Odhaleno: Návrh tzv. "mírové smlouvy" z dubna 2022 nezajišťoval Ukrajině bezpečnost. (Ilustrační foto).

Návrh mírové smlouvy mezi Ruskem a Ukrajinou z dubna 2022 byl pro Ukrajinu extrémně nevýhodný, neboť Rusku umožňoval kdykoli podniknout další agresi, uvedl list The Wall Street Journal, jehož redaktoři text viděli. Návrh „mírové smlouvy“, který byl na stole zhruba 2 měsíce po zahájení ruské invaze na Ukrajinu, sice Ukrajině poskytoval větší území, než které nabízí Moskva dnes, ale současně byl pro UkraJinu krajně nevýhodný, neboť ji fakticky nutil k úplnému odzbrojení.

Dokument z 15. dubna 2022 ukazuje snahu obou stran ukončit boje. Podle WSJ však byl pro Ukrajinu nevýhodný, neboť ji znemožňoval se v budoucnu vojensky bránit.

Ukrjaina se podle této smlouvy měla stát „trvale neutrálním státem, který nebude členem žádného vojenského bloku“.

Vstup Ukrajiny do EU však v návrhu smlouvy nebyl výslovně blokován.

Podle zmiňovaného návrhu smlouvy by na Ukrjaině nesměly být žádné zahraniční zbraně. Ukrajinské ozbrojené síly by mohly mít jen 85 tisíc vojáků, 342 tanků a 519 dělostřeleckých systémů.

Kyjev přitom žádal o možnost mít armádu o velikosti 250 tisíc vojááků, 800 tanků a 1900 dělostřeleckých systémů.

Ukrajina by nesměla mít ve výzbroji rakety s dostřelem vyšším než 40 kilometrů, což znamená, že by musela zničit i svoje systémy Točka U, které mají větší dolet.

Garanty mírové smlouvy měly být Spojené státy, Británie, Francie, Čína a samo Rusko, které přitom válku zahájilo. Rusko si také přálo, aby dalším garantem smlouvy bylo Bělorusko, z jehož území útočilo.

V dokumentu se také uvádí, že jakékoliv mezinárodní smlouvy a dohody, která by Ukrajina uzavřela, by byly v rozporu s trvalou neutralitou Ukrajiny. Týkat se to mělo i smluv o vojenské pomoci, kterou by od těchto států měla Ukrajina dostávat.

Rusko současně požadovalo, aby se všichni garanti smlouvy dohodli na reakci, pokud by se Ukrajina stala terčem nějakého útoku. To však de facto blokovalo jakoukoli případnou reakci, pokud by opět zaútočilo Rusko.

Ručitelské státy – mezi nimiž bylo Rusko – by se na žádné reakci v tomto případě nemohly dohodnout, zvláště, pokud by se Moskvě podařilo mezi ně zařadit i Bělorusko. Ukrajina naopak požadovala zapojení Turecka.

Kyjev požadoval pro případ jakéhokoli dalšího útoku uzavření vzdušného prostoru nad svou zemí, což by ale znamenalo, že by se všichni ručitelé museli domluvit na vyhlášení bezletové zóny.
To by Rusko mohlo zablokovat. I dodávky zbraní pro její zajištění by byly porušením této smlouvy.

Ze smlouvy ani nejí jasné, v jakých hranicích by Ukrajina existovala. Jisté je jen to, že by její území nezahrnovalo anektovaný Krym. Jak by to bylo s územími samozvané Doněcké a Luhanské lidové republiky, není jasné.

O tomto území se mělo jednat separátně při schůzi prezidentů Volodymyra Zelenského a Vladimira Putina, která se ovšem nikdy neuskutečnila.

Rusko přitom Doněcké a Luhanské oblasti uznalo ještě před zahájením invaze 22. února za nezávislé, a to celé jejich území, které přitom z větší části kontrolovala Ukrajina. Je tedy možné, že by Rusko požadovalo odstoupení Ukrajinců ve prospěch separatistických útvarů.

První jednání mezi Ruskem a Ukrajinou o příměří se uskutečnilo už 28. února v běloruském Gomelu. Později se jednání přenesla do Turecka.

„Položil jsem mu za zavřenými dveřmi jednoduchou otázku.

‚Pane ministře, co chcete? To je vše, co chci vědět,‘“ uvedl ukrajinský ministr zahraničí Dmytro Kuleba 10. března při prvním jednáním s ruským protějškem Sergejem Lavrovem v Antalyi.

Lavrov mu neodpověděl a mluvil jen o tom, že se Ukrajina změnila v neonacistický stát.

Moskva nyní prohlašuje, že Ukrasjinu od pospidun uvedené smlouvy odradila návštěva britského premiéra Borise Johnsona, který měl údajně Ukrajincům doporučit, aby smlouvu nepodepsali a dál bojovali.

Kyjev však opakovaně uváděl, že smlouva nebyla dohodnutá a že to, co padlo při jednáních, nebylo schváleno.

Podle WSJ však Johnson nikoho k boji nevyzýval, pouze Ukrajincům slíbil plnou podporus tím, že Ukrajina musí mít právo zachovat si plnou suverenitu a nezávislost. (sfr)