Dan daňové svobody v ČR letos připadl na 29. května. Od tohoto dne už lidé nepracují pro stát. (Ilustrační foto).

Deň daňové svobody letos v Česku připadl na 29. května. Tento symbolický milník vyjadřuje, jak dlouho v roce pracují obyvatelé na pokrytí veřejných výdajů. Zjednodušeně řečeno, až od tohoto dne začínají lidé vydělávat sami na sebe. Informoval o tom Liberální institut, který k tmu zpracovává data a příslušnou studii. 

Tzv. Den daňové svobody je pomyslnou hranicí v kalendářním roce, která rozděluje rok do 2 období. V prvním období pomyslně vydělávají daňoví poplatníci na pokrytí výdajů vlády, vládních a veřejných institucí. Toto období končí dnem daňové svobody.

Od inkriminovaného dne lidé vydělávají sami pro sebe a o vydělaných penězích rozhodují podle vlastního uvážení.

„I přes to, že v posledních letech vznikají stále nové výdajové oblasti a tlak na růst veřejných rozpočtů je patrný nejen v Česku, ale i napříč celou Evropskou unií, si Česko stále udržuje relativně nízkou míru přerozdělování. V tomto ohledu zůstává jedním z premiantů v rámci Evropské unie“ shrnul výsledky ředitel Liberálního institutu Jakub Kuneš.

Ve srovnání s ostatními zeměmi patří Česko mezi státy s nejnižší mírou přerozdělování. Pokud se odhlédne od specifických případů, vychází Česko dokonce jako země s nejmenším daňovým zatížením v Evropské unii.

Naproti tomu v případě západoevropských a severských států, jako jsou například Francie, Finsko nebo Belgie, se Den daňové svobody posouvá hluboko do druhé poloviny roku.

„Pokud se podíváme na okolní země, je patrné, že zatímco Den daňové svobody se v Česku v posledních letech posouvá k začátku roku, tak země, jako například Německo či Slovensko, se naopak dostávají stále více ke konci roku. Tento trend ukazuje, že zatímco Česko si drží relativně umírněnou velikost veřejného sektoru, v okolních zemích dochází k jeho postupnému rozšiřování“ dodává spoluautor studie Daniel Bárta.

S ohledem na deficitní hospodaření veřejných rozpočtů musí obyvatelé Česka pracovat 8 dní v roce navíc, aby byl tento schodek pokryt.

„Deficit veřejných rozpočtů může vytvářet dojem, že část výdajů je možné financovat bez přímého dopadu na občany. Ve skutečnosti však žádný výdaj není zdarma, a i těchto osm dní tak připomíná, že občané ve výsledku od státu nic zdarma nedostávají,“ doplnil Kuneš.

Při svém výpočtu Dne daňové svobody vychází LIberální institut ze zdrojových dat Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD – Organisation for Economic Co-operation and Development; Annex Table 29 – General government total outlays, web). Metodika je založená na porovnání veřejných výdajů státu s hrubým domácím produktem vyprodukovaném v daném roce – jinými slovy na tom, kolik stát přerozdělí z každé koruny, která se v ekonomice v daném roce vyrobí.

Tento výpočet umožňuje porovnat aktuální stav a vývoj Dne daňové svobody v ČR se situací v dalších zemích světa.

K výpočtu dne daňové svobody existují i jiné přístupy, například ten, který používá společnost Deloitte. Její metoda rozděluje rok na dvě části v poměru odpovídajícímu podílu celkových daňových příjmů a čistého národního důchodu.

Zásadní rozdíl je tedy v tom, že zatímco výpočet LIberálího institutu bere v potaz výdaje státu oproti domácímu produktu (zahrnuje i příjmy zahraničních firem a zahraničních pracovníků), výpočet Deloitte je založen na příjmech státu oproti národnímu produktu. (sfr)