Opozice ve sněmovně cupovala Babišovu vládu na kusy: Hrozí rozpočtový armageddon. (Ilustrační foto).

Opoziční strany v debatě o vyslovení důvěry cupovaly v Poslanecké sněmovně Babišovu vládu na kusy. Podle opozice v zemi pod vedením Andreje Babiše hrozí rozpočtový armageddon. Expremiér Petr Fiala varoval, že Babišova vláda vykreslila Česko jako zemi v rozkladu, což od ní byla „manipulace, která má připravit půdu pro rozhazování peněz“.

Podle lidoveckého poslance Benjamina Činčily nová vláda po vzoru hnutí ANO slibuje všechno všem, ale ještě k tomu přidala slib Motoristů, že to splní s vyrovnanými rozpočty.

„A vůbec vám není blbé, že tím klamete naše občany,“ prohlásil na adresu Babišova kabinetu.

Za první důvod pro nehlasování pro důvěru nové vládě označil bývalý ministr práce Marian Jurečka (KDU-ČSL) fakt, že koalice se nechystá vydat ke stíhání premiéra Andreje Babiše (ANO) a předsedu Sněmovny Tomia Okamuru (SPD).

„Není důvod, aby nebyl v kauze, ve které ta žádost je, vydán. My poslanci a senátoři nemáme být nějakými nadlidmi, a pokud máme mít imunitu, tak pouze na to, co říkáme u tohoto mikrofonu, ale ne na to, co děláme ve svém občanském nebo podnikatelském životě,“ deklaroval Jurečka.

Poslanec TOP 09 Michal Kučera kritizoval vládní prohlášení. Za nesmysl označil plánované slevy na jízdné ve výši 75 procent.

„To snad nikdo soudný nemyslí vážně. Já nevím, proč by měl stát platit mému synovi, když dojíždí do školy, slevu 75 procent, jestli stát je tak bohatý,“ podotkl Kučera.

Předseda TOP 09 Matěj Ondřej Havel kritizoval, že Babišova vláda odmítá euro.

„Nepřijetí eura vnímá TOP 09 jako škodlivé pro naši zemi. Jde o to, jaké místo chceme mít v Evropě, jak stabilní ekonomiku chceme mít. V eurozóně se rozhoduje. Pokud euro nemáme, často máme menší vliv na důležitá rozhodnutí,“ prohlásil.

Předseda STAN Vít Rakušan napadl zřízení postu zmocněnce pro klimatickou politiku na ministerstvu životního prostředí pro poslance za Motoristy Filipa Turka s tím, že je to politická trafika.

„Zmocněnec pro Green Deal přinese pro naši zemi velký profit. To všichni očekáváme a budeme to s velkou zvědavostí a napětím sledovat,“ podotkl sarkasticky Rakušan.

„Premiér, který sliboval silné Česko, vytvořil koalici proti tomu, aby se politici vydávali k trestnímu stíhání. A stal se rukojmím extremistů a Motoristů. Výsledek je od vlády podpora a nepodpora Ukrajiny, podpora a nepodpora muniční iniciativy,“ dodal Rakušan.

Předseda poslaneckého klubu TOP 09 Jan Jakob ve Sněmovně zpochybnil rozpočtové plány vlády.

„Konsolidace veřejných financí se za této vlády konat nebude. Ne proto, že by to bylo nemožné, ale proto, že je to politicky nepohodlné,“ uvedl.

Kombinace vysokých výdajů a nulové konsolidace způsobí podle Jakoba „rozpočtový armagedon“.

Podle předsedy KDU-ČSL Marka Výborného Babišova vláda slibuje všechno všem. Podle něho by splnění všech vládních slibů za čtyři roky stálo víc než 700 miliard korun.

„Kdo ten rozpočtový armagedon zaplatí? A ptám se dále Motoristů: To je v souladu s vaším programem?“ zeptal se řečnicky Výborný. (sfr)

Projev expremiéra Petra Fialy v Poslanecké sněmovně v diskusi o vyslovení důvěry vládě Andreje Babiše

Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, to, že nová vláda předstupuje před Sněmovnu a žádá o naši důvěru, to není nějaký rituál nebo není to jenom nějaká povinná formalita, je to vážné rozhodnutí. Rozhodnutí, které má důsledky, dlouhodobé důsledky pro směřování naší země. Tím spíš, že ten okamžik teď nastává v situaci, v době, která je bez přehánění velmi složitá, plná výzev a nebezpečí a kdy obzvláště záleží na tom, kdo, jak a jakým směrem naši republiku povede.

