Premiér Petr Fiala (ODS) reagoval na opoziční kritiku s chirurgickou přesností. (Ilustrační foto).

Premiér Petr Fiala hájil českou vládu na schůzi Poslanecké sněmovny, kterou vyvolala parlamentní opozice s cílem vyslovit vládě nedůvěru. Česká republika podle Fialy podporuje Ukrajinu dodávkami munice a techniky, což posiluje bezpečnost České republiky i Evropy. Svým konáním prý Česko brání Rusku, aby se „vydalo až do Prahy“.

Přetiskujeme plný text projevu premiéra Petra Fialy v Poslanecké sněmovně

na schůzi k vyslovení nedůvěry vládě ČR (17. června 2025):

Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dámy a pánové, předstupuji dnes před tuto Poslaneckou sněmovnu s hlubokým respektem k občanům České republiky.

Jsem si dobře vědom, že občané očekávají od svých politických reprezentantů především slušnost, odpovědnost a důvěryhodnost. Lidé prostě chtějí, aby stát fungoval, aby veřejné instituce a v první řadě vláda chránili jejich bezpečnost, odstraňovali jim překážky v životě a v podnikání a zároveň oprávněně požadují, abychom je neobtěžovali zbytečnými problémy a přešlapy, protože lidé mají svých starostí dost. A i když náš stát funguje lépe než dříve, jak si za chvíli ještě ukážeme, i když velmi dobře chrání svoje občany a každý den pro ně pracuje, ten poslední požadavek, který jsem zmínil, se nám teď zajistit nepodařilo.

Dopustili jsme zbytečný problém. Problém, kterému se dalo zabránit. Tento problém vznikl tím, že dnes už bývalý ministr Pavel Blažek pro stát přijal dar, o jehož původu měl více pochybovat, a měl ho lépe prověřit. Nemám žádné informace, a dokonce ani náznaky, že by Pavel Blažek udělal něco nelegálního, ale faktem je, že nevyhodnotil správně okolnosti a důsledky svého rozhodnutí. A i když z toho rychle vyvodil politickou odpovědnost, rychle a způsobem v naší politické tradici neobvykle rychle vyvodil politickou odpovědnost, tak bohužel důvěra lidí ve veřejné instituce už byla otřesena a mnoho lidí se cítilo zrazeno a znejistěno.

Já tomu rozumím a mrzí mě to, mrzí mě to o to víc, protože to byla právě naše vládní koalice, která si na začátku řekla, že stát už nesmí opakovat chyby, které se tu staly, chyby, které se třeba staly v covidové éře. Slíbili jsme sobě i občanům, že budeme věci dělat správně, že budeme vůči sobě tvrdí a otevření, budeme si navzájem jasně pojmenovávat chyby, ale také že nebudeme veřejnost mást a obtěžovat problémy, které se daly odvrátit, které se daly vyřešit, které se daly zvládnout.

Slíbili jsme si to, protože víme, jak křehká je u nás důvěra ve stát, jak snadno se dá ztratit a jak dlouho trvá, než se podaří každou chybu napravit. Dnes jsme tu, dámy a pánové, proto, abychom se vážně bavili o tom, zda si má naše vláda zachovat důvěru Poslanecké sněmovny, a já tuto otázku beru vážně a odpovím na ni ve dvou rovinách, jednak pokud jde o vývoj samotné kauzy – přijetí bitcoinového daru a jednak, pokud jde o celkové výsledky našeho vládnutí.

Bitcoinovou kauzou se Poslanecká sněmovna zabývala velmi podrobně už před týdnem na mimořádné schůzi, která byla svolána 11. června čistě za tímto účelem. Já jsem na této schůzi velmi otevřeně, transparentně rozebíral, jaká fakta ke kauze známe, a velká část z nich se dosud nezměnila.

Tak za prvé. Stále platí, že Česká republika v této kauze nepřišla o žádné peníze, neobjevila se žádná informace, která by naznačovala něco jiného. Co víme jistě, to je to, že Pavel Blažek se pokusil získat pro stát téměř miliardu. V médiích se objevují spekulace o nějakých dalších 12 miliardách, které si snad měl stát nějakým způsobem ponechat, když dočasně držel hardware, na němž byly bitcoiny uloženy. Tyto peníze, když se o nich takto mluví, že si je měl stát ponechat, tak je to debata čistě teoretická, protože něco takového by nemohl udělat stát svými exekutivními orgány, ale musel by o tom rozhodnout soud. A soud naopak nařídil hardware i s jeho obsahem vrátit jejich vlastníkovi. Stát tedy na ně neměl nikdy nárok.

