Mezi Německem a většinou afrických zemí existuje a bude navěky existovat nekonečný rozdíl v životní úrovni. Kancléřčin Marshallův plán pro Afriku tak problém migrace nikdy nevyřeší.

Migrační vlna do Evropy pokračuje, ale euroobčané se vůči přílivu migrantů stávají veskrze apatickými. Smiřují se zoufale s tím, že vůdci EU neumí a možná ani nechtějí tento problém účinně řešit. V této atmosféře přichází Německo s projektem vlastního Marshallova plánu pro Afriku, který má zlepšit situaci na černém kontinentu a demotivovat Afričany od útěku za lepším životem.

Merkelové plán je však jen propagandistickým trikem, který reálně nedokáže migraci zabránit. Jedná se o bizarní utopickou vizi, jež si klade za cíl vyřešit „problém Afriky“ a má být komplexním všelékem na migrační „chorobu“, jež postupně rozežírá tkáň evropské civilizace.

Jediným reálným „přínosem“ afrického plánu kancléřky Merkelové však bude možná tak uchlácholení veřejného mínění doma i v EU. Představa, že by takový plán mohl zachránit Evropu před pokračováním masivního přílivu migrantů, je z říše snů, což budeme dokumentovat v další části naší analýzy.

Výsledkem nemůže být nic jiného, než zachování status quo, jehož logickým a jediným možným dopadem bude totální destrukce Evropy v její současné podobě.

Merkelové africký plán

Shrňme si však nejdříve veškerá dostupná fakta.

Německo tento svůj fantaskní projekt oficiálně nazvalo „Marshallplan mit Afrika“, tedy „Marshallův plán s Afrikou“. Tento na pohled divný název má, ve zkratce řečeno, symbolizovat „modernizovanou“ strategii pomoci, jež není primárně zamýšlena jako neomezené lití finančních prostředků do bezedných afrických děr.

Podstatou projektu má být podpora podnikání v Africe a tvorba bohatství přímo na černém kontinentu. Nikoliv tedy poskytování neomezeného bianco šeku bez jakýchkoliv podmínek, ale akcent na institucionální změny v Africe, pochopitelně na bázi demokracie, vlády zákona a dodržování lidských práv.

Německý Marshallův plán uvádí, že v roce 2015 dosáhla celková rozvojová pomoc pro Afriku (v rámci ODA, Official Development Assistance) částky 50 miliard eur (v přepočtu 1,3 bilionu korun) s tím, že Afrika pro své rozvojové plány potřebuje ročně 600 miliard eur (15,6 bilionu Kč)…

Návrh také zmiňuje nízkou úroveň zdanění v Africe a naznačuje, že cestou k lepším africkým zítřkům je zvýšení hladiny celkového zdanění na úroveň nejvyspělejších zemí světa…To samo o sobě má dostatečně silnou vypovídací hodnotu: představa, že růstu ekonomiky a životní úrovně (v Africe) lze dosáhnout zvyšováním daní, je fantasmagorická.

Němci pochopitelně chtějí v dohledné době prosadit svůj africký Marshallův plán jako projekt realizovaný (a financovaný) celou EU…

Historická škodolibost

K africkému projektu kancléřky Merkelové je úvodem nutno podotknout, že z pohledu České republiky jde vpravdě o historickou škodolibost.

Německem vyvolaná druhá světová válka (a zotročení Čech a Moravy v rámci protektorátu, jenž sloužilo německému válečnému úsilí o ovládnutí světa) otevřela cestu k porobě komunistické a k totální destrukci Česka. Naše země nesměla přijmout plán americké poválečné pomoci, tedy skutečný Marshallův plán, zatímco válkou zničenému Německu pomohla zahraniční pomoc (a velmi dobrá ekonomická politika) k tomu, že se stalo (přinejmenším) ekonomickou supermocností.

Naopak Česko je i po 28 letech od Listopadu a po 13 letech členství v EU jen zemí druhého světa (viz zpráva ZDE) a fakticky německým ekonomickým i politickým vazalem, když svou životní úrovní (a třeba i kvalitou potravin, viz ZDE) stále značně zaostáváme za německými standardy (a cenami).

Zjednodušeně řečeno: německá válečná agrese a Hitlerova poroba Česka byly nepochybně jednou z fatálních příčin našeho celkového úpadku. Naopak, za úpadek v Africe (respektive žalostnou ekonomicko-politickou situaci na africkém kontinentu) může Německo zhruba stejně málo, jako Česko…

Marshallův plán pro Česko

Jevilo by se tedy jako logické, kdyby Německo poskytlo Marshallův plán zejména Česku a dalším evropským zemím, kterým Německo reálně ublížilo. Což je však ještě větší utopie, než víra ve funkčnost zahraniční pomoci Africe.