Já jsem za poslední čtyři roky nebo za poslední roky na tomto místě v podobné situaci stál několikrát. Poprvé jsem o důvěru pro svou vládu žádal před čtyřmi lety já sám. V těch dalších případech jsem se svými kolegy čelil pokusu o vyslovení nedůvěry. Vždy jsem přitom považoval za potřebné a za samozřejmé vůči Poslanecké sněmovně argumentovat pravdivě a věcně, opírat se o jasná ověřitelná data a nést politickou odpovědnost za skutečný stav země, nikoliv za jeho účelově vystavěnou mediální karikaturu. A to je pro mě jediný způsob, jak ke Sněmovně přistupovat s respektem, který jí náleží.

A co se děje dnes? Vláda Andreje Babiše nás žádá o důvěru a současně Českou republiku od svého nástupu systematicky vykresluje jako zemi, která je v rozkladu, kde nefunguje infrastruktura, ani veřejné instituce, jako stát, který nemá na nic peníze a kterému nezbývá, než se dál a více zadlužovat. Jak už jsem to opakovaně připomínal dřív, není to pravda. Je to manipulace, která má zakrýt skutečný stav věci a má zakrýt úspěchy našich firem, našich občanů a úspěchy mé vlády a připravit půdu pro rozhazování peněz a pro nejrůznější nestandardní kroky.

Dámy a pánové, kteří nás ještě sledujete, nejste tady v Poslanecké sněmovně, ale prostřednictvím médií, tak bych chtěl, protože jste možná z těch předcházejících vystoupení trošku znejistěni, tak bych chtěl uvést věci na pravou míru. Nemáme se tady zabývat programovým prohlášením vlády Petra Fialy, jak to tady dělali moji předřečníci, protože vláda Petra Fialy o důvěru nežádá. To jsme dělali před čtyřmi lety. Nemáme se tu ani zabývat primárně výsledky vlády Petra Fialy, jak jsme to dělali v předvolebních debatách. To dnešní setkání je proto, abychom se tady zabývali programovým prohlášením vlády Andreje Babiše. A očekával bych od reprezentantů vlády, kteří dosud vystupovali, že budou vysvětlovat a hájit toto programové prohlášení, ale v mnoha případech tomu tak nebylo. A z obou těchto důvodů i proto, jak lživě vykresluje vláda Andreje Babiše od svého nástupu situaci v naší zemi, i proto, co jsme tady slyšeli například ve velmi neseriózním vystoupení mého předřečníka, tak považuji za nutné začít fakty.

V úvodu svého vystoupení se zaměřím na to, v jakém skutečném stavu jsem na sklonku minulého roku symbolicky předal Českou republiku Andreji Babišovi. A budu to dělat tady a teď mimo jiné proto, aby bylo možné za několik let objektivně posoudit, zda se země skutečně posunula kupředu, anebo zda to byla jen promarněná příležitost nebo ještě něco horšího. Bude to jen vybraný velmi stručný nástin reality. Kdo má zájem o další podrobnosti, tak je najde ve veřejně přístupné publikaci, například ve veřejně přístupné publikaci Česko 2025, kterou jsem také osobně při jmenování nové vlády předal novému premiérovi.

Když jsem v roce 2021 od Andreje Babiše přebíral odpovědnost za vedení země, tak Česká republika byla ve vleklé krizi, a to navzdory dlouhodobé ekonomické konjunktuře. Schodek veřejných financí tehdy přesahoval pět procent hrubého domácího produktu. Naše země byla nejrychleji se zadlužující ekonomikou v celé Evropské unii. Inflace prudce rostla, například v lednu 2022 dosáhla 9,9 procent. V listopadu 2021 měly české domácnosti druhou nejvyšší cenu energií v Evropě, a to i podle těch indexů, které rád používá Karel Havlíček. Navíc jsme byli extrémně závislí na Rusku, 97 procent dováženého plynu a přibližně polovina ropy pocházela právě odtud.

