Drahá elektřina v Evropě poškozuje průmysl na kontinentu. V Česku patří k nejdražším.

Evropské podniky platí za elektřinu výrazně více než jejich konkurenti v USA a Číně. Uvnitř Evropy jsou navíc značné rozdíly. Zatímco Francie těží z relativně příznivých cen, český průmysl má z hlediska cen elektřiny jedny z nejhorších podmínek v Unii. 

Cena elektřiny se stává jedním z významných faktorů, které rozhodují o konkurenceschopnosti průmyslu. Zatímco evropské podniky se stále potýkají s vysokými náklady na energie, jejich konkurenti ve Spojených státech a Číně mají v řadě případů podstatně příznivější podmínky.

Nejde přitom jen o rozdíl mezi Evropou a zbytkem světa. Výrazné rozdíly existují také mezi jednotlivými evropskými zeměmi. A právě Česká republika v tomto srovnání nevychází dobře.

Česko dražší než Německo, výrazně dražší než Francie

Podle údajů Eurostatu za první pololetí roku 2026 zaplatili velcí průmysloví odběratelé s roční spotřebou elektřiny mezi 70 a 150 GWh v České republice v průměru přibližně 165 eur za megawatthodinu.

V Německu činila srovnatelná cena přibližně 138 eur/MWh. Ve Francii to bylo jen 79 eur/MWh.

Česká cena tak byla zhruba o pětinu vyšší než německá a více než dvojnásobná oproti francouzské. Rozdíl mezi Českem a Francií je mimořádně výrazný: při stejné roční spotřebě 100 GWh by představoval přibližně 8,6 milionu eur ročně.

Pro průmyslový podnik nejde o zanedbatelnou položku. V energeticky náročných odvětvích může cena elektřiny významně ovlivňovat výrobní náklady, investiční rozhodování i schopnost konkurovat zahraničním výrobcům.

Česká republika se tak v evropském srovnání ocitá v nepříjemné pozici. Není sice nejdražší zemí Evropy – ještě vyšší cenu vykazuje například Irsko. Patří však k nejdražším trhům. Francie naopak ukazuje, že ani v rámci Evropské unie nemusí být průmyslová elektřina tak nákladná, jako v Německu či Česku.

Částky 165 €/MWh pro Česko, 138 €/MWh pro Německo a 79 €/MWh pro Francii se vztahují k prvnímu pololetí 2026 a kategorii odběru 70–150 GWh ročně. Jde o údaje Eurostatu, bez DPH a bez odpočitatelných daní.

Evropa zaostává také za Spojenými státy a Čínou

Rozdíl mezi evropským průmyslem a jeho hlavními světovými konkurenty potvrzují rovněž mezinárodní analýzy.

Podle agentury ACER, která sleduje fungování evropských energetických trhů, dosahovala průměrná nominální konečná cena elektřiny pro průmyslové odběratele v Evropské unii v roce 2025 přibližně 151 eur/MWh. Ve Spojených státech to bylo 74 eur/MWh.

Evropská cena tedy byla více než dvojnásobná.

Podobný závěr přináší také Mezinárodní energetická agentura (IEA). Podle její analýzy zůstaly v roce 2025 ceny elektřiny pro energeticky náročný průmysl v Evropské unii v průměru více než dvakrát vyšší než ve Spojených státech a téměř o polovinu vyšší než v Číně.

Jde o rozdíl, který má pro evropský průmysl strategický význam. Firmy vyrábějící ocel, chemikálie, hnojiva, sklo, keramiku nebo další energeticky náročné produkty totiž soutěží na mezinárodních trzích s výrobci, kteří mohou mít výrazně nižší energetické náklady.

Aktuální údaje z roku 2026 tento obraz dále dokreslují. Americký úřad pro energetické informace EIA uvádí, že průměrná cena elektřiny pro americký průmysl v srpnu 2026 činila 9,64 centu za kilowatthodinu. Při přepočtu kurzem Evropské centrální banky z 29. října to odpovídá přibližně 86,6 eura/MWh.

Čínský cenový informační systém uvádí za září 2026 průměrnou cenu běžné průmyslové elektřiny ve 36 velkých městech ve výši 0,62 jüanu za kWh. U odběrů na napěťové hladině 35 kV a vyšší to po přepočtu představuje přibližně 83,6 eura/MWh.

Tato dvě čísla je však nutné chápat jako orientační srovnání, nikoli jako dokonale totožné statistické kategorie s evropskými údaji. Americká hodnota představuje průměr za celý průmyslový sektor, čínská vychází ze zveřejněných tarifů ve vybraných městech.