Tak či tak, když se oprostíme od historických nespravedlností, zamysleme se raději nad nejzásadnější otázkou, tedy, zda německý Marshallův plán může pomoci Africe natolik, aby to mělo sebemenší redukující vliv na neutuchající příliv migrantů z Afriky?

Odpověď je jednoznačná. Kancléřčin Marshallův plán pro Afriku nemá sebemenší šanci pomoci Evropě omezit, natož zastavit probíhající stěhování národů z Afriky do Evropy…

Především, státem organizovaný mezistátní či dokonce mezikontinentální projekt má stejnou (tedy nulovou) šanci na úspěch, jako jakákoliv snaha cokoliv centrálně plánovat či řídit. Jedinými beneficienty, jak už to tak chodívá, budou všemožné úřady a agentury, které na „realizaci“ mezikonentinentálního Marshallova záchranného programu budou parazitovat.

Kancléřčin Marshallův plán pro Afriku nemá sebemenší šanci pomoci Evropě omezit, natož zastavit probíhající stěhování národů z Afriky do Evropy…

Předpokládejme však hypoteticky, že Merkelové plán podpory Africe bude v rámci možností uskutečňován jakž takž úspěšně, tedy bez katastrofálních excesů. A předpokládejme, ještě více hypoteticky, že by Marshallův/Merkelové plán mohl v rámci celého kontinentu nést výsledky v podobě ekonomického růstu a zvyšování životní úrovně obyvatel Afriky.

Nabízí se však první kritická otázka: kdo tento plán v Africe bude naplňovat, když je velmi pravděpodobné, že větší část občanů Afriky se přemístí do Evropy dříve, než Merkelové plán začne přinášet své (spíše fiktivní) plody…?

Zásadním aspektem celkového neúspěchu všech podobných myšlenek a projektů, jako je německý rozvojový plán pro Afriku, je však fakt, že mezi Německem (Rakouskem, Švédskem, apod.) a většinou afrických zemí existuje a bude navěky věků existovat nekonečný rozdíl v životní úrovni a také v možnostech sociálního systému saturovat všechny „potřebné“.

Česká savana

Ostatně, pro příklad nemožnosti vyrovnávání životní úrovně nemusíme jezdit do africké savany. Stačí se podívat kolem sebe. Česká republika se o přiblížení životní úrovně Německu snaží už 28 let, z toho 13 let v rámci EU. ČR je dlouhodobě čistým příjemcem eurodotací, jejichž úroveň je v přepočtu na obyvatele relativně vysoká ve srovnání s dotacemi pro Afriku (Česko má 10,5 milionu obyvatel; Afrika má 2 miliardy obyvatel…).

Ale i přes tuto dotační výpomoc a institucionální podmínky nepříliš vzdálené těm německým, je Česko nadále jen chudým příbuzným země Angely Merkelové…

Ani tak civilizované a vzdělané zemi (povinná školní výuka je u nás od 18. století), jako je Česko, se nepodařilo dostihnout Německo v životní úrovni. (Ale samozřejmě, ve srovnání s Afrikou u nás nejsou poměry tak tristní, aby podněcovaly masovou migraci do Německa…).

Utopický ráj Afriky

Představa, že by se Afrika mohla jakýmikoliv zvnějšku uplatňovanými nástroji (včetně dobře cílené investiční pomoci) sebeméně ekonomicky přiblížit Německu a podobným sociálním rájům, je utopickým snem. Kdokoliv tvrdí opak, ten manipuluje s veřejným míněním.

Důvody k masivní emigraci na Západ prostě v Africe existují dnes a budou existovat i ve vzdálené budoucnosti.

Proč by měli obyvatelé Afriky čekat na přílet holuba na střechu (tedy na futuristický zázrak v podobě vykouzlení lepšího života na svém rodném kontinentu), když už dnes pevně třímají vrabce v hrsti, tedy když mají poměrně snadno dostupnou šanci na pohodlný „odvoz“ do říše snů (tedy do vybraných evropských sociálních rájů)?

Ostatně, příslušné orgány a nástroje EU dnes fungují jako velmi komfortní námořní taxislužba, která ekonomickým exulantům z Afriky pomáhá k masové migraci a pašerákům ke královským příjmům…

Řešením problému nelegální migrace osob z třetího světa do Evropy tak v žádném případě není jakákoliv rozvojová pomoc dovážená na území těchto zemí (čímž se nechce říci, že se taková pomoc nemá provádět), neboť její reálné výsledky jsou jen propagandistickou chimérou.

Skutečné řešení je však v praktické (nikoliv politické) rovině velmi prosté. Pokud se chce Evropa ubránit náporu nelegálních migrantů, musí začít pevně bránit své hranice a všechny nelegální migranty deportovat mimo Evropu.