Za druhé. Platí, že bývalý ministr spravedlnosti Pavel Blažek za svou chybu přijal plnou politickou odpovědnost, a to okamžitě. Stalo se to už 30. května 2025, tedy dva dny po vydání prvního článku v Deníku N a pouhý jeden den po tiskové konferenci, po které se ukázalo, že kolem záležitosti bitcoinového daru existují pochybnosti a že se tyto pochybnosti na této tiskové konferenci nepodařilo rozptýlit. Na základě toho vyšly v pátek ráno další články a prakticky hned v řádu hodin přišla politická reakce, vyvození politické odpovědnosti. Pokud jde o ty pochybnosti, tak se objevily především pochybnosti ohledně motivace dárce, které ministerstvo nedokázalo uspokojivým způsobem vysvětlit.

Už během pátku třicátého jsem měl s Pavlem Blažkem jednání, on se následně rozhodl odstoupit ze všech politických funkcí, tedy v řádu hodin přijal politickou odpovědnost, v řádu hodin od okamžiku, kdy se ten problém vyskytl. O čtyři dny později, v úterý 3. června 2025, jakmile si o víkendu mohl všechno ujasnit se svou domovskou stranickou organizací, Pavel Blažek také potvrdil, že nebude kandidovat v nadcházejících volbách, a odešel úplně z politiky.

V tentýž den také oznámilo Ministerstvo spravedlnosti, že ve funkci končí i náměstek Radomír Daňhel, který měl klíčovou odpovědnost za průběh celého procesu přijetí daru. Tedy politická odpovědnost byla vyvozena, nebyla vyvozena pod tlakem na základě výzev, ale byla vyvozena na základě toho, že jsme si sami uvědomili, že došlo k chybě a že je na ni potřeba odpovědně a rychle reagovat.

Za třetí. Poslední věc, která se od minule nezměnila, je pozice naší vlády. Nadále požadujeme nezávislé vyšetření všech souvislostí této kauzy a děláme pro to maximum. Vláda nemá v úmyslu cokoliv zatajovat, bagatelizovat. Od začátku podnikáme všechny kroky k tomu, abychom odstranili jakékoliv pochybnosti, dobrali se finálního obrazu tohoto příběhu, obrazu, v němž nebude chybět žádný detail. Chceme znát všechny souvislosti, které nám zatím unikají, zejména v detailech, na kterých se třeba zatím nedokáží shodnout ani experti na kryptoměny.

A já osobně celou tu věc neberu od začátku na lehkou váhu, proto jsem také od začátku konal a mimo jiné jsem už 3. června 2025 svolal jednání Bezpečnostní rady státu. Udělal jsem to proto, abych mohl shromáždit maximum známých informací o tom, co o tomto daru, o souvislostech toho daru mohly vědět tajné služby, další bezpečnostní složky, a také abych se přesvědčil spolu se svými kolegy z vlády, zda případ neukazuje nějakou systémovou zranitelnost, zda nepoukazuje na nějaké slabé místo, které by mohlo někoho třeba lákat ke zneužití státních institucí. A tento bod jsem také zařadil na jednání vlády na stejný den, středu 3. června 2025, a to proto, abychom o tomto problému shromáždili maximum informací a mohli z nich vyvodit další kroky. A na můj pokyn byl následně pro účely jednání parlamentních orgánů zproštěn mlčenlivosti ředitel Finančního analytického úřadu Jiří Hilmar, který tak mohl už 11. června 2025 jménem svého úřadu odpovídat na otázky sněmovní komise a také bezpečnostního výboru Poslanecké sněmovny.

