Státem vlastněná a řízená Česká pošta působí jakoby působila na Marsu. Vedení firmy nemá 2 tisíce korun na zvýšení mezd pošťáků, jejichž platy jsou blízké životnímu minimu.

Velmi asociálně se zaměstnavatel – socialistický stát chová v Česku k lidem, kteří ve státních službách skutečně pracují. Ano, jde o pošťáky, jejichž část chystá stávku za vyšší platy. Stávkujícím pošťákům se nelze divit. Pokud jim stát, který je majitelem České pošty, dává základní plat na úrovni 15 až 17 tisíc Kč, jak tvrdí odboráři, je to přímo ukázkový důkaz o absolutní neschopnosti státu podnikat či dokonce poskytovat skutečné služby.

Přesněji řečeno, je to důkaz o neschopnosti státu úspěšně podnikat v segmentu, v němž si stát nadekretoval částečný monopol na některé služby a fakticky tím znemožnil vstup plnohodnotné konkurence na trh.

Česká pošta bez úplné konkurence vždy byla, je a bude jen „výkladní skříní“ navždy stagnujícího socialistického mastodonta, který je více úřadem, než tržní firmou.

Česká pošta bez úplné konkurence vždy byla, je a bude jen „výkladní skříní“ navždy stagnujícího socialistického mastodonta, který je více úřadem, než tržní firmou.

Ale zpět k pošťákům a jejich platům. Především je nutno poukázat na bizarní paradox. Pošťáci jsou sice fakticky státními zaměstnanci, ale na rozdíl od úředníků vykonají skutečnou tržní službu pro zákazníky.

Poštovní služby totiž vždy byly, jsou a budou klasickou tržní službou, a to i kdyby tuto skutečnost stát kamufloval ještě tvrdšími regulacemi a další monopolizací poštovních služeb ve prospěch své pošty.

Bez ohledu na cokoliv, pošťáci na trh dodávají zákazníkům reálnou tržní službu (v nějaké podobě, o jejichž detailech by se dalo kriticky a dlouze diskutovat), po níž je reálná poptávka široké veřejnosti.

Pošťáci, navzdory dosavadními přetrvávajícímu „úřednímu“ charakteru České počty, nejsou tím typem úředníků, který veřejnosti nabízí jen šikanu, buzerování, on-line šmírování, penalizace a hrozbu násilím, jako je tomu u jiných státních úřadů. (S „čestnou“ výjimkou těch státních úředníků, kteří jsou placeni jen za to, že rozhazují miliardy z kapes daňových poplatníků formou sociálních dávek).

Pošťák a ministerská svačinářka

Pokud jsou pravdivé informace o tom, že základní platy pošťáků se pohybují na úrovni 15 – 17 tisíc korun, pak to je klasický příklad pokryteckého farizejství a dichotomie státu, respektive všech zodpovědných politiků.

Paradoxem je, že Česká pošta spadá do gesce sociálně demokratického ministra Milana Chovance. Jeho stranický a vládní šéf se vehementně a s velkou pompou stará o platy zaměstnanců soukromých firem (jako je zahraniční Ahold), ale přitom mu ani trochu nevadí, že skuteční pracovníci státní pošty jsou odměňováni hůře, než svačinářky na kterémkoliv ministerstvu.

Sociální demokracie se den co den bije v sociální prsa, útočí na všechny strany pod vlajkou boje za sociální spravedlnost a vede svatou válku proti „sociálnímu vylučování“. Přitom ve své vlastní, státem provozované továrně na dodávku poštovních služeb si sama vytváří velkou skupinu lidí, která k onomu mýtickému „sociálnímu vyloučení“ má velmi blízko.

Monopolní státní pošta je přitom všemi myslitelnými způsoby zvýhodňována jak exkluzivními vládními zakázkami, tak dokonce enormními dotacemi z kapes daňových poplatníků.

Poslední výbuch neschopnosti

Připravovaná stávka ostudně placených pošťáků je poslední kapkou, či spíše posledním výbuchem neschopnosti a nemohoucnosti jejího majitele – státu. O neschopnosti, neřkuli asociálnosti managementu ani nemluvě.

Šéf pošty se nechal slyšet, že pokud by nízkopříjmové části pošťáků skutečně přidal jimi požadované dvě tisícovky, firma by zkrachovala. Inu, jaký vlastník, taková firma.

Předlužený stát má jednou nohou vždy permanentně nakročeno ke krachu. Vážné ekonomické problémy monopolní pošty, jíž hrozí kolaps po nepatrném zvýšení platu zaměstnancům pracujícím za částku blízkou životnímu minimu, jsou tedy logické.

Stát neumí podnikat. A na částečně zmonopolizovaném a přeregulovaném trhu to pro státní firmu platí desetinásobně.

Deregulace a privatizace skanzenu

Jediným skutečným řešením problémů státní pošty (jejíž problémy jsou vždy vážným problémem pro velkou část občanů ČR – potenciálních odběratelů poštovních služeb) je totální deregulace poštovního trhu a okamžitá privatizace zkostnatělého a napůl zkrachovalého státního poštovního skanzenu.

Spravedlivou výši mzdy pro pošťáky dokáže stanovit pouze a jen trh. Nikoliv politici (a budiž opětovně zopakováno: hrubá mzda na úrovni 15 tisíc Kč vyplácená pošťákům je kardinální ostudou všech vládních politiků).

Dokud však páni Sobotkové a Chovancové (z ostudy kabát by si však měli ušít i jejich předchůdci v různorodých stranických dresech) budou „svoji“ poštu nadále chápat jen jako úřad na poskytování sociálních služeb, stane se kolaps České pošty neodvratným, i kdyby byl navenek kamuflován ještě úpornější propagandou a ještě vyššími dotacemi.

Smrtící kombinace

Stav, ve kterém se dnes státní pošta nachází (regulovaný trh + regulované ceny + státní dotace), je přímo smrtící kombinací.

Pošta je přitom typově naprosto standardní obchodní firma působící v úplně běžném tržním segmentu služeb. Každý další den, po který ji nezodpovědní politici budou udržovat v kómatu státního vlastnictví hýčkaném mnoha regulatorními polštáři, budou pro poštu jen prodlužováním tragikomické frašky.

Její dopady na nejširší veřejnost budou jednak bizarní (nefunkčnost, respektive stav blízký kolapsu je u monopolního dodavatele široce poptávaných služeb absolutně nepochopitelný) a jednak velmi neblahé (lidé jsou vládou ochuzováni o skutečnou službu, kterou by pošta na volném trhu jistě dokázala nabízet).