Stát, respektive konkrétní vládní či skorovládní politici si dotacemi pro umělce kupují jejich přízeň. Vidí v tom jednu z cest, jak tyto umělce a osoby veřejně známé využít pro vlastní politické cíle.

Někdejší ekonomicko-politický poradce a propagandista Andreje Babiše obhajuje v jednom z babišovských deníků veřejné dotace pro „filmový festival“ probíhající každoročně v Karlových Varech. Tato obhajoba dotací pro komerční akci filmového průmyslu je ne jedné straně ukázkou politické účelovosti a na straně druhé bohužel také důkazem novodobého zestátňování části tuzemské kulturní a celebritální fronty. 

Onen Babišův učenec dovozuje, že dotace ve výši několika desítek milionů korun z veřejných zdrojů pro karlovarskou přehlídku filmového průmyslu je oceněníhodná a správná, protože tvoří jen zhruba třetinu nákladů na celou akci. Naopak, kdyby prý veřejná dotace představovala většinu nákladů, byla by taková dotace „sposťárnou“…

Rozhodující roli dle této argumentace hraje poměr mezi vlastními zdroji a veřejnými zdroji… Pokud je tento poměr v pořádku (dotace z kapes poplatníků tvoří jen menšinu celkových nákladů), pak dle této argumentace nezáleží na samotné výši dotace ani na jejím účelu…

Taková argumentace je absolutně účelová a ještě absolutněji pofiderní a bizarní.

Jednohubka pro chudé

Především je nutno konstatovat, že stát dotuje (a snaží se tím zajišťovat si přízeň těch či oněch skupin), respektive přerozděluje z kapes reálných poplatníků peníze na tolik aktivit a v tak masivním měřítku, že inkriminovaný podnik, pořádaný filmovým průmyslem v Karlových Varech, je proti tomu jen chudším příbuzným.

Připomeňme například schválenou dotaci z veřejných zdrojů ve výši zhruba 650 milionů korun pro České Radiokomunikace a pár dalších soukromých firem, kterým chce vláda kompenzovat náklady na modernizaci vysílačů. To vše jen proto, aby modernizované vysílače mohly v novém formátu vysílat komerční televizní pořady soukromých firem…

Proti tomu je oněch zhruba 40 milionů veřejných korun pro „Vary“ jen dotační jednohubkou. Ale jednohubkou výživnou.

Přepočtěme tuto sumu například na léčbu leukémie: uvedené částka, kterou poplatníci museli vynaložit na podporu opulentních hostin a exhibic na filmařské akci, by zaplatila kvalitní léčbu desítek pacientů po dobu 1 roku…

Nastává pak smrtelně bizarní situace, kdy nemocnice, respektive některá média s ledovým klidem referují o tom, že nemocnicím chybí peníze na léčbu leukémie a současně nadšeně referují o „zábavnostech“ odehrávajících se na monstrózní exhibici filmového byznysu.

Rozpor se smyslem státu

Dotace na zábavnou akci (jejíž součástí jsou například večírky filmových „hvězd“ a všemožných pseudocelebrit) jsou v přímém rozporu s jakýmkoliv jakž takž rozumným smyslem státu.

Dokazují, jak daleko demokratický stát pronikl v novodobé socializaci a etatizaci života.

Socializován masivními dotacemi, regulacemi a fakticky tedy řízením je již zase sport.

Socializována a tedy etatizována do pozice bezzubého služebníka státu je tedy opět i „kultura“.

Nesocializováno a státem neřízeno tak 28 let od listopadové revoluce zůstává máloco, možná pár posledních aspektů ryze soukromého života lidí. Nesocializováno a státem neregulováno naštěstí ještě stále zůstává svobodné myšlení a to alespoň u (čím dál menší) části obyvatelstva.

To se však rozhodně netýká myšlení onoho výše zmiňovaného Babišova (ex)poradce. Hájit poskytování veřejných zdrojů na zábavnou akci jednoho průmyslového odvětví, která si ze soukromých zdrojů dokáže sama pokrýt většinu nákladů, je totiž zcela (ne)pochopitelná šílenost a neomalenost.

Obhajovat takové počínání může buď ekonomický zvrhlík, a nebo někdo, kdo pochvalu „rozumným“ státním a veřejným dotacím produkuje jen jako součást politické propagandy.

Boj o přízeň celebritální fronty

Stát, respektive konkrétní vládní či skorovládní politici si dotacemi pro umělce kupují jejich přízeň. Vidí v tom jednu z cest, jak tyto umělce a osoby veřejně známé využít pro vlastní politické cíle, a nebo je alespoň dotacemi „neutralizovat“ tak, aby v kampani nekritizovali tu či onu stranu, toho či onoho politika.

Je tedy jasné, že pokud lidé z Babišova politického tábora chválí dotace pro tuzemskou kulturní frontu, chtějí tím tuto cílovou skupinu ze zištných důvodů získat na svoji stranu. A neváhají vychválit do nebes cokoliv, co udělá části dotované kulturní a celebritální fronty radost.

Všichni ti, kdo jsou součástí dotované kultury, by v této situaci měli i před veřejností férově převzít svůj díl zodpovědnosti za vládní a státní politiku, jejíž součástí se stávají díky politicky motivovaným veřejným dotacím do filmového či zábavného průmyslu.