Také jsem okamžitě vybral novou ministryni spravedlnosti Evu Decroix, jejímž primárním a zdaleka nejdůležitějším úkolem v těchto dnech je věnovat se této kauze, najít všechny souvislosti a transparentně poslance i veřejnost o všem informovat. A paní ministryně Eva Decroix už zahájila okamžité kroky k obnově důvěry ve spravedlnost. Ministerstvo pod jejím vedením chystá detailní audit veřejných procesů tak, jak jsme se na tom domluvili. Paní ministryně od začátku velmi otevřeně hovoří o všech svých krocích, krocích, které, doufám, brzy povedou ke stabilizaci rezortu. Stačila už představit svoje hlavní priority pro příští dny a také příštích několik měsíců, včetně toho, že zajistí zákonnost všech proběhlých i probíhajících agend a transparentně vyhodnotí případná pochybení.

Mám-li to shrnout: nejdůležitější fakta o bitcoinovém daru stále platí tak, jak jsme se tady o nich bavili. Vláda dělá, co má. Ministr vyvodil politickou odpovědnost a intenzivně pracujeme na tom, aby se vše vysvětlilo. Ministerstvo spravedlnosti věnuje prioritní pozornost tomu, aby tento problém vyřešilo, včetně toho, že pracuje v plné součinnosti s vyšetřujícími orgány. Nic nezametáme pod koberec, jsme připraveni reagovat na jakékoliv informace, které se objevují nebo se ještě objeví.

A nyní musíme dát čas a prostor těm, kdo souvislosti této kauzy prověřují a vyšetřují. Naše Sněmovna nemá a nemůže hrát roli vyšetřovatele. Může sice zakládat speciální komise, to samozřejmě ano, může se vyjadřovat k novým skutečnostem, ale nesmí zasahovat do práce policie, státních zastupitelství a soudů. Musí naopak zajistit, aby tyto instituce mohly vykonávat svou práci bez nátlaku a nějakých politických manipulací.

Stejně tak si myslím, že by nebylo prozíravé zpomalovat a komplikovat jejich vyšetřování tím, že se tady budu vyjadřovat k nějakým fámám a nepodloženým spekulacím. Zůstanu proto u toho, co víme, co děláme a co ještě dělat můžeme, a tyto kroky jsem tady popsal na mimořádné schůzi, tyto kroky jsem shrnul a zopakoval i dnes.

Dámy a pánové, ve druhé části svého vystoupení bych se rád věnoval tomu, co přesahuje horizont posledních dvou týdnů. Pokud dnes debatujeme o tom, zda si naše vláda zaslouží důvěru, měl bych na to odpovědět určitě komplexněji. Proto vám chci nabídnout stručný přehled toho, jak dnes vypadá země, kterou už téměř tři a půl roku spravujeme. Pokusím se to shrnout do několika bodů a relativně stručně, protože o tom, co se nám podařilo a co jsme udělali, bych tady mohl mluvit velmi dlouho.

Tak za prvé. Naše vláda udělala z České republiky bezpečnější zemi. Od loňského roku se Česká republika konečně, konečně zařadila mezi odpovědné členy Severoatlantické aliance. Plní svůj závazek, do obrany investujeme 2 procenta HDP ročně. A stalo se tak díky našemu rozhodnutí, stalo se tak i díky zákonu, který jsme přijali na začátku volebního období, a nakonec podle vládního usnesení bude tento podíl do roku 2030 růst průběžně až na 3 procenta HDP.

Už příští rok například dosáhneme s výdaji na obranu na výši 2,2 procenta hrubého domácího produktu, tedy nejméně 187 miliard korun. Pak tato částka poroste každý rok třeba o 20 až 30 miliard korun. Předchozí vlády se k takovýmto číslům ani zdaleka nepřiblížily.

Zahájili jsme také bezprecedentní modernizaci armády. Modernizaci, která je potřeba a kterou se minulá vláda bála spustit. Nakupujeme 24 letounů F-35, 246 bojových vozidel pěchoty, získali jsme darem osm helikoptér Viper Venom, transportní letouny, osm stovek vozů Tatra. Podařilo se získat přístup k exkluzivnímu systému satelitní komunikace a další a další vybavení, které skutečně znamená výraznou modernizaci naší armády a zvýšení naší bezpečnosti.

Aktivně podporujeme Ukrajinu. Podporujeme ji v její obraně proti ruským útokům, a to dodávkami munice i techniky. To zase posiluje bezpečnost České republiky a posiluje to bezpečnost Evropy. Klíčovou roli v tom hraje česká muniční iniciativa, díky níž jsme zvládli dodat za rok 2024 1,5 milionu nábojů a zasloužili jsme si tím respekt našich spojenců po celém světě.

