Předseda Senátu Milan Štěch (ČSSD) by chtěl přesouvat "pseudopodnikatele", jako jsou živnostníci, do výroby. Dá se očekávat, že šéf EK Juncker (na fotografii blíže k objektivu) by z takového plánu měl nelíčenou radost.

Vysoce toxický koktejl nápadů začíná před volbami rozmíchávat chřadnoucí sociální demokracie. Nejnovější plán z pera předsedy senátu Milana Štěcha, který připomíná snahu o protektorátní totální nasazení, je děsivou esencí sociálního inženýrství, jež v tomto případě hraničí s nejbrutálnějšími nápady komunistického režimu.

Milan Štěch oprášil myšlenku „živnostenského parazitismu“, kterou svého času rozkřesal tehdejší ministr průmyslu Jan Mládek.

Štěch ovšem ve svém předvolebním antipodnikatelském nadšení zašel mnohem dál. Nejenom že svými názory stvrdil fakt, že sociální demokracie považuje živnostníky za parazity. Nejenom, že je označil za „pseudopodnikatele“.

On dokonce navrhl, aby tyto „parazitující“ živnostníky stát „nahnal“ do výroby, tedy do zaměstnaneckých poměrů v továrnách, kterým chybějí lidi.

Chtěl by to udělat tak, že osobám samostatně výdělečně činným zvýší jejich povinné odvody natolik, aby tito živnostníci zkrachovali, pověsili své živnosti na hřebík a naklusali jako zaměstnanci do továren. Prý by touto sociální machinací dokázal k pásům nahnat až desítky tisíc nových dělníků…

Totalitní přesun

Tento nápad nelze považovat za běžnou politickou agendu kompatibilní s liberálně demokratickým systémem. Tento Štěchův návrh už plně zabrousil do oblasti totalitních praktik, jež v rámci revolučního přeorávání společnosti používali nelítostní komunističtí diktátoři a jejich totalitní režimy.

V našich poměrech, tady a teď, jde o klasické pomýlené vyhánění čerta ďáblem, které – pokud by se, nedej bože, podařilo prosadit – by jednak nepřineslo žádoucí efekty směrem k zaměstnanosti a jednak by zaselo zkázu do celé společnosti.
Několik desítek tisíc státem zlikvidovaných živnostníků by na trhu vytvořilo vážný nedostatek služeb, jež tito – Štěchem a sociálními inženýry – likvidovaní podnikatelé doposud nabízejí.

Přece, pokud by tito živnostníci dnes na trhu nenabízeli poptávané služby, nemohli by na něm působit a nedokázali by se uživit! Peníze drobným živnostníkům nepadají z nebe, ani ze státní či z unijní kasy! Tito živnostníci si na sebe musí vydělat.
Tedy jsou na trhu platní. Oni neparazitují skrze čerpání dotací ani sociálních dávek.

Nevyužití živnostníci

Štěch tvrdí, že živnostníci „nejsou z národohospodářského hlediska efektivně využití“. Máme prý u nás příliš mnoho OSVČ, kteří „nejsou přínosem z hlediska tvorby HDP“.

Je na místě uvést, že i kdyby přínos živnostníků pro tvorbu HDP nebyl vysoký, je a vždy bude jejich přínos pro ekonomiku neskonale vyšší, než přínos Milana Štěcha a jeho stejně uvažujících oranžových soukmenovců.

Vysoký sociálně demokratický pohlavár svůj antiživnostenský nápad směřoval k „řešení problému“ nedostatku pracovních sil.
Ten v Česku skutečně existuje a to téměř na každém kroku. Nejcitelněji se nedostatek lidí projevuje ve výrobních firmách, ale setkáme se s ním téměř všude.

Pro sociální demokracii je problém zjevně buď neřešitelný (viz například výrok ministra zdravotnictví Ludvíka o tom, že zdravotní sestry budou chybět, i když jim budou citelně zvýšeny platy) a nebo (hypoteticky) řešitelný zavedením centrálního řízení ekonomiky, v níž plánovači budou násilně deportovat živnostníky z jejich krámků a dílniček do výrobních továren.

