Přestože učitelé v českých školách dostali letos od 1. září přidáno, jejich nedostatek trvá. Na základních školách chybějí především vyučující matematiky, chemie a fyziky. Největší problém mají obory, kde najdou odborníci lépe finančně ohodnocenou práci mimo školství. Patří mezi ně učitelé cizích jazyků, IT a specializovaných technických předmětů.

„V situaci, kdy roste ekonomika, by se mělo investovat do zlepšení veřejných služeb, a vedle zdravotnictví to u nás opravdu potřebuje i školství,“ uvedla Zuzana Lincová, ředitelka pracovního portálu Profesia.cz, který provedl na začátku školního roku průzkum škol.

V loňském roce podle analýzy společnosti prudce vzrostla nabídka učitelských míst, a to o 55 %. Letos byla na začátku školního roku o něco nižší, ale menší je i zájem ze strany uchazečů o práci.

„Pokud porovnáme průměrný plat vysokoškoláka ve školství a mimo, jsme asi na polovině. V Praze je poměr ještě horší. Pokud nedojde k radikálnímu nárůstu platů učitelů, nedokážeme výuku zajistit,“ uvedl pro Byznys noviny Jiří Zajíček, ředitel Unie školských asociací ČR.

Průměrný plat učitele na základní škole byl před avizovaným zářijovým zvýšením 23 376 Kč. Středoškolští učitelé si vydělali o necelých 6 % více a vysokoškolští o 15 % více než ti na základních školách.

Letos dostali přidáno až 2400 korun, jejich zájem ale zůstal malý.

Současnou neutěšenou situaci ve školství nezpůsobují jen nízké platy. Letos je situace ve školství ještě ztížená ze 3 hlavních příčin. První je demografický vývoj, díky kterému více než naplňují veškerou kapacitu základních škol silné populační ročníky 2005 – 2008.

Dlouhodobě školství trápí absolutní úbytek všech typů učitelů. Velká část absolventů pedagogických fakult odchází do jiných oborů. A zpět za katedru se nikdy nevrátí.

Podle Zajíčka je nutné stanovit jasný program postupného nárůstu platů. „V tuto chvíli studují na pedagogických fakultách převážně studenti, kteří se nedostali na jinou VŠ a většina absolventů hledá uplatnění mimo školství. Učitelská profese není atraktivní,“ dodal.

Kvalifikace versus kvalita

Třetím problémem českého školství je pak následkem toho velké množství neaprobovaných učitelů a odborných učitelů bez povinného tzv. pedagogického minima (nejčastěji na středních školách a učilištích).

„Rodiče netrápí kvalifikace učitelů, ale kvalita výuky. I učitel bez pedagogického vzdělání může být výborným pedagogem. Nekvalitní výuku jsem již řešil, nekvalifikovanou nikoliv,“ řekl Zajíček.

Nedostatek kvalifikovaných a zkušených pedagogů pak řeší ředitelé i tím, že zaměstnávají učitele v důchodovém věku. Otevřeně to přiznávají, a velká část z nich na ně nedá dopustit.

Důchodci tvoří na českých základních školách asi 4,5 % pedagogického sboru.

Nejjednodušším řešením svízelné situace by byla motivace pro absolventy pedagogických fakult, byť během roků se školství ze své učitelské krize asi nevzpamatuje. Absolventi totiž často do školství nemíří nejen kvůli nízkým platům.

Firmy jim nabízejí oproti školám i nesrovnatelně lepší pracovní podmínky, lepší mají i vyhlídky na kariérní růst a postup. Jak řekl Jiří Zajíček, jsou prostě nesrovnatelně „atraktivnější“.

Stará škola versus moderní metody

Ředitelé škol se shodují, že starší učitelé mají zkušenosti, a mnohdy jsou pro ně dokonce i větším přínosem než nezkušený mladý pedagog. Ozývají se i hlasy, že učitelé senioři jsou oproti těm mladším znevýhodňovaní. Podle nich i senioři mají zájem učit se novým metodám.

Podle kritiků jejich výuka bývá naopak skutečně po dlouhých letech praxe rutinní a neodpovídá novým metodám a současným požadavkům na vzdělání.

Školy vyšších stupňů, zvláště technicky zaměřené, trápí především málo učitelů specializovaných v odborných předmětech. Problém je přitom podobný jako u učitelů na základních školách.Generace zkušených mistrů se dostává do důchodového věku a nové kvalitní učitele se nedaří získat i proto, že ve výrobních podnicích technici vydělávají až trojnásobek částky oproti školství.

Technické obory strádají již od 90. let

Tento trend nastartovalo v 90. letech masové propouštění technicky vzdělaných pracovníků. Tehdy z oborů navždy odešlo mnoho dosavadních zaměstnanců rušících se státních podniků, a studentů technických vysokých škol značně ubylo.

Ministryně školství Kateřina Valachová se nechala v těchto dnech slyšet, že uvažuje o povolení pedagogické činnosti pro zkušené odborníky z praxe. Tak, aby v tuto chvíli povinné pedagogické vzdělání již nepotřebovali.

Zajíček s ní souhlasí. „Pokud nám jde o kvalitu ve vzdělávání, nelze na kvalifikaci zcela rezignovat. Otázkou ale je, zda za současných platových poměrů jsme schopni získat kvalifikované učitele,“ komentoval situaci.

U učitelů všeobecně vzdělávacích předmětů je kvalifikační požadavek podle něho jasný. Složitější je situace právě u učitelů odborných předmětů, kteří musí mít prakticky kvalifikace dvě. Jednu pro svoji odbornost, druhou pedagogickou. Zejména zde je podle Zajíčka obtížné takové učitele najít a řádně platově ohodnotit.

Pod ochranou kraje či soukromých firem

„Inspirací i pro ČR může být to, co ke zlepšení situace ve školství podnikají jiné země. Kromě kampaní zaměřených na zvýšení atraktivity studia pedagogických oborů jde  zejména o podporu spolupráce škol vyššího stupně s firmami. Ty jsou ochotné investovat do vybavení, ale také uvolnit lidské zdroje tak, aby školy vychovávaly absolventy připravenější pro fungování v reálném prostředí,“ uvedla Lincová.

Valachová upozornila, že kraje mají možnost své spádové odborné školy podporovat z vlastních zdrojů.

Chce proto více spolupracovat s ministerstvem práce, aby se střední odborné školy zapojovaly například i do rekvalifikačních kurzů. To by podle ní mohlo také školám finančně pomoci.

Podle červnových statistik Úřadu práce ČR bylo v celé zemi před prázdninami 310 volných míst učitelů odborných předmětů a odborného výcviku, 390 míst pro jiné středoškolské pedagogy a učitele na 2. stupni ZŠ nebo konzervatořích a 432 míst pro učitele 1. stupně.

Nezaměstnaných pedagogů bylo v té době více než volných míst. Tato skutečnost může být způsobena tím, že jejich kvalifikace neodpovídá požadavkům trhu práce. Například v humanitních oborech je v ČR „k mání“ více kvalifikovaných učitelů než volných míst s jejich kvalifikací.