Nejde jenom o vnější bezpečnost. Z hlediska vnitřní bezpečnosti můžeme připomenout například reformu azylového zákona, která zrychluje soudní řízení, omezuje zneužití azylového systému a obecně dává jasný vzkaz nelegálním migrantům, že v Česku je žádný ráj na zemi nečeká. Výsledek je jasný. V této mimořádně krizové době, při zvýšení mezinárodního napětí a zvýšení bezpečnostních rizik, děláme všechno pro to, aby se naši občané nemuseli bát. Díky nám je Česko sebevědomější zemí, která by se také v případě konfliktu dokázala spolu se svými spojenci lépe bránit. Jsme země, která spolu se spojenci pomáhá zadržovat Rusko. Rusko, které by bez váhání došlo až do Prahy, kdyby k tomu mělo příležitost. Jsme země, která zůstává mezi nejbezpečnějšími místy na celé planetě. Když jsem tu na začátku mluvil o tom, že lidé po státu požadují bezpečí, tak zde je moje odpověď.

Investice do bezpečnosti se vyplácí v dalších úrovních. Velkou část modernizačních zakázek dodávají domácí firmy. Navíc jsme prostřednictvím státní pojišťovny EGAP českému obrannému průmyslu odemkli investiční úvěry v objemu 5 miliard korun, aby naše firmy byly připravené na rostoucí poptávku po obranných technologiích v celé Evropě. To všechno vytváří tisíce pracovních míst, posiluje technologický náskok České republiky, a to přináší pozitivní efekty pro růst české ekonomiky, pro růst platů a pro růst příležitostí.

Za druhé, odpovědně se připravujeme na budoucnost, a proto jsou nejdůležitější reformy ve vzdělávání. Byli jsme to my, tato vláda, kdo zahájil největší reformu vzdělávacího systému za posledních 20 let. Především tím, že zavádíme nové rámcové vzdělávací programy, tedy to, co se děti učí ve školách, které se začnou testovat už po prázdninách. Toto nové curriculum děti lépe připraví na život v měnícím se světě. Tedy na to, aby uměly pracovat s informacemi, například aby dokázali odolávat dezinformacím a hybridním útokům, a hlavně aby získali v uvozovkách pozitivní – nebo bez uvozovek – návyk, návyk neustále se vzdělávat a neustále se rozvíjet, protože to budou současné společnosti potřebovat.

Současně jsme spustili nové typy středních škol, všeobecná lycea, která přímo odpovídají potřebám měnící se české ekonomiky, ale také potřebám žáků a jejich rodičů. Studenti tady získají kvalitní všeobecné vzdělání a zároveň nebudou pozadu v technických a přírodních oborech, takže se nemusejí bát, že by byli špatně připraveni a že by třeba nezískali skvělou práci. Velký skok do 21. století představují nově zavedené digitální přijímačky na střední školy, díky nimž přináší přijímací řízení dětem, rodičům, ale samozřejmě i školám, mnohem méně starostí.

Těch změn je samozřejmě mnohem víc, ale česká společnost bude díky těmto změnám vzdělanější a odolnější a lidé budou moci pracovat v náročných a dobře ohodnocených profesích. Změny na základních a středních školách jsou naprosto nezbytné. Ale znamená to také dlouhodobé investice. Je otázka mnoha let, než se ty změny projeví, a kdyby minulé vlády už něco začaly se školstvím dělat v předcházejícím období, byli bychom dnes mnohem dál.

Tam, kde se efekt dostaví mnohem rychleji, to je na úrovni vysokých škol a výzkumu, celkové výdaje na vzdělávání od nástupu naší vlády vzrostly o pětinu. Ano o pětinu. Vysoké školy dokonce dostávají o 33 procent víc, což je dnes téměř 35 miliard korun ročně. Na vědu a výzkum jde dnes o 13 procent více prostředků, což ještě násobí stále efektivnější propojování vědeckých institucí s praxí. Abychom tomu pomohli, tak také neustále zjednodušujeme transfer znalostí mezi školami, mezi výzkumnými institucemi a mezi firmami. Minulý pátek prošel třetím čtením zákon, který nahradí 22 let starou legislativu o podpoře výzkumu. Funguje to. Nová vzdělávací technologická centra otevíráme prakticky každý měsíc. Nedávno jsem byl třeba u otevření českého polovodičového centra, což je naprosto vynikající příklad spolupráce veřejného sektoru, univerzit a špičkových firem.