Konkrétní fakturované ceny se mohou lišit podle regionu, odběru, napěťové hladiny a smluvních podmínek.

Energetická krize rozdíly ještě prohloubila

Vývoj cen v posledních letech ukazuje, že evropský průmysl zasáhla energetická krize výrazněji než jeho konkurenty v USA.

Podle dat ACER vzrostla průměrná nominální konečná cena elektřiny pro průmysl v Evropské unii z přibližně 96 eur/MWh v roce 2019 na 215 eur/MWh v roce 2022. Poté sice klesala, ale ani v roce 2025 se nevrátila na předkrizovou úroveň. Dosáhla přibližně 151 eur/MWh.

Ve Spojených státech se ve stejném období pohybovala podstatně níže. V roce 2019 činila přibližně 61 eur/MWh, v krizovém roce 2022 vzrostla na 79 eur/MWh a v roce 2025 dosahovala 74 eur/MWh.

Rozdíl mezi oběma ekonomikami se tak v době energetické krize výrazně zvětšil a ani po odeznění největšího cenového šoku nezmizel.

CENY ELEKTŘINY: SROVNÁNÍ EU, USA  a ČÍNY 

Průměrné nominální konečné ceny elektřiny pro průmyslové odběratele. Údaje ACER vycházejí z evropských, amerických a čínských datových zdrojů; čínská hodnota za rok 2025 v této řadě není uvedena. Částky nejsou očištěny o inflaci.

Proč je elektřina v Evropě dražší

Příčinou cenového rozdílu není jediný faktor. Výsledná cena elektřiny se skládá z několika částí: ceny samotné komodity, nákladů na přenos a distribuci, daní a dalších poplatků. Významnou roli hraje také energetický mix, dostupnost domácích zdrojů, dovozní závislost a státní podpora.

Evropský trh je navíc ovlivněn systémem emisních povolenek EU ETS. Výroba elektřiny z fosilních paliv musí zohledňovat cenu emisí oxidu uhličitého, což se může promítat do velkoobchodních cen. Významný vliv má také skutečnost, že cena elektřiny v Evropě často reaguje na cenu zemního plynu, zejména v obdobích, kdy plynové elektrárny určují cenu na trhu.

Spojené státy mají naproti tomu výhodu v dostupnosti domácích energetických zdrojů, především zemního plynu. Rozdílná struktura výroby elektřiny, regionální trhy a nižší náklady na některé zdroje se promítají do konečných cen pro průmysl.

Francie je zase příkladem evropské země, která může těžit z rozsáhlé jaderné energetiky. Její relativně nízká cena elektřiny v uvedeném srovnání však není důkazem, že by samotný energetický mix vysvětloval celý rozdíl. Roli hrají také regulace, způsob cenotvorby, smluvní podmínky a další nákladové položky.

Čína má odlišný energetický a tržní model, v němž významnou roli hraje státní regulace a regionální cenové mechanismy. Její zveřejněné průmyslové tarify navíc nejsou automaticky totožné s konečnými náklady každého podniku.

Problém, který se netýká jen energetiky

Vysoké ceny elektřiny představují pro evropský průmysl dlouhodobé konkurenční riziko. Pokud evropský podnik musí za stejnou energii platit výrazně více než jeho konkurent v USA nebo Číně, vstupuje do soutěže s vyššími výrobními náklady.

Neznamená to automaticky, že evropská výroba musí ztratit konkurenceschopnost. Rozhodují také produktivita, technologie, kvalita výrobků, dostupnost pracovní síly, doprava a další náklady. U energeticky náročných oborů však může být rozdíl v ceně elektřiny natolik významný, že převáží i některé jiné výhody evropských výrobců.

Český průmysl je v tomto ohledu vystaven dvojímu tlaku. Čelí vysokým cenám v evropském měřítku a současně soutěží s výrobci v zemích, kde jsou energetické náklady podstatně nižší.

Srovnání zároveň ukazuje, že Evropa není jednotným energetickým prostorem. Francie a Česká republika představují dva velmi odlišné příklady. Právě rozdíly mezi evropskými zeměmi naznačují, že vedle společných evropských pravidel hrají zásadní roli také národní energetická politika, struktura výroby elektřiny a podmínky na jednotlivých trzích.

Pro evropský průmysl proto není otázkou pouze to, jak snížit cenu elektřiny. Stejně důležité je, jak zajistit, aby evropské podniky nemusely dlouhodobě soutěžit s výrobci, kteří mají v oblasti energií podstatně příznivější výchozí podmínky. (sfr)