V kontrastu k nemilosrdnému kontrolnímu EETlaku na hostinské, kteří nezdaňují dýško, vyniká Babišova nejnovější „Sorry jako“ kauza, v rámci níž vyšly najevo Babišovy miliardové daňové optimalizace, využívající mezer v zákoně.

Dnešní Česko svým vztahem k nejviditelnějším státním představitelům začíná připomínat někdejší Československo v dobách předlistopadových. Díru po pověstných „bojlerech“ a kůlu v plotě generálního tajemníka státostrany Jakeše dnes dokonale zaplnil šéf jiné (skoro)státostrany, ministr financí Andrej Babiš svým zatím zdaleka nejzdařilejším výrokem „Sorry, jako…“.

Po 27 letech od pádu Jakešovského režimu, který fyzické represe vůči obyvatelstvu kombinoval s komicky vyznívajícím jednáním svých nejvyšších představitelů, se pozornost přesouvá k ministru financí Andreji Babišovi. Jeho odzbrojující výrok „Sorry jako“, kterým „argumentačně silně“ vysvětlil důvody, proč nemůže objasnit osobní miliardové příjmy, se stal megahitem virtuálního prostoru.

V případě slavných komických výroků generálního tajemníka Milouše Jakeše z doby předlistopadové šlo o výraz jeho bezradnosti a bezvýchodnosti, kombinovaný s nedostatečně silnou intelektuální vizí dalšího směřování „rozvinuté socialistické společnosti“, jejíž stagnace byla zřejmá všem, s výjimkou některých komunistických pohlavárů.

Neláska k magnátovi

Emocionální ohlas, jemuž jsou vystaveny pozoruhodné výroky „reformátora“ Babiše, jasně dokazuje, že občané Česka přestávají hořet nehynoucí láskou k agrochemickému magnátovi. A možná dokonce řada z nich začíná hořet neláskou k této nejviditelnější osobnosti „politického, ekonomického a společenského života v zemi“.

Ostatně, magnátovo působení ve vládní funkci je sice možná z pohledu jeho sebepropagačních aktivit úspěšné, ale z hlediska faktického se o žádnou „hitparádu“ nejedná.

Slavný rozpočet

Začněme slavným státním rozpočtem.

Ano, při poměrně silném ekonomickém růstu se jej loni podařilo dostat do přebytku. Jenže to jen díky tomu, že do Česka připutoval mimořádně velký balík dotací z Bruselu. Bez toho by byl rozpočet Česka v mínusu.

Ozřejmila se tak mimoděk velmi smutná pravda: o výsledku hospodaření České republiky rozhodují čím dál méně lokální ministři financí. Rozhodujícím hybatelem národních rozpočtů tak není pan Babiš, nýbrž jeho unijní veličenstvo, Brusel…

Jistě, dá se důvodně předpokládat, že pokud by v uplynulých letech byl ministrem financí sociální demokrat, utrácela by vláda na dluh ještě více a přebytek by možná ani nevznikl. To je však ryze hypotetická úvaha, kterou nelze ověřit.

Silná daňová karta

Prokazatelně se nezlepšil ani výběr daní, tedy ona velká a silná Babišova politická karta. I když pan ministr tvrdí opak, rozhodně nepanuje všeobecná shoda na tom, že by reálně vyšší výběr daní v loňském roce byl způsoben lepší činností státu.
Je dost dobře možné, že jediným zdrojem zvýšených daňových výnosů byl růst ekonomiky, či ještě přesněji řečeno, lepší hospodaření a lepší výsledky soukromých firem…

Další babišovský „trumf“, boj proti korupci, byl zcela symptomaticky završen výsledky nejnovějšího průzkumu, z nichž vyplynulo, že podle názoru občanů se korupční situace v Česku zhoršila…

V tomto kontextu se za totální fiasko dá považovat Babišův boj za plukovníka Šlachtu, jenž odešel od policie na protest proti její reorganizaci.

Úspěšné sečtení účtenek

Zdaleka nejzásadnějším zářezem do lokální historie je však Babišem prosazená elektronická evidence tržeb. Ta je od samého začátku resortem financí oslavována jako veleúspěch přesto, že se zatím podařilo úspěšně a jakž takž věrohodně sečíst možná tak účtenky, které od hostinských obdržela finanční správa. A počet neprokazatelných udání.