Třetí bod, dámy a pánové. Odvrátili jsme kolaps sociálního systému. Na budoucnost se připravujeme totiž i na jiných úrovních než ve školství. Tady mám na mysli hlavně důchodovou reformu. To je krok, který od nás vyžadoval odvahu, politický kapitál, a je to krok, který se vzhledem k budoucnosti rozhodně vyplatil. Všem občanům dává jistotu. Jistotu, kterou jim předcházející vlády nedaly a pořád odsouvaly to rozhodnutí na neurčito. Kdybychom to dělali stejně, tak by už dnešní třicátníci a čtyřicátníci, kteří výrazným způsobem živí stát, neměli v důchodovém věku jistou penzi. Bez důchodové reformy bychom dnešním třicátníkům a čtyřicátníkům nemohli říct, že až se dostanou do seniorského věku, tak budou mít zajištěnu slušnou penzi. My jsme to změnili. Změnili jsme to a od roku 2026 bude důchodový účet opět v přebytku, a to díky reformě, kterou jsme prosadili. Vyhneme se kolapsu penzijního systému, který by nás jinak postihl za několik málo let. To je další oblast, kde jsme přestali přešlapovat, odsouvat problém před sebou a dodali jsme funkční řešení.

Dnes poslouchám, jak Andrej Babiš opět slibuje všechno všem, ale ve skutečnosti slibuje jediné: Rozvrat veřejných financí a následně to jediné, co se pak s tím bude dát udělat, a to je skokový růst daní. To je obsah jeho slibů, ale klíčové reformy, které měly udělat předcházející vlády, ve kterých Andrej Babiš seděl, se neudělaly. Odvahu k tomu jsme našli až my a museli jsme udělat i rozhodnutí, která třeba v první chvíli byla nepopulární, ale která zásadním způsobem mění perspektivu a zlepšují budoucnost lidí v České republice.

Za čtvrté. Aktivně a strategicky investujeme. Strategické investice za naší vlády dosáhly rekordních 250 miliard korun ročně, což nás z hlediska poměru investic k HDP řadí společně s vysokými soukromými investicemi na vynikající 2. místo v Evropské unii, 2. místo v Evropské unii. Přes půl bilionu korun směřujeme v tomto období do dopravní infrastruktury, kde je rozvoj naprosto bezprecedentní, když to srovnáme s minulostí. Otevíráme přes 200 kilometrů nových dálnic, dalších 275 kilometrů se staví a více než 100 kilometrů je připraveno ve fázi výběrového řízení, a má to konkrétní výsledky, dálnice z Prahy do Karlových Varů, ta už není jenom na mapě, staví se téměř po celé délce, páteřní dálnice D35 je největším souvislým staveništěm ve střední Evropě. Stavíme klíčový úsek Pražského okruhu.

Oproti minulému období jde na řadě míst o zlepšení o stovky procent. A lidé už teď to pociťují, začínají pociťovat na desítkách míst v České republice, kde se jezdí rychleji, kde se jezdí bezpečněji, a stejně tak to pociťují ve městech, kde se zklidnila situace díky nově postaveným obchvatům. A změny jsou vidět nejenom v dopravě, díky nové podobě investičních pobídek přitahujeme investory s vysokou přidanou hodnotou a se strategickým významem. Rozvíjíme polovodičový průmysl, klíčové součásti vědeckotechnické infrastruktury. Důraz na polovodiče, umělou inteligenci, další strategické technologie, tento důraz prostupuje celou hospodářskou strategií České republiky, ano, hospodářskou strategii, kterou jsme taky připravili a kterou jsme schválili. A spolu se změnami ve vzdělání a vědě, o kterých jsem tady mluvil, jde o praktické naplnění naší vize, že Česká republika nesmí být montovnou, ale naopak.

