Caseyové zpráva dokazuje organizované znásilňování bílých dívek Pákistánci v Británii. (Ilustrační foto: Londýn).

Byla zveřejněna zpráva baronky Caseyové o systematickém a organizovaném znásilňování dívek Pákistánci ve Velké Británii. Tato na vládě nezávislá zprava přiměla britského premiéra Keira Starmera k obratu v jeho postojích, kdy nyní slíbil celostátní vyšetřování tohoto skandálu, a to jen několik měsíců poté, co výzvy k takovému kroku od předsedkyně opozičních konzervativců Kemi Badenoch odmítl jako „populismus krajní pravice“.

Poté, co si údajně „přečetl každé slovo“ zprávy Caseyové, Sir Keir Starmer nyní věří, že problém organizovaných gangů, které systematicky znásilňovaly bílé dívky z nižších společenských tříd, si vyšetřování zaslouží.

Mnoho z toho, co zpráva obsahuje, však je již dávno známo – od institucionálních selhání a zbabělosti státních orgánů až po vzorce chování, které zabraňovali se zaobírat problémem, kde útočníkem jsou etnické minority a obětí bílé dívky.

Nyní je rozdíl je v tom, že teď tato prohlášení pocházejí z oficiálního zdroje a je těžší je odmítnout jako poplašné zprávy nebo záměrné snahy vyvolat konflikt.

Zpráva dospívá k závěru, že otázce etnicity sexuálních útočníků se kompetentní orgány dosud „vyhýbaly“. V celonárodním měřítku nebyla etnicita dvou třetin pachatelů zaznamenána.

Ale v oblastech, kde údaje k dispozici jsou, existují dostatečné důkazy o nepřiměřeném zastoupení asijských mužů, které „si alespoň zaslouží další prozkoumání“.

Oficiální reakcí na to však bylo „zamlžování“, kdy systém tvrdil, že ve skutečnosti jde v drtivé většině případů problém s bílými pachateli. Ale bez toho, aniž by bylo možné takové tvrzení, jakkoliv doložit.

Dokonalým příkladem je zpráva britského ministerstva vnitra z roku 2020, která byla znovu citována v oficiálních zprávách, médiích a jinde jako důkaz, že tvrzení o ‘asijských ganzích, které znásilňují bílé dívky’ jsou senzacechtivá nebo nepravdivá, ačkoliv audit baronky Caseyové nezjistil, jak ministerstvo vnitra k takovému závěru dospělo, protože jej nelze doložit žádným výzkumem ani daty.

Ministerstvo vnitra však rozhodně není jedinou institucí, která se takto chovala. Jak uvádí zpráva: „Navzdory přezkumům, zprávám a vyšetřováním, které zmiňovaly muže z asijského nebo pákistánského prostředí, jež zneužívali a sexuálně vykořisťovali mladé bílé dívky, systém opakovaně selhával v plném uznání tohoto problému nebo ve sběru přesných dat, která by umožnila účinné zkoumání.“

„Místo toho jsou opakovaně používána chybná data, aby se tvrzení o ‘asijských groomingových ganzích’ mohla odmítnout jako senzacechtivá, zaujatá nebo nepravdivá.“ (mar)