Hlavním motivem nastolené antibritské politiky EU je zastrašit sankcemi, restrikcemi, bariérami a ostrakizacemi všeho druhu další disidentské státy, které by také pomýšlely na odchod z unie.

Tvrdý Brexit oznámený britskou premiérkou Theresou Mayovou je krok, který si vynutili vládci Evropské unie v Bruselu a Berlíně. Cílem eurovládců je – alespoň navenek – potrestat „pomýlenou“ Británii, která sešla z „jediné správné“ cesty. Hlavním motivem nastolené antibritské politiky EU je zastrašit sankcemi, restrikcemi, bariérami a ostrakizacemi všeho druhu další disidentské státy, které by také pomýšlely na odchod z unie.

Negativní a destruktivní postup bruselských politických „elit“ vůči Velké Británii, jehož středobodem jsou sankce, restrikce a uzavírání unie před nejbližšími partnery, jen dokazuje zhoubnou podstatu Evropské unie.

Její šéfové chtějí na své smrtící cestě k unitarizaci neexistujícího evropského národa dosáhnout absolutního „klidu na práci“, tedy na další nerušené spoutávání kontinentu do čím dál ostřejších regulatorních okovů, olejovaných záplavou neefektivních dotací, které jsou primárně zdrojem bující kriminality.

K tomu potřebují dokonalou jednotu a poslušnost členských států. Jinakost je povolena sotva tak na úrovni místního folklóru a to jen tehdy, pokud se takové aktivity odehrávají pod billboardem velebícím EU za její velkorysou podporu (zaplacenou z peněz poplatníků, dominantně těch ze Spojeného království).

Požár v bruselském soukolí

Britské rozhodnutí o odchodu z EU je tedy z pohledu Bruselu neodpustitelným „útokem“ na cíle jejího politicko-úřednického soukolí. Je to jiskra, která se může přeměnit v oheň a celou „vznešenou unijní stavbu“ uvrhnout v trosky.

Proto chce Brusel hrozící požár udusit v zárodku a to s využitím všech metod a nástrojů, včetně „obchodní války“ vůči Británii, i když to nezbytně mnoho států unie (včetně Česka), vzhledem k doposud rostoucím obchodním vztahům, ekonomicky poškodí.

Občan a firmy (s výjimkou těch nejmocnějších, které jsou s centrální mocí propojeny) jsou ovšem z pohledu eurokomisařů a nejvyšších prounijních šéfů málo podstatní. Jediným cílem evropských kormidelníků a jejich úředního aparátu je přežití myšlenky „velké a mocné Unie“ a současně zachování prebend, moci a doživotních výhod pro vládnoucí unijní struktury.

Tvrdý Brexit jako reakce

Britská premiérka Mayová tedy oznámila „tvrdý brexit“, jakožto úplný odchod Velké Británie z jednotného trhu EU i některých dalších institucí, a to v reakci na dosavadní faktický odpor šéfů EU k jakýmkoliv možnostem volné obchodní spolupráce se Spojeným královstvím.

Je velmi předčasné činit jakékoliv soudy o reálných důsledcích tvrdého brexitu pro tu či onu stranu. Ostatně, Británie je stále členem EU, když o vystoupení z Unie ještě ani formálně nepožádala. Obava z akutních reálných dopadů tedy není na místě.

Není však pravda, jak píší někteří dezinformátoři, že si Mayová tvrdý brexit „zvolila“. Není pravda, že se „rozhodla“ spálit mosty mezi ostrovním královstvím a unií. Ona byla k „tvrdému“ brexitu dohnána, donucena bruselským aparátem, který bojuje o své zachování, o další posilování rostoucí moci a velikosti dobytého teritoria.

Dogmatická mantra

Británii je formálně předhazováno, že chce regulovat volný pohyb občanů ze zemí EU. Bruselané proto zkonstruovali a do veřejného prostoru vyslali dogmatickou mantru o tom, že „bez volného pohybu osob nemůže být země součástí volného evropského trhu“.

To je klasická manipulace, která se snaží z účelového politického postoje učinit jakousi fyzikální či ekonomickou zákonitost.

Británie a její firmy mohou být součástí volného evropského trhu i bez existence volného pohybu osob, jaký pro občany EU platí dnes.

