Čínské solární technologie jako bezpečnostní riziko: skryté ovladače, dálkové vypínání a otázky, které vlády dlouho přehlížely.

Vypadá to jako scénář z politického thrilleru. Během vojenské eskalace v Tchajwanském průlivu začnou ve velkých městech Západu kolabovat elektrické sítě. Nemocnice přecházejí na nouzový režim, doprava se zastavuje, datová centra padají. Podle bezpečnostních expertů však nejde o čistou fikci, ale o reálné riziko spojené s rychlým rozšířením čínských technologií v energetice.

Vyšetřování v několika zemích v posledních měsících ukazuje, že klíčovou slabinou fotovoltaických elektráren mohou být solární střídače – zařízení, která převádějí energii ze solárních panelů na elektřinu využitelnou v síti. Právě tato zařízení, často vyráběná v Číně, obsahují podle expertů komunikační moduly a software, který umožňuje vzdálený přístup.

Dálkové vypnutí v praxi

Zlomovým momentem byl incident z listopadu 2024, kdy čínská firma Deye na dálku deaktivovala některé své střídače v USA, Velké Británii a Pákistánu. Zařízení zobrazila uživatelům zprávu, že nejsou autorizována pro použití v dané zemi. Těžko dokázat, že se jednalo o záměr.

Jenže čínský zákon o národní zpravodajské činnosti ukládá firmám povinnost spolupracovat se státními bezpečnostními složkami. To znamená, že technologie exportované do zahraničí mohou být využity pro operace ve státním zájmu.

Američtí experti navíc upozornili na „nedokumentované komunikační prvky“ nalezené v některých střídačích i bateriových systémech od více čínských výrobců. Jednalo se o komponenty, které nebyly uvedeny v technické dokumentaci.

Zastánci obnovitelné energie dlouhodobě tvrdili, že decentralizace výroby elektřiny – tedy rozptýlení výroby elektřiny mezi miliony malých zdrojů – zvýší odolnost sítě. Realita se však ukazuje – eufemisticky řečeno – jako složitější.

Každý připojený střídač nebo bateriový systém představuje potenciální vstupní bod pro útok. V Evropě je situace obzvlášť citlivá, neboť více než 200 gigawattů solární energie je závislých na střídačích od čínských firem. Podle analýz by vypnutí pouhých 5 % z nich mohlo destabilizovat frekvenci sítě a vyvolat rozsáhlé výpadky.

Další problém je fyzikální. Parní turbína v klasické elektrárně stabilizuje elektrickou síť díky tomu, že roztáčí těžký rotor synchronního generátoru, který v sobě nese značnou kinetickou energii.

Tento rotující systém funguje jako přirozený setrvačník, takže při náhlém nedostatku elektřiny se začne mírně zpomalovat a okamžitě uvolňuje část své energie do sítě, čímž brání prudkému poklesu frekvence. Naopak, při přebytku výkonu se rotor nepatrně zrychlí a energii dočasně „absorbuje“.

Tento proces probíhá v klasických tepelných elektrárnách automaticky, bez zásahu řídicích systémů, a poskytuje kritický čas pro regulaci a zásah operátorů. Právě tato fyzikální setrvačnost je jedním z hlavních důvodů, proč tradiční elektrárny přispívají k stabilitě sítě více než zdroje založené na výkonové elektronice, jako jsou solární či větrné elektrárny.

Kyberbezpečnostní firmy navíc identifikovaly desítky zranitelností ve střídačích a většina z nich byla hodnocena jako vážná. Některé dokonce umožňují útočníkům získat plnou kontrolu nad zařízením.

Navzdory varováním se problém dlouho neřešil. Zatímco USA a EU postupně zakázaly čínské technologie v telekomunikacích (například 5G), energetická infrastruktura zůstala pro čínské dodávky otevřená.

Solární i větrné technologie jsou mohutně dotovanými obory a drtivá většina komponent solárních elektráren se do EU dováží z Číny. Zároveň jsou obnovitelné zdroje klíčovým prvkem pro přechod na tzv. bezuhlíkovou ekonomiku, což vede k podcenění bezpečnostních aspektů.

Nyní se situace se začíná pomalu měnit. USA i evropské státy zvažují omezení čínských komponent v energetice. Litva již zakázala vzdálený přístup k větším energetickým instalacím. V USA se připravují zákony omezující nákup zařízení od „rizikových“ zahraničních subjektů.

Soukromý sektor reaguje rovněž – některé energetické firmy začaly čínské komponenty preventivně odstraňovat. Problémem však zůstává rozsah. Po světě jsou již instalovány miliony zařízení. Jejich výměna by mohla trvat desetiletí.

Celá kauza otevírá zásadní otázku, zda není přechod na obnovitelné zdroje prováděn příliš rychle bez dostatečného zohlednění bezpečnosti.

Rozhodnutí Německa uzavřít jaderné elektrárny tak nejen zdražuje výrobu elektřiny a oslabuje spolehlivost dodávek, ale také ohrožuje bezpečnost elektrické sítě a tím celého státu.

Sami Němci už přiznávají, že se dopustili obrovské strategické chyby. Pozdě si uvědomili, že energetická transformace není jen otázkou klimatu a ekonomiky, ale i národní bezpečnosti. (mar)