Klasičtí hráči, kteří dřív osobně navštěvovali herny či kasina, se přesunou domů, kde díky internetu budou mít neomezený prostor pro hazardní vyžití všeho druhu.

Navzdory proklamacím nejhlasitějších aktérů války s hazardem, jako je ministr financí Andrej Babiš, se čím dál jasněji ukazuje, že regulace a diskriminující zdanění hazardu v České republice jsou ryze účelovým krokem, jehož hlavním cílem je získávání politických bodů, případně posilování moci některých hráčů na úkor druhých.

Skutečné záměry regulatorních bojovníků jsou zjevně odlišné od těch veřejně proklamovaných. V reálu však regulace a zvýhodňování jednoho typu her na úkor jiných nepřináší téměř žádné veřejně prospěšné výsledky. Ba právě naopak.

Celkový výsledek centrálně vedeného boje proti hazardu je místy jalový a převážně velmi negativní. Obce pod vlivem centrální kampaně státu již řadu let zakazují místní hazard a sami se tak – ve prospěch centrální moci – připravují o nemalé příjmy z podnikání lokálních firem z herní branže.

A nejde přitom jen o drobné částky. Vždyť jenom Ostrava má takto přijít o 220 milionů korun ročně, Brno o 230 milionů. Regulace hazardu tak fakticky pomohla jen ministerstvu financí, které posílilo moc a vyšším zdaněním hazardu mírně navýšilo příjmy státního rozpočtu.

Obce nic nezískají

Obce však rušením hazardu nezískávají fakticky nic. Místní kriminalita v důsledku zákazu hazardu neklesla. Naopak, zákazy legálního místního hazardu vedou k masivnímu nárůstu šedých a černých heren, s nimiž pak úřady bojují za cenu dalších nových nákladů.

Nemá smysl zdůrazňovat, že na rozdíl od toho legálního a čím dál tvrději regulovaného a zdaňovaného místního hazardu se ten šedý a černý ukrývá nejen před policií, ale i před výběrčími daní.

Nelegální herny, které vznikají jako houby po dešti, nejenže na daních či poplatcích neodvedou obci ani státu jediný halíř, ale ještě pro státní kasu vytvářejí nové náklady na policejní síly, která pak chybí jinde.

Rušením legálního hazardu tak obce a stát přímo vytvářejí novou kriminalitu a vlastně se stávají spolupachateli nově vytvářené „kriminality“, do které stát řadí například tzv. kvízomaty. Což je absurdní a současně klasická ukázka vládní manipulace s pojmy a realitou.

Aniž by dávalo sebemenší smysl jakkoliv podporovat provoz kvízomatů, natož hraní na těchto zařízeních, nelze zamlčovat objektivní fakt: totiž, že jde o zcela neškodnou činnost, při které není páchána agrese vůči zdraví či majetku kohokoliv. Lidé na kvízomatech hrají a utrácejí zcela dobrovolně…

Skutečná kriminalita, při které jsou reálně poškozovány různé subjekty, se projevuje zcela jinými znaky a je konána někde úplně jinde. Nabízí se tak otázka, jestli se stát vytvářením fiktivní, ryze administrativní „kvízomatové“ kriminality nesnaží odvrátit pozornost veřejnosti od vlastních podezřelých činností, ve kterých se představitelé veřejné moci sami aktivně angažují.

Tak či tak, boj státu s nelegálním, černým i šedým hazardem bude věčný, už jenom proto, aby speciálně zřízené policejní jednotky obhájily a udrželi svoji existenci…

Marná snaha

Paradoxně, mnohem dříve než bude vybojována poslední vítězná bitva s nelegálním hazardem, bude zřejmě zcela vymýcen byznys legální. Jednak proto, že obce a stát budou ve svatém nadšení z toho, že konají „veřejné dobro“ dále rušit herny a kasina.

