Poté, co Babiš prosadil matrixový zákon o elektronické evidenci tržeb, jenž ANO vůbec nemělo v programu, slibuje nyní legislativní zdrženlivost. To je buď říjnový Apríl a nebo důkaz totální ztráty soudnosti...
Absurdity a nesmysly v programech politických stran pro volby do Poslanecké sněmovny 2017: přinášíme seriál postřehů k nejvíce kontroverzním, nekonzistentním a potenciálně nejvíce ničivým programovým výstřelkům politických stran v České republice.
Tentokrát zcela výjimečně začínáme programovým námětem sociální demokracie, neboť jde o výstřelek, který mnohého může přimět k slzám.
ČSSD: Cenové mapy jako léčba deformovaného trhu s bydlením
Sociální demokraté ve svém volebním programu, mimo jiných dech beroucích výstřelů, slibují v kapitole o řešení bydlení toto:
„Prosadíme vznik cenových map, které budou všem sloužit jako orientační informace, kolik je v daném místě přiměřená cena za dům, byt nebo nájem.“
Což o to, cenová mapa místně obvyklého nájemného není ničím novým. Sloužila kdysi k regulaci či postregulaci nájemného.
Nicméně, zavádět takovou cenovou mapu pro prodejní cenu bytů (či dokonce domů) je bizarnost, která je buď k smíchu (a současně k pláči) a nebo je myšlena jako první krok k zavedení regulace prodejních cen bytů a domů (což, vzhledem ke kataklyzmatickým důsledkům je už pouze k pláči).
Odhlédneme-li od této horší druhé možnosti, pak nad mapovým návrhem zůstává rozum stát. Čeho tím chtějí dosáhnout? Prohloubení zoufalství těch, kdo si chtějí koupit byt?
Sociálně demokratická mapa sice poskytne informaci, že místně obvyklá cena bytu je 1000,- Kč za metr čtvereční… Ale co to, co to? Žádný prodejce nehodlá svůj byt prodat levněji, než za 70 tisíc za metr. Co teď? Kteří soudruzi a kde udělali chybu tentokrát?
Budou na základě oranžové cenové mapy moci občané žalovat developery za to, že předražují byty? Uzpůsobí prodejci své ceny bytů mapě, kterou jim podstrčí cenoví kartografové z „čé es es dé“? Může být příslušný cenový bytový komisař moudřejší, než trh? Atd. atd.
Navrhovatelé mapy cen bytů si buď z lidí střílejí, a nebo by sami zasloužili zastřelit – přesněji řečeno, politicky odstřelit…
A ještě jednou naše hrdinská a moudře panující ČSSD:
ČSSD: Trumfneme Babiše! Naše oranžové vlaky dojedou z Prahy do Brna za pouhou 1 hodinu.
„Prosadíme výstavbu vysokorychlostní tratě mezi Brnem a Prahou, aby cesta mezi oběma největšími městy trvala maximálně hodinu a byla pro všechny pohodlnější, levnější a šetrnější než cesta autem,“ zaklíná se ČSSD ve volebním programu.
Zaorálkovci se prostě rozhodli poručit větru a dešti. A nebo se alespoň v programu tvářit, že to dokáží. Takový návrh je klasickou předvolební mystifikací na úrovni plácnutí do vody. není to žádný věrohodný závazek, jehož plnění by volič mohl reálně vymáhat.
Návrh se sice tváří tak, že nejpozději za 4 roky budou mezi Prahou a Brnem lidé ve vlacích svištět bezmála rychlostí světla. Ale lze jej také chápat tak, že se sociálním demokratům podaří v příštím volebním období prosadit, aby vláda přijala (bude takový plán závazný pro další vládu?) plán výstavby super vysokorychlostních železnic v rozsahu třeba i neomezeném.
Jenže takový plán nikoho nikam nedopraví. Ani za hodinu, ani za 100 hodin. Výstavba takových tratí je podle všech dosavadních analýz a plánů otázkou desítek let…
Dělají si oranžoví z lidí šoufky? Spoléhají na jejich naivitu a dezorientaci? A nebo jen zoufale plácají, co je napadne?
Ale pojďme se už raději zase podívat do programové kuchyně zaměstnanců agrochemického a protipodnikatelského hnutí. Tedy k Babišovu ANO.
ANO: Vyléčíme zdravotnictví pomocí indikátorů kvality…
„Prosadíme povinnost zveřejňování informací o poskytované zdravotní péči jednotlivých zdravotnických zařízení včetně indikátorů kvality, abychom usnadnili občanovi výběr kvalitní zdravotní služby,“ tvrdí ANO ve svém programu „Teď nebo nikdy“ (správná odpověď zní: NIKDY).
Samozřejmě, informace o kvalitě zdravotních zařízení je velmi užitečná. Ale nanejvýš tak pro média a k prohloubení zoufalství.
