Ministr Havlíček podepsal malé jaderné reaktory. Mají stát i v Tušimicích a Dětmarovicích. (Ilustrační foto).

Ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček (ANO) ve Velké Británii společně se skupinou ČEZ podepsal se společností Rolls-Royce memorandum o spolupráci v jaderné energetice.Výsledkem by měla být stavba tzv. malých jaderných reatorů v Česku a to i v doposud nejaderných lokalitách, jako jsou Tušimice a Dětmarovice. 

Memorandum se týká především malých jaderných modulárních reaktorů (SMR). První reaktory tohoto typu by britská firma měla do Česka dodat v příští dekádě.

Prvním místem, kde SMR vyrostou, bude blízké okolí jaderné elektrárny Temelín. Memorandum ale předpokládá využití i dalších lokalit v oblastech bývalých uhelných elektráren v Dětmarovicích na Karvinsku a Tušimicích v Ústeckém kraji.

„Je to důležité nejen s ohledem na výrobu elektřiny a k tomu, že dodržujeme naši cestu k nízkoemisním a stabilním zdrojům, ale také kvůli tomu, že s jádrem poprvé míříme do regionů,“ uvedl Havlíček po podpisu.

Generální ředitel Rolls-Royce SMR Chris Cholerton potvrdil, že firmy a stát budou spolupracovat na třech lokalitách v Česku, které společně umožňují výstavbu až šesti malých modulárních reaktorů Rolls‑Royce SMR.

Každá elektrárna Rolls-Royce SMR by měla mít instalovaný výkon 470 megawattů, což je přibližně stejně, jako jeden jaderný blok ve stávající jaderné elektrárně v Dukovanech.

Podle ministerstva průmyslu jde o objem, který by vystačil k pokrytí spotřeby jednoho milionu domácností po dobu nejméně 60 let.

První reaktor Rolls-Royce SMR by měl vzniknout ve Velké Británii v lokalitě Wylfa na ostrově Anglesey v severním Walesu, kde již v minulosti fungovala jaderná elektrárna.

Skupina ČEZ již nyní vlastní 20 procent akcií Rolls-Royce SMR.

Ve světě v současnosti fungují pouze dva projekty malých modulárních reaktorů (SMR), přičemž širší komerční využití se očekává až v první polovině 30. let. Přestože technologie slibuje revoluci v energetice, čelí ekonomickým, technickým i logistickým rizikům.

Aktuálně fungující projekty malých jaderných elektráren jsou shodou náhod v autoritářských a vůči Západu nepřátelských zemích: v Rusku a v Číně.

Akademik Lomonosov v Rusku je plovoucí jaderná elektrárna kotvící na dálném východě v městě Pevek. Využívá dva reaktory KLT-40S (každý o výkonu 35 MWe).

Pozemní elektrárna Š’-tao-wan / Shidaowan v Číně je vysokoteplotní, plynem chlazený reaktor (HTR-PM) o výkonu 210 MWe, která dodává elektřinu do sítě od konce roku 2023.

V západních zemích (USA, Kanada, Velká Británie) existují schválené či rozpracované koncepty, ale reálná výstavba prvních demonstračních zařízení (jako je napříkld GE Hitachi BWRX-300 v kanadském Darlingtonu) se teprve připravuje.

Malé modulární jaderné reaktory (SMR) zatím nelze považovat za ekonomicky výhodnější, než klasické velké reaktory. SMR generují méně energie, ale jejich fixní náklady na zabezpečení, operátory a legislativu zůstávají vysoké.

Spojovány jsou s nimi i strategická bezpečnostní rizika. Pokročilé typy SMR vyžadují uran obohacený na 5 až 20 %. Hlavním světovým dodavatelem tohoto paliva je však ruský Rosatom.

Studie ukazují, že některé typy malých reaktorů mohou vyprodukovat na jednotku vyrobené elektřiny dokonce více nízko- a středněaktivního odpadu než velké bloky.

Původní slib, že SMR budou „levné a rychlé na stavbu“, v praxi naráží na realitu tzv. FOAK (First-Of-A-Kind – první svého druhu) projektů. Ukázkovým příkladem toho byl krach projektu malého reaktoru americké společnosti NuScale v Utahu, který byl zrušen poté, co se odhadovaná cena elektřiny kvůli inflaci a drahým materiálům vyšplhala na neúnosnou úroveň.

Aktuální data ukazují, že investiční náklady na kilowatthodinu výkonu u prvních SMR jsou často vyšší než u obřích jaderných bloků (odhady IEA hovoří až o 10 000 USD/kW u SMR oproti cca 6 600 USD/kW u klasické jádra v EU). (sfr)