A jednak proto, že ti praví, klasičtí hráči, kteří osobně navštěvují herny či kasina, už nebudou chtít dále figurovat jako štvaná zvěř určená k odstřelu. Přesunou se do soukromí svého obydlí, které jim díky internetu poskytne neomezený prostor pro hazardní vyžití všeho druhu.

Jestliže se až dosud – navzdory dlouhotrvající válce, v níž všechny zbraně a zdroje drží v rukou stát – nepodařilo regulátorům gamblerství ani vymýtit ani utlumit, v budoucnu, díky všeobecnému přesunu hraní na internet, bude taková snaha ještě marnější.

Velká část lidí totiž hraním ubíjí volný čas nebo frustraci z vlastní neuspokojivé sociálně-ekonomické úrovně. Vidina výhry v loterii pak na mnohé působí jako poslední naděje na lepší život.

Sázkařská horečka proto společnost zasahuje tím hlouběji, čím je životní úroveň nižší (a také čím snadněji lidem padají peníze do kapsy formou sociálních dávek). Důvody k hraní hazardu tedy stále existují a i nadále budou existovat.

Zadupat herny do země

I když se nakonec státu v součinnosti s obcemi podaří zadupat do země klasické herny a kasina, hráči se postupně přesunou v plném a ještě vyšším počtu na internet – ať už k internetovým obdobám klasických „automatových“ her nebo ke sportovnímu sázení.

Neomezený rozkvět lze také předvídat „sportkařům“ a hráčům dalších číselných loterií. Číselné loterie včetně Sazky se začínají zabydlovat ve světě virtuálním. Sázet na čísla skrze internet bude ještě jednodušší. Vstupem do internetového prostředí se tak i číselné loterie stanou dostupnějšími a návykovějšími.

Ne každý sázkař chce, aby jeho okolí vědělo a vidělo, že si chodí den co den podávat tiket s vyplněnými čísly a s ním i chvilkovou naději na život milionáře.  Z poklidu a soukromí domova však bude možné tuto sázkařskou iluzi živit vlastními penězi mnohem efektivněji a navíc bez falešných obav z tlaku a pomluv okolí.

Záplava sportovního sázení

Sportovní sázení se v rámci masového šíření přesunulo do sfér internetu již dříve. Ostatně, veřejný prostor je zaplaven reklamou na sportovní sázení tak důkladně, že se prudké dynamice nárůstu „tipérů“ ani nelze divit.

I když je „sportovní sázení“ jeho provozovateli a politickými obhájci vydáváno za neškodnou kratochvíli, je právě rozmach kurzového sázení nejprudší ze všech, a to zejména na internetu.

Návykovost a gamblerský vliv sportovního sázení lze na tipérech dobře sledovat na vlastní a veřejné oči. Mnoho tipérů – sportovních fanoušků – chodí na sportovní akce nikoliv za sportovním zážitkem či z důvodu fandění, ale jen jako „sportovní obchodníci“, kteří si na ten či onen zápas přišli zkontrolovat vývoj a vyhlídky na úspěch svého tipu…

Sport je tak sázkařstvím čím dál znatelněji degradován na jakýsi bizarní obchod s góly a nególy.

Nejde snad o to, že by se sportovní sázení mělo zakázat. Svoboda podnikání musí být posvátná. Každý hráč, sázkař a sportovní tipér koná (i když odhlédneme od masivní reklamy, která snad ani neumožňuje nesázet) výhradně ze své vlastní vůle a na základě svého (zatím ještě stále) svobodného rozhodnutí.

Nemělo by se však zamlžovat, že sportovní sázení se postupně stává stejně masovým a pravidelným (tedy návykovým), jako jiné hráčské aktivity.

Společenská nebezpečnost

Označovat pak sportovní sázení za společensky méně nebezpečné, než přísně regulované vhazování mincí do blikajícího přístroje v kamenné herně, je ryze účelovým mýtem.

V tomto kontextu je pak ještě více paradoxní strategie státu, který své regulatorní zásahy vůči herní branži zcela mechanicky, bez objektivního zvážení reálného stavu a dynamiky vývoje čím dál znatelněji odvozuje od tohoto mýtu.