V plně etatizovaném zdravotnictví (a to tu dnes je a navždy bude, neboť ani ANO fakticky nechce měnit základy systému) jsou informace o kvalitě (kdo je objektivně získá? Babiš? úředníci? z daní žijící etatizované zdravopojištovny?) irelevantní. Jsou čirou zajímavostí.
Pacienti si sice formálně mohou vybírat lékaře či zdravotní zařízení. Jenže, tím to také končí. Mohou si teoreticky vybrat, ale zdravotní zařízení natož lékaři nemají žádnou povinnost pacienty přijímat…
Ti lepší doktoři či zařízení tak jsou už dávno naplněni pacienty až ke stropu a nové nepřijímají. V praxi si tak nikdo vybírat nemůže.
Pokud si vesmírná bytost jménem Babiš myslí, že pacient může přijít do jakéhokoliv zařízení a tam bude neprodleně ošetřen, tak zřejmě již 30 let spí a stále se ze svého snu neprobudil.
Ano, jeden naprosto „skvělý přínos“ by ony tabulky kvality přece jen měly: ale ne pro veřejnost, nýbrž pro KULICHY (odborný výraz zavedený do praxe současným ministrem zdravotnictví Ludvíkem z čé es es dé). Tedy pro VIP osoby – privilegovanou věrchušku, která – jak je v socialistickém zdravotnictví pravidlem – je o něco rovnější, než plebs.
Informace o kvalitě zdravotnických zařízení či doktorů by tedy úžasně posloužila kulichům, kteří si z moci úřední dokáží zařídit přijetí do zdravotní péče kdekoliv a kdykoliv. Na úkor ostatních pacientů.
Obyčejný občan si hodnocení kvality může sotva tak prohlédnout a pak si poplakat. Toť typická vlastnost socialistického zdravotnictví: neuspokojená poptávka po kvalitních službách, kterou dobře známe z komunismu.
Co by se dělo s těmi lékaři, kdo se v (Babišově) tabulce kvality poskytované péče umístí ve druhé polovině či na chvostu tabulky? Budou státem potrestáni za nízkou kvalitu? Pokud ne, jak je možné, že stát nechává působit nekvalitní doktory? Budou zavřeni? Kdo ale nahradí jejich služby?
Socialistické, státem řízené zdravotnictví je nekonečnou studnicí otázek, jichž s každým novým socialistickým reformním nápadem přibývá.
ANO: Zrušíme funkci ministra pro lidská práva, rovné příležitosti a legislativu a Legislativní radu vlády a veškerou agendu přesuneme pod ministerstvo spravedlnosti.
To je klasické vyhánění čerta ďáblem. Podstatou reformy směřující k redukci úřadů by přece mělo být úplné rušení agendy, ne převádění agendy z jednoho úřadu na druhý… V tomto konkrétním případě se navíc změna zdá nelogická: směřuje k totální monopolizaci procesu přípravy zákonů a vládních nařízení. Role ministra spravedlnosti by tím výrazně posílila… ANO zřejmě počítá s tím, že si resort spravedlnosti podrží i po volbách…
ANO: Do výběru soudců a správy soudů zavedeme změnou zákona o soudech a soudcích jasná pravidla.
Ale jaká? V tom je ten problém. Jenže, to už nám ANO v programu neříká. Jaký pak onen výkřik dává smysl?
ANO: Budeme uvážliví v legislativních změnách – stabilita zákonů je pro fungování práva klíčová.
Tohle je ovšem už totální výsměch do tváře veřejnosti. Poté, co Babiš prosadil matrixový zákon o elektronické evidenci tržeb, jenž ANO vůbec nemělo v programu, chce nyní slibovat legislativní zdrženlivost? To je buď říjnový Apríl a nebo důkaz totální ztráty soudnosti.
Šílenost na závěr:
ČSSD: …prosadíme jasnou definici sociálního pilíře zahraniční politiky a zavážeme se naplňovat Cíle udržitelného rozvoje OSN, které směřují k řešení globálních problémů.
Sociálním demokratům teče do bot tak silně, že chtějí provádět dokonce i sociální zahraniční politiku. Rozumíme-li dobře, chtějí zajišťovat sociální spravedlnost (tedy rovnost a přerozdělování za peníze daňových poplatníků) nejenom v Česku, ale po celém světě! Sázejí snad na zavedení celosvětové demokracie a celosvětových voleb a snaží se už dnes podbízet globálním voličům?
Proč chtějí naši sociální demokraté fušovat do řemesla a do zodpovědnosti vládám jiných států? Pomýšlejí snad na světovládu? A vědí vůbec, že v jiných zemích jsou miliardy oprávněných voličů, které ovšem ani v nejmenším nezajímají problémy natož zájmy občanů České republiky?
Snad ctěný tuzemský volič na tyto odpovědi najde uspokojivou odpověď. Jistě to ve volbách ocení tím, že – v tom lepším případě – volební lístky ČSSD spálí v kamnech.