A co s tím udělala moje vláda? Dnes je deficit veřejných financí pod hranicí dvou procent HDP, naše ekonomika podle dat Českého statistického úřadu rostla téměř o tři procenta a obdobný růst se očekává i v letošním roce. Mezinárodní srovnání – Česká republika se tak řadí mezi třetinu nejrychleji rostoucích ekonomik v Evropské unii, podle indexu prosperity patříme mezi třetinu nejzdravějších ekonomik v Evropské unii a současně jsme devátou nejméně zadluženou zemí.

Podle časopisu The Economist je dnes Česká republika šestou nejlepší ekonomikou v rámci 36 zemí OECD. Nezaměstnanost je dlouhodobě nejnižší v unii. Průměrná mzda přesahuje 48 000 korun a meziročně vzrostla reálně o 4,5 procenta. Průměrný starobní důchod v loňském roce přesáhl hranici 21 000 korun.

Dámy a pánové, ukazují snad tato objektivní mnohokrát ověřená čísla na stát, který selhal? No, rozhodně ne. Ukazují stát, který je ekonomicky úspěšný. A podívejme se na další oblasti. V oblasti energetiky jsme systematicky pracovali na tom, aby se Česká republika zbavila závislosti na Rusku, proti čemuž ta předcházející vláda Andreje Babiše neudělala vlastně vůbec nic. My jsme zajistili 3 miliardy metrů krychlových ročně z LNG terminálu v nizozemském Eemshavenu, což je více než třetina roční spotřeby České republiky. Současně jsme se podíleli na projektu terminálu v německém Stade, kde má Česká republika od roku 2027 nasmlouvanou kapacitu 2 miliardy metrů krychlových plynu ročně, a to je zhruba čtvrtina naší spotřeby.

Posílili jsme ropnou bezpečnost rozšířením kapacity ropovodu TAL-PLUS. To nebylo vůbec jednoduché ani diplomaticky, politicky, ani jinak. Ale je to hotové a ropovodem TAL-PLUS proteče až 8 milionů tun ropy ročně, což je kompletní spotřeba českých rafinérií. Kromě toho jsme získali kontrolu nad plynovými zásobníky i nad přenosovou soustavou.

Pokud jde o jadernou energetiku, v červnu 2025 jsme uzavřeli smlouvu na výstavbu nových bloků v Dukovanech s výkonem přibližně dva tisíce megawatt, přičemž minimálně 60 procent dodávek zajistí český průmysl. A je to také vysoutěženo s obcí na další dva bloky v Temelíně. Takže rád slyším, že nová vláda chce v tomto pokračovat. Alespoň v tomto chce pokračovat a dostavbu Temelína také zváží.

Současně jsme zahájili rozvoj malých modulárních reaktorů, když ČEZ získal podíl ve společnosti Rolls-Royce SMR a budoucí instalovaný výkon malých modulárních reaktorů v České republice by měl přesáhnout tři tisíce megawatt. Vedle toho jsme samozřejmě rozvíjeli obnovitelné zdroje, což je také důležité. Jen v roce 2024, v jednom roce, k síti bylo připojeno 209 tisíc.

Pokud jde o dopravní infrastrukturu, dlouho zanedbávanou věc v České republice, dosáhla zde naše vláda historicky rekordních investic. Celkové rozpočtové výdaje na dopravu za působení naší vlády dosáhly částky 603,8 miliardy korun. Otevřeli jsme 214,5 kilometrů nových dálnic, 125 kilometrů silnic první třídy a zahájili jsme, to je taky důležité, zahájili jsme 254 kilometrů dálničních staveb a 149 kilometrů silnic první třídy. To jsou, dámy a pánové, nejvyšší čísla, jednoznačně nejvyšší čísla v naší moderní historii.

Významně jsme také pokročili s přípravou vysokorychlostních tratí. Z celkově plánovaných 768 kilometrů je v současnosti v přípravě 487 kilometrů. K tomu proběhla rekonstrukce 139 nádraží, modernizovalo se víc než 306 kilometrů tratí a zabezpečeno bylo 615 železničních přejezdů.

Vedle těch ekonomických a infrastrukturních výsledků bych chtěl také připomenout, že velkým úspěchem naší vlády byla čitelná, předvídatelná, pevně hodnotově ukotvená zahraniční a bezpečnostní politika, která důsledně hájila zájmy České republiky a bezpečí jejích občanů. Obranné výdaje jsme zvýšili na požadovanou hranici dvou procent HDP. Investovali jsme a dobře jsme investovali do modernizace armády. Naše vláda pořídila 24 letounů F-35 a 246 bojových vozidel pěchoty CV90, transportní letouny, tanky Leopard a další moderní techniku. Řadu z těch věcí Andrej Babiš a jeho kolegové v předvolební kampani kritizovali, dnes některé z nich začínají neochotně podporovat – sice se zpožděním, ale alespoň že tak, pánbůh zaplať za to.