A už se tím stala, stala se dynamickou zemí a lídrem v oblastech, jako je jaderná energetika. Musíme mít tuto ambici v oblastech, jako je kyberbezpečnost nebo umělá inteligence. Všechny tyto výsledky ukazují, že Česká republika takovou vizi nejen má, ale že ji dokáže taky prakticky naplňovat. A je to obrovský rozdíl, obrovský rozdíl, když srovnáme tu dnešní situaci se situací v roce 2021.

Za páté. Samostatnou kapitolou strategických investic je energetika, která byla ještě nedávno obrovským strašákem. Lidé tady byli strašení, že zmrznou, že nebudou mít na plyn, na benzín. A já nevím, co všechno ještě opozice říkala. A podívejte se, kde jsme dnes. Energetická infrastruktura je dnes nesrovnatelně robustnější a bezpečnější, než byla před čtyřmi lety. Investujeme do kvalitní přenosové soustavy, páteřní plynovou infrastrukturu kontroluje stát.

Zbavili jsme se úplně závislosti na ruských energiích, například ropu už dnes neodebíráme družbou, ale z ropovodu TAL-PLUS, a ceny paliv jsou přesto na sedmiletých minimech navzdory katastrofickým předpovědím bývalých ministrů za ANO. Investujeme také do výstavby zdrojů obnovitelné energie. Výkon slunečních elektráren v roce 2024 vzrostl na 4,4 gigawatty a do roku 2030 by měl dosáhnout deseti. Investujeme nejenom do obnovitelných zdrojů, ale investujeme také do jaderné energetiky. Spolu s firmou Rolls-Royce postavíme v Temelíně pilotní modulární reaktor a tato investice ČEZu a naše jednání s Británií se tady ukázaly jako velmi prozíravé. Velká Británie si před několika dny vybrala Rolls-Royce pro stavbu prvních tří modulárních reaktorů na ostrovech. A ČEZ, tedy i Česká republika, díky tomu budou přitom. Úspěšně jsme dokončili tendr na nové bloky v Dukovanech, kde jsou důležitá dvě čísla, přes 10 procent budoucí spotřeby energie v České republice a zároveň 60procentní podíl na zakázkách pro české firmy.

Jistě se v průběhu toho procesu, je to největší investice v dějinách České republiky, objeví řada překážek, které bude potřeba postupně řešit, ale energetika je jeden z nejlepších příkladů toho, jak podstatně se dá proměnit celá země, jak podstatně se dá proměnit celá země za jediné funkční období, pokud k tomu existuje politická vůle a pokud k tomu existuje politická odvaha.

Za šesté. Snižujeme byrokracii, měníme stát, aby byl vstřícnější a přehlednější. Aby se všechny naše vize naplnily, pracovali jsme nejenom na tom, abychom zajistili bezpečnost, energii, konkurenceschopnou ekonomiku, vzdělanou společnost, ale také na tom, aby stát všechny tyto změny sám zbytečně nebrzdil. Proto jsme zavedli přes 70, přes 70 antibyrokratických opatření včetně jednotného měsíčního hlášení zaměstnavatelů, které od roku 2026 nahradí 25 formulářů a které je klíčovým krokem k jednotnému inkasnímu místu, tedy k tomu, aby firmy se státem mohly jednat tak jednoduše, jak jednají mezi sebou. Zde věřím, že jednotné hlášení společně zvládneme co nejdříve schválit i v tom finále, v tom schvalovacím procesu.

Snížili jsme počet úřednických míst, snížili jsme počet úřednických míst o 2600. Slučujeme zbytečné úřady a instituce. Zvýšili jsme také kvóty pro zahraniční pracovníky ze třetích zemí, a to o 20 000 ročně. To je něco, po čem volaly české firmy. Je to něco, co nám pomůže zvýšit produkci, takže z toho bude ve finále těžit celá česká ekonomika. Významným krokem bylo také schválení takzvané flexinovely zákoníku práce, která otevírá český pracovní trh. Už předtím jsme udělali další důležitý krok, podpořili jsme zkrácené úvazky nižšími odvody. A takové změny pomáhají nejenom firmám, ale i lidem. Tyto změny například pomohly vytvořit už přes 20 000 nových pracovních míst, zejména pro matky a také pro seniory. Zároveň lidem pomáháme opatřeními na podporu rodin a sladění pracovního a soukromého života.

