Rusku se možná povedlo uměle ovlivnit předvolební dění v USA, ale státním zájmům Kremlu to nijak viditelně neposloužilo. Naopak, jen si tím Rusko ještě více zhoršilo svoji image na globálním kolbišti.

Z americko-ruské válečné fronty jsou nám den co den předkládána zjištění o kyberneticko-informačním zasahování Ruska do americké politiky. Podle těchto zpráv se Rusové snažili různými tajnými akcemi ovlivňovat volby prezidenta USA. Cílený dojem je takový, že Donald Trump byl americkým prezidentem zvolen díky hackerům, řízeným z Moskvy. Neměli bychom ale zapomínat, že politika a život v ČR jsou již delší dobu řízeny z Bruselu.  

Není v našich silách posoudit, do jaké míry jsou závěry o působení cizí moci v USA pravdivé. Je však v naší moci říci, že z pohledu Česka jsou ruské zásahy a ovlivňování politiky v USA jen úsměvným odvarem toho, jakému působení cizí moci a ovlivňování tuzemské politiky je vystavena Česká republika.

Na rozdíl od USA jsme totiž (i bez hackerských útoků) vystaveni – z moci úřední – systematické, legalizovaně otevřené, propagandistické a mocenské (z)vůli Bruselu, respektive úřednické mašinerie nevolených elit EU a velkopansky „protektorského“ duumvirátu Merkelová-Macron…

Vměšovací příběh

Ale vezměme celou „vměšovací“ story popořádku.

Vládou řízené hackerské (a jakékoliv) jiné útoky Ruska vůči USA (& vice versa) jsou zavrženíhodné. K tomu je však nutno dodat a rozvinout 2 podstatné aspekty:

1. Hackerské a jiné vládou řízené, koordinované či iniciované útoky vyvěrají ze samotné podstaty existence a „genetické výbavy“ státu.

2. Skutečné výsledky ruského špiónského ataku vůči americkým volbám jsou diskutabilní.

Státy již ze své podstaty mají ve své DNA (či RNA, to není podstatné) ochranu státních zájmů, s čímž můžeme nesouhlasit a můžeme to i mediálně kritizovat, ale ovlivnit to nedokážeme, jelikož podstatu státu změnit nelze.

Státním zájmem Ruska bylo zabránit – byť třeba v zárodku – v prohlubování nepřátelské politiky USA a poškodit nositele takové politiky. V logickém zájmu Ruska bylo „eliminovat“ (ne doslova, jen ve volbách) otevřeně antiruskou (či přesněji, antiputinovskou) Hillary a podpořit „proruského“ Trumpa.

Jaloví hackeři

Výsledek hackerského, kybernetického, propagandistického, informačního, mediálního a bůhvíjakého dalšího skrytého boje Ruska uvnitř nepřátelského teritoria je ovšem jalový. Jen těžko předpokládat, že by prezidentka Clintonová (pokud by volby vyhrála ona) prosazovala ještě více protiruskou politiku, než jakou dnes provádí Donald Trump.

Jistě, Trumpův přístup vůči Rusku se postupem doby může změnit, může se změkčit. Ale totéž jde říci o hypotetické politice hypotetické prezidentky Hillary Clintonové.

Jinými slovy, Rusku se možná povedlo uměle ovlivnit předvolební dění v USA, ale státním zájmům Kremlu to fakticky zatím nijak viditelně neposloužilo. Naopak, jen si tím Rusko ještě více zhoršilo svoji image na globálním kolbišti.

I navzdory údajné hackerské volební diverzi Kremlu zůstávají USA nadále absolutně nezávislým a planetě dominujícím státem, jehož válečná mašinerie se nezadrhla ani o píď a jehož zbrojní výdaje ještě vzrostly.

Česko kontra USA

Naopak, Česká republika postupně ztrácí poslední zbytky suverenity ve prospěch nevolených úřednických elit Evropské unie a jejích „agentů“ (zaměstnanců, potenciálních zaměstnanců, politiků, apod.), kteří reálně a legálně působí na území našeho státu. Proti tomu byly či jsou ruské špiónské či hackerské útoky na USA pouze neškodnou příhodou k odpolednímu zákusku.

Propagandistické působení bruselské centrály v Česku je všeprostupující. Vždyť prounijní propagandismus je dokonce povinný pro všechny tuzemské subjekty, kterým se dostane té výsady, že přes ně protečou peníze, jež Brusel přerozděluje do členských států.

Působení EU v Česku navíc čím dál víc nabývá dimenzi přímého ovládání našeho území a to dokonce včetně rozhodování o tom, kdo na tomto území bude bydlet. Stále jsou ve hře dosídlovací migrační kvóty, jež nově začínají připomínat komerční obchod s lidmi.

Brusel chce totiž za „odkoupení“ každého migranta členským státům platit (a za neodkoupení chce pokutovat, ale to není nic nového).

Fatální subverze

Rozdíl mezi „subverzním“ jednáním Ruska v USA a situací v Česku je fatální. Kremelští či prokremelští hackeři ani neměli ambici vynutit vládu Ruska nad USA. V zemi ze velkou louží dokonce zatím ani nevisí billboardy děkující Rusku za přerozdělení amerických peněz skrze Moskvu zpět do USA…

Přesto je Rusko za akci hackerů považováno a označováno v Česku za světového zločince.

V samotném Česku přitom „špinavou“ práci na postupném předávání moci do Bruselu a vynucování vlády EK v zemi neprovádějí tajuplní hackeři (i když ti možná také), nýbrž politici placení z peněz tuzemských daňových poplatníků; a samozřejmě také z eurodotací.

Až zase budeme někde číst o kataklyzmatických hrůzách, jež vůči nebohé a bezbranné oběti (vláda USA provozuje celkem 16 zpravodajských služeb, jejichž celkový roční rozpočet přesahuje 1 bilion korun) páchají ruští hackeři na sociálních sítích, pohlédněme vždy jedním okem před vlastní práh, druhým do Bruselu a mysleme si o tom své…