Bez problémů jsme zvládli největší migrační vlnu v Evropě od druhé světové války, zachovali bezpečnost, fungování institucí. Uprchlíky jsme dokázali integrovat, takže většina z nich pracuje a jejich přínos do veřejných rozpočtů přesahuje nebo dosahuje přibližně 30 miliard korun ročně, zatímco náklady na ty, kteří pracovat nemohou, jsou zhruba poloviční.

Naopak zvládli jsme uprchlickou vlnu, naopak nelegální migrace klesala v roce 2024 o více než 31 procent. A bylo to na základě kroků, které jsme dělali i ve spolupráci s dalšími zeměmi, v boji s nelegální migrací. A současně s tím – opět jasně doložitelná čísla – současně s tím klesala i kriminalita. Bezpečnost jsme prostě brali vážně, a to proto, že jsme nestrkali hlavu do písku před tím, co se děje kolem nás, netvářili jsme se, že ruská agrese proti Ukrajině je nějaký vzdálený nebo lokální konflikt, který můžeme s klidem ignorovat. My jsme chápali, že to je přímá hrozba pro bezpečnost Evropy, že to je přímá hrozba pro bezpečnost České republiky a dalších států ve východní části Evropské unie. A podle toho jsme také jednali.

Toto tedy byly oblasti, které tady jenom namátkou zmiňuji, které jsou asi dnes nejdůležitější. Myslím, že nemá smysl vyjmenovávat všechna, data jsou výmluvná, data jsou dostupná a bude existovat jasný benchmark, bude existovat jasná výchozí čára, podle které bude možné v následujících měsících a letech objektivně posuzovat, zda se Česká republika pod novou vládou posouvá kupředu nebo někam úplně jinam. Za čtyři roky zjistíme, kolik nových dálnic, vysokorychlostních tratí opravdu vzniklo, kolik bylo připraveno, jak nová vláda postoupila k modernizaci armády, kolik nových digitálních služeb bude českým občanům nabízet, jak budou naše děti připravené na současný svět.

A budete také muset ukázat, jak jste připravili naše zdravotnictví a sociální systém na stárnutí obyvatelstva a jak chcete zdravotnictví a sociální služby v budoucnu financovat. Protože pouhým zrušením nebo destrukci důchodové reformy, ke kterému se chystáte, tak tím opravdu nikomu nepomůžete.

Dámy a pánové, jak už jsem řekl v úvodu, za normálních okolností bychom měli vést dnes podrobnou debatu o programových prioritách nové vlády, o programovém prohlášení. Ale zdá se, že to tak úplně nemá smysl. Má to dva hlavní důvody.

Tím prvním je vyprázdněnost, nevyváženost a místy až zarážející naivita toho samotného programového prohlášení, které nám nová vláda předkládá. Považuji to za důkaz, že vládě příliš nejde o budoucnost České republiky. Zdá se mi, že se nám dokonce bojí předložit dokument, podle něhož by bylo možné její výkon v čase férově porovnávat a hodnotit.

Podoba programového prohlášení vlády je zároveň důsledkem absence shody na základních věcech, shody, kterou by spolu členové vládní koalice měli mít, ale nemají. A tam, kde by měla existovat společná vize o směřování země, vidíme snahu ignorovat zjevné konflikty, zametat je pod koberec a neříkat moc nahlas to, na čem se shodnout nedokážou.

Proto mám za to, že jednotlivá témata a body programového prohlášení vlády nemá smysl úplně detailně rozebírat, ale celkové hodnocení si přesto neodpustím.

Za prvé. Vláda Andreje Babiše nám svým programem fakticky říká, že žijeme v idylickém světě, světě bez konfliktů a základních rizik, ve světě, kde se nemusíme rozhodovat o ničem podstatném. A to není pravda, to je lež. To programové prohlášení se ale tváří, jako by v Evropě neprobíhala válka, jako by mezinárodní prostředí bylo stabilní, jako by Rusko bylo nějakým běžným partnerem, trochu komplikovaným, s nímž se dá ale domluvit, jako by se za posledních 12 – 13 let nic nestalo.

