Česká eurokomisařka Jourová našla nepřítele: ruské internetové diverzanty, kteří údajně ohrožují volby do Evropského parlamentu.

Eurovolby jsou ohroženy a za všechno špatné v EU mohou ruští dezinformátoři, tvrdí česká eurokomisařka Věra Jourová, která opětovně vytáhla do boje proti „trollům“ a politickému zneužívání sociálních sítí. Zaštiťuje se přitom, jak jinak, vznešeným cílem: bránit evropskou demokracii… Reálným nepřítelem demokracie je však spíše samotná Evropská komise, než cizí diverzanti.  

Snad v obavě z reálně hrozící prohry probruselských stran varovala komisařka Jourová před zmanipulováním blížících se voleb do Evropského parlamentu (EP). Podle ní je zřejmé, že se o to Rusko pokusí. Unie (tedy Evropská komise) se tak prý musí připravit na další vlnu z Ruska vanoucích dezinformací.

Jourová přebírá označení sociálních sítí výrazem „dálnice pro lež“, která slouží pro šíření dezinformací. Pro dokreslení situace podotkněme, že pilným uživatelem této (dle Jourové) „dálnice pro lež“ je Andrej Babiš, jež si ze sociálních sítí učinil fundamentální komunikační kanál vůči veřejnosti.

Podle Jourové jsou nejvíce ohroženi občané České republiky, kteří až příliš využívají internetová média a jsou tak přímo „naservírovaní k použití dezinformační propagandě“.

Takový závěr je až překvapivě radikální. Je evidentní, že Rusko skutečně podporuje šíření kritických informací, jež mj. zpochybňují Evropskou unii.

Tvrdit však, že tyto invazivní mediální aktivity hrají zásadní roli pro vytváření politického názoru obyvatelstva v ČR, hraničí s nedůvěrou ve zdravý rozum tuzemských voličů. Tedy občanů, z nichž téměř třetina v posledních sněmovních volbách hlasovala pro stranu paní Jourové (tzn. pro hnutí ANO)…

Za hranou propagandy

Jourová při svém nejnovějším vzplanutí proti údajným ruským trollům a jejich dezinformacím balancuje za hranou unijní propagandy.

Mluví o ohrožení demokracie v EU pod tlakem zahraničních dezinformačních útoků. Přitom však nevyjasňuje, v čem by demokracie měla být reálně ohrožena. Případným neúspěchem probruselských sil a vítězstvím protiunijních, euroskeptických či národních stran?

Na tom by přece nebylo nic nedemokratického. Ostatně, v některých zemích již „protievropské“ strany uspěly, zatímco v Česku vyhrála volby strana, jež delegovala Jourovou do Evropské komise.

Nabízí se tak otázka, jakou roli přitom hrála či nehrála dezinformační propaganda, před kterou varuje a chce před ní Evropu bránit dotyčná paní eurokomisařka.

Paradoxem je, že ona sama je příkladem pseudodemokratických mechanismů panujících v EU. Jourová totiž přiznala, že se již domluvila s premiérem Babišem na tom, že ještě před jarními volbami do EP ji česká vláda opětovně nominuje na funkci eurokomisařky pro další funkční období.

Pokud tak vláda učiní, stane se příští eurokomisařkou za Česko opět Jourová, ať už eurovolby dopadnou jakkoliv. O členech (respektive členovi) „evropské vlády“ tak nerozhodnou eurovolby (respektive voliči), nýbrž Andrej Babiš…

Notorický deficit

Což je jedna z klasických ukázek demokratického deficitu EU, který je ovšem notoricky známým faktem.

Europarlament sice formálně schvaluje členy Evropské komise, ale nemůže donutit Babišovu vládu (tedy, pokud tato bude na jaře 2019 ještě ve funkci…), aby do EK nominovala kohokoliv jiného, než paní Jourovou. Takže buď bude mít i příští Evropská komise ve svých řadách komisařku Jourovou, anebo nová EK nezíská důvěru Europarlamentu (a tedy nebude žádná Evropská komise).

Mechanismus, kdy členové budoucí EK jsou napevno určeni ještě před eurovolbami, popírá základní principy demokracie, respektive demokratických voleb. Viníkem přitom nejsou ani trollové ani „ideodiverzní centrály“ z Východu, nýbrž zakladatelé EU.

Jourová se snaží vytvářet dojem, že všechno, co se lidem v EU navenek jeví jako špatné, je ve skutečnosti jen fikce, kterou obyvatelstvu vsugerovaly – z popudu ruských trollů – sociální sítě, tedy ony proklamované „dálnice lži“.

Jistě, eurokomisaři si sami rybník nevypustí: mají v popisu práce hájit Komisi a Unii. V popisu jejich práce je tedy i tvrdit, že EU je v jádru dobrá a že by tak působila i navenek, nebýt ruských dezinformátorů, kteří na sítích uměle špiní image Bruselu…

Dotační sebepropagace

Samotná EU se přitom snaží o masivní veřejnou sebepropagaci, o jejíž efektivitě by se dalo pochybovat. Vzpomeňme například rozdělování eurodotací a povinnost příjemců bruselských peněz chválit veřejně Evropskou unii. Denním chlebem je také placená televizní či tisková reklama Evropské komise vychvalující všemožné operační programy, dotační tituly a jiné typy pomoci (samozřejmě, hrazené vždy z kapes evropských daňových poplatníků).

