Past regulatorního idealismu kontra právní džungle: Podniká se hůře v EU nebo v USA? (Ilustrační foto: redakční koláž).

Globální byznysové prostředí prochází hlubokou transformací, kterou na evropském kontinentu definuje bezprecedentní nárůst regulatorního tlaku. Bližší analýza však ukazuje, že ani prostředí v USA není pro firmy žádným rájem, neboť v sobě skrývá specifická, vysoce toxická rizika.

Pokud jde o Evropskou unii, zdaleka již nejde pouze o problematické a extrémně ambiciózní balíčky spojené s Green Dealem. Evropská unie se v posledních letech pasovala do role globálního digitálního a etického policisty a chrlí jednu komplexní regulaci za druhou – od ochrany dat přes auditování algoritmů až po povinné prověřování celých dodavatelských řetězců.

Tato legislativní ofenziva však před podnikatele a investory staví zásadní otázku: Nezačíná unijní snaha o dokonalý, bezpečný svět dusit samotnou ekonomickou podstatu kontinentu? Při pohledu přes Atlantik se často zdá, že Spojené státy nabízejí svobodnější alternativu.

A do toho všeho vstupuje provokativní teze některých ekonomů – že v éře globální fragmentace nakonec nabízí nejvíce konkurenceschopné podmínky centralizovaný model Číny, kterou – paradoxně – ovládá Komunistická strana Číny, tedy strana, jejíž ideovou podstatou kdysi bývalo zavedení komunismu, tj. přesného opaku kapitalismu.

Evropské unijní přetížení: Když se z compliance stává hlavní byznys

Zatímco americké korporace investují miliardy do vývoje umělé inteligence, evropské firmy investují miliardy do právníků, aby zjistily, zda jejich systémy vůbec projdou sítem nového Aktu o umělé inteligenci (AI Act). Tento kontrast přesně vystihuje realitu unijního trhu.

K tradičním vysokým odvodům a rigidnímu pracovnímu právu se přidala byrokratická vlna v podobě směrnic o nefinančním reportování (CSRD) či povinné péče v dodavatelských řetězcích (CSDDD).

Problém je navíc umocněn vnitřní roztříštěností. Přestože EU deklaruje existenci jednotného trhu, realita 27 členských států znamená 27 různých výkladů a specifických implementací unijních norem.

Lokální úřady často trpí fenoménem zvaným „gold-plating“ – tedy tendencí přimyslet si k evropskému základu ještě přísnější národní pravidla. Výsledkem je administrativní monstrum, které drtí zejména malé a střední podniky, jež nemají rozpočty na celá oddělení compliance.

Exodus mozků a kapitálu: Data mluví jasně

Tvrzení o tom, že Evropa kvůli regulacím ztrácí své nejlepší lidi a peníze, už dávno není v duchu hesla „jedna paní povídala“. Data z prestižních ekonomických analýz, včetně přelomové Draghiho zprávy o evropské konkurenceschopnosti, ukazují na hluboké a systémové zaostávání Evropy. Jinými slovy, jde o strukturální zaostávání, kdy chyba tkví přímo v základech celého systému.

Tzn., Evropa nezaostává proto, že by její firmy měly právě špatný rok, nebo méně schopné manažery, ale proto, že má v základech svého hospodářského modelu zabudované brzdy, kvůli kterým se její odstup od USA neustále zvětšuje.

Podle aktuálních makroekonomických dat je průměrná hodinová produktivita práce v EU o 38 % nižší než v USA ($72 oproti $116 v paritě kupní síly). Tento propad je nejmarkantnější právě v sektoru informačních a komunikačních technologií (ICT), kde americká produktivita roste tempem 5,8 % ročně, zatímco evropská pouze 2,2 %.

Důsledky pro inovační ekosystém jsou alarmující.

Odliv mozků a startupů

Dlouhodobé statistiky ukazují, že přibližně 30 % všech evropských „jednorožců“ (technologických startupů s hodnotou přes miliardu dolarů) raději přestěhovalo své sídlo a klíčové lidi do zahraničí – nejčastěji právě do USA.

V oblasti rizikového kapitálu (venture capital) pro rozvoj umělé inteligence byl v roce 2025 zaznamenán brutální nepoměr – objem amerických investic do technologických startupů byl 11krát vyšší než v celé Evropě.

