významným globálním hráčem v oblasti datové infrastruktury.

Evropským příkladem je francouzská společnost DATA4, která datová centra sama financuje, navrhuje, staví a provozuje. Působí mimo jiné ve Francii, Itálii, Španělsku, Polsku a Německu.

V Asii patří k významným hráčům čínská GDS Holdings, nezávislý provozovatel datových center, a Alibaba Cloud, cloudová divize skupiny Alibaba. Australská společnost AirTrunk se specializuje na velká hyperscale datová centra v asijsko-pacifickém regionu.

Rychle rostou také mladší společnosti zaměřené na AI infrastrukturu. Americká CoreWeave poskytuje cloudové výpočetní kapacity specializované na umělou inteligenci, zatímco britská Nscale buduje a propojuje infrastrukturu pro AI výpočty v Evropě i dalších regionech.

Při posuzování konkrétních projektů je přitom důležité rozlišovat, kdo je investorem, kdo developerem, kdo fyzicky staví areál a kdo jej následně provozuje. Tyto role nemusí zastávat jedna firma. Známá technologická společnost může být hlavním zákazníkem datového centra, přestože vlastníkem pozemku a provozovatelem je jiný podnik.

Datová centra tak představují nejen technologickou, ale také stále významnější investiční oblast. Do jejich výstavby proudí kapitál velkých technologických společností, specializovaných developerů i investičních fondů. Otázkou zůstává, zda bude budoucí poptávka po výpočetní kapacitě růst dostatečně rychle, aby ospravedlnila všechny plánované investice.

Jedno je jisté: datová centra už dávno nejsou jen nenápadnými budovami někde na okraji měst. Stávají se významnou součástí energetiky, průmyslu i geopolitické soutěže. A jejich další rozvoj bude stále častěji záviset nejen na technologických firmách a vládách, ale také na tom, zda jej přijmou lidé, kteří žijí v jejich sousedství.