Ten tvrdí, že na jedné straně lidem škodí zlý a společensky „nebezpečný“ hazard (provozovaný místními firmami v městech a obcích, jimž firmy odvádějí značný díl vydělaných prostředků) a na straně druhé jim skýtá radostnou zábavu ten ryze „hodný“, dokonale neškodný byznys sportovního sázení a číselných loterií, provozovaný velkými firmami a silnými finančními skupinami.

Prohrané miliardy

Škodlivost tipérské „zábavy“ je přitom snadno kvantifikovatelná. Objem sázek a tedy i suma prohraných prostředků, o které jsou pak rodiny sportovních tipérů chudší, prudce narůstá.

V roce 2015 dosáhl objem internetových kurzových sázek 38,1 mld. Kč, přičemž příjmy ze hry, tedy suma prohraných prostředků, dosáhly sumy 4,2 mld. Kč s meziročním nárůstem 31 procent.

Virtuální obraz sázkařského a tipérského dobra, které hrdinsky čelí hazardnímu zlu, byl kýmsi vybudován a pokroucen tak brutálně, že už se nikdo nezabývá takovými „detaily“, jako je třeba pravděpodobnost výher: na fyzických automatech je podstatně vyšší, než například u číselných loterií.

Konstrukce technických her, tedy výherních automatů musí zaručovat, aby podíl výher byl minimálně 75 %. Naopak, u číselných loterií jako je Sportka je tento zaručený podíl výher jen 40 procent…

Tažení státu

Přesto stát svoje tažení ve službách a ve prospěch hodných tipérů proti zlým hazardérům nadále přitvrzuje a ještě více prohlubuje rozdílnost dopadu regulací.

Na straně jedné provádí neškodné regulatorní hlazení po srsti velkých sázkařských hráčů, na straně druhé nechává regulatorní pěst tvrdě dopadat na masu „zlých“ hazardérských firem…

Dává to logiku: z velkého centrálního hazardu (sázkařské molochy typu Sazky, Tipsportu apod.) kořistí stát a státní kasa řízená ministerstvem. Naopak, z místního hazardu profitují obce.

Proto ministerstvo tak vehementně bojovalo a bojuje za rušení lokálních heren. Čím tvrdší bude regulační a daňový tlak na místní herničky a kasina, tím masivněji bude vzkvétat armáda tipérů a číselných sportkařů a tím rychleji budou dále posilovat jejich velcí centrální provozovatelé.

Nerovné podmínky na trhu

Přesně v duchu tohoto přístupu byly státem nastaveny zatím poslední regulatorní a daňové úpravy herní branže. Ministerstvo financí nechalo systém znovelizovat tak, že od začátku roku 2016 se hernám a kasinům loterijní daň zvýšila z 20 procent na sazbu 28 % (vedle toho ještě herny platí za provoz každého přístroje), zatímco například provozovatelé číselných loterií a kurzových sázek platí podstatně nižší, 23% sazbu daně.

Od ledna 2017 dojde k dalšímu zvýšení sazby loterijní daně (jedná se o daň z obratu) pro klasické kamenné herny na 35 %, zatímco číselné loterie a kurzové sázky si zachovají dnešní sazbu 23 %…

Rozdílnost přístupu regulatorních manipulací státu k různým segmentům herní branže je stejně tak do očí bijící, jako absence logiky, která by nerovné zdanění opravňovala. Takový přístup státu, založený na vytváření nerovných podmínek na trhu, je však současně naprosto typický.

Proces znevýhodňování jedněch na úkor druhých, včetně totální likvidace skupin podnikatelů, má v zemi hlubokou tradici. Zdá se, že nová garnitura demokratické moci, reprezentovaná podnikatelem Andrejem Babišem, se rozhodla dotáhnout vyhlazovací válku v herní branži až do úplného konce. Výsledkem však nebude eliminace hazardu, nýbrž jeho rozkvět pod záštitou několika nejsilnějších provozovatelů.