Řada místních obyvatel již za svoji vlast považuje úplně jiný státní útvar, než Českou republiku. A řada z nich chápe demokracii nikoliv jako vládu všech občanů, nýbrž jen jako vládu těch, kteří zasedají v paláci Berlaymont...

V rámci „Poučení z pobrexitového vývoje“ začali mnozí domácí politici a mediální pracovníci zásobovat veřejnost záplavou probruselské argumentace, která se snaží přesvědčit zdejší občany o tom, že Evropská unie je jediná možná a nejsprávnější cesta.

Připomíná to stesky let dávno minulých, kdy mnozí příznivci komunismu – pod tlakem katastrofické reality –  hlásali (soukromě) teorii o tom, že komunistický systém je dobrý, ale jeho konkrétní provedení pokulhává z důvodu špatných lidí, kteří se bohužel už zase a zase dostali do vedení strany, vlády a pracujícího lidu…

Podobně to vidí i současní apologeti Evropské unie. Neochvějně setrvávají na pozicích správnosti myšlenky sjednoceného evropského superstátu, ale řada z nich nesměle přiznává, že ten či onen evropský pohlavár není zrovna člověkem na svém místě…

Povoleno je kritizovat někdejší italskou marxistickou vůdkyni, současnou „ministryni zahraničí“ EU, Mogheriniovou a – v rámci autocenzury – i nebohého J.C. Junckera, který se jako první šéf Evropské komise může „pochlubit“ ztrátou členského státu a to hned dokonce jednoho z těch klíčových a nejsilnějších, který je čistým plátcem do eurodotační černé díry.

Problémy tance na Titaniku

Za hlavní současný problém naši domácí Bruselané považují  – údajně – dezinformované občany, kteří, z důvodu intelektuální nedostatečnosti a podléhání špatným vlivům, ještě stále úplně nepochopili všechny výhody Evropské unie…

Jako klíčový viník hroutící se Unie pak stále častěji bývá označováno Rusko, které si v rámci svých velmocenských choutek údajně přeje rozpad EU a následný chaos v Evropě.

Naši bruselští kazatelé přitom záměrně nechtějí vidět, že totální chaos a čím dál silnější rozpory v Unii panují už dnes, kdy Evropská komise a kohorty euroúředníků, jako neomezení vládci nad celým kontinentem, stále ještě zvesela tančí na bruselském Titaniku.

Cyklostezka jako ohromující úspěch Unie

Jistý renomovaný domácí ekonomický časopis nedávno napsal, že „Evropská unie je idealistický projekt s mnoha ohromujícími úspěchy a několika nezdary“. Premiér Sobotka označil v projevu Evropskou unii za „jedinou možnou budoucnost pro Českou republiku“…

Tuzemští obhájci ztráty suverenity ČR a jejího předávání nevoleným úředníkům do hlavního města Belgického království šermují nekonečným množstvím „věcí, silnic, hřišť, cyklostezek, vzdělávacích programů, ekologických programů, oprav památek, kultivace přírody, kulturních akcí“, které u nás dotuje EU.

Zastavme se proto nejdříve u tohoto hokynářského pseudoargumentu o zázračných účincích evropských dotací, na kterých Česko vydělává, protože platí méně, než dostává.

Tento mýtus používají na obhajobu členství v EU jak některá seriózní ekonomická média, tak neseriózní ministr financí Andrej Babiš, který si za eurodotace nechal postavit soukromé luxusní sídlo maskované za čapí hnízdo.

Kapsa okradeného Evropana

Především je nutno vše uvést na pravou terminologickou míru. Ono nekonečné množství ohromujících cyklostezek, lyžařských středisek v nížinách a kamarádských dotačních malých domů neplatí Evropská unie, tedy její úředníci či politici.

Peníze plynoucí do Česka z Bruselu musel nejdříve někdo „odebrat“ z kapes občanů jiných evropských zemí, logicky těch, jejichž země jsou čistými plátci do bruselské pokladny.

Jde tedy zejména o daňové poplatníky Německa, Velké Británie či Nizozemska.

