Globální výroba elektřiny z uhlí za deset let vzrostla přibližně o 13 %, ale její podíl na celkové výrobě klesl o 6 procentních bodů.

Globální výroba elektřiny z uhlí za deset let vzrostla přibližně o 13 %, ale její podíl na celkové výrobě klesl o 6 procentních bodů. Uhlí tak nadále, navzdory všemožným klimatickým strategiím, zůstává jedním z hlavních pilířů světové energetiky. Podíl uhlí na výrobě elektřiny postupně klesá, ale absolutní množství elektřiny vyrobené z uhlí se za posledních deset let zvýšilo. Německo nyní dokonce znovu počítá s možností jeho využití v případě energetické krize.

Současně Spojené státy zpomalují odstavování uhelných elektráren a Čína pokračuje ve výstavbě nových. Je proto diskutabilní, zda svět skutečně opouští uhlí jako energetický zdroj.

Uhlí nezmizelo. Svět ho stále potřebuje

Výroba elektřiny z uhlí dosáhla v roce 2025 ve světě přibližně 10 476 TWh. Oproti roku 2015 to představuje nárůst zhruba o 13 procent. Současně se však podíl uhlí na celkové světové výrobě elektřiny snížil z přibližně 38,7 na 33 procent.

Tento zdánlivý rozpor má jednoduché vysvětlení. Celosvětová výroba elektřiny za stejné období vzrostla přibližně o 32 procent. Uhlí tedy sice vyrábí více elektřiny než před deseti lety, ale ostatní zdroje rostly rychleji.

Zatímco v roce 2015 připadalo na uhlí téměř 39 procent světové výroby elektřiny, v roce 2025 už to byla necelá třetina. Přesto zůstává uhlí největším jednotlivým zdrojem elektrické energie na světě. Obnovitelné zdroje jako celek jej sice v roce 2025 poprvé překonaly, ale jejich souhrnný podíl zahrnuje vodní, větrné, solární a další obnovitelné elektrárny.

Zajímavé je také srovnání s ostatními zdroji. Obnovitelné zdroje zvýšily svůj podíl na světové výrobě elektřiny z 23 procent v roce 2015 na 33,8 procenta v roce 2025. Zemní plyn se pohyboval přibližně kolem pětiny světové výroby, zatímco podíl jádra zůstával pod deseti procenty.

Uhlí tedy relativně ztrácí pozice, ale jeho skutečný ústup je podstatně pomalejší, než by naznačovala politická prohlášení o konci fosilních paliv.

Německo: návrat uhlí jako pojistka pro případ energetické krize

Aktuální německý vývoj je názornou ilustrací rozporu mezi dlouhodobými klimatickými cíli a bezprostředními požadavky na energetickou bezpečnost.

Německá vláda připravuje legislativu, která by provozovatelům uhelných a ropných elektráren uložených v rezervě ukládala povinnost připravit se na případný návrat do provozu. Pokud by byla vyhlášena plynová nouze, mohly by tyto elektrárny dočasně nahradit část výroby z plynových zdrojů. Uvolněný zemní plyn by tak zůstal k dispozici průmyslu a domácnostem, které nemohou jednoduše přejít na jiné palivo.

Podle informací německého deníku Handelsblatt z 11. listopadu 2026 se počítá také s předzásobením elektráren palivem. Návrh počítá s možností využití nejen elektráren v síťové rezervě, ale také některých bloků, jejichž odstavení je plánováno na roky 2026 a 2027.

Důvodem jsou mimo jiné nedostatečně naplněné zásobníky plynu a nejistota kolem dodávek energetických surovin v souvislosti s konfliktem na Blízkém východě a komplikacemi v Hormuzském průlivu. Německá vláda tak chce mít k dispozici zdroje, jejichž palivové zásobování není přímo závislé na dodávkách plynu z oblasti Perského zálivu.

Návrh však zatím není schváleným zákonem. Jde o připravované krizové opatření, které by mělo být časově omezené. Podle zveřejněných informací se počítá s jeho platností nejdéle do konce března 2028.

Nejde tedy o oficiální zrušení německého odklonu od uhlí. Jde o přiznání skutečnosti, že země zatím nemá k dispozici dostatečně robustní alternativní zdroje a že v mimořádné situaci může být uhelná energetika stále důležitou pojistkou.

Německo přitom není jediným státem, který zjišťuje, že odstavení uhelných elektráren je jednodušší než zajištění jejich plnohodnotné náhrady.

Evropská unie: uhlí ustupuje, ale především v některých zemích

Evropská unie zaznamenává skutečný a dlouhodobý pokles využívání uhlí při výrobě elektřiny. Podle Eurostatu se jeho celkový podíl v roce 2025 snížil na historické minimum 9,2 procenta. Černé uhlí představovalo 3,7 procenta a hnědé uhlí 5,5 procenta hrubé výroby elektřiny.

