Někdejší "Nejzelenější matka v Británii", environmentální aktivistka Zion Lights (na fotografii), tvrdí, že klimatická politika škodí chudým.

Environmentální aktivistka a bývalá mluvčí hnutí Extinction Rebellion, Zion Lights, označovaná kdysi ostrovními médii za „nejzelenější matku v Británii“, se zařadila mezi nejhlasitější kritiky moderního zeleného hnutí. Ve své nové knize Energy Is Life tvrdí, že současná klimatická politika Západu často škodí právě těm nejchudším lidem, které chce údajně chránit.

Místo boje za čistší a dostupnější energii se podle ní environmentální agenda proměnila v ideologii nedostatku, která brání rozvojovým zemím v tom, aby unikly z chudoby.

Lights vyrůstala v britském Birminghamu jako dcera přistěhovalců z indického Paňdžábu. Její rodiče našli práci v továrnách, díky níž získali stabilní příjem a možnost lepšího života. Když však později navštívila vesnici svých příbuzných v Indii, uvědomila si dramatický rozdíl mezi životem v průmyslové společnosti a životem bez spolehlivého přístupu k energii.

Viděla děti vařící na ohništích z kravského trusu, domácnosti bez elektřiny a rodiny, které si nemohou dovolit plyn ani klimatizaci v extrémních vedrech. Došla k přesvědčení, že energetická chudoba je základem většiny ostatních forem bídy – od zdravotních problémů až po omezené vzdělání a kratší délku života.

Současná energetická krize podle ní ukázala, jak nebezpečné bylo dlouhodobé podceňování tradičních zdrojů energie. Válka s Íránem a uzavření Hormuzského průlivu v roce 2026 sice vyvolaly prudký růst cen energií, ale skutečný problém vznikal už deset let předtím.

Západní vlády, banky a mezinárodní instituce systematicky omezovaly financování ropných, plynových a uhelných projektů v rozvojových zemích, protože je považovaly za neslučitelné s klimatickými cíli. Výsledkem však nebyla prosperující zelená ekonomika, nýbrž nedostatek stabilních zdrojů energie.

Bangladéš například zrušil výstavbu několika uhelných elektráren poté, co mezinárodní finanční instituce odmítly projekty podpořit. Dnes země čelí dramatickému zdražení energií a hrozbě výpadků elektřiny. Podobná situace nastává v mnoha afrických státech, kde stovky milionů lidí stále nemají přístup k elektřině. Lights tvrdí, že odmítání financovat fosilní projekty v těchto regionech není morálním triumfem, ale útokem na lidskou důstojnost.

Kritizuje také víru západních ekologických organizací v to, že solární a větrné projekty dokážou samy vyřešit energetické problémy chudých zemí. V mnoha oblastech Indie podle ní malé solární sítě po několika letech přestaly fungovat, protože nikdo nefinancoval jejich údržbu ani výměnu baterií.

Technologie, které vypadají dobře v prezentacích západních dárců, se v praxi často ukáží jako nespolehlivé a nedostatečné pro moderní průmysl nebo stabilní zásobování měst.

Zion Lights přitom sama dlouhé roky patřila k hlavním tvářím ekologického aktivismu. Už jako teenager vstoupila do organizací Greenpeace a Friends of the Earth, později se stala jednou z veřejných tváří Extinction Rebellion. Věřila tehdy, že klimatická katastrofa představuje bezprostřední hrozbu a že radikální protesty mohou společnost probudit.

Postupně však začala narážet na atmosféru ideologické uzavřenosti. Když zpochybnila odmítání jaderné energie nebo upozornila, že průmysl a kapitalismus pomohly její rodině uniknout z chudoby, setkala se s osobními útoky a ostrakizací.

Rozhodující moment přišel během televizního rozhovoru pro BBC v roce 2018. Moderátor se jí ptal na tvrzení představitelů Extinction Rebellion, že dnešní děti během několika desetiletí zemřou kvůli klimatické změně. Lights přiznala, že pro takové apokalyptické výroky neexistují vědecké důkazy.

Reakce hnutí byla podle ní brutální. Vedení organizace jí vytýkalo, že nepodporuje správná řešení, a odmítalo jakoukoli debatu o jaderné energetice. Nakonec Extinction Rebellion opustila a hnutí ji veřejně označilo za „popíračku klimatické změny“.

Ve svých textech dnes popisuje Extinction Rebellion jako sektu. Tvrdí, že členové byli školeni v emocionální manipulaci a že důraz na katastrofické scénáře měl vyvolávat strach spíše než hledání realistických řešení. Aktivisté podle ní často pracovali s pocitem viny a přesvědčením, že lidstvo samo představuje problém, který je třeba omezit.

Tím se dostala k širší kritice moderního environmentalismu. Lights tvrdí, že velká část zeleného hnutí stále vychází z myšlenek ekonoma Thomase Roberta Malthuse a biologa Paula Ehrlicha, kteří předpovídali, že populační růst povede k hladomorům a civilizačnímu kolapsu.

Tyto předpovědi se však nenaplnily, protože technologický pokrok umožnil vyrábět více potravin i energie. Přesto podle ní část ekologického hnutí dál šíří představu, že lidstvo musí spotřebovávat méně, stavět méně a smířit se s nižší životní úrovní.

Lights upozorňuje na paradox, že nejhlasitější zastánci „skromnějšího života“ často pocházejí z nejbohatších vrstev společnosti a sami využívají stabilní elektřinu, vytápění či dopravu, které chtějí ostatním omezit. Rozvojové státy mezitím začínají proti západnímu tlaku otevřeně vystupovat.

Africké země zakládají vlastní banky pro financování fosilních zdrojů energie, Indie plánuje další výstavbu uhelných elektráren a řada států odmítá závazky k rychlému odchodu od fosilních paliv.

Podle Zion Lights současná energetická krize ukazuje, že energetickou politiku nelze podřizovat ideologii bez ohledu na realitu. Levná a spolehlivá energie není luxus, ale základ moderní civilizace.

A pokud chce Západ skutečně pomoci chudým zemím, musí podle ní opustit romantickou představu o „životě s méně“ a znovu přijmout technologický a průmyslový rozvoj jako cestu k prosperitě. (mar)

VÍCE O TÉMATU ČTĚTE ZDE:

Katastrofické vize se nenaplňují: Ehrlichovo varování před populačním růstem byl omyl