Volby a politika pod vlivem miliardáře: Musk posílá republikánům stovky milionů dolarů.

Volby do amerického Kongresu opětovně zaktualizovaly problematiku propojení byznysové elity s elitou politickou. Nejbohatší člověk planety, Elon Musk, posílá republikánům stovky milionů dolarů. Podobné případy, i když ve finančně redukovanějším rozsahu, zná i Evropa.

Do předvolebního soupeření o nadvládu nad americkým Kongresem opětovně vstoupili nejbohatší podnikatelé, kteří podporují své politické favority částkami, o jakých se běžným občanům ani většině firem nemůže zdát. Nejvýraznějším příkladem je Elon Musk, majitel společností Tesla a SpaceX.

Musk před kongresovými volbami v roce 2026 vynaložil přibližně 366 milionů dolarů na podporu republikánských kandidátů a jejich politických aktivit. Z této částky připadalo 276 milionů dolarů na příspěvky od července 2026.

Významnou část peněz směřoval prostřednictvím politických organizací, které podporují republikánské kandidáty. Například 158 milionů dolarů získal republikánský Senate Leadership Fund, dalších 76 milionů dolarů Muskova vlastní organizace America PAC.

Musk tak patří k největším individuálním finančním podporovatelům americké politiky v historii.

Jeho angažmá přitom není záležitostí pouze letošních voleb. Už v roce 2024, kdy Donald Trump usiloval o návrat do Bílého domu, poskytl Musk na podporu republikánských kandidátů a politických organizací přibližně 291,5 milionu dolarů.

Je však důležité rozlišovat mezi přímými dary politické straně a financováním nezávislých politických organizací. V americkém systému existují takzvané Super PAC, které mohou shromažďovat a vynakládat neomezené finanční prostředky na podporu či kritiku kandidátů. Nesmějí však své volební výdaje koordinovat přímo s kandidátskými kampaněmi.

Muskova finanční angažovanost je zajímavá také vzhledem k rozsahu jeho podnikatelských zájmů. Jeho společnosti působí v odvětvích, která jsou významně ovlivňována rozhodováním americké federální vlády, například v kosmickém průmyslu, automobilovém průmyslu a energetice.

Američtí miliardáři financují obě politické strany

Musk ovšem není jediným americkým podnikatelem, který do politiky vkládá mimořádné finanční prostředky. Podle analýzy organizace OpenSecrets poskytla skupina největších individuálních dárců během voleb v roce 2024 na podporu politických kandidátů a organizací částky přesahující sto milionů dolarů.

Mezi nejvýznamnější patřili:

Timothy Mellon – investor a dědic významného rodinného bankovního majetku. Na politické aktivity věnoval přibližně 197 milionů dolarů, převážně na podporu republikánů.

Miriam Adelsonová – americká miliardářka spojená s hazardním průmyslem, vdova po zakladateli společnosti Las Vegas Sands Sheldonu Adelsonovi. Republikánské politické aktivity podpořila přibližně 148,3 milionu dolarů.

Richard a Elizabeth Uihleinovi – manželský pár stojící za společností Uline, významným dodavatelem obalových materiálů. Na podporu republikánských kandidátů a organizací poskytli přibližně 143,5 milionu dolarů.

Kenneth Griffin – zakladatel investiční společnosti Citadel a jeden z významných amerických manažerů hedgeových fondů. Republikánské kandidáty a organizace podpořil částkou přibližně 108,4 milionu dolarů.

Jeffrey a Janine Yassovi – podnikatelé spojení s investiční a obchodní společností Susquehanna International Group. Na politické aktivity věnovali přibližně 101,1 milionu dolarů.

Velké byznysmenské podporovatele však mají i Demokraté:  

Michael Bloomberg, zakladatel finanční a mediální společnosti Bloomberg LP a bývalý starosta New Yorku, poskytl v roce 2024 na podporu demokratických politických aktivit přibližně 64,3 milionu dolarů.

Dalším významným podporovatelem demokratů byl Dustin Moskovitz, spoluzakladatel Facebooku a zakladatel softwarové společnosti Asana. Jeho příspěvky dosáhly přibližně 50,7 milionu dolarů.

Je zajímavé, že americký politický systém umožňuje mimořádně bohatým jednotlivcům významně finančně podporovat politické kandidáty a jejich kampaně bez ohledu na to, zda se hlásí k republikánům, nebo demokratům.

Bratři Kochové: miliardářská rodina s dlouholetým vlivem na americkou politiku

Mezi nejznámější americké podnikatelské rodiny spojené s financováním politiky patří také bratři Charles a David Kochovi.

Vybudovali podnikatelské impérium Koch Industries, které působí v energetice, chemickém průmyslu, výrobě, zemědělství a dalších odvětvích. Jejich rodinný majetek patří po desetiletí k největším ve Spojených státech.