Zářným příkladem jsou evropský AI šampion Mistral AI nebo německý Aleph Alpha, které sice vznikly v Evropě, ale pro masivní financování a infrastrukturu musely uzavřít strategická partnerství s americkými giganty (Microsoft, resp. HPE).

Kapitál a mozky z Evropy jednoduše utíkají tam, kde jim regulace neháže klacky pod nohy hned první den.

Mýtus svobodné Ameriky: Právní teror a 50 odstínů regulace

Znamená to tedy, že přesun byznysu do USA vyřeší všechny problémy? Ani zdaleka. Spojené státy sice nenutí firmy vyplňovat tisíce stran unijních formulářů, ale podnikatelé zde vstupují do brutálního prostředí, kterému dominuje agresivní soudní systém a nepředvídatelný právní chaos.

Past padesáti států

Spojené státy nejsou jedním, respektive jednotným trhem, nýbrž federací s extrémně rozdílnými pravidly. Zatímco v Texasu či Delaware panuje byznysový liberalismus, v Kalifornii nebo New Yorku narážejí firmy na ekologické a zaměstnanecké regulace, které jsou v mnoha ohledech přísnější než ty evropské. Zmínit lze např. kalifornské zákony o ochraně soukromí CCPA).

Navigovat zdárně byznys v rámci celých USA znamená platit armádu daňových poradců pro splnění 50 různých systémů spotřebních daní (Sales Tax).

Kultura hromadných žalob (Class-Action)

V USA funguje justice ex-post – stát nechává firmy podnikat, ale pokud udělají drobnou chybu, zlikvidují je sami spotřebitelé nebo konkurence a to skrze soudy.

Američtí právníci běžně pracují na principu podílu z výhry (contingency fee) a aktivně vyhledávají záminky k žalobám – od nejasného textu na obalu produktu po drobná pochybení v pracovních smlouvách. Náklady na obhajobu a mimosoudní vyrovnání dosahují astronomických částek.

Zaměstnanecká nestabilita

Volnost rychlého propouštění (At-Will Employment) v USA vyvažuje negativum v podobě nulové loajality. Firmy v USA jsou lapeny v permanentní mzdové spirále a musí na vlastní náklady financovat komerční zdravotní pojištění, jehož ceny drasticky rostou.

Čínský paradox: Nejlepší místo pro byznys?

V kontextu těchto západních bolestí se objevuje provokativní myšlenka: Co když se dnes paradoxně nejlépe podniká v Číně?

Tato úvaha samozřejmě ignoruje politickou realitu autoritářského režimu a rizika náhlých státních zásahů (jaké zažila například firma Alibaba), ale z čistě pragmatického hlediska provozu firmy má racionální jádro. Čína nabízí to, co Západ ztratil: absolutní jednotu pravidel v celé zemi, masivní vládní podporu a mimořádnou rychlost při zavádění projektů do praxe.

Zjednodušeně řečeno, když se v Číně rozhodne, že se postaví továrna na baterie, staví se hned druhý den. V EU nebo USA by se roky čekalo na stavební povolení, posudky vlivu na životní prostředí (EIA) a soudní spory s místními aktivisty…

Na rozdíl od roztříštěné EU nebo legislativně schizofrenních USA má čínský podnikatel za zády stát, který vytyčí směr (např. dominanci v elektromobilitě nebo solární energii) a okamžitě pro něj vybuduje kompletní dodavatelský řetězec, infrastrukturu a zajistí levnou energii.

Nehrozí zde ekologické žaloby aktivistů, přetahování mezi státy o Sales Tax, žádné evropské audity compliance. Pro pragmatického byznysmena orientovaného čistě na rychlost a velikost trhu se čínský model stává sice riskantním, ale provozně nejefektivnějším strojem na světě.

Evropa se ocitla na křižovatce

Task či onak je zjevné, že se Evropa ocitla na křižovatce. Její snaha být morálním a ekologickým kompasem planety je sice ušlechtilá, ale bez ekonomické síly a produktivity je a bude neudržitelná.

Pokud unijní lídři nezačnou brát vážně varování z dat a zpráv o konkurenceschopnosti, bude odliv kapitálu i mozků do USA pokračovat a Evropa definitivně ztratí schopnost konkurovat dravým asijským trhům.

Vítězem zítřka nebude ten, kdo vytvoří nejtlustší knihu regulací (EU), ani ten, kdo nechá firmy vykrvácet v soudních síních (USA). Vítězem bude ten, kdo dokáže najít rovnováhu mezi ochranou společnosti a prostou svobodou tvořit hodnoty.