Protikuřácký zákon zakazuje celoplošně a tedy absolutně kouření v hospodách či restauracích a to od konce května roku 2017. Politici tím učinily zásadní krok směrem ke společnosti, jež neuznává soukromé vlastnictví ani svobodnou volbu občanů.

Právě schválený zákaz kouření v restauracích potvrdil, že znárodňování soukromého majetku nabralo vyšší obrátky. Státní moc, zosobňovaná armádou státních úředníků a skupinkou zákonodárců, kteří chtějí svět uregulovat k zániku, tímto jasně ukázala, že při potlačování svobod se nezastaví nikdy a před ničím.

Zákon přijatý v Poslanecké sněmovny hlasy vládních stran za pomoci Topky a Starostů zakazuje celoplošně a tedy absolutně kouření v hospodách či restauracích a to od konce května roku 2017. Vládnoucí elity tímto učinily zásadní krok směrem ke společnosti, jež neuznává soukromé vlastnictví ani svobodnou volbu občanů.

Zákaz kouření v hospodách je současně možné považovat za „důstojného“ pokračovatele Velkého Šmírovacího Bratra (EET), který svou nenechavou železnou úřední pěstí poprvé zabouchal na dveře soukromých podnikatelů před pár dny.

Uzákonění absolutního zákazu kouření v soukromých restauracích ukázalo, že ani v demokratickém státu neexistují dveře, které by si stát netroufl vyrazit. Prokázalo se, že pro veřejnou politickou moc neexistuje prostor, který by nedokázala dobýt a zakázat v něm cokoliv, čeho se vládcům právě zamane.

Cesta do ministerských pekel

Schválený zákon „o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek“ z dílny ministerstva zdravotnictví je učebnicovým důkazem toho, že cesta do pekel může být dlážděna i původně dobrými úmysly.

Samotná myšlenka ochránit nekuřáky před chemickou agresí dýmem produkovaným cigaretami kuřáků je správná a rozumná. Žádný nekuřák by neměl být nedobrovolně vystavován cigaretovým „exkrementům“, kterými si svoje zdraví dobrovolně ničí kuřáci.

Pokud by lidé méně kouřili, případně nekouřili vůbec, zaručeně by se tím snížilo mnoho škodlivých důsledků – jednak vůči vlastnímu zdraví kuřáků, jednak i vůči nekuřáckému okolí.

Zákaz kouření v hospodách je možné považovat za „důstojného“ pokračovatele Velkého Šmírovacího Bratra (EET), který svou nenechavou železnou úřední pěstí poprvé zabouchal na dveře soukromých podnikatelů před pár dny.

Stát by ovšem současně přišel o masivní daňové příjmy z tabákové daně, což lze považovat za stejně blahodárný jev, jako je případná redukce cigaretových agresí vůči nekuřákům. Každá koruna v rukou státu je z podstaty systému vždy neefektivně promarněna ve srovnání se situací, pokud by s vlastními prostředky nakládal ten, kdo si je na trhu reálně vydělal.

Zdraví státu by se snížením tabákových příjmů podstatně zlepšilo, protože daně jsou pro obyvatele ve svých nejširších důsledcích stejně zhoubné, jako je nikotin škodlivý pro aktivní i pasivní kuřáky. A zdravotní systém by ušetřil na výdajích na léčbu nemocí spojených s kouřením.

Bez dalších diskusích lze tedy jednoznačně konstatovat, že bez cigaret a bez kouření by na světě bylo velké části lidí (s výjimkou zaměstnanců tabákových firem) o něco lépe.

Vyhánění čerta ďáblem

Úplný zákaz kouření v soukromých hospodách a restauracích je ovšem zrůdnou kombinací totalitární zvůle a vyhánění čerta ďáblem. Takový zákaz zcela flagrantně porušuje právo vlastníků nemovitostí nakládat svobodně se svým majetkem.

Jestliže připustíme, aby stát svévolně vnucoval majitelům hospod pravidla, která odrážejí názor jedné skupiny osob uzurpujících si právo rozhodovat o lidských životech a majetku druhých, pak se vystavujeme rizikům dalšího posunu k nesvobodě a nevolnictví.

Je totiž nutno důrazně podotknout: nově schváleným zákonem stát nezakazuje kouření jako takové!

