Jít k volbám do Poslanecké sněmovny má smysl i přesto, že poskytují legitimitu parlamentním politickým stranám a vládě nikým nevolených úředníků konat po 4 roky cokoliv, co si zamanou.

Volby v Česku jsou čím dál silněji ovlivňovány záplavou průzkumů a stranických preferencí, jež zcela zásadně modifikují chování voličů i samotný výsledek voleb. Hlasovat ve volbách nikoliv dle osobních sympatií k politice a programu strany, nýbrž – ve strachu z „propadnutí hlasu“ – jen na základě průzkumů a preferencí, je popřením smyslu demokracie a nepřípustnou deformací systému, která by měla být odstraněna.

Stranický průzkum agentury X je bezmála den co střídán průzkumem a volební prognózou agentury Y. Volební lístky pak na základě takto uměle vytvořeného „preferenčního prostředí a virtuální stranické reality“ jsou zmatenými voliči vhazovány do uren ve prospěch uměle vygenerované úzké „elity“ stran, jimž je průzkumovými agenturami dopřáno překročit před volbami mýtickou hranici 5 procent.

Mnoho občanů se pak za plentou nerozhoduje podle svých skutečných priorit a sympatií, ale ve strachu z propadnutí hlasu volí takříkajíc „na jistotu“, tedy ve prospěch stran, jimž průzkumy dávají reálnou naději.

Nepřípustná deformace

Takový přístup k samotnému hlasování je popřením smyslu voleb a i popřením původních demokratických idejí či záměrů. Volit nějakou stranu jen proto, že se v preferencích pohybuje nad 5 procenty, namísto té strany, s jejímž programem dotyčný volič reálně souzní, je nepřípustnou deformací.

Jistě, ve svobodném systému lze jen těžko někomu zakazovat jeho podnikání, které tkví v tom, že se veřejně na něco ptá občanů a následně svoje výsledky (zjištěné tak či onak) prezentuje, respektive nechá prezentovat dychtivými médii.

Těžko lze ve svobodné společnosti zakazovat médiím, aby netiskly zajímavou informaci, která se na první pohled týká čehosi totálně nevinného, jako je pár čísel o postojích občanů k politickým stranám.

Jenže, systém, v němž žijeme, není svobodný v pravém slova smyslu. Je to systém demokratický, v němž se mnoho podstatného odvozuje od rozhodnutí většiny, která vzejde z voleb, tedy nikoliv na základě individuální či vlastnické svobody. Volby, respektive výsledek voleb předurčuje (ve velmi hrubých a čím dál neurčitějších rysech) orientaci vládní politiky.

Zásah do DNA demokracie

Průzkumy stranických preferencí, jež pak fatálně určují rozhodování voličů, jsou operačním zásahem, jenž přímo manipuluje se samotnou DNA demokratického organismu. Předvolební průzkumy tak přímo ovlivňují samotný prazáklad a fundamentální pilíř demokracie, kterým jsou volby: deformují realitu a podvědomě nutí občany volit jinak, než by volili, pokud by výsledky průzkumů neznali.

Je naprosto bizarní, že v této zemi je regulována kampaň politických stran, v této zemi je zakazováno vyvěšovat politické předvolební billboardy na teritoriu soukromého majetku.

Přitom je současně povoleno provádět „průzkumy“ preferencí stran a tyto výsledky (aniž by existovala jakákoliv kontrola věrohodnosti, natož záruka serióznosti průzkumu a výsledku) neomezeně prezentovat po celé volební období. S výjimkou několika dnů před volbami…. Jaký to absurdní alibismus našich vládců: podívejte, jak vehementně chráníme (týden před volbami) věrohodnost a férovost voleb, které nejsou nikým a ničím ovlivňovány a už vůbec ne předvolebními průzkumy…!

I když lze regulace považovat za čiročiré zlo, v jedné jediné oblasti by skutečně mohly být přínosné a to právě v oblasti zamezení předvolebním manipulacím s veřejným míněním, jichž lze snadno dosáhnout prováděním nekontrolovaných a neverifikovaných průzkumů. Shodou náhod právě tam stát nereguluje… proč asi?

Nejde přitom o to, že mohou být stranické průzkumy svými organizátory záměrně zmanipulovány ve prospěch či neprospěch toho či onoho subjektu. Problémem také může být metodika, statistická chyba, malý vzorek respondentů, atd.