Jenže černou barvu nelze tak snadno přebarvit na bílou tím, že na ni sypeme vagóny peněz. Reklama a realita jsou odlišné kategorie.

Vyvolávání obavy z internetových dezinformátorů, kteří si brousí zuby na eurovolby, zavání ze strany Jourové pokusem o sebemystifikaci. Jde totiž o klasické zaměňování příčiny a následku.

Pokud by EU byla bezchybný či nekontroverzní projekt, s jehož výsledky by byli obyvatelé většinově spokojeni, pak by se ruští a jiní trollové mohli třeba i na hlavu stavět – jejich „informační střelba“ by postrádala tu správnou munici (kritické argumenty) a nedokázala by nikoho zasáhnout.

Image Evropské unie potažmo Komise není destruována internetovými zelenými mužíky, nýbrž je primárně „ničena“ reálnou politikou (či nepolitikou) Evropské komise a směřováním Evropské unie jako takové.

Evropská unie pod vedením Evropské komise nabízí svými politikami a chybami tolik „dobré“ a účinné munice ke kritické a očerňující střelbě, že placení informační sabotéři – agenti cizích mocností – nemohou hrát podstatnější roli.

Nezávislá média i jednotliví občané (těžící z možnosti neomezené komunikace na internetu) jsou schopni analyzovat realitu a šířit kritické pohledy i bez nápovědy putinovských trollů či proruských webů. V poslední době EU navíc vytváří tolik munice, že se snad ani všechna nedá vypotřebovat…

Růžový sen skončil

Vystřízlivění veřejnosti z růžového unijního snu zahájila krize způsobená ekonomickým krachem Řecka (v důsledku přijetí eura a zkreslování reálného stavu ekonomiky při vstupu do eurozóny). V přímém přenosu už po tři roky sledujeme krizi migrační (vymyslel snad přerozdělovací migrační kvóty nějaký troll, anebo duo Merkelová/Juncker?), jejímž (ne)řízením a (ne)zvládáním se Evropská komise těžce diskvalifikovala.

Za zmínku stojí plíživé ekonomické zaostávání EU (s výjimkou Německa), nedodržování unijních rozpočtových pravidel nejmocnějšími členskými zeměmi EU či všeprostupující regulace, jež iritují obyvatelstvo (nejnověji: EK hledá „spásu světa“ v zákazu plastových brček…).

Ostatně, rostoucí rozčarování části obyvatelstva kulminovalo demokratickým rozhodnutím obyvatel Velké Británie o vystoupení země z EU.

Není jasné, zda tohle vše Jourová považuje za důkaz úspěšného fungování EU. Pokud však tyto jevy a jejich negativní interpretaci přičítá internetovým dezinformacím ruských trollů, pak to zavání dogmatismem a pokročilým stupněm politického pštrosího komplexu.

Představitelé Evropské unie v čele s J. C. Junckerem by se raději, namísto hledání vnitřních a vnějších nepřátel, měli, obrazně řečeno, podívat do zrcadla a objektivně analyzovat působení EK v kontextu toho, co od ní žádají občané.

Pokus o sebereflexi

Zajímavé je, že pokus o takovou reflexi byl učiněn a to dokonce samotnou Evropskou komisí, která nedávno předložila k diskusi (zřejmě jen formální) pět hlavních scénářů dalšího vývoje EU, mezi kterými je i postupné rozvolňování tohoto společenství…

Jourová však namísto sebereflexe a smíření se s názory obyvatelstva hodlá situaci aktivisticky „řešit“ k obrazu svému. A to například formou regulace on-line médií. Uvažuje například o tom, že média donutí povinně označovat placené politické kampaně.

Což je absurdní a nerealistické. S nadsázkou řečeno, zavání to čímsi jako zavedením „elektronické evidence politických názorů“ na internetových sítích…

Vedle toho také hodlá vzdělávat obyvatelstvo k více kritickému myšlení – tak, aby lidé byli na webu schopni rozeznat pravdu od nepravdy…

Této nápad je ještě podezřelejší, než ten předchozí. Jakékoliv zamýšlené či dokonce připravované pokusy eurokomisařů o „politické vzdělávání mužstva“ zavánějí snahou o „pokračování politického boje jinými prostředky“ a to ve prospěch jednoho, předem definovaného názoru či jednoho úzkého pohledu na další směřování Evropské unie.

V politice neexistuje žádná objektivní pravda. Každý politik, každá strana prosazuje svoje vidění světa, svoji vlastní představu o uspořádání společnosti, o řešení toho či onoho problému.

Na tom je založen demokratický systém členských zemí, který je mnohem více než ruskými dezinformátory ohrožován mocensky posilující bruselskou mašinerií, jejíž součástí zřejmě nadále bude i eurokomisařka Jourová.

Obavy komisařky Jourové o osud evropské demokracie, kterou údajně ohrožují internetoví diverzanti, svou nekonzistencí a účelovostí připomínají spíše snahu úředníka o vykazování činnosti, než reálný pokus o skutečnou ochranu demokracie.