Od příštího roku budou mít například obce povinnost zajistit místo v dětské skupině pro každé tříleté dítě, které se nedostane do spádové školky, a pokud to nezajistí, přispějí rodičům na soukromou školku. Zároveň podporujeme vznik malých sousedských skupin, které mohou fungovat přímo v domácnostech. A úplně všem, úplně všem pomáhají kroky v digitalizaci veřejné správy. Lidé mohou stále více úředních věcí vyřizovat on-line, stejně tak jako například ovládají elektronické bankovnictví. Portál občana už je naprosto běžný nástroj. Doklady nosíme v mobilu, žádosti o důchody, sociální dávky, to všechno lze vyřídit on-line, stejně jako převody vozidel nebo třeba agendy v katastru nemovitosti. Elektronická EZKarta nahrazuje očkovací průkaz, takže hned vidíte, jaké očkování jste v minulosti podstoupili, nejenom když jste tady doma, ale když třeba cestujete do nějaké exotické destinace. To všechno jsou konkrétní kroky, které jsme udělali proto, aby lidé v budoucnu už nepotřebovali papírové doklady.

Za sedmé. Máme nebývalé výsledky v evropské a zahraniční politice, kde jsme vrátili Česku respekt a schopnost aktivně ovlivňovat evropskou agendu nejen během našeho předsednictví. V Evropské unii jsme prosadili zařazení jaderné energie do taxonomie udržitelných financí, zmírnění normy Euro 7 pro automobilový průmysl nebo nedávno změnu výpočtu na emisní limity CO2. Dlouhodobě prosazujeme viditelné hmatatelné revize klimatických cílů Evropské unie, cílů, které předtím schválila Babišova vláda, a úspěšně budujeme strategické koalice se zeměmi, které mají podobné zájmy jako my.

Daří se nám to proto, že na rozdíl od ministrů v předcházející vládě víme, jak Evropská unie funguje. V zahraniční politice také konečně vystupujeme jednotným hlasem. Naše vláda prokázala nejen schopnost řešit každodenní problémy, ale dokázali jsme také, a prokazujeme to každý den, efektivně prosazovat zájmy České republiky v mezinárodním prostoru. Česká republika je dnes respektovaná a už není pro smích, jako byla před čtyřmi lety.

A k tomu poznámka na okraj. Když v zahraničí členové vlády vystupují, tak se všichni snaží ukázat naši zemi v co nejlepším světle. Považujeme to za samozřejmé a děláme to i proto, abychom přilákali investory, abychom přilákali turisty. Naopak, když v zahraničí vystupují představitelé opozice, kteří si říkají vlastenci, tak na vlastní zemi házejí špínu a uplatňují jednu pomluvu za druhou. Takhle se nechová žádný vlastenec. Takhle se chová pouze člověk, který si nevidí na špičku nosu, o žádnou zemi mu nejde a sleduje pouze svůj krátkodobý prospěch.

Dámy a pánové, jak vidíte, naše politika má dobré výsledky. A dobře to ukazují i souhrnná čísla a dobře obstojíme i v jakémkoliv mezinárodním srovnání. Díky efektivnímu hospodaření se nám podařilo snížit deficit veřejných financí z 5 procent HDP v roce 2021 na letošní 2,2 procenta, a to navzdory rekordním investicím, o kterých jsem tady mluvil, rekordním investicím do obrany, energetiky nebo třeba dopravní infrastruktury. Jde o nejlepší výsledek v celé střední Evropě – výrazně lepší než v Polsku, na Slovensku, v Maďarsku.

Naše ekonomika je nyní devátá nejzdravější v celé Evropské unii. Celkově rosteme rychleji než téměř všechny okolní země. V letošním roce očekáváme po všech těch redukcích růst kolem 1,8 procenta, což je vyšší tempo než v Německu, vyšší tempo než v Rakousku, vyšší tempo než v eurozóně. Stejně tak v rámci Evropy máme nejnižší, dlouhodobě nejnižší nezaměstnanost. Průměrná mzda vzrostla od roku 2021 z 38 000 na 50 000 korun. A co je důležité, lidem rostou nejenom nominální, ale teď rostou i reálné mzdy, protože inflace se snížila z těch 10 procent, kdy jsme nastupovali, na současná plus minus 2 procenta, tedy na nejnižší úroveň za posledních sedm let. Navíc jsme letos na stát pracovali nejkratší dobu za poslední roky. Takzvaný den daňové svobody letos připadl už na 1. června.