Pokud jde o mezinárodní bezpečnost, tak nám nabízí tento dokument jednu jedinou obecnou větu v tomto znění – cituji: „Česká republika bude důsledně hájit mezinárodní právo a suverenitu státu, budeme podporovat diplomatické kroky vedoucí k ukončení války na Ukrajině a eliminaci rizik války v Evropě.“ Konec citátu. Tak to je skutečně celé. Není tam ani slovo, ani slovo o tom, jakou pozici bude Česká republika s novým kabinetem hájit, zastávat, koho podporujeme a kdo je pro nás naopak hrozbou.

A samozřejmě toto není náhoda, to není opomenutí, to není náhoda. Rozdíly koaličních stran v pohledu na Rusko, na naši roli v Evropě, na závazky vůči spojencům jsou totiž hluboké a jsou tak hluboké, že je tvůrci dokumentu raději fakticky vynechali.

Jenže, dámy a pánové, kvůli vnitřnímu klidu koalice se přece nesmí obětovat bezpečnost našich občanů.

Za druhé, tento programový dokument selhává i v dalších ohledech. Zejména proto, že to je spíš seznam všemožných přání, než nějaký realistický plán. Najdeme v něm téměř vše. Vše, co si kdo dokázal představit, ovšem bez odpovědi na základní otázku, kde na to vzít a kdo to zaplatí. Asi jako když malé dítě píše dopis Ježíškovi a neláme si hlavu s tím, že některá ta přání prostě nejde splnit .A konečný výsledek je stejný jako u každého populistického vládnutí. Většina slibů se bude nakonec ignorovat, něco se uskuteční, ale za obrovskou cenu, kterou zaplatí další generace. Další generace, jejíž zájmy populisté vždy ignorují. Je to tak vždycky.

A protože řada členů vlády se k těm konkrétním věcem tak úplně nepřihlásila, tak já pro dokreslení toho, o jak nereálné představy tady jde, tak zmíním, vyberu, vybral jsem z toho programového prohlášení pár konkrétních slibů, cituji, a představte si je dohromady:

Nástupní platy policistů a hasičů 50 000 korun. Zavedeme příspěvek na bydlení do výše až 6 000 korun měsíčně podle regionu. Celníkům zvýšíme platy a budeme je pravidelně valorizovat. Zajistíme nástup plat 50 000 korun. Příslušníkům Vězeňské služby zvýšíme platy a budeme je pravidelně valorizovat. Nástupní plat 50 000 korun. Od roku 2026 nástupní plat vojáka po absolvování základní přípravy 50 000 korun. Nástupní plat vysokoškolsky vzdělaného učitele bude 50 000 korun. Učitelům garantujeme na konci volebního období průměrný plat ve výši 75 000 korun. Zvýšíme rodičovský příspěvek na 400 000 korun a umožníme jeho flexibilní čerpání. Každý odpracovaný rok navýší důchod o 1,5 procenta vyměřovacího základu.

No, tak to všechno jsou sliby, které se příjemně poslouchají, to se fakt hezky poslouchá. S tím já jako problém nemám. Dokud se nesnažíme zjistit, kde na to Babišova vláda chce vzít peníze. Programové prohlášení totiž současně uvádí ještě následující věci. Poslouchejte dobře.

Zavazujeme se nezvyšovat žádné daně, naopak zastavíme zvyšování vyměřovacího základu pro sociální pojistné OSVČ, které tak zůstane na 35 procentech průměrné mzdy. Snížíme daň z příjmu právnických osob na 19 procent. Rodinám vrátíme školkovné i původní podobu slevy na druhého z manželů, a pracujícím studentům vrátíme daňovou slevu. Zavedeme citelnou daňovou slevu na čtvrté a další dítě. Zaměstnancům zrušíme zastropování volnočasových benefitů. Zavedeme 0 procent DPH na léky na předpis, zastavíme automatické valorizace daně z nemovitostí prostřednictvím inflačních koeficientů. Dobrovolné spropitné zaměstnanců gastronomie osvobodíme za definovaných podmínek od odvodů na sociálně zdravotní pojištění a od daně z příjmu. Tak bych mohl pokračovat.