Veškerá dosavadní protilondýnská rétorika naznačuje, že Brusel nebere jednotný unijní trh jako přirozený stav, jako něco, co slouží lidem a firmám a co má být prostředkem k většímu blahobytu obyvatelstva.

Pokud by tomu bylo naopak, nevylučovali by Junckerové a Tuskové, řízeni kancléřkou z Berlína, z přístupu k tomuto jednotnému trhu jednoho z dosavadních členů, který je významným trhem sám o sobě…

Jenže bruselská armáda si uzurpovala jednotný trh EU jako nástroj politického vydírání. Jednotný (nevolenými eurokomisaři masivně regulovaný) trh EU je Bruselem „prodáván“ jako svatý grál, který má sloužit zejména k propagandistickým účelům jeho milostivých „správců – regulátorů“.

Dotýkat se jej mohou jen hodné a loajální vlády, nikoliv zlobiví bývalí členové unie.

Británie po zániku EU

Smutnou, ale typickou kapitolou je přístup vládnoucích Bruselanů v Česku. Ti ve svých vyjádřeních v reakci na vynucený „tvrdý brexit“ podpořili, jak jinak, Brusel a jeho oficiální politickou linii.

Ministr zahraničí Zaorálek deklamoval, že „pokud bude Velká Británie kontrolovat počet příchozích z Evropské unie, musí počítat s recipročním opatřením ze strany unijních zemí“. Ano, Brity je nutno potrestat! Jen přitom naši hrdinští britobijci zapomínají, že Británie byla před EU, byla v EU a bude i po zániku EU.

Naši hrdinští britobijci zapomínají, že Británie byla před EU, byla v EU a bude i po zániku EU.

Totéž se ovšem nedá říci o naší zemi. Česká republika se už dávno v EU rozpustila jaká ona pověstná Topolánkova a Vondrova kostka cukru na předražených eurobillboardech.

Premiér Sobotka vůči Mayové kontroval zopakováním povinné bruselské mantry, tedy „že není možné regulovat volný pohyb v EU a současně být součástí evropského trhu“. Načež nezapomněl zdůraznit, že bude hájit zájmy českých občanů v Británii.
To je zcela bizarní přístup. Jistě, na hájení zájmů našich občanů v zahraničí není samo o sobě nic špatného, i když se jedná o ryze utopické přání.

Česká republika se už dávno v EU rozpustila jaká ona pověstná Topolánkova a Vondrova kostka cukru na předražených eurobillboardech.

V kontextu brexitu však upřednostňování zájmů „prostých občanů“, kteří z Česka odcházejí “za lepším“ do Británie, zavání farizejstvím a vyháněním čerta ďáblem.

Tuzemští socialističtí politici fakticky upřednostňují zájmy českých (a moravských) ekonomických emigrantů, kterým se doma vedlo špatně (jak je to možné za vlády ČSSD? v Česku přece již dávno měl být dosažen ráj…), na úkor firem, které obchodují či chtějí obchodovat s Británií, potažmo na úkor zaměstnanců, kteří v těchto firmách (jež budou poškozeny exkomunikací Británie z jednotného trhu) pracují.

Zájmy českých ekonomických migrantů

Z pohledu tržního byznysu (který jako jediný živí tuzemskou vládu a její rozpočet) je nepochopitelné, proč by měly být upřednostněny zájmy ekonomických migrantů na úkor zdejšího průmyslu a podnikání.

Ano, nejlepší by bylo zachovat mezi EU a ostrovním královstvím volný pohyb osob i volný obchod. Pokud to ale nejde, pokud se Britové rozhodli pro návrat k tradiční politické samostatnosti (tedy nezávislosti na občany opovrhujícími mocnáři v Bruselu a Berlíně), pak by bylo racionální a všeobecně prospěšné preferovat zachování volného obchodu, třeba i na úkor volného pohybu osob.

Je tak čím dál víc zřejmé, že ústředním motivem našich vládců, či spíše místodržitelů evropské moci, je nechávat si vrátka do Bruselu otevřena co nejvíce dokořán tak, aby mohli svou celoživotní politickou pouť (placenou daňovými poplatníky) v příhodné chvíli završit ještě velkoryseji placenou kariérou v byrokratickém ústředí bruselského Berlaymontu.