Toto všechno jsou jasně doložitelná fakta. Toto všechno jsou fakta, která ukazují výsledky naší práce – práce, která si podle mého názoru, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, zaslouží vaši důvěru. Z příkladů, které jsem tu jmenoval, jednoznačně vyplývá, že Česká republika v roce 2025 je lepším a úspěšnějším státem, než byla v roce 2021. Vyplývá to ze statistik, z mezinárodních ukazatelů, ale hlavně lidé to mohou vidět kolem sebe: ve svých peněženkách, na dálnicích, silnicích, po kterých jezdí, nebo v tom, kolik věcí se dnes dá vyřídit rychleji a pohodlněji.

Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, obávám se ale, že tyto naše výsledky nejsou tím hlavním důvodem, proč tu dnes jsme. Pochybuji také, že skutečným důvodem pro svolání této schůze je snaha opozice o spravedlnost nebo transparentnost. Tím skutečným motivem je bohužel spíše politická taktika, snaha zneužít předvolebního období. Opozice se tady snaží vytvořit dojem, který má překrýt její vlastní problémy. A mám tady na mysli problém předsedy hnutí ANO, který aktuálně stojí před soudem kvůli vážným obviněním z dotačního podvodu. A připomínám to proto, že nikdo – nikdo – z vládních stran není z ničeho ani obviněn.

Z čehokoliv není nikdo z vládních stran obviněn. Nikdo z nás nestojí před soudem. Před soudem stojí Andrej Babiš. A aby se nepsalo o jeho problémech, musí se psát o našich. Aby se nemluvilo o obžalovaných, mluví se o těch, kteří okamžitě rezignovali při prvním pochybení a přijali politickou odpovědnost. Je správné – je správné – že jako politici neseme odpovědnost a jsme pod drobnohledem veřejnosti. Ale co správné není, to je používat, zneužívat Poslaneckou sněmovnu pro zakrývání vlastních problémů.

Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dámy a pánové, my tu dnes nevedeme jen obyčejnou politickou debatu. Debatujeme o důvěře – o důvěře ve vládu, v politiku, v instituce, ve stát. Každé hlasování o důvěře či nedůvěře představuje v životě parlamentní demokracie milník. Milník, který zodpovědný politik nemůže, nesmí brát na lehkou váhu. A proto je správné, že jste přísní. Je správné, že kladete otázky. Je správné, že chcete vědět, jak vláda reaguje, když nastane problém.

Já jsem přesvědčen, že jsme na tyto otázky odpověděli a že jsme na tyto otázky odpověděli nejen slovy, ale především činy. Ne slovy, ne výmluvami, ale odpovědností a otevřeností a konkrétními kroky v řádu dnů a hodin. Nikdy jsme netvrdili, že neděláme chyby. Ale vždy jsme byli připraveni za ně nést odpovědnost. A zároveň jsme udělali víc pozitivních změn než vlády před námi. Máme zdravější veřejné finance, máme silnější ekonomiku, rostou mzdy. Máme rekordní investice, nové silnice a dálnice, nesrovnatelně lepší energetickou bezpečnost. Máme stabilizovaný důchodový systém, pracujeme na změnách ve školství. Máme stát, který je přátelštější, efektivnější a který více komunikuje digitálně.

A za poslední čtyři roky jsme také společně dokázali, že víme, kam patříme: že Česká republika patří na západ, že nikdy nepřestaneme bránit západní hodnoty, jako je svoboda, spravedlnost a suverenita. Proto vás, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, žádám, abyste nezapomněli, o čem tato schůze doopravdy rozhoduje. Nemá to být soudní líčení. Nemá to být ani kouřová clona. Nemá to být divadlo. Je to hlasování o tom, kdo a jak tuto zemi vedl lépe a jakým směrem. Já se toho porovnání nebojím. A věřím, že kdo chce, kdo chce rozhodovat podle faktů, podle výkonů, podle výsledků, podle toho, jak si Česká republika stojí, kde stojí a kam směřuje, tak tomu je jasné, komu dnes může důvěřovat.