Bratři Kochové se výrazně angažovali v podpoře konzervativní americké politiky. Financovali politické kandidáty, organizace a iniciativy prosazující nižší daně, omezení státních zásahů do ekonomiky a volnější podnikatelské prostředí.

Významnou součástí jejich politického působení bylo budování organizace Americans for Prosperity, která se stala jednou z nejvýznamnějších konzervativních politických organizací v USA.

David Koch zemřel v srpnu 2019 ve věku 79 let. Charles Koch, narozený v roce 1935, žije a nadále působí v čele podnikatelské skupiny Koch.

Příběh bratrů Kochových ukazuje, že finanční angažmá miliardářů v americké politice není žádnou novinkou. Elon Musk pouze posunul finanční rozsah tohoto fenoménu na mimořádně vysokou úroveň.

Evropské politické miliony 

Financování politických stran bohatými podnikateli není výhradně americkou záležitostí. Evropské příklady jsou sice zpravidla finančně méně rozsáhlé, ale v některých případech jde rovněž o mimořádně vysoké příspěvky.

Jedním z nejvýraznějších současných evropských případů je britský podnikatel Christopher Harborne.

Harborne podniká v leteckém průmyslu a investuje také do technologických společností. Jeho jméno se dostalo do popředí zájmu britských médií v souvislosti s finanční podporou strany Reform UK, kterou vede Nigel Farage.

V srpnu 2025 poskytl této straně dar ve výši devíti milionů liber. Šlo o jednu z největších jednotlivých finančních podpor politické strany v britské historii.

Podle evidence britské volební komise poskytl Harborne Reform UK také další významné finanční prostředky. Jeho dary tak představují jeden z nejvýznamnějších příkladů individuálního financování britské politiky.

Reform UK se vymezuje vůči tradičním britským stranám a prosazuje mimo jiné přísnější imigrační politiku, omezení regulací a zásadní změny v britském politickém systému.

Harborneův případ ukazuje, že i v evropských podmínkách může jediný podnikatel poskytnout politické straně finanční prostředky v řádu mnoha milionů liber.

Německo: miliardáři z automobilového a farmaceutického průmyslu

Také v Německu existují dobře doložené případy významné finanční podpory politických stran ze strany bohatých podnikatelů.

Pozornost si zaslouží zejména sourozenci Susanne Klattenová a Stefan Quandt, kteří patří k nejbohatším Němcům a jsou významnými akcionáři automobilového koncernu BMW.

Podle investigativního portálu abgeordnetenwatch poskytli od roku 2002 společně téměř čtyři miliony eur na podporu německých politických stran CDU a FDP.

Jejich finanční angažmá je dlouhodobé. V minulosti vyvolalo pozornost také načasování některých významných příspěvků CDU v souvislosti s politickými rozhodnutími týkajícími se automobilového průmyslu. Samotní podnikatelé však souvislost mezi svými dary a konkrétními rozhodnutími vlády odmítali.

Dalším příkladem jsou podnikatelé Andreas a Thomas Strüngmannovi, jejichž majetek je spojen především s farmaceutickým průmyslem a investicí do společnosti BioNTech.

V listopadu 2024 poskytla jejich majetková společnost Athos KG německé CDU dar ve výši 170 tisíc eur.

Německé příklady ukazují, že politické strany mohou získávat významné finanční prostředky přímo od podnikatelů, kteří vybudovali své bohatství v tradičních průmyslových odvětvích i v moderním farmaceutickém průmyslu.

Americký a evropský model se liší

Mezi Spojenými státy a evropskými zeměmi existují významné rozdíly v pravidlech financování politických stran.

Americký systém umožňuje prostřednictvím nezávislých politických výborů shromažďovat a vynakládat mimořádně vysoké finanční částky. Proto se tam mohou jednotliví podnikatelé stát finančními podporovateli politických kampaní v řádu stovek milionů dolarů.

V Evropě jsou pravidla rozdílná podle jednotlivých států. Například ve Francii je zakázáno přímé financování politických stran ze strany firem, zatímco v Německu nebo Velké Británii jsou za stanovených podmínek možné také podnikové dary.

Případy Elona Muska, amerických bratrů Kochových, britského Christophera Harborna nebo německých podnikatelských rodin ukazují, že vztah mezi velkým byznysem a politikou má také velmi konkrétní finanční rozměr.

Samotný finanční příspěvek samozřejmě automaticky neznamená, že si podnikatel kupuje politické rozhodnutí nebo že za svůj dar očekává konkrétní protislužbu.

Otevírá to však otázku, nakolik mohou mimořádně vysoké příspěvky nejbohatších lidí ovlivňovat politické prostředí, priority politických stran a jejich závislost na úzké skupině finančně nejsilnějších podporovatelů.