Eurokomisařka Jourová chce sebrat dotace údajné diktatuře v Polsku. Zavádění diktatury v Česku jí ale nijak nevadilo.

V Evropské unii se nám čím dál intenzivněji rozmáhá „logický nešvar“, kdy eurovláda vyhrožuje potrestat odebráním dotací ty členské státy, které se Bruselu jeví jako neposlušné, zlobivé či jinak nebezpečné. Nejnovějším případem je útok Babišovy eurokomisařky Jourové, která svou hrozbou odebrání dotací začala tlačit na odbojné a málo proevropské Polsko. I tento dotační útok je jedním z mnoha důkazů zhoubnosti evropských dotací.

Nemá smysl se v detailu zabývat údajným proviněním Polska (více o tom viz ZDE), jenž, viděno pohledem bruselských euroelit, prý v zemi odbourává právní stát a vytváří tak diktaturu…

Tato argumentace z úst eurokomisařky pro spravedlnost Jourové zní v lepším případě farizejsky. Vždyť právě EU, na jejíž vládě se Jourová (formálně) podílí, se už dávno stala diktaturou nikým nevolených euroúředníků a nejsilnějších států Unie (Německo, Francie).

Vždyť to byl právě Jourové stranický šéf Andrej Babiš a jím spoluřízená vláda ČR, kdo v Česku – ať už z popudu EU, či z popudu vlastního – zasel kořeny diktaturních regulací všeho druhu, jež ukrádají svobody obrovským skupinám obyvatel, potažmo podnikatelů v Česku (na rozdíl od Polska, kde sporná regulatorní opatření se týkají jen hrstky vysokých státních úředníků).

Řepková diktatura

Z nepřeberné „nabídky“ totalitních evropských regulací a odkrajovaní zbytků svobod na porobeném území začněme zdánlivě nevinnou, ale o to absurdnější řepkovou diktaturou. Evropská unie nám pod vějičkou boje s globálním oteplováním, respektive snahy o fiktivní úspory fosilních paliv, vnutila skrze eurodotace monokulturní zemědělství založené na globálním pěstování řepky olejné.

O negativnosti důsledků je zbytečné mluvit, když téměř každému je jasné, že největším beneficientem řepkové eurodiktatury (korunované velkorysými dotacemi soukromým podnikatelům) je jistý Andrej Babiš a jeho agroimpérium…

Co proti této pošetilé řepkové diktatuře futrované masivními dotacemi z kapes poplatníků udělala hrdinná eurokomisařka Jourová? Kdo chce, nechť hádá třeba i dvakrát.

Kdo nechce, může jít do krámu shánět máslo, jehož cena vylétla do nedostupných výšin. V jourovsky deformované zemědělské diktatuře se na jedné straně tetelí dotovaným blahem miliardářští pěstitelé řepky olejky a na straně druhé se krčí bezmocní občané, kteří šetří na to, aby si alespoň občas mohli dovolit koupi obyčejného másla…

Ale to je jen drobná eurokocourkovská škodolibost.

Propojení se státem

Mnohem tvrdší diktaturu vůči celým skupinám obyvatel zavedl ten, jenž Jourovou dosadil do eurokomisního křesla, tedy Andrej Babiš. Jím vynucená elektronická evidence tržeb sebrala lidem možnost svobodného podnikání už jenom tím, že podnikatele donutila k pořízení internetu a k povinnému on-line propojení se všemocným státem, jenž touží zaevidovat a zkontrolovat úplně vše.

Namísto podnikání tak velká skupina podnikatelů musela začít úřadovat ve prospěch státu (který je kontroluje a reguluje), na úkor služeb pro zákazníky (kteří to celé platí). A to vše má být k „dokonalosti“ dotaženo bizarní účtenkovou loterií organizovanou státem, kdy nedobrovolnými prodejci „účtenkových losů“ budou elektronicky evidovaní podnikatelé.

Co proti této on-line diktatuře učinila spravedlivá komisařka Jourová? Hádejte třikrát.

Horší než diktatura proletariátu

Diktaturu vpravdě totalitní pak vláda, na níž se podílí strana paní komisařky Jourové, dovršila v Česku totálním zákazem kouření v soukromých restauracích. Tedy opatřením, na jaké si netroufla ani komunistická diktatura proletariátu.

Ta novodobá si ale servítky nebrala a nebohé restauratéry přídavkem zotročila tak, že musí státu pod hrozbou ničivé pokuty sloužit jako kontroloři míry podnapilosti občanů…

Co proti této diktatuře učinila bojovnice proti diktaturám všeho druhu, paní eurokomisařka Věra Jourová? Vůbec nic.

Eurokozel není zahradníkem

Cílem Evropské komise totiž ve skutečnosti není bojovat proti diktaturám (kozel nikdy nemůže být dobrým zahradníkem). Jejím skutečným a hlavním cílem je vládnout, řídit, posilovat moc Bruselu nad členskými státy a k tomuto cíli v maximální míře využívat základní manipulační nástroj, tedy eurodotace.

Jaká to absurdita. Jen co jsme svrhli komunistickou diktaturu proletariátu, jejímž základním nástrojem byly všeprostupující dotace, vlezli jsme do chomoutu Evropské unie, v níž dotace fungují jako základní nástroj nadvlády centra a nejsilnějších států nad zbytkem kontinentu.

Dotace přidělované v socialismu státním firmám (v rámci nepřirozeného socialistického systému) se jevily ještě jako relativně „logické“ (v rámci celkové zvrácené logiky diktatury komunistické moci).

Dotace přerozdělované státům, soukromým firmám a dalším subjektům se však v rámci demokratického eurokapitalismu (který je kapitalismem jen velmi vzdáleně) jeví jako totálně nepatřičné až zvrácené.

Jednak jsou nespravedlivé (jedni je dostávají, jiní nikoliv) a jednak vyvolávají zcela fatální deformace národních ekonomik.

Logika dotací

Logiku dávají jen z hlediska vládnoucích elit, jež poskytování dotací poslušným státům využívají jako ústřední nástroj své moci, ať už v rámci sebepropagandy, či při udržování disciplíny v rámci unie.

Evropská unie byla fakticky redukována na přerozdělování dotací, jež se pro většinu států stávají základním smyslem členství a současně (jak ukazuje aktuální vývoj) i jedním z hlavních předmětů sporů mezi státy, respektive státy a bruselskou centrálou.

Zrušení eurodotací, které by bylo jediným přirozeným krokem od zvrácenosti ke zdravému rozumu, je samozřejmě zhola nemožné. Znamenalo by fakticky konec Evropské unie, neboť by se tím připravila o základní mechanismus posilování své moci.

Vždyť jaký další mocný nástroj k utužování disciplíny a ovládaní neposlušných by vládcům v Bruselu zůstal? Vlastní armádu nemají a použít by si ji beztak netroufli, neboť by je nakonec smetl hněv obyvatelstva, stejně jako tomu kdysi bylo v případě rumunského diktátora Nicolae Ceaușesca…