A málem bych zapomněl na hlavní podmínky, které celý ten dokument rámují. V kontextu výsledků, které Andrej Babiš s Alenou Schillerovou předvedli, když vládli naposledy, tak jsou to cíle spíše úsměvné, ale budiž,. Cituji. Veřejné finance České republiky budeme udržovat blízko vyrovnané bilance, a to bezpečně pod hranicí tří procent. V delším horizontu pak dosáhneme i fakticky vyrovnaného či přebytkového hospodaření státu.

Dámy a pánové, pokud jste mě poslouchali, tak si dokážete ty věci srovnat. A já musím říct, že pokud by všechny tyto věci fungovaly opravdu dohromady, tak si vláda skutečně zaslouží třeba Nobelovu cenu. Budou totiž první na světě, kdo vymyslí, jak více rozdávat a přitom snižovat příjmy státu a ještě u toho dosáhnout vyrovnaného rozpočtu.

Takže to programové prohlášení, a já se nedivím, že tady někteří členové vlády mluvili úplně o něčem jiném a o věcech, které v tom programovém prohlášení nejsou, to programové prohlášení prostě nesedí logicky, matematicky, ekonomicky, nijak. Ekonomové už dříve odhadli, že předvolební sliby hnutí ANO budou stát 80 až 100 miliard korun ročně. Náklady programového prohlášení se těm odhadům budou minimálně blížit, ale spíš je ještě překonají.

Myslím tedy, že máme všichni jasno. To programové prohlášení nemá smysl systematicky řešit, proto se tu často řešilo programové prohlášení mé vlády. Tak opusťme tuto rovinu a zaměřme se na něco jiného, zaměřme se na samotné jednání představitelů vládní koalice, které jsme měli možnost sledovat v posledních týdnech a které o ní vypovídá mnohem více, než jakékoliv prohlášení.

Ano, to, zda jsou stromy dobré, nebo špatné, jednoduše poznáte po ovoci, tak co za tím vláda Andreje Babiše předvedla?

Všichni jsme viděli veřejná vystoupení členů vládní koalice a děsili se z toho, jak Česká republika začíná ztrácet respekt a důvěryhodnost. Už v prvních dnech, v prvních týdnech vlády se rozběhl proces personálního vyprazdňování důležitých veřejných institucí. Opět probíhají čistky na úřadech. Vláda také chce zrušit služební zákon, to proto, aby úředníci s v  vlastní integritou mohli být jednoduše odstraněni a zbyli tam jenom ti, kdo jim to všechno odkývají.

Velmi brzy se ukázalo, že podobný přístup čeká i veřejné finance. Stačí připomenout jedno z prvních rozhodnutí nové vlády, přesunout veškeré financování POZE na stát. Ano, regulovaná složka energií sice domácnostem krátkodobě klesla, ale skutečné náklady se přenesly jinam. No, a kam se přenesly? Na koho? Samozřejmě, že na nikoho jiného, než na občany. Zaplatí to možná později, ale zato to zaplatí dráž.

A přesně před tímto přístupem jsem zde varoval už při debatě o rozpočtu. Vláda hraje na krátkodobý politický efekt a neřeší dlouhodobé rozpočtové škody.

Tyto přešlapy ale nejsou nic ve srovnání s tím, co vláda předvádí v zahraničně politické a bezpečnostní rovině. Přitom jde o klíčovou oblast, kde se vládní strany, jak už jsem říkal, mají problém shodnout, takže do všech stran posílají taková naprosto zmatená poselství, včetně toho, že vlastně nevědí, zda Rusko v probíhající válce je, nebo není agresor. K tomu tady mám dva příklady.

Jedním z důležitých kroků, prvků zahraniční politiky mé vlády byla muniční iniciativa, která nás zařadila mezi hlavní aktéry bezpečnosti v Evropě, dávala nám mezinárodní prestiž i ve finále nadstandardní výhody, pokud jde o účast na poválečné obnově Ukrajiny. A v neposlední řadě přinášela desítky miliard korun do naší ekonomiky. A právě tento mimořádný projekt naprosto bezdůvodně začala vznikající koalice okamžitě ze všech stran torpédovat, a to jenom proto, že muniční iniciativa dobře fungovala, proto, že měla úspěch. A úspěch, ten vy neodpouštíte.

Dnes už naštěstí víme, že muniční iniciativa bude pokračovat a ne snad díky tomu, že tomu, že by vládní strany prozřely a dosáhly nějaké shody, ale spíše díky tlaku našich zahraničních partnerů. Něco velmi podstatného se ale přesto změnilo. 