Stát pouze zakázal kouření v některých specifických prostorách, jako jsou restaurace. Nepokouší se eliminovat kouření jako takové. Učinil „pouze“ zásadní krok k eliminaci soukromého podnikání a posledních zbytků zdání práva na soukromé vlastnictví.

Svobodná volba restaurace

Soukromá restaurace je uzavřený prostor, do kterého lidé vstupují výhradně podle svých preferencí a vždy pouze na základě své dobrovolné, tedy svobodné volby. Každý si přece může vybrat restauraci dle svých představ. Někdo dá přednost zakouřené putyce, jiný nekuřácké restauraci či její nekuřácké části.

Svobodnou volbu občanů však stát nerespektuje; není mu po chuti. Stát, včetně toho „demokratického“, totiž uznává jedinou volbu – volbu, kterou provede armáda státních úředníků buď sama a nebo prostřednictvím skupiny zvolených poslanců. Jako tomu bylo v případě antikuřáckého zákona (ten by však měl být označován spíše za antipodnikatelský zákon; kouření jako takové přece nezakazuje).

Zákaz kouření v restauracích je pokryteckým a propagandistickým činem, jehož hlavní obětí budou hospodští a jejich zaměstnanci.

Pochopitelně, poškozeni budou i kuřáci. Těm stát odebral jejich přirozené právo konat na určitém místě činnost, která jim vyhovuje a která zároveň nezpůsobuje jakoukoliv agresi vůči okolí, jelikož každý potenciální host restaurace je předem informován o tom, že dotyčná restaurace je určena kuřákům.

Stát nahnal kuřáky k nekuřákům

Tak či tak, kuřáci budou v klidu kouřit dál všude tam, kde to půjde, zejména ve veřejných prostorech, tedy „na státním“. Stát tak svým zákazem kouření v restauracích fakticky vyhnal kuřáky do ulic a do míst, která spravuje veřejná moc.

Kouření zůstane nadále legální činností na většině území České republiky. Zatímco dosud se kuřáci mohli „vyřádit“ v uzavřených prostorách soukromých restauracích, tedy izolovaně od nekuřáků, již vbrzku to bude jinak.

Tím, že stát vyhnal kuřáky z restaurací (a velká část hospod bude muset zavřít krám), nahnal kuřáky blíže k nekuřákům. Obě skupiny se ještě více promísí jednak ve veřejném prostoru a jednak v soukromí.

Kuřáci budou více kouřit doma v bytech či na svých soukromých balkónech. Tím budou páchat ještě větší agresi vůči spolubydlícím doma, ale i vůči nekuřáckým sousedům…

Každý si tedy bude moci kouřit, kdy chce a – až na pár výjimek, včetně restaurací – také kde chce. Potenciální hrozba agresí kuřáků vůči nekuřákům se po případném schválení protikuřáckého zákona nijak nezmenší. Spíše naopak.

Kuřácká agrese zesílí

Agrese páchaná cigaretovými jedy vůči nevinným nekuřákům může potenciálně ještě zesílit. Kuřáci nebudou kouřit v hospodách, ale budou více kouřit na ulici, budou více kouřit před vchody do „zakázaných“ prostor a podobně. Tedy všude tam, kde se přirozeně vyskytují i nekuřáci.

Výsledek zákonodárného procesu tak nakonec bude bizarní: dojde k dalšímu zhoršení problému, případně dokonce k vytvoření problému nového, který dříve neexistoval.

Kouřit a škodit cigaretovými emisemi se bude vesele dál. Stát je totiž na přítoku daňových prostředků z prodeje cigaret natolik závislý, že si fakticky netroufá začít vést skutečný boj proti kouření.

Smrtící kombinace s EET

Jedinou obětí „svatého protikuřáckého tažení“ státu tak budou restauratéři, hostinští a jejich zaměstnanci, kteří přijdou o zákazníky a svoji obživu.

Kombinace elektronické evidence tržeb (respektive účtenkové loterie) a zákazu kouření bude pro značnou část hostinských smrtící.

Protikuřácký zákon zakazující provozovat restaurace, v jejichž části lze kouřit, je projevem neomezeně rostoucí zvůle státní moci, která si bezostyšně – vědoma si své nepostižitelnosti ze strany veřejnosti – uzurpuje právo řídit a regulovat lidské životy.

Důsledky tohoto trendu již jsou a čím dál víc budou zcela tragické. Demokratický systém se postupně mění v novou, modernější a sofistikovanější formu totality.