Daňové zatížení v České republice je pro samostatně žijícího člověka 43,4 procenta. Průměrné daňové zatížení má pak Česko mezi 35 členskými státy Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) sedmé nejvyšší. Součet daně z příjmu a povinného pojištění mají vyšší v Belgii, Německu, Itálii, Francii, Rakousku a Maďarsku.
OECD porovnala na jedné straně samostatně žijícího člověka bez dětí s průměrnou mzdou, na druhé straně rodinu se dvěma dětmi, kde jeden z rodičů vydělává průměrnou mzdu a druhý z partnerů si momentálně nevydělává.
Zatímco od samostatně žijícího člověka vybírá v Česku stát 43,4 procenta (daň z příjmů plus povinné odvody na sociální a zdravotní pojištění), pokud je ženatý, má dvě děti a partnera bez příjmů, klesá daňové zatížení na 25,9 procenta.
Nejvýraznější rozdíl – 25,6 procentního bodu – mají po nedávných změnách v Polsku. Svobodný jedinec tam platí 35,6 procenta, zatímco pár se dvěma dětmi 10 procent (pokud vydělává pouze jeden rodič). V Lucembursku dosahuje rozdíl 21,5 procentního bodu, v Kanadě 19,4, ve Slovinsku 18,4 a v Česku 17,5 procentního bodu.
Pokud by se počítaly pouze samotné daně, tedy bez povinných odvodů pojistného, byla by daňová povinnost jednoho vydělávajícího rodiče s manželkou a dvěma dětmi v Česku dokonce nejnižší ze všech 34 členských zemí OECD. Díky takzvanému daňovému bonusu dosahuje sazba daně v modelovém příkladu záporné hodnoty minus 4,6 procenta. Rodič tedy nejenže neplatí státu žádné daně, ale ještě od něj něco získá.
České zvýhodnění spočívá především v systému daňových slev na dítě. Předchozí vládní koalice ČSSD, ANO a KDU-ČSL tyto slevy ještě výrazně zvýšila, zejména u rodin s více než jedním potomkem.
(jaz)