Tím ovšem výčet reálných pozitiv systému EET končí.

Ušlechtilá korporace značky Agrofert

Co se však tomuto Babišovu systému podařilo zcela spolehlivě, to je rozdělení společnosti na kastu údajných podnikatelských „zločinců“, jimž hodný tatíček stát konečně „zatnul tipec“ zavedením špiclovací on-line kontroly, a na bohulibou skupinu velkých, „hodných“ a „ušlechtilých“ korporací, jako je třeba holding Agrofert, jež ve vší počestnosti a s maximálním sebeobětováním slouží státu a všeobecnému blahu…

V kontrastu k nemilosrdnému kontrolnímu EETlaku na hostinské, kteří nezdaňují dýško, vyniká Babišova nejnovější „Sorry jako“ kauza, v rámci níž vyšly najevo Babišovy miliardové daňové optimalizace, využívající mezer v zákoně.

Zjednodušeně řečeno: zatímco hostinský, nemilosrdně řízený on-line rytmem své EET pokladny, nemá časovou ani finanční kapacitu na jakékoliv rafinované finanční machinace, globální kapitalisté Babišovského typu sice dýška neberou, zato pilně a ve velkém daňově optimalizují.

A veřejnost tomu tleská, neboť místního drobného podnikatel zná: může mu tedy konkrétně závidět a třídně ho nenávidět.

Naopak, do podstaty podnikání a do rafinovaných optimalizací neviditelných globálních, „Babišovských“, hráčů, jejichž byznys má navíc silné kořeny ve veřejných rozpočtech, veřejnost vidí jen velmi mlhavě.

Na hraně legálnosti

Vydání jednokorunových obligací Agrofertu pro svého majitele a to za účelem nezdanitelného výnosu pro Andreje Babiše balancuje na hraně legálnosti. Z hlediska morálního a etického však – vzhledem k Babišově politické rétorice – bylo absolutně nepřijatelné.

Bez ohledu na cokoliv dalšího by politik, který káže vodu (hlásá podnikatelskou etiku ve vztahu ke státu, vede verbální válku proti korupci a veřejně „prodává“ boj proti daňovým únikům), ale v reálu pije víno daňových optimalizací, nemá ve veřejném prostoru co pohledávat a v ministerském křesle už tuplem ne.

Jediným přijatelným východiskem pro zdejší politiku je Babišův odchod z veřejných funkcí.

Bez nadšení v resortech

S nadšením nelze hovořit ani o dalších resortech, řízených Babišovými lidmi.

V Brabcově resortu životního prostředí dnes nejvíce rezonuje smog, kterým se dusí celé Česko. A nebo více než 9 miliard korun dotací do životního prostředí, které se však podle NKÚ buď nezlepšilo nebo dokonce zhoršilo…

Znatelný progres nenastal ani v obranychopnosti země, kterou má na povel Babišův ministr Stropnický.

O resortu pro místní rozvoj je trudno mluvit, neboť jde o ministerstvo veskrze zbytečné a dotacemi deformující celou ekonomiku.

A ministerstvo dopravy je kapitolou všeobecně známou a všeobecně smutnou, i když veškerou vinu za jeho současný stav nelze přisuzovat jeho současnému šéfovi Ťokovi.

ANO nic nevykouzlilo

Vládnutí Andreje Babiše a jeho pomocníků tak sice není úplným fiaskem, ale ze svých vznešených a většinou nejasných předvolebních slibů ANO ve vládě nevykouzlilo nic, co by se dalo jednoznačně považovat za veřejný přínos či prospěch.

Snad za jediné a to ještě značně relativní a hypotetické „pozitivum“ přítomnosti ANO ve vládě lze považovat efekt „mohlo to být ještě horší“.  Volební úspěch Hnutí ANO totiž zabránil vytvoření již téměř dohodnuté dvoubarevné koalice ČSSD a KSČM, jejíž dopady na republiku mohly být potenciálně byly ještě horší, než důsledky Babišovské vládní koalice…