Vláda se už nechce na podpoře Ukrajiny aktivně podílet, pouze tento mechanismus nechá pokračovat. Čeho tím chce dosáhnout? No, to fakt nevíme.

Za druhé. V podobném duchu a podobně nepřehledně jednal Andrej Babiš pokud jde o finanční pomoc evropských států Ukrajině. Tu sice na Evropské radě nakonec nezablokoval, ale zároveň se na pomoci odmítl podílet jakkoliv jinak než slovně. A odmítl tak krok, gesto, které by nás fakticky nic nestálo a přitom by mělo neocenitelnou faktickou i symbolickou hodnotu. A co udělal místo toho? Přidal se ke Slovensku a Maďarsku. S Robertem Ficem a Viktorem Orbánem vytvořili klub tří zemí, které se odmítají chovat zodpovědně, ačkoliv patří mezi země, které jsou nejvíce ohroženy ruskými výboji. Česká republika se tak odvrací na východ, vymlouvá se a nedokáže stát plně po boku spojenců, po boku takových zemí, jako je třeba Portugalsko nebo Malta, které jsou od Ruska mnohem dál než my a měly by mnohem větší právo říct, že se jich válka na Ukrajině netýká – ale nedělají to, děláme to teď my spolu se Slovenskem a Maďarskem. Tam teď patříme a tohle jste, vážení členové vlády, dopustili.

A já nevěřím, že s takovými kroky souhlasí většina občanů. Dokonce bych řekl, že s nimi má problém i podstatná část voličů ANO a Motoristů. A myslím, že to je zcela oprávněný pocit. A takové lavírování se nevyplatí, bude mít závažné důsledky pro naši bezpečnost, ale bude mít důsledky i pro naši ekonomiku.V situaci, kdy máme v bezprostředním sousedství válku, tak jednoduše neexistuje žádná neutrální zóna, nic takového prostě neexistuje: stát buď dělá kroky v zájmu bezpečnosti České republiky, Evropy a Ukrajiny, anebo svým jednáním a často nečinností pomáhá agresorovi. Žádná třetí možnost, žádná třetí možnost, dámy a pánové, neexistuje.

Před tímto vývojem jsem opakovaně varoval, Andrej Babiš ještě v závěrečných předvolebních debatách odmítal, že by nám hrozil jakýkoliv posun směrem na východ, tvrdil, že se to nestane, dokonce i někteří novináři mně tehdy říkali, že to přeháním. Neuběhlo ani několik dní od jmenování vlády a naše obavy se plně potvrdily. Česká republika se ocitla v pozici, která je v přímém rozporu s tím, na čem jsme v posledních letech pracovali. A dlouho budovaná důvěra našich partnerů se znovu vytrácí a má a bude to mít dopad na naši bezpečnost.

Dámy a pánové, co se to tu vlastně děje? Děje se mimo jiné to, že Andrej Babiš v této věci nemá svou vládu pod kontrolou, a to navzdory všem slibům, které ještě před Vánoci opakoval. Přesvědčoval nás, že to bude právě on, že on bude tím, kdo bude vládu pevně řídit, pokud jde o zahraniční politiku, a že zahraniční politika bude v jeho rukách. Realita je přitom úplně jiná. Pozici České republiky na mezinárodní scéně dnes fakticky určuje SPD, strana, která dlouhodobě obhajuje Rusko, relativizuje jeho dobyvačnou politiku, politiku, která je namířena nejenom proti Ukrajině, ale která je namířena proti celé střední a východní Evropě, která je namířena proti nám. Narážím tady i na skandální novoroční projev předsedy SPD, který je nyní také bohužel předsedou Sněmovny, projev, který se tu stydím připomínat, ale taky na zpochybňování závěrů vyšetřování výbuchu ve Vrběticích, tedy teroristického útoku, který Rusko provedlo na našem suverénním území a při němž zemřeli dva čeští občané.