Speciálním případem jsou pak Francouzi a Italové. Ti také patří k významným čistým plátcům do eurokasy, ale současně jejich země již delší dobu padají tunelem k propasti totálního ekonomického krachu. Namísto toho, aby řešily hrozbu vlastní fiskální katastrofy, solidárně dotují „ohromující úspěchy cyklostezek“ v zemích koruny české… Z pohledu zdravého rozumu zdá se být taková politika poněkud absurdní.

Posvátná půlmiliarda

Česká republika od vstupu do Evropské unie odvedla do centra evropské říše (myšlen je Brusel, nikoliv Berlín) zhruba 500 miliard korun a za tuto dobu do Česka ze všemožných eurofondů přitekl více než 1 bilion Kč.

Dá se tedy říci, že Česká republika v „čistém“ vyjádření získala od daňových poplatníků z jiných evropských zemí více než 500 miliard korun. Aniž by se kdo těchto zahraničních poplatníků kdy zeptal, zda skutečně preferují platit v Česku cyklostezky, Čapí hnízda a ohromující množství dalších, mnohdy zcela uměle a samoúčelně vytvářených investic před využitím svých vlastních prostředků na další rozvoj svých vlastních rodin či zemí.

Každému soudnému člověku, jenž nepatří do náboženské sekty uctívačů eurodotací, musí být jasné, že zahraniční poplatníci by podstatnou část svých prostředků využili sami pro sebe neskonale rozumněji, než jak s penězi naloží úředníci v České republice, kteří prostředky přerozdělují a současně využívají jako finanční odměnu za svoji „úctyhodnou“ přerozdělovací práci…

Dotace výhodné pro politiky

Eurodotace jsou jistě výhodné pro jejich konkrétní příjemce, kteří je logicky chválí a budou chválit. Výhodné jsou i pro vládní politiky, kteří si tyto peníze argumentačně přivlastňují, jakoby byly jejich vlastní. Říkají: podívejte se, kolik peněz zemi dáváme, kolik miliard jí přinášíme!

Odmítají přitom připustit, že na druhém konci řetězce jsou nedobrovolní „dárci“ dotací, kteří si buď neuvědomují, kam jejich eura či libry tečou a nebo uvědomují, ale pak jenom bezmocně přihlíží, jak si za tyto peníze politici v cizích zemích kupují voliče…

Vzývání v eurohnízdu

Babišové dnes ve svých luxusních eurohnízdech nábožně vzývají kladnou dotační bilancí České republiky, ale co když právě oněch „ziskových“ 500 miliard korun (z nichž část spolklo Čapí hnízdo) dnes Evropské unii chybí na zabezpečení vnější hranice před nekontrolovatelnou invazí milionů migrantů a stovek či tisíců islámských teroristů, kteří na kontinent nelegálně pronikli skrze nechráněné vnější hranice Evropské unie?

Ohánění se zaklínadlem (zatím ještě stále) účetně výhodných eurodotací je tak ve skutečnosti jen kombinací české vyčůranosti („kdo nekrade = nežere z kapes hloupých zahraničních poplatníků, ten okrádá rodinu“), tradiční vekslácké mentality a profesionální bruselské propagandy, jež eurodotace používá jako klíčový nástroj svého public relations.

Česko bez lidí

Katastrofické věštby zaklínačů bruselské vlády se pod dojmem brexitu a v panice z následného czexitu nezastaví před ničím, natož před demagogií. Podle předsedy zdejší vlády Bohuslava Sobotky by prý odchod Česka z unie vedl k „rozsáhlé emigraci z ČR do zemí, které by dávaly mladým lidem šanci na stabilní budoucnost.“

To je vskutku bizarní přiznání vlastní neschopnosti a pokračující devastace České republiky, destruované dvaceti lety socialistických vlád (pod různými politickými nálepkami).

Chce nám tím ministerský předseda Sobotka říci, že vlády socialistů za uplynulých 20 let z Česka neučinily zemi, ve které by komukoliv zdejšímu stálo za to nadále žít?

V reálu to však jistě tak strašné nebude. Mnoho zdejších občanů  –  na rozdíl od pana Sobotky – je natolik silnými vlastenci, že by z Česka neutekli, ani kdyby nadále pokračovala vláda sociální demokracie…

Setrvat v palácích

Je jistě možné, že část unijních úředníků původem z Česka by po případném czexitu raději setrvala na svých velkoryse placených místech v bruselských palácích, než aby hledala uplatnění v rodné zemi. Svobodná volba. Někdo dá přednost vlastní zemi, jiný zase žití na úkor daňových poplatníků.

