Podnikatel Gebel rozběhl autonomní svobodnou zónu "Próspera" na honduraském ostrově Roatán.

Projekt autonomního města nezávislého na vládě státu, jehož je město součástí, rozběhl na honduraském ostrově Roatán německý businessman a propagátor myšlenky svobodných soukromých měst, Titus Gebel. Na ostrově vzniká speciální ekonomická zóna nazvaná „Próspera“ („Prosperující“), která bude mít vlastní právní systém nezávislý na mateřském státu Honduras. Veřejné, respektive vládní služby obyvatelstvu budou poskytovat soukromé firmy.

Obyvatelé ostrova mají zajištěna svá základní práva formou smlouvy uzavřené na základě „Dohody o soužití“, kterou nebude moci jednostranně změnit operátor zóny, ani většinová skupina občanů a dokonce ani vláda Hondurasu.

„Je to pravděpodobně poprvé v historii, kdy občané mají k dispozici skutečnou společenskou smlouvu, nikoliv pouze fiktivní,“ zdůraznil Titus Gebel.

„Próspera“ získala podstatnou autonomii na honduraské vládě. Zóna bude mít své vlastní regulatorní pravomoci a autonomní systém správy, který zahrnuje řešení sporů a zajišťování bezpečnosti.

Firmy působící v této zóně získají možnost svobodného výběru mezi více právními systémy.

„Próspera vznikla jako platforma pro ekonomický rozvoj, jehož partnerem je vláda Hondurasu, s cílem vytvořit první rozvojový ´hub´ na ostrově Roatán,“ informoval Gebel.

Regulatorní rámec i daňový systém v tomto poloautonomním hubu (ekonomické zóně) budou odlišné od systému platného v „mateřském“ Hondurasu, respektive na ostatním území tohoto karibského státu.

Podle Gebela patří tento regulatorní a daňový systém mezi nejlepší na světě. Měl by prý proto poskytovat kvalitní podmínky pro podnikatelské aktivity.

„Institucionální rámec zajišťovaný platformou Próspera umožní firmám vysoce profitabilní růst na svobodném trhu a to způsobem, který bude udržitelný jak pro životní prostředí, tak pro místní společenství.“

Gebel se podílel na vytvoření právního i administrativního rámce, když po několik let v projektu působil jako ředitel odpovídající za jeho právní stránku. Z funkce odešel poté, co celý projekt schválila vláda Hondurasu.

Podnikatel však nadále v projektu působí jako jeden z hlavních investorů.

Samotný ostrov Roatán má podle Gebela kvalitní infrastrukturu, zahrnující mezinárodní letiště s možností přímého letu do USA. Roatánský přístav nabízí také 2 terminály pro zaoceánské dopravní lodě.


Honduraský ostrov Roatán v Karibském moři.

Honduraský ostrov Roatán v Karibském moři.


„Jsme svědky úsvitu nové éry. Ta se nezrodila jako velký třesk, ale materializovala se postupně jako alternativa,“ konstatoval Gebel.

Próspera podle něho reprezentuje nového konkurenta na „trhu spolužití“ – konkurenta, který chápe, že vládnutí je služba obyvatelům.

Poukázal také na paralelu s městy, jako jsou Hongkong či Singapore. S tím, že honduraská zóna Próspera je unikátní v tom, že si jako první vytvořila zcela novou jurisdikci, která nabídne všem obyvatelům vládní služby na ryze smluvní bázi.

Tyto veřejné služby budou do velké míry zajišťovány externě soukromými firmami.

Honduras schválil již v roce 2013 zákon o vytváření tzv. ZEDE (zóny pro zaměstnanost a ekonomický rozvoj). Tento zákon vyžaduje ustavení státní komise, která bude schvalovat pravidla a regulace, vytvářené v zóně Próspera.

Na poloautonomním území zóny Próspera bude existovat i zastupitelský orgán, který může přijímat novou legislativu. Ta však nesmí měnit práva občanů, která jsou pevně garantovaná „Dohodou o soužití“ a „Chartou zóny Próspera“.

Honduraské zákony také vyžadují, aby ve speciální ekonomické zóně byla zakotvena daňová struktura. I v zóně Próspera proto budou existovat daně, které však podle Gebela budou „mírné“.

„Celkově vzato, jde o smíšený systém formy vládnutí na ryze soukromé bázi a tradičnějšího veřejného politického systému. Můžeme tomu říkat například Zóna prosperity,“ doplnil Gebel.

Ten již dříve založil organizaci a na ní navazující projekt s názvem „Free Private Cities“ (Svobodná soukromá města). Cílem bylo vytvořit na státu nezávislé soukromé město, které bude založeno na tržních a svobodných principech. Taková města nemají mít politické, demokraticky volené vedení.

Operátorem města, tedy jeho provozovatelem, zajišťujícím služby na ryze tržní bázi, by měla být soukromá firma. Soukromý „vlastník města“ by měl zajišťovat základní právní rámec platný na území města pro firmy i obyvatele.

Nezávislost na státu

Podnikatel Gebel usiluje o naplnění svého projektu svobodných soukromých měst (Free Private Cities) již dlouhou dobu. Stěžejním principem soukromého města vždy byla jeho nezávislost na státu a absence demokratických politických orgánů.

„Preferuji klasický liberální minarchistický modeI , v němž roli státu vykonává soukromá společnost, jejíž působení je vázáno bilaterálními smlouvami s jednotlivými občany,“ prohlásil dříve v rozhovoru. (Minarchismus na rozdíl od anarchismu uznává existenci minimálního státu; pozn. redakce).

„Domnívám se, že tento model bude fungovat nejlépe a bude přijatelnější pro více lidí,“ upřesnil Gebel.

Určitým vzorem pro Gebelova autonomní soukromá města jsou městské státy, jako Monako (v němž Gebel v současnosti žije) či Singapur.

Obyvatelé města mají být podle Gebela současně zákazníky této provozovatelské soukromé firmy, která jim za pravidelný, smluvně daný roční poplatek zajišťuje základní služby, jako je ochrana života, svobod a soukromého vlastnictví.

Výhodou takového města má být garance právních jistot (operátor města nemůže měnit své smluvně ukotvené závazky vůči obyvatelům ani jejich práva), absolutní bezpečnost a zachování svobody obyvatel.

Jak Gebel dříve upozornil, soukromé město by v plné míře garantovalo ekonomická a občanská práva. V opačném případě by prý soukromé město pro zákazníky nebylo atraktivní.

Soukromá města

Soukromá či polosoukromá, na státech částečně nezávislá města nejsou úplnou novinkou. Podobné experimenty probíhají a to většinou na bázi charterových měst či speciálních ekonomických zón.

V poslední době se v této souvislosti hovořilo například o Hondurasu, konkrétně o městu Amapala, které se mělo změnit na nezávislé město na bázi speciální ekonomické zóny. Například The Economist označil tento honduraský projekt za „tropickou miniutopii“.

Už v roce 2012 honduraská vláda schválila vytvoření 3 soukromých měst, která měla mít svoji autonomní policii, zákony, vládu a daňový systém.

Diskutován byl také projekt „dokonale bezpečného“ soukromého města (v když v zárodku mělo jít spíše o autonomní luxusní městskou čtvrť) pro nejbohatší elitu v Guatemale, v lokalitě Paseo Cayala poblíž guatemalského hlavního města Guatemala City.