A odpovědnost za to všechno, a tak to prostě je, odpovědnost za to všechno nenese nikdo jiný než předseda vlády, který poslouchá skandální výroky představitelů SPD, pozoruje jejich excesy, které mají dopad do mezinárodního prostředí, a mlčí, mlčí. A mlčí buďto proto, že s tím vnitřně souhlasí, anebo proto, že veškeré své jednání podřizuje jedinému cíli, a to je vyhnout se trestnímu stíhání. Ať už je pravdivá jakákoliv z těchto variant, tak výsledek je stejný. Sledujeme osobní slabost předsedy vlády a jeho hazardování s celou zemí kvůli nevyřešeným osobním problémům. A je to úplně stejné, jako se dřív Andrej Babiš nechával držet v šachu prezidentem Milošem Zemanem. Dnes je ta situace samozřejmě trochu jiná, pokud jde o obsazení rolí, ale princip zůstává stejný. A ve finále osobní zájem, osobní slabost určují osud celé země. A rozumí se samo sebou, že za tuto slabost a absenci morální integrity nakonec zaplatíme všichni a zaplatíme za to velmi draze. A bude to mít nejenom politické a bezpečnostní důsledky, které jsem už zmiňoval, ale bude to mít i důsledky ekonomické, protože poškození reputace České republiky bude odrazovat úplně všechny, včetně investorů, kterým vláda nakonec už sama ukazuje záda, jak to dokládá nepochopitelné odmítnutí investice v Dolní Lutyni.

Samozřejmě každá velká zahraniční investice znamená prokázat odvahu diplomacii, trpělivou práci, aby ta investice byla úspěšná. Jsme v konkurenčním prostředí, těžké mezinárodní konkurenci, investoři pečlivě zvažují nabízené podmínky. Je jasné, že u místních obyvatel, kterých se to týká, vyvolává každá taková výroba určitý odpor – je to logické, výrobna baterek vyvolává obavy obyvatel dotčených míst, ale s nimi je potřeba jednat, pečlivě jim naslouchat, mluvit s nimi, eliminovat rizika a takto postupovat. Vycouvat z toho hned na začátku, to je sice politicky pohodlné, ale je to nebezpečné pro budoucnost a prosperitu naší země. My prostě potřebujeme velké zahraniční investice do strategických oblastí s vysokou přidanou hodnotou, potřebujeme – a v tom Babišova vláda selhává, to ještě ani nezačala pořádně vládnout.

Dámy a pánové, myslím, že je jasné, jaký je můj názor na to, zda by vláda měla dostat důvěru. Podívejte se na to, co všechno Andrej Babiš spolu s Tomiem Okamurou stihli provést za necelý měsíc od svého jmenování. Během pouhých několika týdnů dokázali ztratit podstatnou část kreditu, který si Česká republika pracně vybudovala v posledních čtyřech letech, důvěru spojenců, respekt partnerů i pověst země, která ví, kam patří a za čím stojí.

Čeho se tedy ještě můžeme obávat v následujících měsících a letech? Obrysy jsou už bohužel poměrně jasné. Vstupujeme do nového období, kdy nejdůležitějším cílem vlády zřejmě bude získat osobní výhody a vyhnout se vlastním problémům. Proto bude vládnutí v Česku založené hlavně na pomstě a zastrašování, náznaky už vidíme a v plné míře to vidíme na Slovensku a v Maďarsku. A každý vidí, že vláda nechce tvořit nic užitečného, její hlavní motivací není rozvíjet to, co funguje, ale ničit vše, co byť jen vzdáleně připomíná práci předchozí vlády – a slyšeli jsme tady ve vystoupení mnoha členů Babišovy vlády velice jasně. Destrukce, destrukce se stala cílem sama o sobě. A při tom všem vláda bohorovně ignoruje mezinárodní realitu, mezinárodní realitu, která má potenciál nás ohrozit nebo i zničit.

A ze všech těchto důvodů, ze všech těchto důvodů, dámy a pánové, říkám této vládě: ne, mou důvěru nemáte. A ke stejnému postoji vyzývám všechny členy a členky této Sněmovny. Toto je vláda destrukce, která přišla zlikvidovat to, co fungovalo, ale nenabízí žádnou alternativu. Od prvních dnů ve funkci, jen systematicky ničíte to dobré, co se budovalo celá léta. Toto je vláda cynismu, která staví osobní zájmy jednotlivců nad zájmy všech občanů. 

Rozkládáte důvěru, stabilitu a především naději mladé generace na život v bezpečí. Toto je vláda sobectví, která spoléhá na to, že Česko zachrání jiní a přitom jim nedává žádný důvod, proč by to měli dělat, proč by s námi měli počítat. Děláte naši zemi ostudu a důvěru si prostě nezasloužíte ani ve smyslu dnešního hlasování, ani v žádném jiném.

Děkuji za pozornost.