Ovšem samotná myšlenka nové české emigrace, respektive vyhrožování masovou emigrací z vlasti, která by se po delší době opětovně zbavila zahraniční nadvlády a začala vládnout sama sobě, je bizarní ještě více, než vládní koalice, v níž ministr financí přiděluje státní zakázky svým vlastním firmám.

Ostatně, samostatná Česká republika existovala po dobu 11 let (1993 – 2003), aniž by byla členem Evropské unie. Po tuto dobu nenastalo vůbec nic z toho, čím dnes Sobotka straší veřejnost. Nekonala se masová emigrace, ani nedošlo k poklesu životní úrovně. Konal se pravý opak.

A nemá smysl divit se tomu, že profesionální politik Sobotka neví, že ekonomickou prosperitu a bohatství nevytvářejí úředníci v Bruselu, nýbrž aktivita soukromých podnikatelů a zaměstnanců soukromého sektoru. Politik je vždy jenom politik, který říká nikoliv to, co je pravda, nýbrž to, co je pro něho výhodné.

Vojenský kalibr

Premiér Sobotka, ale i mnozí názorově spříznění politici či komentátoři, však mají v rukávu další argumentační (=propagandistické) „eso“.

Tvrdí, že Evropské unii a spolupráci zemí v rámci EU vděčíme za to, že na kontinentu v posledních desítkách let nebyly války.

„Projekt evropské integrace naučil spolupracovat i země, které spolu stovky let válčily,“ hlásají a jedním, zneklidněným dechem nás varují před opakováním nacionalistických vojenských konfliktů, ke kterým by prý došlo bez existence Evropské unie…

Jedná se pochopitelně o manipulaci bytostně bruselského typu. Evropa zažívá 70 let míru z úplně jiných důvodů.

Především, hlavní viník poslední světové války, tedy Německo, byl na hlavu poražen, demilitarizován a rozdělen mezi vítězné velmoci. Pod touto kontrolou se Německo stalo vojensky zcela bezvýznamným subjektem a velmi rozumně vrhlo veškerý potenciál do ekonomického rozvoje. Hlavní vojenskou tíhu studené války pak nesli Američani a Rusové, zatímco Němci se mezitím stali světovou ekonomickou velmocí.

Německo zbohatlo natolik, že již nepotřebuje vojensky dobývat nové zdroje či území. Evropu ovládlo prostřednictvím Bruselu i eura a řídí ji plně ve prospěch svých národních zájmů. Z německé prosperity tak může profitovat i Česká republika a to bez ohledu na členství či nečlenství v tom či onom politickém či vojenském uskupení. Byznys dělají firmy, nikoliv vlády.

Bylo by tedy namístě, aby nám věrozvěsti vojenských konfliktů řekli, jakého vnitrounijního nebezpečí se máme obávat? Návratu švédských vojsk či vpádu další napoleonské armády?

Bruselská vlastizrada

Jistě, existuje mnoho různých bezpečnostních hrozeb. Ty však mají svůj původ výhradně mimo EU.

Evropská unie v boji proti těmto externím hrozbám neudělal cokoliv pozitivního. Nechala do Evropy vniknout miliony nelegálů z jiných kontinentů, které se arogantně rozhodla přidělovat do členských států podle kvót. A vyhlásila válku Rusku – ta obchodní je v plném proudu, ta vojenská číhá latentně za dveřmi.

Dost důvodů na to Unii buď totálně změnit, nebo ji co nejrychleji opustit. Moudří Britové tuto situaci pochopili jako první.

Jeden z místních komentátorů uvedl, že všichni ti, kdo v Česku žádají vyhlásit referendum o odchodu z EU či z NATO, se dopouštějí vlastizrady. Je tedy zřejmé, že řada místních obyvatel již za svoji vlast považuje úplně jiný státní útvar, než Českou republiku. A řada z nich chápe demokracii nikoliv jako vládu všech občanů, nýbrž jen jako vládu těch, kteří zasedají v paláci Berlaymont…