Zavedení EET bylo nejenom v rozporu s obecným principem svobody, ale bylo i v rozporu s principem demokracie. Skutečná svoboda a povinnosti vůči státu, respektive vůči výmyslům ministra Babiše jsou absolutní protimluv.

Spor o elektronickou evidenci tržeb s nástupem druhé vlny EET oživil debaty o jejích principiálních dopadech a souladu mezi státní kontrolou podnikatelů a lidskou svobodou. I když se rozpor mezi EET a svobodami zdá být zcela zřejmý, někteří obhájci státní kontroly se snaží dovodit opak.

Jedním z těch, kteří se pokusili „vytvořit“ soulad mezi státní kontrolou tržeb podnikatelů a svobodou je šéf Asociace malých a středních podniků a živnostníků Karel Havlíček. Ten mimo jiné uvedl, že „svoboda není to, že si každý dělá, co chce. Je také o tom, že má člověk nějaké povinnosti“.

Jinými slovy, podle pana Havlíčka jsou povinnosti lidí vůči státu v souladu s (podnikatelskou) svobodou. Z toho by zcela absurdně plynulo, že jedním ze základních znaků lidské svobody by byla například i povinnosti občanů nechat se neomezeně kontrolovat státem, vládou či jednotlivými ministry a jejich úřady.

Konstatujme rovnou, že u pana Havlíčka a jemu podobných obhájců státních regulací dochází zcela evidentně k záměně pojmu „demokracie“ s pojmem „svoboda“. To je přímo věčný a univerzální problém: Velká část lidí mezi svobodou a demokracií vidí rovnítko.

To je však zcela zásadní omyl či v lepším případě propadnutí jednomu z politických mýtů moderní doby. (Podrobněji viz například: Svoboda nebo demokracie? Pro demokratický systém je svoboda největší hrozbou).

Pokud však do úvahy o právech a povinnostech občanů/podnikatelů namísto slova „svoboda“ dosadíme „demokracii“, pak je možné dovodit v podstatě cokoliv, a tedy i obhájit jakoukoliv akci státu a vlády vůči občanům i podnikatelům.

Demokratické povinnosti

Ano, demokracie to jsou povinnosti, které vládnoucí elity uzákoňují, vedeny těmi či oněmi, většinou zcela utilitárními, záměry. Regulace, zákony, předpisy, kontroly, směrnice a tedy povinnosti a zase povinnosti jsou zcela evidentně klíčovým definičním znakem soudobého demokratického systému.

Skutečná svoboda a povinnosti vůči státu, respektive vůči výmyslům ministra Babiše jsou však absolutní protimluv. Svoboda a povinnosti jsou neslučitelné.

Tam, kde existují státem uvalené povinnosti vynutitelné pod hrozbou tvrdého trestu, tam nemůže existovat svoboda. Tam místo svobody panuje nesvoboda a likvidace. Vždyť Babišův stát hrozí podnikatelům za „prohřešky vůči EET“ pokutou ve výši až 500 tisíc korun, což je pro drobného podnikatele částka zcela likvidační.

Základním znakem skutečné svobody je přece dobrovolnost. Tedy opak povinností vynucovaných pod hrozbou násilí ze strany silového aparátu demokratického státu.

Nepřípustnost agrese

Jistě, pan Havlíček má pravdu v tom, že svoboda (včetně té podnikatelské) neznamená, že si každý může dělat, co chce.
Platilo a nadále platí, že svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhých. Jinými slovy, svoboda existuje tehdy, pokud nikdo nemůže beztrestně konat agresi vůči svobodám a majetku jiných osob.

Tento princip neagresivity, respektive nepřípustnosti agrese je základním axiomem svobodné společnosti.

Havlíčkovo tvrzení o tom, že si v rámci svobody lidé nemohou dělat vše, co se jim zamane, je ovšem úplně irelevantní v kontextu EET. Podnikatelé typu restaurací či supermarketů přece svým podnikáním neohrožují ničí svobodu. Prodejem zboží či služeb přece nekonají agresi vůči svým zákazníkům.

Naopak. Tito podnikatelé poskytují svým zákazníkům na vzájemně dobrovolné bázi užitečné služby, které jsou ryze pozitivním aktem přínosným pro obě strany.

Jedinou agresi (a tedy i narušování svobody) do zcela dobrovolného (a tedy svobodného) vztahu podnikatele a zákazníka vnáší stát, který si pod hrozbou vykonání násilí nárokuje podíl na příjmech dotyčného podnikatele.

Za tímto účelem pak stát přinutil podnikatele, aby povinně používali internet a skrze tento nejmodernější výdobytek skrze EET nechávali státního úředníka kontrolovat veškeré transakce s ryze soukromými finančními prostředky podnikatelů a jejich zákazníků.

EET nebyla v programu

Jednou z mála „svobod“, kterou demokratický systém podporuje, je účast občanů na volbách, ve kterých mohou dle dobrovolné (a tedy svobodné) vůle spolurozhodovat o tom, jaká strana a kteří politici budou po další 4 roky regulovat ekonomiku a potažmo tak i nakládání se soukromými majetky.

Tak tomu bylo i v minulých volbách. Velká část voličů poslala svobodným hlasováním do vlády Andreje Babiše a jeho pomocníky. Co je však důležité, Babiš ani jeho ANO ve svém programu neměli zavedení povinnosti podnikatelů posílat úřadům on-line hlášení o tržbách.

Zavedení EET tedy bylo nejenom v rozporu s obecným principem svobody, ale v určitém smyslu bylo i v rozporu s principem demokracie. Vláda prosadila Babišem požadovanou povinnost k on-line kontrole podnikatelů, k jejímuž zavedení ovšem nedostala od voličů ve volbách výslovný mandát.

To je však pro demokratický systém zcela typické. Politici si v dne voleb převezmou svůj politický bianco šek a začnou prosazovat jen to, co se jim právě hodí a od čeho očekávají úspěch ve volbách následujících.

V kontextu toho, co Andrej Babiš – v rozporu s programem – prosadil po volbách minulých, by se celá podnikatelská obec, včetně pana Havlíčka, měli třást před tím, jaké další agrese vůči svobodám a soukromým majetkům občanů prosadí po volbách, které přijdou…

Štefan B. Molín, REFORMNÍ INSTITUT