Pro srovnání: ještě v roce 1990 zajišťovalo uhlí více než třetinu evropské výroby elektřiny.

Za tímto poklesem stojí postupné uzavírání uhelných elektráren, rozšiřování obnovitelných zdrojů, vyšší náklady spojené s emisemi CO₂ i proměny evropského energetického trhu.

Celkový průměr ovšem zakrývá značné rozdíly mezi jednotlivými členskými státy. V roce 2025 mělo 19 z 27 zemí EU podíl uhlí na výrobě elektřiny nižší než pět procent. Významnou část zbývající evropské uhelné výroby soustřeďují především Německo a Polsko.

Právě Polsko představuje mimořádně důležitý případ. Jeho energetika zůstává na uhlí závislá podstatně více než energetika většiny ostatních členských zemí. Přechod k jiným zdrojům je komplikován strukturou tamního energetického průmyslu, existující infrastrukturou i potřebou zajistit stabilní dodávky elektřiny.

Evropská unie tedy uhlí skutečně omezuje. Její zkušenost však zároveň ukazuje, že rychlost transformace závisí na možnostech jednotlivých ekonomik a na tom, jak rychle dokážou vybudovat náhradní výrobní kapacity.

USA: politická podpora uhlí zpomaluje jeho odstavování

Ve Spojených státech se vývoj ubírá poněkud jiným směrem. Administrativa Donalda Trumpa otevřeně podporuje domácí uhelný průmysl a zdůrazňuje potřebu zajistit dostatek elektřiny pro průmysl, domácnosti i rychle rostoucí datová centra.

Americká energetika se přitom dlouhodobě přesouvá od uhlí především k zemnímu plynu a obnovitelným zdrojům. Ekonomická konkurenceschopnost starších uhelných elektráren je proto stále problematičtější.

Přesto se jejich odstavování zpomaluje. Podle amerického Úřadu pro energetické informace (EIA) bylo v roce 2025 vyřazeno pouze 2,6 GW uhelného výrobního výkonu, což bylo nejméně od roku 2010. Původně plánované odstavení dalších elektráren bylo v řadě případů odloženo a někteří provozovatelé od svých záměrů úplně ustoupili.

Podíl uhlí na americké výrobě elektřiny přitom v roce 2025 mírně vzrostl na přibližně 17 procent.

Politická podpora tedy zatím neznamená rozsáhlou výstavbu nových uhelných elektráren. Jejím bezprostředním výsledkem je především snaha zachovat existující výrobní kapacity a prodloužit jejich využitelnost v situaci, kdy roste poptávka po elektřině.

Austrálie: uhlí stále vyrábí více než dvě pětiny elektřiny
Austrálie je významným světovým producentem a vývozcem uhlí. Současně se snaží rozšiřovat obnovitelné zdroje a postupně snižovat závislost vlastní energetiky na fosilních palivech.

Přesto uhlí v roce 2025 stále zajišťovalo 42,7 procenta australské výroby elektřiny. Obnovitelné zdroje dosáhly 39,6 procenta.

Zajímavým příkladem je elektrárna Eraring v Novém Jižním Walesu, jedna z největších uhelných elektráren v zemi. Její provozovatel Origin Energy odložil plánované uzavření z roku 2027 až na duben 2029.

Důvodem je především pomalejší budování náhradních výrobních kapacit, bateriových úložišť a přenosové infrastruktury.

Australský případ ukazuje, že ani země s mimořádně dobrými přírodními podmínkami pro rozvoj obnovitelných zdrojů nemůže automaticky počítat s rychlým odstavením tradičních elektráren. Rozhodující není pouze instalovaný výkon nových zdrojů, ale také jejich schopnost dodávat elektřinu v době, kdy ji energetická soustava potřebuje.

Čína: rekordní výstavba nových uhelných elektráren

Největší světový spotřebitel uhlí představuje z hlediska budoucnosti tohoto energetického zdroje zcela zásadní případ.

Čína současně buduje obrovské kapacity solárních a větrných elektráren a pokračuje ve výstavbě nových uhelných bloků. Podle společné analýzy Centre for Research on Energy and Clean Air a Global Energy Monitor uvedla v roce 2025 do provozu 78 GW nových uhelných výrobních kapacit. To byl nejvyšší roční přírůstek za posledních deset let.

Dalších 161 GW nových nebo znovu aktivovaných projektů bylo v roce 2025 navrženo. V prvním pololetí 2026 pak Čína uvedla do provozu dalších 30 GW uhelných kapacit a zahájila výstavbu dalších 25,4 GW.

Tyto údaje ovšem neznamenají, že všechny nové elektrárny budou nepřetržitě pracovat na plný výkon. Část nových kapacit má plnit záložní a regulační funkci a zajišťovat stabilitu soustavy v době, kdy výroba z větru a slunce nestačí pokrývat spotřebu.

Čína má také zcela jiné měřítko energetických potřeb než evropské státy. Její průmysl, urbanizace, elektrifikace dopravy a rostoucí spotřeba datových center vyžadují obrovské množství elektřiny.