Úplně nejférovější by bylo takové průzkumy preferencí politických stran zcela zakázat. Tak jako není dovoleno ohrožovat férovost či dokonce konání voleb jinými akcemi (typu násilného útoku na volební místnost, ničením lístků v urně, apod.), mělo by být v rámci férových podmínek pro všechny strany, včetně těch novějších či menších zapovězeno i ničení výsledků voleb nepřesnými a zavádějícími průzkumy preferencí politických stran.

Smysl voleb a pěti procent

I v kontextu zmiňovaných deformací a nepřirozeného ovlivňování voličského chování (a samotného výsledku voleb) těmi, kdo si mohou zaplatit průzkumy a ovládají média, se čím dál intenzivněji začíná vynořovat otázka, zda vůbec má smysl chodit k volbám a zdá má smysl vhodit svůj hlas takové straně, která v předvolebních průzkumech stabilně nepřekračuje hranici 5 % potřebnou pro získání poslaneckých mandátů.

Jít k volbám do Poslanecké sněmovny má smysl i přesto, že poskytují legitimitu parlamentním politickým stranám a vládě nikým nevolených úředníků konat po 4 roky cokoliv, co si zamanou.

Volič se účastí ve volbách může alespoň pokusit eliminovat nejhorší myslitelné výsledky tím, že hlasuje pro pokud možno co nejsolidnější stranu, která má v programu reálná pozitiva, jako je skutečná svoboda občanů a omezování rozsahu státu.

Hra na jistotu

Ale nebylo by skutečně lepší a maximálně efektivní při samotné volbě „hrát na jistotu“ a věnovat účelově svůj hlas nikoliv té skutečně nejlepší straně (která však v průzkumech pokulhává), ale takové partaji, která je sice programově poněkud „jinde“, ale která v průzkumech stabilně figuruje nad 5% hranicí?

Odpovědí je jasné NE!

I když se to na první pohled může zdát překvapivé, z hlediska skutečné demokracie a uchování svobodného prostředí je jednoznačně výhodnější hlasovat ve volbách pro stranu, která je při prosazování idejí svobody důvěryhodná a to i za cenu možného rizika, že se taková strana do Sněmovny neprobojuje.

Naopak, jít volit stranu, která je „jinde“ (a která sice tématem svobody šermuje na všechny strany, ale jen tehdy, kdy se to právě hodí) je krokem, který myšlenku svobody potenciálně značně poškozuje.

Z pohledu otázky svobody je mnohem rozumnější hlasovat pro „svoji“ primární stranu, tedy v případě voliče, kterému záleží na lidské svobodě, hlasovat pro stranu reálně a důvěryhodně pro-svobodnou.

V případě, že občan nevolí nebo volí „na jistotu“ pro stranu nesvobodnou, vystavuje se riziku, že jeho hlas, jeho občanský postoj bude státní propagandou interpretován jako stanovisko indiferentního, mainstreamového občana, který je s celkovou situací a stavem svobod v zemi relativně spokojen…

Maximum možného

Je proto rozumnější se k volbám dostavit a svoji preferenci ve prospěch pro-svobodné strany jasně projevit tak, aby měl volič čisté svědomí, že pro správnou věc udělal v dané situaci maximum možného.

Pro-svobodně uvažující volič, který za plentou „zradí“ své zásady a ideje, když hlasuje pro „náhradní“ stranu, obětuje svou politickou ideu ve prospěch hypotetické „záchrany hlasu“ a fakticky tím přejímá veškerou morální zodpovědnost za protisvobodné kroky, jež spáchají partaje, které jsou zvoleny a na své původně hlásané principy zapomenou nebo je vymění za vládní křesla či jiné, státem placené posty.

Svobodný hlas není ztracen

Naopak, hlas věnovaný ve volbách straně, jež důvěryhodně a dlouhodobě hájí myšlenky skutečné svobody, v žádném případě není a nebude ztracen. Taková volba je totiž viditelným a nezpochybnitelným signálem podpory svobodné politiky a liberálních principů.

I kdyby taková strana nepřešla přes ono smrtící (diskriminační a demokracii deformující) kvórum, každý hlas pro ni je investován rozumně a efektivně, jelikož jasně podporuje skutečnou svobodu.

A pokud se náhodou taková strana do sněmovny neprobojuje, její volič je (na rozdíl od všech ostatních občanů) zbaven morální zodpovědnosti za vše negativní, co zvolené strany a jejich vlády v zemi spáchají.