Nedostatek pracovních sil je do značné míry problémem státního školství a vzdělávacího (státně-administrativního) školského systému, který produkuje absolventy, jež trh nepotřebuje (ale jež si sám dokáže poradit, ostatně, téměř všichni, kdo chtějí pracovat, dnes práci mají, bez ohledu na vzdělání).

Regulace do absurdna

Zásadní roli pro nedostatek pracovních sil však sehráli a stále sehrávají soustavné intervence státu, jež svými pobídkami a regulacemi zdeformoval trh do absurdna. Nedostatek lidí je jedním z mnoha projevů vážné a dlouhodobé nemoci zdejší ekonomiky.

Mnohé podniky jsou státem ždímány (regulace, odvody, apod.) natolik, že pak nemají dostatečný potenciál na zvyšování platů (a vyšší platy jsou samozřejmě lákadlem i pro potenciální nové zaměstnance).

Představa, že by problém mohl být řešen například pouhým zvyšováním platů (a nucenými pracemi živnostníků) je dokonale mimozemská.

Tak či tak, pseudopolitik Milan Štěch se svým šíleným nápadem k vynucenému převelení živnostníků do výroby pokouší o bizarní střelbu kanónem na komára a to ještě o střelbu z pozice pštrosa s hlavou hluboce strčenou v písku.

Politický rudý zákal

V ekonomice totiž existuje obrovská a zásadní nerovnováha, kterou musí vidět, s prominutím, i slepý; pokud ovšem netrpí profesní slepotou a politickým rudým zákalem.

Na jedné straně den co den nabobtnává počet státních zaměstnanců, tedy většinou zcela neproduktivních „pracovníků“, kteří se stachanovským zápalem regulují trh, sankcionují a šikanují podnikatele nebo jinak ztrpčují život svým produktivním spoluobčanům.

Na straně druhé chybí pracovníci všude tam, kde se produkují užitečné (tedy reálné) produkty a služby…

Logiku by tedy měl (přirozený) přesun pracovníků lidí z výše uvedené skupiny neproduktivních do druhé skupiny, produktivních…

Štěchova nelogika

Štěch ovšem, naprosto nelogicky, navrhuje přesun pracovníků v rámci té stejné skupiny produktivních osob… Je evidentní, že takto zmatečný tah na deformované šachovnici pracovního trhu by nepřinesl skutečné řešení, ale jen přesun problému z bodu A do bodu B.

Problém je ovšem mnohem složitější. Respektive, pracovní trh a ekonomika jako celek jsou zdeformovány více, než se zdá. Nejde přece jen o „počet“ chybějících pracovních míst a kvantitu volně dostupné pracovní síly (a počet státem odrovnaných živnostníků).

Svou roli hraje na jedné straně také odbornost a náročnost práce a na straně druhé kvalita pracovníků, schopnost a ochota dojíždět za prací, dostupnost bydlení na trhu atd.

Stát prostě svými zásahy ve všech oblastech natropil takovou paseku, že by ji nedokázala napravit ani zázračně osvícená vláda, natož Milan Štěch se svými nápady.

Jedovatý šíp

Ostatně, Štěchovy „velemyšlenky“ odsoudil i nový předseda ČSSD Milan Chovanec. Tak či tak, zákeřný pokusný balónek byl vypuštěn a nyní jako jedovatý šíp letí krajinou, aby v jistých (pro ČSSD perspektivních) voličských skupinách vyvolal nenávist k živnostníkům a vyburcoval zmatené občany k podpoře jedněch na úkor druhých.

Je smutné a děsivé, že politický systém vůbec umožňuje, aby v něm za peníze daňových poplatníků hodovali, a to dokonce na nejvyšších místech, lidé s názory Milana Štěcha. Aby tito lidé mohli denunciovat celé sociální skupiny, aby rozsévali destrukci a vytvářeli nestabilitu, na kterou doplatí téměř všichni, s výjimkou těch, kdo své vysoké příjmy čerpají z erárních zdrojů.

Ukazuje se, že demokratické volby mají své hypotetické výhody (lidé si, formálně, mohou vybírat, kdo bude v zemi vládnout), ale mají i řadu negativ, jako je beztrestné a dogmatické podbízení voličským skupinám i za cenu fundamentálně negativních dopadů v podobě třídní nenávisti a sociálních manipulací s lidmi, jež zemi posouvají blíž k totalitě.