Klimatická krize na skončila? Klimatická hysterie si už balí věci, i když ji nikdo nepropustil. (Ilustrační foto).

Po desetiletích intenzivního strašení, grantových žádostí a konferenčních rautů se zdá, že klimatická hysterie konečně dospěla do fáze, kdy už ji nelze brát úplně vážně – a tak se s ní alespoň zachází s úctou, která náleží dlouholetému zaměstnanci: nikdo ji oficiálně nepropustil, ale už si balí věci.

Na nedávném klimatickém summitu COP v brazilském Belému se podařilo dosáhnout dalšího historického průlomu: delegáti nedosáhli vůbec ničeho. Akce byla doprovázena požárem, nefunkční klimatizací a doporučením, aby účastníci do toalet nevhazovali toaletní papír – což někteří považují za metaforu celé globální klimatické politiky.

Mezitím miliardář Bill Gates opatrně naznačil, že globální oteplování pravděpodobně nepovede k zániku lidstva. Tento revoluční názor zazněl krátce poté, co uzavřel část své klimatické filantropie, čímž potvrdil, že konec světa bude opět odložen na neurčito.

Finanční sektor reagoval pružně: několik velkých bank opustilo iniciativu Net Zero Banking Alliance tak rychle, že pozorovatelé hovoří o „klimaticky neutrálním úprku“. Energetické společnosti Shell a BP si vzpomněly, že vlastně těží ropu, a automobilka Ford s překvapením zjistila, že elektrické pick-upy chtějí hlavně lidé, kteří si je nekupují.

Podle analýz se klimatická změna propadla v žebříčku starostí veřejnosti zhruba na úroveň „zapomenutého hesla k Wi-fi“. Američtí politici ji přestávají zmiňovat, švédská mládež má jiné priority a Evropský parlament mezitím opatrně uvolňuje pravidla, která měla firmám připomínat, že mají být zachránci planety.

Na nedávném klimatickém summitu COP v brazilském Belému se podařilo dosáhnout dalšího historického průlomu: delegáti nedosáhli vůbec ničeho.

Ekologické apokalypsy byly vždy výnosným odvětvím. Od přelidnění, přes kyselé deště až po ozonovou díru – každá hrozba měla svůj čas na slunci, než ji vystřídala nová, ještě naléhavější „katastrofa“. Globální oteplování však vyniklo délkou trvání i šíří dopadu: téměř čtyři dekády úspěšně okupovalo titulní stránky, učebnice i firemní prezentace.

Aktivisté mezitím postupně zvyšovali sázky. Z „globálního oteplování“ se stala „změna klimatu“, později „klimatická krize“ a nakonec „klimatická nouze“, což umožnilo zahrnout pod problém prakticky jakékoliv počasí včetně sněhové kalamity v dubnu. Některá varování byla formulována s odzbrojující jistotou:

„Mluvím o zabíjení, smrti a hladovění šesti miliard lidí v tomto století. To je to, co říká věda.“ – Roger Hallam (2019)

„Špičkový klimatický vědec varuje, že klimatická změna vyhladí lidstvo, pokud během následujících pěti let nepřestaneme používat fosilní paliva.“ – Greta Thunberg (2018)

Obě tvrzení měla tu nevýhodu, že se jim realita odmítla podvolit.

Vědci, novináři i politici dlouhodobě spolupracovali na udržování mírně panické atmosféry, která měla tu výhodu, že byla vždy orientována do budoucnosti. Jakmile se katastrofa nedostavila letos, bylo možné ji s jistotou očekávat příští rok.

Zároveň se ukázalo, že snižování emisí je překvapivě obtížné. Navzdory investicím v řádu bilionů dolarů emise CO2 nadále rostly, což umožnilo pokračování diskuse a financování dalších konferencí, prezentací a podjatého výzkumu – a tím i zachování pracovních míst v celém odvětví.

Obnovitelné zdroje: malý přínos ale velká prezentace

Přechod na obnovitelné zdroje energie podporovaný štědrou dotační politikou přitom neznamenal globálně žádný rozdíl – doslova žádný. Svět v uplynulém desetiletí přidal 9 000 terawatthodin spotřeby energie z větru a slunce, ale k tomu také 13 000 terawatthodin z fosilních paliv.

Ani to, že větrná a solární energie „šetří“ oxid uhličitý, není příliš přesvědčivé, protože jak solární panely, tak věže větrných elektráren jsou vyráběny za použití fosilních paliv a jejich občasný provoz musí být zálohován klasickými zdroji elektřiny.

Navzdory bilionům dolarů dotací tyto nespolehlivé zdroje stále poskytují jen asi 6 % spotřeby světové energie. Jejich nízká hustota energie, vysoké náklady a přerušovaný výkon jsou málo použitelné pro datová centra nebo elektrické sítě, natož pro dopravu a vytápění, a fakticky komplikují ekonomiku výstavbu nových jaderných a plynových zdrojů tím, že brání jejich nepřetržitému provozu.

S ústupem klimatického nadšení nyní některé organizace hledají nové příležitosti. Umělá inteligence se jeví jako slibný kandidát na další globální hrozbu, zatímco jiní se snaží přesvědčit veřejnost, že vlastně nikdy netvrdili, že jde o konec světa – pouze o „výzvu“.

Katalog nenaplněných apokalyps

Bývalý americký viceprezident Al Gore nadále vystupuje jako poslední strážce původního narativu. Na konferenci v Brazílii se slzou v oku vzpomínal, jak dříve děsil své posluchače na základě „nezpochybnitelných vědeckých důkazů“:

• 2006: Ve filmu An Inconvenient Truth varoval před růstem hladiny moří až o cca 6 metrů „v blízké budoucnosti“.
• 2009: 75% pravděpodobnost, že arktický led v létě zcela zmizí do roku 2014.
• 2006: Varování, že bez zásadních opatření na snížení koncentrace CO2 během deseti let dojde k bodu, odkud není návratu.

V brazilském Belému, kde byla kvůli přístupové cestě na klimatický kongres vykácena část amazonského deštného pralesa, už podle účastníků působil jako „voják, který ještě nedostal zprávu, že válka skončila“.

Mezitím technologické firmy i vlády tiše přehodnocují priority. Potřeba energie pro datová centra a umělou inteligenci vede k návratu k plynu, jádru a obecně ke zdrojům, které fungují i bez ideologické a dotační podpory.

Ve výsledku klimatická krize ještě nezmizela – pouze se přesunula do fáze, kdy už není hlavním programem dne. Jak poznamenal jeden z delegátů při odchodu ze summitu: „Planeta se nezhroutila, ale naše prezentace bohužel ano.“ (mar)