Zajímavé přitom je, že podle Ember v roce 2025 čínská výroba elektřiny z uhlí meziročně poklesla. Rychlý růst obnovitelných zdrojů totiž dokázal pokrýt značnou část přírůstku spotřeby. V první polovině roku 2026 se však výroba z uhlí znovu zvýšila.

Čína tak představuje jeden z největších paradoxů současné energetiky: současně rozšiřuje nejrychleji rostoucí obnovitelné kapacity na světě a udržuje rozsáhlý program výstavby uhelných elektráren.

Indie a jihovýchodní Asie: další velká centra spotřeby

Čína není jediným asijským státem, který bude rozhodovat o budoucnosti světového uhlí.

Indie zůstává druhým největším spotřebitelem tohoto paliva a uhlí v roce 2025 zajišťovalo přibližně 71 procent její výroby elektřiny. Přestože země rychle rozšiřuje solární a větrné elektrárny, její rostoucí průmyslová výroba a počet obyvatel vytvářejí další tlak na energetickou soustavu.

V roce 2025 indická výroba elektřiny z uhlí dokonce meziročně poklesla, mimo jiné díky mimořádně silným monzunovým srážkám a vyšší výrobě vodních elektráren. Nejde však zatím o důkaz definitivního obratu v dlouhodobém vývoji.

Dalším významným regionem je jihovýchodní Asie. V zemích jako Indonésie, Vietnam nebo Filipíny zůstává uhlí důležitým zdrojem elektřiny. Podle IEA se jeho podíl v tomto regionu v roce 2025 pohyboval kolem 48 procent.

Právě Asie představuje rozhodující geografické těžiště světové uhelné energetiky. Podle Ember připadalo v roce 2025 na tento kontinent přibližně 82 procent veškeré světové výroby elektřiny z uhlí.

Globální bilance: rekordní spotřeba, ale první známky obratu

Podle Mezinárodní energetické agentury dosáhla světová spotřeba uhlí v roce 2025 přibližně 8,84 miliardy tun. Tím překonala dosavadní rekord z předchozího roku, byť její meziroční růst zpomalil na pouhých 0,3 až 0,4 procenta.

Pro rok 2026 IEA v pololetní aktualizaci předpokládá další růst spotřeby přibližně o 1,2 procenta, na 8,94 miliardy tun. K revizi původních očekávání směrem vzhůru přispěly mimo jiné vyšší ceny plynu v důsledku konfliktu na Blízkém východě a související omezení dodávek LNG.

Přesto agentura očekává, že v dalších letech začne světová spotřeba uhlí postupně klesat. Rozhodující bude zejména další rozvoj obnovitelných zdrojů v Číně a Indii, vývoj spotřeby elektřiny a dostupnost zemního plynu.

Uhlí má navíc význam nejen v energetice, ale také v průmyslu. Používá se při výrobě oceli, cementu a v chemickém průmyslu. Jeho celková světová spotřeba proto nekopíruje pouze vývoj výroby elektřiny.

Důležitým ekonomickým ukazatelem je také mezinárodní obchod. Podle IEA klesl světový obchod s uhlím v roce 2025 přibližně o čtyři procenta, na 1,48 miliardy tun. Největšími exportéry energetického uhlí zůstaly Indonésie a Austrálie, významným dodavatelem je rovněž Rusko. Na straně dovozců hrají rozhodující roli Čína a Indie.

Konec uhlí? Zatím spíše geografická proměna jeho využívání

Současný vývoj ukazuje, že světová energetika se od uhlí postupně vzdaluje, ale rozhodně ne všude stejným tempem.

Evropská unie jeho využívání výrazně omezuje. Spojené státy zpomalují odstavování elektráren, Austrálie odkládá některé termíny jejich uzavírání a Německo si ponechává možnost jejich krizového využití. Čína a další asijské ekonomiky přitom nadále udržují rozsáhlé uhelné kapacity a v některých případech budují nové.

Zásadní otázkou proto není pouze to, kdy uhlí přestane být největším jednotlivým zdrojem světové elektřiny. Mnohem důležitější bude, kdy začne skutečně a dlouhodobě klesat jeho absolutní spotřeba.

Dosavadní čísla ukazují, že tento okamžik ještě nenastal. Svět sice dokáže vyrábět stále větší množství elektřiny z obnovitelných zdrojů, ale současně potřebuje pokrývat rostoucí energetickou poptávku. A uhlí zůstává v mnoha ekonomikách jedním z nejdostupnějších a nejlépe zavedených způsobů, jak toho dosáhnout.

Uhlí tedy ze světové energetiky nezmizí v dohledné době. Jeho význam bude pravděpodobně dále klesat, ale skutečný globální odklon bude záviset především na tom, zda nové zdroje a infrastruktura dokážou spolehlivě nahradit jeho dosavadní roli.